Poslední díl.
JUSTIN
Zabít ho je vážně málo, jako by nestačilo, že svého rozhodnutí se ho na tu jednovečerní záležitost zeptat, lituji, on se dokonce musí ještě opít do němoty a pak se tvářit, jako, že to nemělo absolutně nic společného se mnou, že se prostě jen opil z nudy, jo to mu tak žeru! I Maikeymu bylo jasné, když mi ho pomáhal odnést domů, že se neopil jen tak, že prý když už dorazil tak se choval jako totální idiot a zavánělo to tím, že se mezi námi něco stalo, poněvadž jakmile padlo moje jméno tak se rozhovor snažil stočit někam jinam a následně se raději vypařil do zadní místnosti, což už zase není takovým překvapením, ale i tak jsem přesvědčený, že za ten Brianův včerejší stav jsem z velké části zodpovědný já!
Bylo to zvláštní odejít, aniž bych ho políbil na rozloučenou, ale on mi zkrátka nedal na vybranou, byl jsem na něho naštvaný a podle všeho se zdálo, že i on je na mě, za to, že jsem si vůbec dovolil mu něco takového navrhnout a uvalit ho tím tak do dost nepříjemné pozice, samozřejmě, že to taky musel hned nazvat, jak nejbizarněji mohl - "Jíst, meditovat a milovat!" - a i když to ve finále je vlastně moje představa toho večera tak tohle zní prostě kýčovitě, ale jak se zdá, už se ani názvem zaobírat nemusím, razantně to zamítl a já ho nehodlám přesvědčovat, a i když mě to štve, musím ho respektovat, o tom přece láska je, jen mi to bude pár dnů trvat, než se s touhle iluzí rozloučím.
Debb: "Dneska je ti líp?"
J: "Neboj je mi perfektně."
Debb: "To je dobře a co to s tebou včera bylo?"
J: "Jen jsem nebyl ve své kůži."
Debb: "To bylo nepřehlédnutelné, ale mě zajímá proč?"
J: "Je to pitomost, takže prostě budeme předstírat, že se ten včerejšek nikdy neodehrál."
Debb: "Sunshine!"
J: "Nech toho, já to chci z hlavy spíš vyhnat, než si to vyprávěním tobě v hlavě zakořenit."
Debb: "Řekni mi to nebo se neznám."
J: "Ty si děsná."
Debb: "A ještě děsnější!"
J: "Jen jsem Brianovi něco navrhl."
Debb: "Mohlo mi být úplně jasné, že to má co dočinění s tím mizerou!"
J: "Je to vlastně i moje chyba."
Debb: "A to jako proč?"
J: "Neměl jsem se ho na to ptát."
Debb: "A řekneš mi už konečně, na co si se ho zeptal?"
J: "Lindsay mi vnukla takový nápad, dneska si chce s Mel užít takový romantický večer ve dvou, takže mám hlídat Guse, no a mě napadlo, že..."
Debb: "Bys mu takový romantický večer ve dvou taky navrhl?"
J: "A dopadlo to katastrofálně."
Debb: "Poslal tě s tím do háje?"
J: "Spíš se k tomu ani nevyjádřil a včera se opil tak, že jsme ho s Maikeym musel dovláčet domů."
Debb: "Klasickej Brian - neví, jak se rozhodnout, tak se radši opije."
J: "Rozhodnout?"
Debb: "No samozřejmě... Tak schválně, zkus se na chvíli vcítit do něho, do arogantního, bezcitného a povýšeného patologického lháře, který nechce milovat a přitom miluje... Pokud ti s tím souhlasit bude, stane se z něho obyčejný chlap s city, který pro tebe udělá cokoliv a jeho maska už mu bude k ničemu a pokud to odmítne tak tě zklame a bude vědět, že ti ublížil a obojí je pro tak komplikovaného člověka, jako je on, přímo devastující.
Nechápu, jak ona to dělá, ale vždycky všemu dokáže dát perfektní smysl, že já na ní pak můžu jen zírat s otevřenou hubou a obdivovat jí a částečně i závidět, že ona se v Brianovi tak dokonale vyzná, jako by ona sama byla jeho příručkou a já si teď leda můžu myslet, že jsem kretén, protože mně samotnému tohle dojít taky mělo, vždyť je to Brian Kinney proboha a ne romantická duše, tímhle jsem mu tak maximálně způsobil trauma, z kterého bude chtít jakýmikoliv prostředky vyváznout a ať už tak nebo tak, bude to totálně v hajzlu!
