Nový díl. - 12+
JUSTIN
Nenamáhal jsem se ani čekat na to, až laskavě dorazí domů, protože u něho člověk nikdy neví, dokonce se jednou stalo, že jsem o něm neslyšel až do dalšího rána, prý nějaká neodkladná šukací párty a teď vlastně ani nemám potřebu s ním nějak komunikovat, sice ani nevím, co se to ve mně najednou tak zvrtlo, že mi z vteřiny na vteřinu tak moc vadí způsob jeho života, ale tak nějak to ze sebe nedokážu dostat, takže nejlepší asi bude jít spát a doufat, že ráno budu mít jasnější hlavu a tahle touha, aby se všechno trochu změnilo, bude pryč!
Když jsem se ráno probudil tak už mě jako obvykle zezadu objímala Brianova možná náruč a jeho horký dech se odrážel od mého krku, jindy je to příjemné a vzdát se toho je pro mě dost nesnesitelné, ale tentokrát mi nedělalo žádný problém se z jeho sevření vymanit a raději jsem se oddal ranní sprše, která mě snad nějak nabudí do dalšího náročného dne. Nejprve jsem v ní stál jak solný sloup a nechal na sebe dopadat provazce teplejší vody, ale následně jsem vzal mýdlo a chtěl jsem si jím začít mýt stehna, ale jakmile jsem se jich dotkl tak mou dlaň s mýdlem pevně sevřela Brianova ruka a sám začal s kroužením mýdla po mých stehnech a to především z vnitřních stran a následně trochu víš...
J: "Co to děláš?"
B: "Pomáhám ti se umýt."
J: "Jsem plně schopný to udělat sám."
B: "Tím jsem si zcela jistý."
J: "Tak toho nech,"...Zastavil jsem ho a trochu od něj popošel.
Jak tak znám Brian tak by právě teď měl jednoduše odejít anebo třeba právě mě z té sprchy vyhodit, protože on opravdu není typ, co se zajímá o druhé nebo se nějak doprošuje, to je totiž absolutně pod jeho úroveň, jenže tentokrát se zdálo, že na to hodlá jít trochu jinak, alespoň mi to tak připadalo, když mě zezadu pevně objal a já tak na zadku mohl zřetelně cítit jeho ranní erekci.
B: "Kam si včera zmizel?"
J: "Cože?"
B: "Byl si tam, a když jsem se odvrátil a podíval zpátky tak už si tam nestál."
J: "Šel jsem domů."
B: "Byl si unavený?"
J: "Spíš jsem neměl náladu na..."...Zarazil jsem se.
Ano, i když bych mu to opravdu rád vmetl do tváře, že jsem ani trochu neměl náladu a už vůbec chuť sledovat ho, zatímco u něho klečel další trick z mnoha, tak jsem se toho raději zdržel a tak nějak jsem doufal, že mu jeho nadrženost zabrání to řešit dál a jednoduše se mě dál bude pokoušet dostat tam, kam potřebuje, ale to jsem byl pouze naivní...
B: "Na co Justine?"
J: "To je jedno."
B: "Nemůžeš mi to prostě říct?"
J: "Já o tom nechci mluvit, jasný?"
B: "Ale..."
J: "Musím se jít obléct nebo přijdu pozdě do práce."
Jen jsem ho od sebe doslova odstrčil a při mém opouštění sprchy jsem se na něho ani koutkem oka nepodíval a to v něm rozhodně muselo vzbudit nějaké obavy, a i když je to asi zákeřné, je to přesně to, co jsem potřeboval - aby se začal zajímat o to, co mi je, co potřebuju a co chci, abych si mohl začít myslet, že mě opravdu miluje a nebrat to jen jako falešnou iluzi, která se nikdy nesplní.
Ručník jsem si jen omotal kolem pasu a nijak jsem se neosušil a přesně takhle jsem zamířil do ložnice a opravdu jsem nečekal, že mě Brian bude následovat, tohle už i mně začínalo připadat divné, aby se až tak moc zajímal!
B: "Justine?"...Pokoušel se o navázání kontaktu.
J: "Co je?"
B: "Je ti něco?"
J: "Ne, jen musím do jídelny, znáš přece Debb, víš, jak nesnáší, když chodím pozdě."
B: "Máš tam být za hodinu."
J: "A?"
B: "Vycházíš vždycky tak čtvrt hodiny před šichtou, takže buď to se snažíš stát zaměstnancem roku, nebo se mi záměrně vyhýbáš."
J: "Ani jedno!"
B: "Opravdu?"
J: "Jasně, jen si ještě musím někam zaskočit."
B: "Kam?"
J: "Jen... Prostě někam."
B: "Dobře teda,"...Jo fakt to znělo, jako že mi věří... Myslím, že bych měl začít trénovat lhaní.
Dooblékl jsem si poslední kus oblečení a více méně jsem se rozeběhl k východu, jako kdybych měl za prdelí, kdo ví co, ale ještě než jsem stihl utéct, mě Brian zase nějakým zázračným způsobem dohonil a já si začínal myslet, že mě snad hodlá vyslýchat mučícími metodami.
J: "Ještě něco?"...Tázal jsem se nechápavě.
B: "Tohle přece."
Nedokážu popsat to, co se právě odehrálo, to jak se ke mně pomalu přibližoval a následně mě tak něžně, ale až vášnivě políbil, to bylo až neuvěřitelné a já si v tu chvíli kladl otázku "Co chci víc, když mám tohle, proboha?!"... Jenže když se pak naše rty od sebe zase oddělily tak to ve mně okamžitě opět zahlodalo a toho jsem se bohužel nemohl ani za boha zbavit - téměř jako by uvnitř mě rostla masožravá rostlina!
Tak jo, opravdu jsem neměl ani potuchy o tom, co následujících 45 minut hodlám dělat, ale i tak jsem ani trochu neplánoval, že se vrátím zpátky do loftu, tam to zatím jenom zažehlo, ale můj návrat by spustil pořádný požár, takže se zkrátka radši budu jen tak procházet a promýšlet mou neexistující strategii.
Zhruba takhle - celou tři čtvrtě hodinu jsem strávil na obrubníku před domem a docela jsem se divil, že se Brianovi nepodařilo mě tu nalézt, ale byl jsem za to naopak rád, protože opravdu netuším, jak bych mu tohle vysvětloval, poněvadž ani já to nechápu, vždyť se chovám, jako totální pako, ale bohužel to nic nemění na tom, že bych alespoň čas od času, sakra i na ten jeden podělanej večer by mi to stačilo... Chtěl bych jen vypnout a od všech se s Brianem na chvíli oprostit, jen být pár hodin jenom s ním a cítit, jak moc pro něho znamenám a vědět, že je ochotný kvůli nám podstoupit i takovéto bizarnosti.
Ale ve finále jsem tu část mozku, která mi tohle všechno vnukává, vypnul, abych se alespoň v práci mohl soustředit na něco jiného a okamžitě jsem se tam vydal, jenže co vám budu povídat... Jídelna je místo gayů a věřte nebo ne, každý den se tu ukáže minimálně alespoň jeden zaláskovanej pár, který doslova sám sobě naservíruji na stříbrném podnose a pak můžu pouze tiše závidět to, jak se za svou lásku nestydí a ani tentokrát tomu bohužel nebylo jinak!
No comments:
Post a Comment