Hříšná hra(6)

Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Pociťoval jsem najednou šílené návaly horka a hlava jako by se mi točila na všechny světové strany, pomalu ale jistě jsem se začínal vzpamatovávat, má bojovnost ze mě začala upadat, můj adrenalin se měnil na zbabělost a mou touhu po vítězství vystřídal strach z toho, že jsem všechno naprosto, ale za to dokonale podělal! Ani nevím, na co jsem si tu vlastně hrál, měl jsem už po krk těch Brianových her, pro jednou jsem chtěl, aby projevil city nebo alespoň slova tak, jak to páry normálně dělají a ne prostřednictvím strategických her a myslel jsem si, že když mu ukážu, že hru nemusí vždy vyhrát jen on nebo ještě líp, že hry nejsou třeba k tomu, abych pochopil, co se mi snaží říct tak, že s tím konečně přestane, jenže jsem se do toho nakonec ponořil víc, než jsem zamýšlel, naprosto mě pohltilo to šílenství, že bych nad ním alespoň jednou mohl vyhrát a byl jsem pro to schopný udělat cokoliv, byl jsem naprosto zaslepen tím pocitem, že mu provádím to, co on mi provádí už několik měsíců a vědomím toho, že ho to štve stejně nebo snad ještě víc než mě, ale nakonec jsem pochopil, že nic z toho mi nepomůže k tomu, abych ho změnil podle svých představ, vlastně to ani nechci, vždyť já ho miluju takového, jaký je a nechci, aby se změnil, ne pokud on sám to nebude chtít a jestli potřebuje hry k tomu, aby vyjádřil to, jak se ohledně mě cíti tak fajn, je to lepší, než aby mlčel a odmítal mě! Otázkou teď však zůstává "Kde, sakra, je?"

---

Ted: "Justine, kam ten spěch?"...Narazil jsem na něj, když jsem se hnal od Babylonu.

J: "Tede, ahoj... Já, já jen hledám Briana."

Ted: "Proč mám pocit, že to nesvětí nic dobrého?"

J: "To sám ještě nevím."

Ted: "No tak doufám, že ať už se jedná o cokoliv, že to dobře dopadne."

J: "To taky doufám... Jinak kluci jsou uvnitř."

Ted: "Dobře, díky."

V rychlosti jsem se s ním rozloučil a spěchal jsem, co mi nohy stačily, nevěděl jsem však, jakým směrem se mám vydat, v takových chvílích je to vážně doslova boj s časem, čím víc ho Brian bude mít k tomu, aby se mu všechno rozleželo v hlavě, tím déle pak bude trvat, než si to u něj vyžehlím a takové chvíle jsou fakt chvíle hrůzy a utrpení, proto teď musím hodně rychle přemýšlet a vymyslet, kam asi tak mohl uprostřed noci jít, jinak mám pocit, že mu následujících pár dní nebudu moct na oči!

Jídelnu, která byla jednou ze tří možností, ke kterým jsem se vylučovací metodou dostal, jsem tak nějak vyřadil ihned, je sice pravda, že Brian má Debbie hodně rád a že když se s někým pohádá tak jde za ní, i když ví, že ho bude mučit svými křížovými výslechy, které nesnáší, ale myslím, že si ani on sám neuvědomuje, že za ní chodí právě kvůli nim, on se svěřit chce, jen kolem toho musí hrát obvyklé divadlo a předstírat, že nemá na svěřování náladu, prostě klasický Brian, ale tentokrát nejde jen o to, zda má s někým neshody, já jsem totiž naprosto podkopal jeho ego a s něčím takovým nepůjde za osobou, která na den, až mu někdo nakope zadek čeká od chvíle, co ho poznala. Pak tu mám Woody's a loft, je jisté, že po něčem takovém prahne po skleničce silného pití, ale vzhledem k tomu, že mám takové tušení, že si myslí, že se domů nechystám kvůli jeho/svému úlovku tak na tu sklenku šel zajisté domů... Zkrátka to tak musí být!

J: "Briane?"...Zvolal jsem zadýchaně z toho, jak jsem vyběhl schody, hned jak jsem otevřel dveře.

B: "Co tu děláš?"...Jeho hlava vykoukla z kuchyně.

J: "Já... Já... Já jsem,"...Musel jsem se předklonit a pokoušel jsem popadnout dech.

B: "Ty si běžel maraton?"

J: "Ne, ale cítím se tak."

B: "Copak, měl ho malýho?"...Uchechtl se, ale zároveň jsem mohl v jeho tónu zřetelně slyšet zlost.

J: "Netuším, nezkoumal jsem ho."

B: "Ale cítit si ho musel... Tedy pokud byl malej tak asi ne."

J: "Já s ním nešukal proboha!"...Zařval jsem z plných plic a skoro jsem se udusil.

Brian se zarazil a přestal s tím, co do té chvíle dělal, což vlastně ani nevím, co bylo, a začal mi věnovat veškerou pozornost, vlastně bych se vsadil, že byl jedno ucho!

J: "Co na mě tak koukáš?"

