Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(5)

Poslední díl.

JUSTIN

Zabít ho je vážně málo, jako by nestačilo, že svého rozhodnutí se ho na tu jednovečerní záležitost zeptat, lituji, on se dokonce musí ještě opít do němoty a pak se tvářit, jako, že to nemělo absolutně nic společného se mnou, že se prostě jen opil z nudy, jo to mu tak žeru! I Maikeymu bylo jasné, když mi ho pomáhal odnést domů, že se neopil jen tak, že prý když už dorazil tak se choval jako totální idiot a zavánělo to tím, že se mezi námi něco stalo, poněvadž jakmile padlo moje jméno tak se rozhovor snažil stočit někam jinam a následně se raději vypařil do zadní místnosti, což už zase není takovým překvapením, ale i tak jsem přesvědčený, že za ten Brianův včerejší stav jsem z velké části zodpovědný já!

---

Bylo to zvláštní odejít, aniž bych ho políbil na rozloučenou, ale on mi zkrátka nedal na vybranou, byl jsem na něho naštvaný a podle všeho se zdálo, že i on je na mě, za to, že jsem si vůbec dovolil mu něco takového navrhnout a uvalit ho tím tak do dost nepříjemné pozice, samozřejmě, že to taky musel hned nazvat, jak nejbizarněji mohl - "Jíst, meditovat a milovat!" - a i když to ve finále je vlastně moje představa toho večera tak tohle zní prostě kýčovitě, ale jak se zdá, už se ani názvem zaobírat nemusím, razantně to zamítl a já ho nehodlám přesvědčovat, a i když mě to štve, musím ho respektovat, o tom přece láska je, jen mi to bude pár dnů trvat, než se s touhle iluzí rozloučím.

Debb: "Dneska je ti líp?"

J: "Neboj je mi perfektně."

Debb: "To je dobře a co to s tebou včera bylo?"

J: "Jen jsem nebyl ve své kůži."

Debb: "To bylo nepřehlédnutelné, ale mě zajímá proč?"

J: "Je to pitomost, takže prostě budeme předstírat, že se ten včerejšek nikdy neodehrál."

Debb: "Sunshine!"

J: "Nech toho, já to chci z hlavy spíš vyhnat, než si to vyprávěním tobě v hlavě zakořenit."

Debb: "Řekni mi to nebo se neznám."

J: "Ty si děsná."

Debb: "A ještě děsnější!"

J: "Jen jsem Brianovi něco navrhl."

Debb: "Mohlo mi být úplně jasné, že to má co dočinění s tím mizerou!"

J: "Je to vlastně i moje chyba."

Debb: "A to jako proč?"

J: "Neměl jsem se ho na to ptát."

Debb: "A řekneš mi už konečně, na co si se ho zeptal?"

J: "Lindsay mi vnukla takový nápad, dneska si chce s Mel užít takový romantický večer ve dvou, takže mám hlídat Guse, no a mě napadlo, že..."

Debb: "Bys mu takový romantický večer ve dvou taky navrhl?"

J: "A dopadlo to katastrofálně."

Debb: "Poslal tě s tím do háje?"

J: "Spíš se k tomu ani nevyjádřil a včera se opil tak, že jsme ho s Maikeym musel dovláčet domů."

Debb: "Klasickej Brian - neví, jak se rozhodnout, tak se radši opije."

J: "Rozhodnout?"

Debb: "No samozřejmě... Tak schválně, zkus se na chvíli vcítit do něho, do arogantního, bezcitného a povýšeného patologického lháře, který nechce milovat a přitom miluje... Pokud ti s tím souhlasit bude, stane se z něho obyčejný chlap s city, který pro tebe udělá cokoliv a jeho maska už mu bude k ničemu a pokud to odmítne tak tě zklame a bude vědět, že ti ublížil a obojí je pro tak komplikovaného člověka, jako je on, přímo devastující.

Nechápu, jak ona to dělá, ale vždycky všemu dokáže dát perfektní smysl, že já na ní pak můžu jen zírat s otevřenou hubou a obdivovat jí a částečně i závidět, že ona se v Brianovi tak dokonale vyzná, jako by ona sama byla jeho příručkou a já si teď leda můžu myslet, že jsem kretén, protože mně samotnému tohle dojít taky mělo, vždyť je to Brian Kinney proboha a ne romantická duše, tímhle jsem mu tak maximálně způsobil trauma, z kterého bude chtít jakýmikoliv prostředky vyváznout a ať už tak nebo tak, bude to totálně v hajzlu!

Po šichtě jsem se vydal rovnou pro svůj dnešní úkol a to pro Guse, který mi jistě zlepší náladu a dnešní večer zpříjemní, ale trochu mě mrzí, že ani za takové situace není Brian jednou ochotný vynechat Babylonu a zůstat s námi oběma doma, to už bych po něm asi žádal opravdu moc, aby strávil čas se svým synem.

J: "Ahoj Lindsay."

