VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Asi jsem byl hodně naivní, když jsem se domníval, že v Kinneticu přijdu na jiné myšlenky, protože jsem za svým stolem seděl už celou hodinu a místo toho, abych vyplnil tu kupu papírů, jsem se neustále ztrácel v té hromadě nápadů, které by se mohly týkat Justinovo zákeřné pomsty a z toho mi bylo celkem úzko! Civěl jsem skrz ty skleněné dveře a vypadal, jak naprostý pitomec, moji zaměstnanci si museli myslet, že na něčem, jedu protože můj výraz, aniž bych ho viděl, tomu určitě odpovídal, ale já je ani nevnímal, byl jsem myšlenkami naprosto jinde nebo alespoň do chvíle, než se před sklo postavil Ted s tím svým vtíravým úsměvem, mávající na mě jak debil...