B: "Jen nevím, co je horší, jestli to, že si mi ho vyfoukl přímo před nosem anebo to, že když už si mě naprosto shodil, že si to udělal zbytečně, protože sis ani neužil."

J: "Já tě nechtěl shodit."

B: "Ale chtěl! Šlo ti o to celý večer."

J: "Já jsem ti jen chtěl ukázat..."

B: "Že i z Briana Kinneyho může někdo udělat debila?"

J: "Ne, že nemusíš pořád hrát ty svoje hry, chtěl jsem, abys poznal, jak se cítím já, když tohle děláš ty mně."

B: "Jenže já jsem já a ty jsi ty! Já se nezměním jen proto, že to chceš, ano hraju hry, možná až příliš a to i ve chvílích, kdy vlastně ani nemusím, ale je to mou součástí a kvůli nějakému puberťákovi se nezměním."

V tomhle má naprostou pravdu a ať mi bude věřit nebo ne já jsem to konečně pochopil, jenže mám ten pocit, že dokázat mu to nebude nic jednoduchého, vážně jsem ho naprosto ponížil a to je i pro normálního člověka něco velmi nepříjemného, tak co teprve pro člověka posedlého svým egem?

J: "Já vím, nevěděl jsem, ale teď už ano a máš pravdu není důvod, aby ses kvůli mně změnil, ne pokud ty sám to nechceš a je mi naprosto jasné, že jsem tě svým dnešním výkonem asi přímo neskutečně naštval, jenže už to nezměním, můžu se leda tak pokusit to napravit, pokud mě tedy necháš... A omlouvám se."

Zaskočilo mě to, jak dlouho mlčel, není totiž zvykem, aby jen stál, díval se na mě a nevydával ani hlásku, pociťoval jsem, že to nesvětí nic dobrého, jenže nakonec se stal naprostý opak...

B: "Za to, co si provedl, to bude chtít víc, než jen snahu a já jsem ochotný ti dát šanci,"...Olízl si rty.

J: "Takže hádám, že bych měl začít?"...Hříšně jsem se pousmál.

B: "To bys měl, pokud to chceš během svého života stihnout."

Neváhal jsem už ani vteřinu a vydal jsem se jeho směrem, jeho dlaň ihned vklouzla do mých vlasů a druhou si mě za mikinu přitáhl k sobě, ihned mě vášnivě políbil a začal mě svlékat, já dělal to samé, strhávali jsme ze sebe oblečení a mezitím jsme se ploužili k ložnici, vášeň našich polibků by se snad dala i krájet, oba jsme si sténali a vzdychali do úst! Když jsme nakonec byli v ložnici, položil jsem se na postel a on mě zalehl celou svou vahou, cítil jsem, jakou moc nade mnou má a ten pocit mě neskutečně vzrušoval! Líbal mě a dlaněmi klouzal po mém nahém těle, já ve svých rukách laskal jeho pozadí a přitahoval si jej k sobě, naše rozkroky se o sebe třely a my upadávali do naprosté rozkoše! Nakonec mě přetočil na břicho, vzal si z nočního stolku kondom, který si vzápětí navlékl a okamžitě do mě pronikl, sykl jsem bolestí a on mě políbil do vlasů, což mě ihned uklidnilo a během následujících chvil jsme pod vlivem Brianova přirážení oba vyvrcholili! Tohle byl jen začátek mého napravování!

Hříšná hra(5)

Nový díl.

JUSTIN

Vydal jsem se Brianovým směrem, a ačkoliv se vzdálenost k němu zdála tak krátká ve skutečnosti byla snad nekonečná, jako by se mi spíš vzdaloval, než přibližoval, ten pohled na to, co se u něj odehrávalo, mi nedělal dobře, ale i přes to na tom bylo něco vzrušujícího, vášnivého, živočišného, to vědomí, že to dělá jen proto, aby mě naštval, mě zkrátka nutilo k ještě větší nadrženosti! Nezapomínal jsem však na to, že je přede mnou velký úkol - přinutit Briana vzdát se výhry a sám si jí užít a ta výhra samozřejmě bude zahrnovat nejen jeho mužné tělo a božský zjev, ale i pocit toho, že se vzdal, protože mě miluje, tvrdý oříšek, zhruba stejně tvrdý jako má erekce, nemluvě o té Brianově, kterou i přes tu vzdálenost mohu téměř zřetelně vidět, ale jak jsem řekl, půjdu klidně přes mrtvoly, jen abych pro jednou dostal to, co chci já a ne on!

---

Oba trickové se ústy a především jazyky velmi pečlivě starali o jeho krk, ušní lalůčky a v podstatě o vše, co se týkalo jeho části těla od hrudi nahoru, za to jejich dlaně v pomalém, ale občas a rychlejším tempu přejížděly po jeho stehnech více k jeho rozkroku, měl jsem za to, že mu to snad udělají rovnou na baru a on se ničemu nebude bránit, bude si užívat to, že mu ho kouří dva sexy kousky, zatímco si bude moc dobře vědom toho, že všechno vidím, dokud ho nevyvede ochranka, vážně bych se ničemu z toho nedivil, ale já jsem tu od toho, abych tomu zabránil a přinutil Briana po mně prahnout jako nikdy v životě, abych byl objektem jeho zájmu jenom a jenom já, aby kvůli mně byl schopný zapomenout na svou hru a prostě si mě vzít bez toho proradného divadla kolem!