Lindsay: "Si zlato děkuju, že to pro nás děláš."

J: "Ještě aby ne, chceš si užít s Melanie trochu romantiky a to by s plínkami na krku bylo asi dost složité."

Lindsay: "Jsi velice chápavý."

J: "Tohle mi nedělá problém."

Lindsay: "Myslím, že byste s Brianem taky mohli takhle na jeden den vypnout a trochu si spolu užít večer."

To jste mě měli vidět, takový záchvat smíchu jsem snad nikdy v životě nedostal, koho by napadlo, že člověk, který mi tenhle nápad vnukl, mi ho ve finále ještě navrhne, ačkoliv moje snažení o to, aby se něco takového odehrálo, nedopadlo vůbec úspěšně. Ten smích mě ale pěkně nabudil a dokonce mi i zlepšil náladu, najednou, když to z jejích úst vyšlo, mi to připadalo totálně absurdní a ten smích jsem zkrátka nemohl zastavit.

Lindsay: "Justine, jsi v pořádku?"

J: "Nikdy mi nebylo líp."

Lindsay: "Čemu se teda směješ?"

J: "Jen takové ironii a každopádně ti děkuji."

Lindsay: "A za co přesně?"

J: "Otevřela si mi oči, ale to je teď jedno, kde je ten špunt?"

Lindsay: "Usnul, takže ho budeš muset vzít v kočárku."

J: "Bez problému, no ale asi bychom měli vyrazit."

Lindsay: "Jasně a moc děkuji, ráno se pro něho stavíme."

J: "Dobře a není zač."

Tohle mě vážně pobavilo a hlavně mi to neuvěřitelně otevřelo oči, na co sakra potřebuju romantiku, aby mi to dokázalo, že mě Brian miluje? Vždyť on se za tu dobu, co se známe, úplně změnil, sice se nedokázal zbavit a vzdát svých návyků a toho, co ho baví, ale všechno to ve finále podstupuje se mnou a tím, že bychom jeden večer strávili nějakou směšnou romantikou, by se na tom nic nezměnilo, na tom, že on mě opravdu miluje, ale taky miluje to, kým je, a bránit mu v tom by ode mě byla hrozná pitomost, jen mi to mělo dojít už dřív.

J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej při příchodu.

B: "Ahoj, Gus spí?"

J: "Jako špalek, uložím ho do postele."

B: "Dobře."

Vzal jsem ho do náruče a opatrně ho přemístil do postele, je až neuvěřitelné, jak se Brianovi každým dnem víc a víc podobá!

Poté jsem se vrátil zpátky za Brianem, který seděl na pohovce, jednoduše jsem neodolal a okamžitě ho políbil, aby věděl, že už nejsem naštvaný a že už jsem to zase více méně já.

B: "To jsem nečekal."

J: "Děláš jako bych tě líbal poprvé."

B: "Ne jen jsem myslel..."

J: "Nechci o tom mluvit, je to za mnou."

B: "Jak to myslíš?"

J: "Nechci strávit večer tím, že budeme jíst, meditovat a milovat se... Respektuju to, kým jsi."

B: "Co tě donutilo změnit názor?"

J: "Lindsay."

B: "A nebyla to náhodou ta osoba, která ti ten nápad vnukla?"

J: "Jak to víš?"

B: "Umím si dát dvě a dvě dohromady."

J: "Jsi jednoduše chytrej, no každopádně na to můžeme zapomenout."

B: "To jsem rád."

J: "A kdy jdeš do Babylonu?"

B: "Stejně jako ty ses rozhodnul na to zapomenout, já se rozhodl ti to alespoň částečně splnit, takže dneska zůstávám tady s tebou a Gusem."

Musel jsem ho okamžitě políbit, aby věděl, jak moc jsem mu za to vděčný, i když to dělat vůbec nemusel, ale každopádně jsem rád, že to udělal a ten večer s námi... No spíš se mnou vzhledem k tomu, že Gus spal, jak zabitý, strávil doma - objednali jsme si pizzu, poté se koukli na něco v televizi a jsem si zcela jistý, že i toho posledního bodu se jednoho dne dočkám!

Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(4)

Nový díl.

BRIAN

Nechápu, proč Justin tak moc potřebuje romantiku, aby mu to dokázalo, že mi na něm záleží a že mi není lhostejný, to mě opravdu musí podřizovat takovýmto zkouškám, abych ho o tom přesvědčil, nebo o co mu vlastně vůbec jde? Do teď jsme si žili celkem slušně, respektovali jsme jeden druhého a v ničem si nebránili a on si teď zničehonic chce hrát na zaláskovanou domácnost, ačkoliv ví, že to je naprosto proti mé srsti i existenci a že přistoupit na to je pro mě doslova nemožné a hlavně by to bylo leda tak z donucení, já prostě nejsem typ, který se na jeden den zavře do bytu a bude jíst, meditovat a milovat se - to prostě nejsem já! A vážně netuším, jak jinak bych mu to už měl vysvětlit, než odháněním ho od sebe, ale bohužel už i tohle je pro mě nepříjemné, vzhledem k tomu, že jsem spíš rád, pokud ho mám na blízku, než naopak, kdy nemůžu kontrolovat to, kde je a s kým je, a v takových chvílích, ačkoliv bych neměl a už vůbec se tak cítit nechci, mám uvnitř sebe takový ten pocit nejistoty.