Po šichtě jsem se vydal rovnou pro svůj dnešní úkol a to pro Guse, který mi jistě zlepší náladu a dnešní večer zpříjemní, ale trochu mě mrzí, že ani za takové situace není Brian jednou ochotný vynechat Babylonu a zůstat s námi oběma doma, to už bych po něm asi žádal opravdu moc, aby strávil čas se svým synem.
J: "Ahoj Lindsay."
Lindsay: "Si zlato děkuju, že to pro nás děláš."
J: "Ještě aby ne, chceš si užít s Melanie trochu romantiky a to by s plínkami na krku bylo asi dost složité."
Lindsay: "Jsi velice chápavý."
J: "Tohle mi nedělá problém."
Lindsay: "Myslím, že byste s Brianem taky mohli takhle na jeden den vypnout a trochu si spolu užít večer."
To jste mě měli vidět, takový záchvat smíchu jsem snad nikdy v životě nedostal, koho by napadlo, že člověk, který mi tenhle nápad vnukl, mi ho ve finále ještě navrhne, ačkoliv moje snažení o to, aby se něco takového odehrálo, nedopadlo vůbec úspěšně. Ten smích mě ale pěkně nabudil a dokonce mi i zlepšil náladu, najednou, když to z jejích úst vyšlo, mi to připadalo totálně absurdní a ten smích jsem zkrátka nemohl zastavit.
Lindsay: "Justine, jsi v pořádku?"
J: "Nikdy mi nebylo líp."
Lindsay: "Čemu se teda směješ?"
J: "Jen takové ironii a každopádně ti děkuji."
Lindsay: "A za co přesně?"
J: "Otevřela si mi oči, ale to je teď jedno, kde je ten špunt?"
Lindsay: "Usnul, takže ho budeš muset vzít v kočárku."
J: "Bez problému, no ale asi bychom měli vyrazit."
Lindsay: "Jasně a moc děkuji, ráno se pro něho stavíme."
J: "Dobře a není zač."
Tohle mě vážně pobavilo a hlavně mi to neuvěřitelně otevřelo oči, na co sakra potřebuju romantiku, aby mi to dokázalo, že mě Brian miluje? Vždyť on se za tu dobu, co se známe, úplně změnil, sice se nedokázal zbavit a vzdát svých návyků a toho, co ho baví, ale všechno to ve finále podstupuje se mnou a tím, že bychom jeden večer strávili nějakou směšnou romantikou, by se na tom nic nezměnilo, na tom, že on mě opravdu miluje, ale taky miluje to, kým je, a bránit mu v tom by ode mě byla hrozná pitomost, jen mi to mělo dojít už dřív.
J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej při příchodu.
B: "Ahoj, Gus spí?"
J: "Jako špalek, uložím ho do postele."
B: "Dobře."
Vzal jsem ho do náruče a opatrně ho přemístil do postele, je až neuvěřitelné, jak se Brianovi každým dnem víc a víc podobá!
Poté jsem se vrátil zpátky za Brianem, který seděl na pohovce, jednoduše jsem neodolal a okamžitě ho políbil, aby věděl, že už nejsem naštvaný a že už jsem to zase více méně já.
B: "To jsem nečekal."
J: "Děláš jako bych tě líbal poprvé."
B: "Ne jen jsem myslel..."
J: "Nechci o tom mluvit, je to za mnou."
B: "Jak to myslíš?"
J: "Nechci strávit večer tím, že budeme jíst, meditovat a milovat se... Respektuju to, kým jsi."
B: "Co tě donutilo změnit názor?"
J: "Lindsay."
B: "A nebyla to náhodou ta osoba, která ti ten nápad vnukla?"
J: "Jak to víš?"
B: "Umím si dát dvě a dvě dohromady."
J: "Jsi jednoduše chytrej, no každopádně na to můžeme zapomenout."
B: "To jsem rád."
J: "A kdy jdeš do Babylonu?"
B: "Stejně jako ty ses rozhodnul na to zapomenout, já se rozhodl ti to alespoň částečně splnit, takže dneska zůstávám tady s tebou a Gusem."
Musel jsem ho okamžitě políbit, aby věděl, jak moc jsem mu za to vděčný, i když to dělat vůbec nemusel, ale každopádně jsem rád, že to udělal a ten večer s námi... No spíš se mnou vzhledem k tomu, že Gus spal, jak zabitý, strávil doma - objednali jsme si pizzu, poté se koukli na něco v televizi a jsem si zcela jistý, že i toho posledního bodu se jednoho dne dočkám!
No comments:
Post a Comment