J: "Ahoj,"...Přistoupil jsem k němu... Pardon vlastně k nim a víc než jemu jsem svou pozornost věnoval jim, byli fakt sexy! A taky součástí mého plánu!

B: "Kluci vteřinku pauza... Copak potřebuješ, Sunshine?"...Kdybyste viděli tu jeho namyšlenost a nesnesitelné sebevědomí asi byste mu vrazili, já do toho neměl daleko!

J: "Hmm, když o tom tak přemýšlím tak od tebe vlastně nic."

B: "Prosím?"...Jo za tenhle pohled mi to fakt stálo!

Sebral jsem veškerou bojovnost, která se ve mně nacházela a že jí nebylo málo a jednomu z jeho tricků jsem jazyk vrazil skoro až do krku, líbal jsem ho tak vášnivě, že já sám jsem z toho byl mimo, tudíž si umíte představit Brianův obličej a to především škubání lícních kostí, které jsem zahlédl v momentě, co jsem své rty odtrhl od těch trickových!

J: "Jak se jmenuješ? Zeptal bych se jeho, ale myslím, že nemá ani páru."

Trick: "Scott."

J: "Chceš tančit, Scotte? A pak možná i něco víc?"...Olízl jsem si rty.

Trick: "Že váháš!"

Ještě jednou jsem se podíval na Briana, na jehož tváři se mísil vztek, žárlivost a pravděpodobně zmatenost, což mě svým způsobem zaskočilo, vzhledem k tomu, že Briana takhle neznám, ale nijak jsem se tím nenechal rozhodit a ihned jsem se s Brianovým, teď už vlastně mým trickem vydal na parket, kde jsem započal další ze svých sexy tanců!

Díky tomu, jak šikovně jsem si stoupl, jsem měl přímo parádní výhled přes Scottovo rameno na Briana u baru, propaloval nás způsobem, že by vyděsil i sériového vraha, mělo by mě to těšit, nebyl jsem přeci daleko od toho celou tuhle záležitost, tuhle hru vyhrát, ale místo toho jsem měl pocit, že jsem Brianovi tak nějak podkopnul jeho tvrdě vybudované sebevědomí, myslím, že není zvyklý na to, aby od něj trickové odcházeli za jiným a ještě k tomu, když tím někým jsem já... Jo přiznávám, nechtěl bych teď vědět, jak se cítí, možná mě pravděpodobně i nenávidí! Začíná mi z toho jít hlava kolem! Tohle asi nebude výhra, kterou jsem si představoval, mám spíš pocit, že jsem započal nějakou nepěknou rozepři!

J: "Asi mě budeš muset omluvit."

Trick: "Co?"

J: "Tohle byl špatný nápad."

Trick: "Ale no tak, můžeme jít dozadu a..."

J: "Mám přítele."

Trick: "Přítele?"

J: "Jo... Teda ještě před chvílí jsem měl, teď už si tím nejsem tak jistý."

Odstrčil jsem ho stranou a popošel jsem o kus dál, Scott ani na chvíli neváhal a chopil se jednoho z kolemjdoucích, musel jsem se nad tím pousmát, nevím totiž, na co jsem si tu hrál, když jsem prakticky dělal to samé, jen abych Brianovi dokázal, že nejen on může mít někoho jiného, sakra, teď si vlastně připadám jako blbec! Jasně ta výhra je velice lákává, kdo by nechtěl pro jednou vyzrát nad samotným alfa samcem Brianem Kinneym a vychutnávat si pocit vítězství? Asi jen naprostý blázen! Ale o to asi jde, já jsem blázen a to absolutní, ale jen a jen do něj, miluju ho tak moc, že jsem schopný dělat tyhle šílenosti, jen abych ho přiměl přiznat si, že mě miluje natolik, že je ochotný přestat hrát ty jeho proradné hry, jenže co z toho budu mít, když vyhraju? Tedy kromě toho pocitu, že jsem sobě a jemu něco dokázal? Nic! Tedy ne nic dobrého, už teď jsem jeho ego dost podkopnul a mám pocit, že se mnou nějakou dobu nepromluví, jak by to asi vypadalo, kdybych zašel ještě dál, jak jsem měl původně v plánu? Myslím, že by ošukal půlku ne-li celý Babylon, započal by svou metodu "Nic pro mě neznamenáš, tak už mi konečně zmiz ze života!" a ignoroval by mě mnohem víc, než tomu bylo do teď a to mi za to vítězství nestojí! Holt musím připustit, že jediný vítěz tady je on a díky tomu ho budu moct mít, ačkoliv on bude ten iniciativní!

Emmett: "Sunshine, ty ses tu zapomněl?"...Přitančil ke mně i s Maikeym.

J: "Co?"... Pomalu, ale jistě jsem se probouzel ze svého vnitřního rozhovoru se sebou.