---

Maikey: "Kde si nechal Justina?"

B: "Vím já."

Ted: "Copak, zase jste se neshodli?"

B: "Ty si tu taky?"

Ted: "Už to tak vypadá, ale jako obvykle budu předstírat, že neexistuji."

B: "A nebude ti to dělat moc velký problém."

Maikey: "No tak Briane."

B: "Co?"

Maikey: "Uber trochu páru."

B: "Klidnější už být snad ani nemůžu."

Ted: "To je vidět."

B: "Ty ještě existuješ?"

Ted: "Myslím, že radši půjdu."

Maikey: "Ale Tede..."

Ted: "V pohodě, nebudu tady pánovi znečišťovat ovzduší."

Maikey: "To jsi nemusel dělat."

B: "Nemůžu za to, že se chová jako pako."

Maikey: "A ty se chováš jak?"

B: "Jako já! A teď pokud mě omluvíš - vidím objekt svého zájmu."

Strávit v Maikeyho přítomnosti ještě minutu tak asi zešílím, on dokáže do mé hlavy vyklovat doslova díru a ta jeho neustálá potřeba mě krotit a kontrolovat už mi začíná lézt na nervy, jako kdyby mě ani on a ani Justin neznali, to, co jsem, čím vždycky budu a kým být chci, pokud oba chtějí, abych byl někdo jiný, budou se muset smířit s tím, že se jim to nikdy nesplní anebo si jednoduše musí najít jiného obětního beránka, já na tohle nehodlám přistupovat! Chtěli, abych se začal konečně chovat jako dospělý tak to mají mít, budu se chovat podle svého úsudku.

Okamžitě jsem se vydal do zadní místnosti i se svým trickem, našel jsem si kout a natiskl ho čelem ke zdi, chtěl jsem mu rozepnout kalhoty, stáhnout mu je a okamžitě se oddat tomu, co tak zbožňuji, ale zničehonic mě moje svědomí zastavilo a raději jsem se jen sám opřel o zeď a nechal si ho vykouřit, jenže po celou tu dobu jsem měl pocit, jako kdyby mi už tohle dávno nestačilo, být s někým, o něhož mám zájem leda tak sexuální, jako kdybych měl v hlavě naprostý zmatek, který nemám šanci vyřešit.

Vrátil jsem se zpátky na bar a Maikeyho všudypřítomnost už mě naštěstí nepronásledovala a tak jsem si mohl v klidu o "samotě" vychutnávat panáky svého oblíbeného pití, ale nějak se mi to po chvíli začalo vymykat z rukou a z jen dobré nálady vzniklo, že jsem se začal motat a moje ponětí o světě se začalo vytrácet, stěží jsem se doplazil do svého auta a hned na to jsem upadl do hlubokého spánku... Spíš do bezvědomí!

B: "Kurva!"...Probudila mě ostrá bolest hlavy.

J: "Jsi v pohodě,"...Zaznělo jakoby z dálky, ale přitom to bylo hodně blízko.

B: "Co se stalo?"

J: "To řekni ty mně."

B: "Já jsem byl v Babylonu a... A..."

J: "Opil ses, doplazil ses do auta, a když ses dlouho nevracel, šel jsem se po tobě podívat no a zbytek už si domyslíš."

B: "Ty jsi mě dotáhnul domů?"

J: "Jo s Maikeyho pomocí."

No skvělý! Dva moji momentálně úhlavní nepřátelé mě zastihli jaksi indisponovaného a byli nuceni mě odtáhnout až do postele a vsadím se, že během svého počínání vedli velmi záživný rozhovor na téma romantika a změna chování, že já se radši neodplazil někam na pole, tam by mě hledali dost těžko.

B: "Úžasný."

J: "Můžeš mi říct, cos to vyváděl?"

B: "Sám si mi to teď dokonale popsal."

J: "Jen by mě zajímalo, proč si se tak opil?"

B: "Prostě jsem pil, pil, pil a najednou jsem se opil."

J: "Skvělé vysvětlení."

B: "Co víc bys chtěl slyšet?"

J: "Třeba proč si pil, pil, pil a najednou ses opil?"

B: "Jestli čekáš, že ti řeknu, že kvůli tobě, nejspíš tě zklamu."

J: "S touhle představou jsem se už dávno rozloučil, proč bys měl pít kvůli někomu, kdo je ti naprosto u zadku?"

B: "Tak vidíš a teď pokud mě omluvíš, jdu se vysprchovat."

J: "Užij si to a nezapomeň, že dnes hlídám Guse."

