VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Dneska jsem se cítil zatraceně dobře a myslel jsem, že dnešek už nemůže být lepší. Dokázal jsem to, na čem jsem tak dlouho a tvrdě pracoval a povedlo se mi získat jednu skvělou zakázku. Za to jsem si s Justinem dopřál skvělé odpoledne a to nejen v posteli, hezky jsme si spolu popovídali, což je něco, co obvykle nedělám, ale dnes jsem chtěl a taky jsme si celkem zablbli, doslova, jak malí kluci, a bylo to úžasné, byl jsem úplně jako někdo jiný a taky jsem se tak i cítil. A nakonec jsme vyčerpáním oba upadli do říše snů a Justin, jak je u něj zvykem, ležel v mé náruči a já měl tak možnost vdechovat jeho krásnou vůni a tím pádem byl můj spánek ještě mnohem lepší a byl jsem si jistý, že dnes se už nic nemůže pokazit...
J: "Vstávej," probouzel mě polibky.
B: "Mně se tu líbí."
J: "To jsem si všiml, ale já musím za chvíli do práce a ty si domluvený s kluky, vzpomínáš?"
B: "Proč musíš do práce?"
J: "Debb je nemocná, tak to musím vzít za ní."
B: "Ona se nechala někým zastoupit?"
J: "Maikey jí prý přiváže k topení, až dorazí domů."
B: "Aha tak to chápu... ale tak nějak jsem doufal, že dnes budeš jenom můj."
J: "Briane, jsi to ty?"
B: "Hele, mám jen dobrou náladu... dokázal jsem si, že jsem vážně ten nejlepší šéf a prodejce na světě."
Je jisté, že ego mi rozhodně nechybí. Ale tak nemůžu zapírat, že je to pravda, tentokrát jsem se vážně překonal. A takové chvíle v životě mi hned dají důvod chovat se jako lidská bytost.
J: "A taky milenec," políbil mě.
B: "Hmmm."
J: "Jsem na tebe pyšný."
B: "Děkuju, Sunshine."
J: "Nemáš za co."
B: "A v kolik přijdeš?"
J: "Netuším, ale myslím, že ti to může být jedno... po té oslavě určitě budeš rád, že se dopotácíš domu."
B: "Ani nevím, jak k něčemu takovému došlo."
J: "Kluci s tebou prostě chtěli zapít, že si dokázal to, na čem si tak moc pracoval."
B: "Radši bych to oslavoval tady... s tebou... v posteli..."
J: "Briane, ty mě ničíš, vždyť víš, že musím do práce."
B: "To počká," začal jsem ho vášnivě líbat.
J: "Bri..."
B: "Nebraň se tomu," zašeptal jsem vzrušeně.
Já vždycky zkrátka dosáhnu toho, po čem toužím. Justin mi okamžitě začal opětovat polibky a já z něho začal strhávat oblečení. Byl naprosto dokonalý, každé části jeho těla jsem se chtěl neustále věnovat, jeho hebká a voňavá kůže, jeho svůdné rty, jeho pevný zadeček, který je přímo k sežrání, jeho dlouhé blonďaté vlasy, kterých se můžu nepřetržitě dotýkat. Hladil jsem ho a líbal naprosto všude a on se pode mnou doslova svíjel a vzdychal slastí. Hrál jsem si s jeho ušními lalůčky, jen jsem je jemně okusoval a líbal, Justin mi vrněl do ucha a držel mě za můj zadek a tím si mě k sobě přitahoval blíž a má erekce se otírala o tu jeho. Chvíli jsem se zase věnoval jeho napuchlým rtům a jazyk si proplétal s tím jeho a při tom jsem mu hladil jeho ztvrdlý penis. On se mi prohraboval ve vlasech a sténal blahem. Když se mi podařilo odlepit rty od těch jeho, tak jsem jazykem začal putovat přes jeho ohryzek, hruď a bříško, až k jeho chloubě. Sál jsem mu špičku a rukou sjel několikrát po celé jeho délce, Justin byl prohnutý v zádech a v dlaních svíral prostěradlo, takže mi bylo jasné, že se mu to líbí a to mě moc těšilo. Pak jsem do úst pojal celý jeho úd a nejprve jsem jen zlehka hýbal hlavou nahoru a dolů a pak jsem své tempo střídal s rychlým a pomalým a to Justina přivádělo k šílenství a po chvilce se má ústa začala zaplňovat Justinovo horkým spermatem...
B: "Tak jak se cítíš?" s hrdým úsměvem jsem se dožadoval pochvaly.
J: "Hmmm... budu o tom muset přemýšlet."
B: "Jo tak přemýšlet," začal jsem ho lechtat.
J: "Dobře, dobře... už vím, už vím!" vykřikoval.
B: "Tak povídej."
J: "Stačí, když řeknu, že takhle skvěle jsem se dlouho necítil a že jsi naprosto úžasný?"
B: "Stačí," políbil jsem ho.
J: "Nerad to říkám, ale..."
B: "Tak to neříkej."
J: "Briane, vážně už musím jít."