Maikey: "Stojíš tu jak sudička."

J: "Ou. Trochu jsem se zamyslel."

Emmett: "To jsme si všimli a ten sexy kus, kterého si ukradl Brianovi, ti utekl."

J: "Já jsem ho spíš poslal do háje."

Maikey: "Ale proč? Mysleli jsme, že chceš Brianovi dokázat, že..."

J: "Jsem idiot... Nic víc mu tímto způsobem dokázat nemůžu."

Emmett: "Myslím, že mu to začíná docházet."

Maikey: "Taky bych řekl."

J: "O čem to mluvíte?"

Maikey: "Chtěli jsme, aby sis to uvědomil sám."

J: "Co, abych si uvědomil?"

Emmett: "Že nad Brianem vyhrát nemůžeš... A pokud by se ti to podařilo tak bys tím spíš prodělal, než něco vyhrál."

J: "Ale vždyť jste mě nutili, abych něco udělal."

Maikey: "To byl jediný způsob, jak ti dokázat, že nic dělat nemůžeš, Brian se o výhru připravit nenechá, ať už bys udělal cokoliv, on by našel způsob, jak to obrátit ve svůj prospěch, ty bys tomu ale v té bojovnosti nevěřil, tak jsme si s Emmem řekli, že bude lepší, když na to přijdeš sám."

J: "A co teď mám asi tak dělat?"

Emmett: "Jít ho hledat."

J: "Co?"

Maikey: "Je pryč, viděli jsme ho odejít."

J: "No samozřejmě... Můžu já mít ještě větší smůlu?"

Maikey: "Myslím, že smůla není tvým problémem, Brian tě miluje a pokud k tomu, aby ti to ukázal, potřebuje hry, měl bys mu je nechat a prostě hrát s ním."

Nevěděl jsem, jestli jim mám děkovat anebo je nesnášet a zabít, na rozhodování jsem ale neměl čas, musel jsem se dostat za Brianem a napravit to, co už jsem už tak dost podělal dřív, než to bude ještě horší, pokud je pro Briana výhra všechno, nemůžu mu to odpírat, to je ten jediný způsob, jak si zajistím, že on bude má výhra a jinou bych nikdy ani nemohl chtít!

Hříšná hra(4)

Nový díl. - Zítra s největší pravděpodobností díl nebude, vůbec tento týden nestíhám a mám spoustu učení, pokusím se ho napsat, ale počítejte spíš s tím, že vám ho sem dám možná v sobotu, ale spíš až v pondělí, tak se nezlobte

JUSTIN

Mohl jsem vybírat pouze mezi dvěma možnostmi vysvětlujícími to, proč Brian přišel, první - je to prostě Brian, který se nevzdává bez boje a tím bojem samozřejmě právě teď je znejistění mě, zahnání mě do úzkých a provokování mě svým propalujícím pohledem, který bez přestání praktikuje už několik dlouhých minut a já se jej ne moc úspěšně snažím ignorovat, což ho očividně hodně baví a ta druhá možnost, která když se to tak vezme se vlastně prolíná i s možností první, znamená, že i přes to, na jak bezcitného a ignorantského parchanta si hraje tak ta část, které dovolil ke mně něco cítit ho přiměla zvednout zadek a dojít sem, aby si ohlídal, co dělám a aby na mě dával pozor... Já si z tohoto vlastně vybrat ani nemohu, protože všechno je to pravda, ale i přes tu pravdu je to pořád způsob Brianovy hry, on v podstatě dokáže udělat hru naprosto ze všeho a myslím, že tahle hra se ani zdaleka neblíží ke svému konci!

---

Emmett: "Víš, že tě právě pozoruje vysoce výbušné zařízení?"...Přitančil ke mně, aniž bych to čekal.

J: "Jop."

Emmett: "Ty se nebojíš?"

J: "Čeho?"

Emmett: "Toho, že tebe nebo tady Romea zabije holýma rukama?"...Smál se.

Musel jsem se nad tím pousmát, je vážně milé slyšet od jednoho z Brianových nejlepších přátel, že i on vidí, jak moc Brianovi na mně záleží a že by kvůli mně byl schopný i zabíjet, jasně ta představa je hrozná, ale pochopte, nad tím se nejde neusmívat! To se ovšem netýkalo mého tricka, který jak rychle se objevil tak stejně rychle zmizel, jakmile se začalo mluvit o zabíjení... Poseroutka!

J: "Díky, Emme!"

Emmett: "Zlato, být jím vzal bych nohy na ramena a odstěhoval se na Aljašku."

J: "Přeháníš!"

Emmett: "Možná, ale co když ne? Pokud sis nevšiml, Brian si hlídá, co mu patří."

J: "Já mu patřím?"

Emmett: "Sakra, že jo! A pokud to nevíš, tak si vážně hlupák."

Nejde o to, že bych to nevěděl, spíš jde o význam těchto slov, který mi trochu dělá problém, přeci jen patřit někomu může například majetek a to není moc romantické přirovnání, pokud ovšem ale jde o ten druhý význam, kdy patříte člověku, který vás miluje a on patří vám tak to je mnohem lepší představa, které bych se nebránil!