B: "To už je pátek?"

J: "Včera byl čtvrtek tak bych to tak nějak tipoval a být tebou trochu zrychlím nebo přijdeš pozdě do práce, já jdu do jídelny, takže zatím."

Jo, nejspíš jsem si zasloužil to, jak se ke mně choval, za to jak já se choval k němu, ale aby mi nedal ani ten náš známý polibek na rozloučenou, to už mě trochu mrzelo, ale tentokrát jsem opravdu neměl sílu na to, abych si pro něj došel stejně, jako jsem to udělal předtím, takže jsem se musel smířit s tím, že ho snad dostanu za těch několik hodin večer, kdy už tady bude Gus a atmosféra se tak snad trochu zklidní.

Po delší uklidňující sprše jsem se vydal do práce, kde jsem doufal, že toho ze sebe vydám víc než včera a moje myšlenky se snad nebudou jak šílené neustále vracet k Justinovi a k té jeho představě o klidném večeru ve dvou... Sakra, proč mi to vlastně místo pocitu na zvracení zní docela pěkně? Snad není nic špatného na tom s ním strávit jeden večer doma a chovat se aspoň jednou jako člověk, vždyť on je srdcem naprostý romantik a i přesto se mnou každou noc tráví v Babylonu, i když by určitě občas rád uvítal to, co po mě žádá tentokrát, tedy - nějaká dobrá večeře, následné uvolnění u dobrého filmu a na závěr pěkné pomalé líné milování... Řeknu vám to takhle - leda ve snu! No, i když...

Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(3)

Nový díl.

BRIAN

Copak mě ten kluk nezná, to opravdu má tu potřebu přede mnou hrát na tajnosti, abych se já následně musel doprošovat pravdy? Vždyť je to naprosto absurdní, ještě předevčírem byl perfektně šťastný nebo tak alespoň vypadal, ale teď se tváří jako ublížené štěně a snaží se mi vyhýbat všemožnými způsoby a to zatím velmi úspěšně - nejprve v Babylonu, kde nejspíš využil jeden Copperfieldův trik a nevysvětlitelně zmizel, následně ve sprše, kde mě odbil s tím, že na to, aby se sám umyl je více než schopný a do třetice všeho dobrého se dokonce pokusil odejít bez našeho ranního polibku!

---

Ale jak říkám, já nejsem žádnej podělanej terapeut a ani nic podobného, takže pokud má sakra problém a podle všeho ho má se mnou, tak ať se k tomu postaví čelem, no spíš teda čelem ke mně a jednoduše mi to řekne jako chlap, já nehodlám hrát žádnou jeho hru, protože jestli se něco děje v té jeho blonďaté hlavičce, bude si s tím muset poradit sám... Skvěle, už ani tohle přesvědčování sebe sama nijak zvlášť nezabírá, vždyť já se o něho až podělaně hodně zajímám a tohle mě opravdu znepokojuje, ale říct mu to? Ne, díky!

Dneska jsem se v práci teda opravdu moc nepředvedl, choval jsem se jak nějakej posranej začátečník a ne jako nejlepší prodejce, na kterého je jeho šéf hrdý, k tomuhle jsem měl tentokrát opravdu hodně daleko a za všechno mohl jen ten malej pitomec, který si řekl, že potrápit Briana Kinneyho bude jistě prča.

Jakmile mi bylo umožněno opustit zdi Vangardu tak jsem se vydal na něco k snědku do jídelny... Jasně, že bych si mohl objednat domů čínu, ale ta potřeba ho zkontrolovat se nedala tak jednoduše ignorovat...

B: "Co pro mě máš Debb?"

Debbie: "Otázku!"

B: "Promiň, na ženění se necítím."

Debbie: "Na tohle nemám náladu, já chci pouze jasné a zřetelné vysvětlení."

B: "Víš, pokud mi řekneš, o co, že se tu jedná, tak si můžeme pokecat, jinak ti asi moc nepomůžu."

Debbie: "Justin!"

B: "Co s ním je? Já ho od rána neviděl!"

Debbie: "To řekni ty mně, choval se tak podivně, že jsem ho musela poslat domu."

B: "Podivně?"

Debbie: "Na všechny koukal, jak kdyby to byli mimozemšťani."

B: "A oni snad nejsou?"...Jak já ty její pohlavky miluju!

Debbie: "Něco s ním je a ty musíš zjistit co!"

B: "Vypadám snad jako agent FBI?"

Debbie: "Ne, vypadáš jako totální idiot a pokud to s Justinem nevyřešíš, zbude s tebe pouze mastnej flek na podlaze, až tě do ní zadupu! Tak a co si dáš zlato?"

B: "Myslím, že dneska večeři vynechám,"...Zvedl jsem se a raději odpochodoval pryč.

Proč mě do toho do hajzlu musí vždycky zatáhnout, jako kdyby to měla být moje starost, že se Justin chová jako blbec, pokud tak moc touží po odpovědích tak ať se ho zeptá přímo sama a nevyužívá na špinavou práci nevinnou oběť - tím myslím sebe samozřejmě!

