Můj život // 5 //

Poslední díl

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Už je to přes měsíc od Gusovo nehody a jeho probuzení a skoro vše se vrátilo zpět do normálu. Gus se téměř plně zotavil, až na pár věcí následkem toho silného otřesu mozku - trpí závratěmi a bolestmi hlavy, ale doktoři říkají, že je velmi silný, takže by to mělo co nejdříve vymizet.

S Brianem za ním chodíme každý den, snažíme se s ním trávit co nejvíce času a být tu pro něho, ale při každém odchodu si je Brian nejistý, bojí se odejít, aby se mu náhodou něco nestalo, ale Lindsay s Melanie ho vždycky vyženou alespoň na pár hodin kvůli spánku a Kinneticu.

Brian si hrozně přál, aby si ho k sobě mohl na pár dnů vzít, ale nakonec se s holkami shodl, že ze začátku bude lepší, aby se zotavil v místě, kde to zná nebo spíš v místě, kde žije... alespoň tedy do dnešního dne, protože jsme se s Mel a Linds dohodli, že ho na dnešní den a i noc vezmeme k sobě, ony byly trochu nejisté, ale nakonec souhlasily atak teď s Brianem nervózně čekáme na to, až přijde...

Můj život // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Jakmile jsem se ráno probudil, tak jsem se cítil ještě hůř než včera, všechno se to ve mně rozleželo a já si víc a víc uvědomoval, co že se to tady vlastně děje. Měl jsem o Guse hrozný strach a za každou cenu jsem chtěl být u něho, byl jsem připravený se klidně rvát, jen aby mě k němu pustili.

Vymanil jsem se s Justinova sevření a šel jsem si dát ještě jednu rychlou sprchu před odchodem. Když jsem se vrátil zpět do ložnice, tak už byl Justin vzhůru a vypadal stejně mizerně jako já...

B: "Jak ses vyspal?"

J: "Nic moc, ty?

B: "Taky to stálo za nic."

J: "Kdy tam jdeš?"

B: "Za chvíli."

J: "Můžu taky?"

B: "Samozřejmě, tak se obleč."

J: "Jdu na to."

B: "Dobře."

Hned, jak se oblékl, tak jsme vyrazili. Tentokrát už jsem měl sílu alespoň řídit, ale celá cesta probíhala stejně jako včera - ani jeden jsme nic neříkali, Justin hleděl nepřítomně a vyděšeně z okýnka a já se modlil, aby až přijdu, byl Gus v pořádku a můj život se zase mohl vrátit do normálu.

Můj život // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Celou dobu jsem netrpělivě čekal na příchod lékaře s dobrou zprávou, ale když nakonec dorazil, byl jsem vyděšenější než kdy dřív. Z jeho výrazu jsem poznal, že nám přišel říct něco zlého. A to buď, že můj syn zemřel anebo pokud se nestane nějaký zázrak, tak s jistotou brzo zemře. V ten moment se mi chtělo brečet, ale kvůli tomu strachu jsem to nedokázal, ale ani jsem nebyl schopný se zeptat, co s ním je, můj strach mi to za žádnou cenu nechtěl dovolit...

Lindsay: "Tak co, jak je na tom?"

Melanie: "Je naživu?"

Doktor: "Ano je..."

Ze srdce mi spadl obrovský kámen a na obličeji se mi vykouzlil úsměv, myslel jsem, že tímto oznámením se vše vrátilo do normálu, že už se nemáme čeho bát a Gus bude v pořádku, ale zmýlil jsem se...

Doktor: "Ale ještě nemá ani zdaleka vyhráno. Měl rozsáhlá vnitřní krvácení, která se díky bohu podařilo zastavit, ale bohužel jsme mu museli vzít ledvinu, což je u dítěte jeho věku velký zásah do jeho těla a také měl silný otřes mozku a má zlomenou ruku. Právě teď ho udržujeme v umělém spánku, ale velice se bojím toho, že až ho z něho budeme probouzet, tak se neprobere... jeho život doslova záleží jen na něm, na tom, jestli zabojuje anebo se vzdá."

Můj život // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Byl jsem hrozně vyděšený a vůbec jsem netušil, co mě čeká. Nevěděl jsem, co bych dělal, kdybych ho ztratil. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl mít dítě, ale teď po pěti letech Gusovo života, si nedokážu představit a vlastně ani nechci představit, že bych ho neměl. On není jen součástí mého života, on je můj život a miluji ho nade všechno a zapřísáhl jsem se, že ho vždy před vším ochráním, tak jak to, že jsem tentokrát zklamal?

Za celou cestu jsme ani já a ani Justin nevydali jedinou hlásku, ale kdykoliv jsem se něho podíval, tak jsem viděl, jak moc vyděšený je a to mě děsilo ještě víc a taky jsem si vzpomněl, že už jednou jsem v této nemocnici bojoval za život někoho, koho miluju a to právě za ten Justinův a teď byl na tomto místě můj milovaný syn a já nebyl schopný vymyslet způsob, jak bych mu pomohl, ale hlavně jsem se hrozně bál toho, že už mu nebude pomoci.

Když jsme dorazili k nemocnici, tak jsem okamžitě zpozorněl a snažil se vzchopit, abych alespoň když nebudu moct pomoct, mohl být oporou, ale třes jsem nemohl vůbec zastavit. Oba jsme se rychle vydali dovnitř a okamžitě jsme hledali Lindsay nebo alespoň někoho, kdo by nám mohl říct, jak je na tom můj syn. Po chvíli jsem konečně zahlédl Lindsay i Melanie a vydali se za nimi...

Můj život // 1 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Dneska jsem se cítil zatraceně dobře a myslel jsem, že dnešek už nemůže být lepší. Dokázal jsem to, na čem jsem tak dlouho a tvrdě pracoval a povedlo se mi získat jednu skvělou zakázku. Za to jsem si s Justinem dopřál skvělé odpoledne a to nejen v posteli, hezky jsme si spolu popovídali, což je něco, co obvykle nedělám, ale dnes jsem chtěl a taky jsme si celkem zablbli, doslova, jak malí kluci, a bylo to úžasné, byl jsem úplně jako někdo jiný a taky jsem se tak i cítil. A nakonec jsme vyčerpáním oba upadli do říše snů a Justin, jak je u něj zvykem, ležel v mé náruči a já měl tak možnost vdechovat jeho krásnou vůni a tím pádem byl můj spánek ještě mnohem lepší a byl jsem si jistý, že dnes se už nic nemůže pokazit...