Emmett: "Přesně o tom mluvím!"

J: "Nic jsem neřekl."

Emmett: "Ale usmíváš se, jak ten nejvíc zamilovanej pitomec, takže ti asi došla pointa toho, co jsem tím chtěl říct."

J: "Jo jenže ví to on?"

Emmett: "Nejspíš ne."

J: "No právě."

Emmett: "Justine, nemůžeš žádat od toho největšího mezka na světě, aby sám sobě přiznal, že mu patří tvoje srdce a že to jeho, pokud tedy existuje, on dal zase tobě."

J: "Jo to dává smysl."

Emmett: "Tak vidíš a měl bys jít za ním."

J: "Proč? Mám tady něco trochu rozjetého."

Emmett: "To jsem si všiml... Vlastně myslím, že si toho tady všiml každý, jelikož za těch několik měsíců, co sem chodíš tě tady nikdo neviděl tancovat s nikým jiným, než s Brianem, takže jakmile si byl s tamtím, došlo mi, že tohle bude nějaká krutá hra určená k pomstě, ale z toho, co vidím, Brian se zdá být vyzbrojený na protiútok,"...Ukázal mi prstem přes rameno.

Jakmile jsem se otočil a očima zapátral k baru, pochopil jsem, o čem Emmett mluví, Brian se vážně vyzbrojil k protiútoku... Nenabaloval si pouze jednoho polonahého tricka, ale hned rovnou dva, kteří mu ty jeho klasické fráze žrali i s navijákem, nešlo si nevšimnout toho, jak každý z jedné jeho strany se starají o to, aby jeho krk byl dostatečně zvlhčený jejich slinami, zatímco on jim tam cvrlikal, jak už jsem říkal - jeho klasické fráze... On je vážně neskutečně proradnej! Kdo má s tímhle jako bojovat?! Nemůžu si teď jen tak nabrnknout tři a ne proto, že bych si myslel, že na to nemám, ale proto, že bych se nenadál a u Briana by stáli čtyři a tak dále a tak dále a to by asi nemělo konce! Musím zkrátka přijít s něčím lepším!

Maikey: "Brian se rozjel,"...Připojil se k nám.

Emmett: "Právě jsem Justinovi říkal, že je připravený k protiútoku."

Maikey: "Jo a k pořádnému. Myslím, že se ti to chystá oplatit dost tvrdě."

J: "Jak to můžete vědět?! Vždyť je to Brian, není to první a ani poslední večer, co balí dva najednou, třeba to se mnou nemá vůbec nic společného."

Emmett: "Zlatíčko, s tebou to má společného naprosto všechno."

Maikey: "A to každý večer."

J: "A co mám asi tak dělat? On si nikdy nepřizná, co ke mně cítí, pokud to vůbec ví, tak já ho mám asi přimět k tomu, aby se vzdal a pro jednou byl normální?"

Maikey: "Sám si to řekl - musíš změnit pravidla."

J: "Jenže já už si ani nejsem jistý tím, jaká pravidla to jsou."

Emmett: "Tak vytvoř nová... Nebo prostě jen udělej něco, čím si získáš jeho pozornost a přiměješ ho k tomu, aby přišel on k tobě a ne ty k němu."

Maikey: "Ty něco vymyslíš, jsi génius... Malý Brianův zázrak, jak ti s oblibou říká."

Mám pocit jako bych začínal dočista bláznit, jako bych se připletl do něčeho, čemu můžu říkat s jistotou - nebezpečného - prostě něčeho, co pro mě nedopadne dobře, jenže mohl bych pak se sebou žít, kdybych se tak lehce vzdal a dal Brianovi to, po čem tak očividně touží? Chce si dokázat, že ho nikdo nedokáže porazit a to ani osoba, kterou miluje, kvůli které by se byl schopný vzdát, ačkoliv na to nechce ani pomyslet, jenže já musím dokázat jemu, že ne vždy všechno musí být podle něho, že ne vždy musí být vítěz on, že jsem pro něho víc, než si chce přiznat a to bude ten důvod, pro který se vzdá! Tohle všechno začalo jako nevinná hra o sex a nakonec mě to dostalo až do úrovně, která představuje něco mnohem většího... Jen my dva umíme vždycky všechno tak skvěle zkomplikovat!

J: "Máte pravdu, musím něco udělat!"

Emmett: "Držíme ti pěsti."

Maikey: "Jo jdi na to!"

Už jsem se ani na vteřinu nezdržoval, zhluboka jsem se nadechl a šel jsem si pro svoje vítězství... Sice ještě nevím, jak přesně to udělám, ale vím, že pro to udělám cokoliv!

Hříšná hra(3)

Nový díl.