Jak mě se dneska nechtělo domů, ta představa toho, jak moc dusná atmosféra tam bude, mě přímo zděsila a já se tomu chtěl vyhnout jakýmkoliv způsobem, který existuje, jenže v ten moment mi ani jeden nepřicházel na mysl, já přece nejsem nějakej zbabělec, já před problémy neutíkám... Dobře s vtipy bych mohl taky skončit a jednoduše se alespoň jednou zachovat správně.

B: "Ahoj,"...Začal jsem zlehka, tak něžně už může začít člověk leda jen s porcelánem.

J: "Ty si tady?"

B: "Ještě ráno jsem tu bydlel, něco se snad změnilo?"

J: "Ne, jen jsem čekal, že půjdeš do Babylonu."

B: "Půjdu, ale za prvé, nehodlám tam jít v obleku a za druhé, očekávám, že půjdeš se mnou."

J: "Dneska ne."

B: "Zase nemáš náladu?"

J: "Tobě to vadí?"

B: "Můžeš si dělat, co chceš."

J: "Tak vidíš."

B: "Fajn."

Věřili byste tomu, že jsem měl v tu chvíli minimálně sto chutí mu jednu vlepit? Ještě, že vzdálenost mezi námi byla dostatečně velká!

Tohle se zdálo jako, že je totálně zabedněný a šance, že ho to jen tak přejde, se zdála víc než mizivá, ale já si k němu opravdu nepřisednu, nechytnu ho za ruce a nezačnu mu šeptat uklidňující slůvka - opravdu jsem se zatím natolik nezbláznil.

Šel jsem si z šatníku vylovit tu nejlepší černou košili a nejpohodlnější kalhoty a mezitím jsem se neustále myšlenkami točil na pohovku k Justinovi, na to, jestli mi ještě dneska hodlá něco říct nebo jestli má v plánu mě v nejbližší době políbit... Jednoduše jestli spolu budeme spát, ale na to, abych se o to pokusil, jsem odvahu nejspíš někde ztratil, protože si dokážu skvěle představit, že kdybych po něm teď vyjel, tak by mě sežral zaživa.

J: "Jo a mimochodem v pátek budu hlídat Guse, kdybys to chtěl vědět."

B: "Jak to?"

J: "Lindsay mě o to včera požádala."

B: "A ty mi to říkáš až teď?"

J: "Včera si měl moc práce s trickem u svého rozkroku."

B: "A ráno?"

J: "Jsem na to zapomněl."

B: "Chápu, jednoduše můžu být rád, že si mi to aspoň teď řekl."

J: "Stejně tady nebudeš tak co?"

B: "A z jakého důvodu tě o to poprosila?"

J: "Chce si užít s Melanie večer ve dvou."

B: "Lesbické hrátky?"

J: "Láska Briane - láska!"

Až teď jsem si to začínal pomalu dávat dohromady, něco mi říkalo, že tohle jeho chování mají na svědomí ty dvě bláznivé lesbičky a to nebude ani trochu jednoduché.

J: "Vlastně mě i něco napadlo..."

B: "Chtěl by ses podívat na bílou párty?"

J: "Ne, Briane, to opravdu ne! Chtěl bych alespoň jeden večer být s tebou!"

B: "Vždyť si pořád!"

J: "S tebou Briane! - Jen s tebou! A ne s dalšími dvaceti kluky v zadní místnosti... Jen prostě zažít hezkej večer ve dvou."

B: "Jo můžeme třeba jíst, meditovat a následně se milovat.

J: "Myslím to vážně!"

B: "A já zase myslím vážně to, že jdu do Babylonu... Měj se!"

Tohle se mi doufám opravdu jen zdálo, protože jestli to byla skutečnost tak jsem opravdu v hajzlu, on se totiž téhle svojí představy usazené v té jeho hlavince jen tak nevzdá a to je jednoduše moje konečná, protože ať už bych mu sebevíc tohle přání chtěl a mohl splnit a ten jeden večer s ním strávit doma, tak bych mu tím ukázal, že jsem pro něho a hlavně kvůli němu, schopný dělat i naprosté šílenosti a směšně romantické věci, jenže stejně v hajzlu je to i když to budu rázně odmítat, protože tím ho jistě zklamu a on si bude myslet, že ho nemiluji, a i když je to to, o co se už dva roky pokouším, tak jsem nikdy opravdu nechtěl, aby to tak ve skutečnosti i bylo!

Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(2)

Nový díl. - 12+

JUSTIN

Nenamáhal jsem se ani čekat na to, až laskavě dorazí domů, protože u něho člověk nikdy neví, dokonce se jednou stalo, že jsem o něm neslyšel až do dalšího rána, prý nějaká neodkladná šukací párty a teď vlastně ani nemám potřebu s ním nějak komunikovat, sice ani nevím, co se to ve mně najednou tak zvrtlo, že mi z vteřiny na vteřinu tak moc vadí způsob jeho života, ale tak nějak to ze sebe nedokážu dostat, takže nejlepší asi bude jít spát a doufat, že ráno budu mít jasnější hlavu a tahle touha, aby se všechno trochu změnilo, bude pryč!