B: "Nemusíš," přistál mu ode mě další polibek.
J: "Bri..."
B: "Pššš."
Sakra, já vážně nechtěl, aby odešel a přiznat se k něčemu takovému, je pro mě nadlidský výkon, to musíte uznat sami. Nejradši bych ho taky přivázal k topení. Nebo spíš teda k posteli.
J: "Přestaň," řekl již vzdorovitějším tónem.
B: "A co když ne?"
J: "Tak mě Debbie zabije a jídelna se stane místem činu."
B: "Já tě ochráním."
J: "Já vím, že ano, Briane, ale opravdu musím jít."
B: "Ty se nevzdáš, že ne?"
J: "Dneska ne."
B: "Tak běž, než si to rozmyslím," ale dobře mi z toho teda nebylo.
J: "Děkuju."
Justin se oblékl, políbil mě na rozloučenou a vydal se ke dveřím a já si chtěl dopřát poslední vteřiny pohledu na jeho tělo, i když jen zezadu, ale to vlastně nebylo tak špatné, když jsem mohl pozorovat jeho zadeček, kterým kroutil jen pro mě. Už jsem si začínal myslet, že z té postele vyskočím a doběhnu si pro něho a zabráním v jeho odchodu, ale byl jsem zastaven zvonícím telefonem...
J: "O co, že je to naštvaná Debbie?"
B: "Tak to bys to měl rychle zvednout."
J: "Ty to nezvedneš?"
B: "Opravdu nemám náladu na její přednášku a zvýšený hlas."
J: "Aha tak to ti pěkně děkuju, poněvadž je to tvoje vina."
B: "Promiň, ale vážně bys to měl vzít... nebo ten telefon za chvíli začne chodit," smál jsem se.
Ode dveří se vrátil zpět do ložnice, aby mohl vzít ten nepřetržitě zvonící telefon a zdálo se, že je na mě trochu naštvaný, že jsem ho v tom nechal vykoupat, ale já jsem mohl myslet jen na to, jak bych ho chtěl strhnout k sobě do postele a oddat se s ním dalšímu vášnivému sexu...
J: "Haloo?"
Jeho výraz trochu zkameněl a já si začínal myslet, že je Debb tentokrát hodně naštvaná a oba nás bude čekat hodně nemilá přednáška... a možná mnohem víc.
J: "Jo je tady... co, co se stalo?"
Vypadal docela rozrušeně a já se trochu začínal bát. Že by Debbie byla až takhle vytočená? To se mi nějak nezdá. A jak se následně i ukáže - mám pravdu.
J: "To je Lindsay, chce s tebou mluvit a zní docela rozrušeně," dal mi do ruky telefon.
B: "Linds, co se děje?"
Lindsay: "Bri, Briane... já... já jsem..." plácala páté přes deváté, že jsem skoro nic neslyšel.
B: "Já ti nerozumím, co se stalo?"
Byla hrozně vyděšená a neustále plakala, nemohl jsem z ní dostat souvislou větu, ale potřeboval jsem zjistit, co se děje, protože to muselo být něco zlého, pokud byla tak rozrušená.
B: "Lindsay, řekni mi co se děje?" začal jsem zvyšovat hlas.
Lindsay: "Jde o Guse... on... on..."
B: "Co je s Gusem?" zeptal jsem se vyděšeně.
Lindsay: "Měl nehodu."
B: "Nehodu?"
Lindsay: "Srazilo ho auto... on... bože, můj syn... Briane, já nevím, co mám dělat."
B: "Jak je na tom?" snažil jsem se kvůli ní působit vyrovnaně, ale uvnitř jsem naprosto panikařil.
Lindsay: "Doktoři říkají, že to je zlé... akorát ho operují... prosím, přijeď."
B: "Hned tam budu, Linds, vydrž."
Zavěsil jsem a telefon mi vypadl z ruky, hrozně jsem se třásl a chtěl jsem brečet. Můj syn, moje dítě, můj Gus, moje všechno... Gus je můj život.
Myslel jsem, že se zhroutím, Justin byl hrozně vyděšený a nechápal, co se děje, ale já nebyl schopný odpovědět na jedinou jeho otázku, jen jsem chvíli seděl a zíral do prázdna se skleněnýma očima.
J: "Briane, co se děje?"
B: "Gus měl nehodu."
J: "Cože, nehodu?"
B: "Musím do nemocnice," začal jsem se oblékat.
J: "Ale jak... jak je na tom?"
B: "Prý je na tom zle... pane bože, co budu dělat? Co když..?"
J: "Ne, Briane, on bude v pořádku," objal mě.
B: "Musím za ním."
J: "Pojď, odvezu tě."
B: "Musíš do práce."
J: "Na tu kašlu... Gus nás potřebuje... pojď."
Celou cestu jsem se třásl a byl jsem hrozně vyděšený. Nikdy v životě jsem se tak moc nebál a ze všeho nejvíc jsem se bál toho, že až vstoupím do nemocnice, tak už bude pozdě... že můj syn už bude navždy pryč...
No comments:
Post a Comment