JUSTIN

Šel jsem pomalým tempem jako bych snad myslel, že tím tak dávám Brianovi čas jít za mnou a zastavit mě, jenže jediné čeho jsem tím dosáhl bylo, že mě mohlo oslovit víc nechutných chlapů podobných tomu, co mě oslovil mou první noc na Liberty Avenue nebo toho jsem spíš oslovil já, když jsem se pokoušel najít vhodné místo pro rozvíjení mé osobnosti, on pak jen využíval možnost dostat se mi do kalhot, čemuž se mu nedostalo, stejně jako těm třem, kteří mě otravovali v předcházejících deseti minutách a ačkoliv jsem se vydal do víru nočního života, abych našel někoho, s kým bych si to rozdal a zamíchal tak Brianovými kartami tak s těmito bych nešel ani za zlatý prase, jenže čím dál tím víc začínám nabývat dojmu, že dnes nepůjdu vůbec s nikým, moje svědomí je černé a to jsem ještě nic ani neudělal, jenže domů, jak Brianovu loftu s oblibou říkám, se vrátit nemůžu, Brian by se mi vysmál tak, že bych na to do smrti nezapomněl a já bych jej za to asi zaškrtil!

---

Maikey: "Štěně dostalo povolení od pána opustit boudu?"

Jo přesně tak jsem si představoval svůj příchod do Babylonu - Maikey a ta jeho prořízlá žárlivá pusa značící, že mě nesnáší, tedy tím svým způsobem nesnáší, vlastně myslím, že mě má i celkem rád, ale vzhledem k tomu, že má víc z Brianovi školy a ještě k tomu ho miluje je jasné, že jeho žárlení nebo snad i závist, že mám Briana já a ne on, ho nutí mi dávat najevo, že by byl rád, kdybych zmizel tam, odkud jsem přišel a už se nikdy neukazoval, aby mohl mít Briana zase jen a jen pro sebe, ale toho se v nejbližší době nedočká, pokud vůbec někdy!

J: "To víš, zvládl jsem aport a tohle mám jako odměnu."

Maikey: "Pašák."

J: "Brian je skvělý učitel."

Maikey: "Kde vůbec je?"

J: "Hádám, že dělá kliky."

Maikey: "Kliky?"...Divil se.

J: "Jeho pravidelné cvičení,"...Vysvětlil jsem.

Maikey: "Neříkej. Měl jsem spíš na mysli, proč cvičí, když ty seš tady?"

J: "Dává mi lekci."

Maikey: "Nech mě hádat - chtěl si sex, on ti ho nechtěl dopřát, aby ti ukázal, že ho nemůžeš mít, pokud on není tím, kdo rozjede hru a tak ses mu rozhodl ukázat, že i ty nemusíš vždycky chtít jen jeho?"

J: "Tobě to udělal taky?"

Maikey: "Ne! Ale znám jeho hry, triky a pravidla, vidím ho hrát každý den už spoustu let."

J: "Jo, ale se mnou..."

Maikey: "By to mělo být jiné?"

J: "Myslel jsem, že..."

Maikey: "Tak nemysli. Brian nehraje na kluky, on hraje pro sex, pro vítězství, pro lepší pocit a ty ačkoliv si tě vybral jako někoho víc, jsi pro něj pořád jen předmětem hry a jeho pravidla nezměníš, ať už pro něj znamenáš cokoliv."

Bohužel jsem si tohohle všeho vědom, ale dokud to Maikey nevyslovil tak to bylo jen v mé hlavě, teď už je to realita, se kterou asi nebudu moct nikdy bojovat, Brianova pýcha je pro něj prostě pořád víc, než kdy budu já a to je něco, s čím ani on nedokáže bojovat, hry jsou všechno, co má, aby mohl být tím, kým je, protože by se sebou nedokázal žít být někým jiným a to nikdo, ani já, nemůže ovlivnit!

J: "Takže přesněji řečeno musím si zvyknout nebo ho nechat být?"

Maikey: "No můžeš se klidně dál snažit změnit jeho hru, ale nejsem si jistý, že z toho vzejdeš jako vítěz."

J: "Jasně takže jsem jen figurka v jeho hře, se kterou dělá tahy, jaké se mu jen zlíbí."

Maikey: "Jo... Ale myslím, že ta nejdůležitější."

Tohle mě přimělo pousmát se proti své vůli, ačkoliv asi budu pro Briana navždy už jen figurkou v jeho hře, vždycky budu tím, o co bude Brian hrát, ať už mě bude chtít nebo se mi bude snažit něco dokázat anebo si prostě jen něco zamane, vždy to bude mít souvislost se mnou!

Maikey: "Myslím, že můžeš být rád za to, kam si to s Brianem dotáhl, někteří z těch kluků, se kterými byl, se nedostali ani za práh jeho bytu, u tebe ale udělal výjimku už v první noc - nechal tě zůstat, to by nikdy neudělal, už tehdy rozjel hru, o které ještě ani nevěděl a možná, že do teď neví."

V tomhle má Maikey pravdu, Brian už v první noc, kdy mě poznal, naprosto zamíchal svými kartami a změnil pravidla, vlastně porušil své zásady, které jsem za těch pár měsíců pochytil, že má, nevím, co na mně bylo tak výjimečného, že kvůli mně zapomněl na vše, čím se do té doby řídil a že mě nechal zůstat přes noc, ale jen díky tomu jsem dnes součástí jeho života, což je jasný důkaz toho, že pravidla se občas zkrátka změnit musí!