---

Když jsem se ráno probudil tak už mě jako obvykle zezadu objímala Brianova možná náruč a jeho horký dech se odrážel od mého krku, jindy je to příjemné a vzdát se toho je pro mě dost nesnesitelné, ale tentokrát mi nedělalo žádný problém se z jeho sevření vymanit a raději jsem se oddal ranní sprše, která mě snad nějak nabudí do dalšího náročného dne. Nejprve jsem v ní stál jak solný sloup a nechal na sebe dopadat provazce teplejší vody, ale následně jsem vzal mýdlo a chtěl jsem si jím začít mýt stehna, ale jakmile jsem se jich dotkl tak mou dlaň s mýdlem pevně sevřela Brianova ruka a sám začal s kroužením mýdla po mých stehnech a to především z vnitřních stran a následně trochu víš...

J: "Co to děláš?"

B: "Pomáhám ti se umýt."

J: "Jsem plně schopný to udělat sám."

B: "Tím jsem si zcela jistý."

J: "Tak toho nech,"...Zastavil jsem ho a trochu od něj popošel.

Jak tak znám Brian tak by právě teď měl jednoduše odejít anebo třeba právě mě z té sprchy vyhodit, protože on opravdu není typ, co se zajímá o druhé nebo se nějak doprošuje, to je totiž absolutně pod jeho úroveň, jenže tentokrát se zdálo, že na to hodlá jít trochu jinak, alespoň mi to tak připadalo, když mě zezadu pevně objal a já tak na zadku mohl zřetelně cítit jeho ranní erekci.

B: "Kam si včera zmizel?"

J: "Cože?"

B: "Byl si tam, a když jsem se odvrátil a podíval zpátky tak už si tam nestál."

J: "Šel jsem domů."

B: "Byl si unavený?"

J: "Spíš jsem neměl náladu na..."...Zarazil jsem se.

Ano, i když bych mu to opravdu rád vmetl do tváře, že jsem ani trochu neměl náladu a už vůbec chuť sledovat ho, zatímco u něho klečel další trick z mnoha, tak jsem se toho raději zdržel a tak nějak jsem doufal, že mu jeho nadrženost zabrání to řešit dál a jednoduše se mě dál bude pokoušet dostat tam, kam potřebuje, ale to jsem byl pouze naivní...

B: "Na co Justine?"

J: "To je jedno."

B: "Nemůžeš mi to prostě říct?"

J: "Já o tom nechci mluvit, jasný?"

B: "Ale..."

J: "Musím se jít obléct nebo přijdu pozdě do práce."

Jen jsem ho od sebe doslova odstrčil a při mém opouštění sprchy jsem se na něho ani koutkem oka nepodíval a to v něm rozhodně muselo vzbudit nějaké obavy, a i když je to asi zákeřné, je to přesně to, co jsem potřeboval - aby se začal zajímat o to, co mi je, co potřebuju a co chci, abych si mohl začít myslet, že mě opravdu miluje a nebrat to jen jako falešnou iluzi, která se nikdy nesplní.

Ručník jsem si jen omotal kolem pasu a nijak jsem se neosušil a přesně takhle jsem zamířil do ložnice a opravdu jsem nečekal, že mě Brian bude následovat, tohle už i mně začínalo připadat divné, aby se až tak moc zajímal!

B: "Justine?"...Pokoušel se o navázání kontaktu.

J: "Co je?"

B: "Je ti něco?"

J: "Ne, jen musím do jídelny, znáš přece Debb, víš, jak nesnáší, když chodím pozdě."

B: "Máš tam být za hodinu."

J: "A?"

B: "Vycházíš vždycky tak čtvrt hodiny před šichtou, takže buď to se snažíš stát zaměstnancem roku, nebo se mi záměrně vyhýbáš."

J: "Ani jedno!"

B: "Opravdu?"

J: "Jasně, jen si ještě musím někam zaskočit."

B: "Kam?"

J: "Jen... Prostě někam."

B: "Dobře teda,"...Jo fakt to znělo, jako že mi věří... Myslím, že bych měl začít trénovat lhaní.

Dooblékl jsem si poslední kus oblečení a více méně jsem se rozeběhl k východu, jako kdybych měl za prdelí, kdo ví co, ale ještě než jsem stihl utéct, mě Brian zase nějakým zázračným způsobem dohonil a já si začínal myslet, že mě snad hodlá vyslýchat mučícími metodami.

J: "Ještě něco?"...Tázal jsem se nechápavě.

B: "Tohle přece."