J: "Tak v tom případě ty pravidla trochu změním."

Maikey: "Myslím, že máš možnost."

J: "Jak to?"

Maikey: "Tamten z tebe nemůže spustit oči od chvíle, co si přišel,"...Kývnul mi přes rameno.

J: "Jo ten zatím bude stačit."

Maikey: "Zatím?"

J: "Zatím,"...Potvrdil jsem.

Maikey: "Ty ho hodláš hodně vytočit, co?"

J: "Já se mu jen hodlám dokázat, že umím hrát se svými pravidly v jeho hře."

Maikey: "Tak fajn, jdi na to."

Kývnul jsem na barmana, aby mi nalil a když jsem do sebe drink vzápětí na ex vyklopil, vydal jsem na parket za prvním mým úlovkem, šlo to tak snadno, že jsem se prakticky během pár vteřin vžil do své role, choval jsem se tak, jak se chová Brian vždy, když se mě tímto snaží vytočit a já se na to musím dívat, on tu teď sice není, ale to vědomí toho, že sedí doma na posteli, hypnotizuje hodiny a dveře a k tomu si představuje, co všechno teď asi dělám, mě jen popohánělo dál a dál... Tančil jsem s ním jako o život, jak nejvíc sexy jsem mohl!

Celá hra se ale změnila v momentě, co jsem pohlédl k baru, kde ještě před chvílí stál Maikey, teď už tam totiž nestál on, ale Brian s jediným výrazem, s jakým právě teď mohl, mísily se v něm troje různé emoce - vztek, žárlivost a i přes tyhle dva k nim dokázal přimíchat i pobavení!

Hříšná hra(2)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Z pohledu, kterým mě Brian sjel od hlavy až k patě, se mi na chvíli zastavilo srdce a snažilo se neexplodovat mi v hrudi - koukal na mě s takovou touhou, která značila pouze jedinou věc a to tu, že by mě nejraději ušukal k smrti, přímo u těchto dveří s mou tváří přitisknutou na nich, až jsem to měl doslova před očima, to, jak divoce se ve mně Brian pohybuje, jak mi vzdychá do ucha, jak slastí šeptá moje jméno, jak mi jeho dlaně pevně svírají boky a zabraňují mi v pohybu, jak ovládá celou situaci, jak má nade mnou absolutní kontrolu, jak i ta malá bolest, kterou mi způsobuje, mě přivádí blíž a blíž k mému bouřlivému orgasmu, jak uvnitř mě vrcholí, aniž by měl kondom, jak...

---

B: "Slyšíš?!"

J: "Co?"...Probudil jsem se ze své fantazie.

B: "Ty sis něco vzal?"...Teď se jeho pohled z touhy změnil na starost, ale zároveň pobavení, on vážně umí zkazit situaci.

J: "Prosím? Krom extra silného kafe, abych nad tím učením neklimbal očima, jsem nic neměl."

B: "To měl být vtip, ale divně se chováš."

J: "Chovám se normálně, to ty nechceš šukat."

B: "Já chci šukat pořád."

J: "A proč ne teď?"

B: "Protože se musíš naučit, že nemůžeš mít všechno, co chceš - konkrétně mě."

J: "Takže tím, že se mnou nebudeš mít sex, mi jako dáváš lekci o tom, že pro mě si přístupný jenom, když TY chceš?"

B: "Líp bych to neřekl."

J: "Co je tohle za ujetou hru?"

B: "Žádná hra, prostě jen pravidla."

J: "Hry mají pravidla."

B: "Přeber si to, jak chceš."

J: "Takže si pořád mám jít někoho hledat?"

Sakra, proč mám pocit, že Brian je z téhle situace zmatenější víc, než jsem já sám? On podle mě ani neví, co říká nebo, co by říkat měl! Chce se mnou sex, ale chce mi dát lekci, že ho nemůžu mít jen proto, že ho chci, zároveň mi však nechce bránit v tom, abych šel za někým jiným, protože by to značilo žárlivost, ale i tak jsem se místo odpovědi dočkal jen mírného pokrčení ramen a pohledu, který značil nelibost! Já se v něm už fakt začínám ztrácet a přestávám si být jistý tím, že tohle je jen nějaká jeho proradná hra a pokud je, začíná se mu to vážně vymykat z rukou!

J: "To je jako všechno?"

B: "Co myslíš?"

J: "Jen pokrčíš rameny a prostě se zase půjdeš věnovat cvičení?"

B: "Chybí mi sto kliků."

J: "Dej si jich sto padesát, ty kuřecí křidélka neudělaly dobře tvým břišním svalům, vidím malej špek."

Doufal, jsem že ho tím aspoň trochu znejistím o jeho dokonalém těle, vlastně jsem ho chtěl vytočit za ten jeho odmítavý postoj, jenže on je tak sebejistý, že to s ním ani trochu nezamávalo a pouze se mým směrem ironicky pousmál... A to má znamenat jako co?!