Nedokážu popsat to, co se právě odehrálo, to jak se ke mně pomalu přibližoval a následně mě tak něžně, ale až vášnivě políbil, to bylo až neuvěřitelné a já si v tu chvíli kladl otázku "Co chci víc, když mám tohle, proboha?!"... Jenže když se pak naše rty od sebe zase oddělily tak to ve mně okamžitě opět zahlodalo a toho jsem se bohužel nemohl ani za boha zbavit - téměř jako by uvnitř mě rostla masožravá rostlina!

Tak jo, opravdu jsem neměl ani potuchy o tom, co následujících 45 minut hodlám dělat, ale i tak jsem ani trochu neplánoval, že se vrátím zpátky do loftu, tam to zatím jenom zažehlo, ale můj návrat by spustil pořádný požár, takže se zkrátka radši budu jen tak procházet a promýšlet mou neexistující strategii.

Zhruba takhle - celou tři čtvrtě hodinu jsem strávil na obrubníku před domem a docela jsem se divil, že se Brianovi nepodařilo mě tu nalézt, ale byl jsem za to naopak rád, protože opravdu netuším, jak bych mu tohle vysvětloval, poněvadž ani já to nechápu, vždyť se chovám, jako totální pako, ale bohužel to nic nemění na tom, že bych alespoň čas od času, sakra i na ten jeden podělanej večer by mi to stačilo... Chtěl bych jen vypnout a od všech se s Brianem na chvíli oprostit, jen být pár hodin jenom s ním a cítit, jak moc pro něho znamenám a vědět, že je ochotný kvůli nám podstoupit i takovéto bizarnosti.

Ale ve finále jsem tu část mozku, která mi tohle všechno vnukává, vypnul, abych se alespoň v práci mohl soustředit na něco jiného a okamžitě jsem se tam vydal, jenže co vám budu povídat... Jídelna je místo gayů a věřte nebo ne, každý den se tu ukáže minimálně alespoň jeden zaláskovanej pár, který doslova sám sobě naservíruji na stříbrném podnose a pak můžu pouze tiše závidět to, jak se za svou lásku nestydí a ani tentokrát tomu bohužel nebylo jinak!

Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(1)

Nová povídka.

JUSTIN

Vím, že žádat samotného Briana Kinneyho o něco takového, je naprosto proti jeho přírodě a doslova nadlidské a nedefinovatelně nebezpečné, ale i tak je tu alespoň minimální šance, že by to mohlo vyjít, že by to pro mě, vlastně pro nás mohl udělat, vždyť přece ani nebudu žádat zas o tolik, je to jen jednodenní záležitost a pak můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo nebo alespoň on to může předstírat, to já si to hezky utkvím v paměti a i když od něho budu asi poslouchat plno keců o jeho víře v šukání, až ho k tomu budu přesvědčovat, tak mi za to těch pár hodin stojí, ta představa toho, že se alespoň na jeden večer staneme opravdovým párem a ne jen perfektně sehranou šukací dvojkou, která každou volnou chvíli tráví v Babylonu... Neříkám, že se mi to protiví, sakra já tyhle chvíle, kdy tam jsme spolu a on všem ukazuje, že patřím jenom jemu, takže ať se všichni ode mě drží dál, miluju a cítím se tam s ním naprosto úžasně a možná, že i nepopsatelně, ale pořád to pro mě není ono, to, co bych alespoň čas od času chtěl mít - nějakou tu směšnou romantiku!

---

Lindsay: "Justine?"...Vytrhla mě ze snění o nemožném.

J: "Ehm?"

Lindsay: "Jsi v pořádku?"

J: "Neměl bych být?"

Lindsay: "Žulíš se jak idiot."

J: "Miluji tvou upřímnost."

Lindsay: "Kdykoliv."

J: "Díky,"...Opáčil jsem ironicky.

Lindsay: "Takže, co si o tom myslíš?"

J: "O čem?"

Lindsay: "Neříkej mi, že si mě posledních pět minut neposlouchal... Mluvili jsme o tom, jestli bys byl tak laskavý a na jeden večer pohlídal Guse, zatímco já si svou ženou užiju trochu romantiky ve dvou."

J: "Jo, jasně... Samozřejmě, že ho pohlídám."

Lindsay: "Děkuju, si můj zachránce a Brian taky bude určitě rád, že ho bude mít pár hodin u sebe, ale ty budeš mít hlavní slovo, to snad chápeš?"

J: "Naprosto perfektně, stejně pochybuju, že si Brian těch pár hodin najde v tak nabitém programu... Babylon je jeho život."

Lindsay: "S tím naprosto souhlasím, ale pokud je to, to kvůli čemu se cítí dobře, neměl bys mu bránit."

Jo, to se řekne tak strašně snadno, ale udělat to je mnohem těžší, ne že bych mu v tom chtěl nějak výrazně bránit, ale pokusit se to omezit by nebylo ani trochu na škodu, jenže to už je bohužel jen má bláznivá představa a touha, nikoliv splnitelné přání a s tím se musím naučit žít a respektovat to, co chce Brian.

Stejně bych měl Lindsay zaškrtit, to ona je příčinou toho, že bych si něco takového přál a jednoduše na jeden den vypnul a strávil s Brianem pár chvil o samotě bez kupy těch dotěrných tricků! Jakmile začala mluvit o tom, že chystá pro Melanie překvapení v podobě romantické večeře, pěkného filmu a následného něžného milování, okamžitě se mi před očima zjevil obrázek toho, že bych si tohle alespoň jedinkrát v životě chtěl vychutnat s Brianem, ale pak když jsem se vrátil zpátky na zem, jsem byl zase jen ten, kdo ostatním takové večery umožňuje mít, když jim pomůžu, v tomhle případě hlídáním Guse, a všechny tyhle choutky jsem musel zkrátka odsunout stranou, stejně je to absolutně nesplnitelné!

Lindsay: "To už mě zase nevnímáš?"

J: "Promiň, já jsem jen přemýšlel."

Lindsay: "To vidím, ale o čem?"

J: "Není to nic důležitého a stejně už bych měl běžet."

Lindsay: "Babylon s Brianem?"

J: "Překvapivě."

Lindsay: "Nepřeháněj to s tím nadšením,"...Pronesla ironicky.

J: "Jen na to dneska nemám zkrátka náladu."

Lindsay: "Tak mu to řekni."

J: "Jo, jasně."

Lindsay: "Myslím to vážně, měl by to vědět nebo se za chvilku sežerete."

J: "Na to už je trochu pozdě, ale díky za radu."

Lindsay: "Jen pamatuj - mně můžeš říct cokoliv, pokud budeš potřebovat se vyzpovídat."

J: "Děkuju."

Lindsay: "Nemáš zač a nezapomeň..."

J: "Neboj se, v pátek večer jsem Gusův."

Neměl jsem na Babylon ani trochu pomyšlení, jen jsem chtěl jít domů, lehnout si a... A být s ním! Jenže jediná možnost, jak s ním být, je s ním být v zadní místnosti s pár dalšími tricky a to zrovna není má představa o troše romantice, ale já se s ním hádat opravdu nehodlám, to vážně nemám ani trochu zapotřebí, protože kdybych za ním teď nešel tak by byl nasraný a tomu se zkrátka chci a potřebuju vyhnout, jelikož by to následně nedopadlo vůbec dobře, pravděpodobně bych mu řekl věci, kterých bych potom litoval, a to by absolutně nic nezměnilo.

Když jsem dorazil do Babylonu a opět byl pohlcen tím vším, co skrývá a obsahuje, tak jsem se Briana okamžitě snažil najít a tak nějak podvědomě jsem se povzbuzoval k tomu, abych ho přesvědčil k odchodu se mnou domů, abychom mohli být spolu jen my dva, jenže čím víckrát jsem si to zopakoval, tím hůř to znělo dokonce i mně... Takže, jak si vůbec můžu myslet, že mě s tímhle Brian buď nepošle do hajzlu anebo se mi nevysměje do obličeje?

J: "Kde je Brian?"

Maikey: "Kde bys řekl?"

J: "Že se ptám."

Maikey: "Si v pohodě?"

J: "Proč se mě na to dneska sakra každej ptá?!"

Maikey: "Nejspíš, protože je očividné, že nejsi."

J: "Tak, když to víš, tak se mě na to laskavě neptej."

Maikey: "Fajn, už neřeknu ani slovo!"

J: "Díky!"

Nasměroval jsem se rovnou do zadní místnosti, abych zase stejně jako obvykle mohl předstírat, že mě to tu baví víc než je tomu ve skutečnosti a že mi takovýto život stačí a chci ho vést i nadále pokud si to Brian přeje! Udělal bych cokoliv pro to, jen aby byl šťastný a i tohle proto dělám a je přece pravda, že i já tohle mám ve skutečnosti rád, nedokázal bych se toho jen tak vzdát, jenže s tím nejsem tak srostlý jako on a občas bych zkrátka potřeboval i něco jiného, ale velmi nedosažitelného.

Hned jak se mi podařilo nalézt kout, ve kterém si Brian právě nechával kouřit, jsem místo obvyklého vzrušení, které cítím pokaždé, když ho takhle vidím, chtěl utéct pryč, zbavit se tohohle obrázku a nejlíp na to i zapomenout, ale i tak jsem tam dál zůstal stát a sledoval ho a jakmile mě spatřil tak se na mě usmál tím svým úsměvem - tím, kterým říká, že mě rád vidí a že je rád, že jsem konečně tady, ale tentokrát mi z toho nepoletovaly motýlci v břiše, měl jsem tam jen pouhé prázdno, které mě donutilo se otočit a jít pryč.

Možná to zní šíleně, ale já už jsem z tohohle doslova unavený, miluju ho víc než cokoliv a věděl jsem od začátku, kým je a že se nikdy nezmění, ale i tak jsem v to naivně alespoň trochu doufal - jenže dost neúspěšně!