J: "Teď se mi jako vysmíváš?"

B: "Je roztomilé vidět tě vytočeného."

J: "Co kdybys rovnou řekl, že je to zábavné?"

B: "Pukám smíchy,"...Protočil panenky.

J: "Pukni!"

B: "Radši se už konečně rozhodni, jestli půjdeš hledat někoho na sex anebo tu zůstaneš, doděláš si úkoly a půjdeš spát."

J: "Co bys mi navrhoval ty?"

Chtěl jsem ho alespoň jednou přimět k tomu, aby přiznal, že chce, abych tu s ním zůstal, za těch několik měsíců, co tu s ním žiju toho nebyl ani jednou schopný, buď mi na rovinu řekl, ať si dělám, co chci anebo mě k sobě připoutal sexem a až po něm situaci využil k tomu, aby se ke mně přitulil, držel mě v náruči, hýčkal mě a vychutnával si mou přítomnost, to by nikdy neudělal bez toho divadla kolem, bez té hry, kterou teď buď hraje anebo prohrává a vymýšlí novou strategii!

B: "Já? Nic. Jsi dost starý na to, aby ses rozhodl, co chceš, jestli šukat, s kdo ví kým nebo to se školou dotáhnout daleko."

Jo tohle je přesně ta strategie, o které jsem mluvil! Teď mě přímo parádně zahnal do kouta a vložil mi brouka do hlavy, když půjdu, vyhraju tím tuhle hru, protože Briana tím vytočím do běla, ačkoliv bude jako obvykle předstírat nezájem, ale snížím tím tak o trochu svou šanci na to to v životě někam dotáhnout, jenže když si vyberu školu, dám Brianovi to, co chce - pravdu, výhru a větší sebejistotu, pokud je to vůbec ještě možné, zkrátka bude vědět, že mě může ovládat kdykoliv, jakkoliv a čímkoliv!

J: "Myslím, že dva neudělané úkoly mě nezničí."

Jeho zvednuté koutky do nepatrného, ale i přesto zřetelně proradného úsměvu najednou sklesly do přímé linky a jeho oči se zuřivě přivřely, ale i přes to si dál dokázal udržet pohodlnou tvář, tohle jeho sebeovládání je až úctyhodné, ale i tak mu to nepomůže, jelikož teď už nemůže zapírat, že se mu nelíbí představa mě s někým jiným a to, že zahazuji kousek po kousku školu, teď už je to zkrátka jasné jak facka, jenže on je Brian Kinney a on nic neudělá ani, kdyby to mělo znamenat, že tak zabrání mému odchodu!

B: "Tvoje rozhodnutí,"...Otočil se ke mně zády a vydal se směr koupelna.

J: "Takže já jdu,"...Nevím, proč jsem to řekl, ničeho jiného, než sebe ponížení jsem tím nedosáhl, ale jako bych snad doufal, že ho tím přiměju něco říct.

B: "Pozdravuj,"...Přiměl jsem se ho... Ale k totální ironii!

J: "Budu!"...Zakřičel jsem za ním těsně než si zavřel dveře a podotýkám, že dost hlasitě nimi bouchl.

Zůstal jsem tam stát, jak nějakej šašek, kterej neví, co má dělat! Jak jsem se sakra dostal od pozorování Brianova božského zjevu a touze po něm až k mému rozhodnutí vytočit ho tím, že půjdu ven hledat někoho na sex, tohle je hra, kterou obvykle praktikuje on, když se mi snaží dát jasně najevo, že jsem mu putna a že může mít kohokoliv chce místo mě, jenže já v tomhle nejsem tak dobrý jako on, já tím umím vyhrožovat, ale neumím to dělat, protože já nedokážu jako on oddělit city a činy, já se pak budu cítit určitě špatně, zatímco Brian by se cítil jako král, který mi dal zřetelně najevo, že až mě bude chtít tak mě bude mít ne naopak, jenže pokud se mám naučit hrát s jeho pravidly, musím mu i já dokázat, že ne vždy musí být objektem mého zájmu on, ale že to může být i někdo jiný, což pro něj asi nebude mít dobré následky!

Hříšná hra(1)

Nová povídka.

JUSTIN

O můj Bože! O můj Bože! - Jediná tři slova, která mi právě teď vířila v mozku, jinak jsem měl naprosto vymyto, neměl jsem jednoduše místo na žádná jiná slova natož myšlenky... Vlastně na ty hříšné by se místo našlo, na jiné však ne, byl bych blázen, kdybych při tomhle pohledu myslel na domácí úkoly nebo snad na to, že bych měl jít spát, když tak brzo vstávám, na to prostě myslet nemohu vlastně spíš nechci... Já se dokážu soustředit jen na Brianův božský zjev, na jeho božské tělo, kterému právě teď dává pořádně zabrat svým pravidelným večerním, no vlastně spíš nočním cvičením, bez kterého by už pravděpodobně nikdy neusnul a za to jsem zatraceně vděčný, protože jen díky tomu si mohu momentálně vychutnávat tento pohled, který nikdo jiný na světě nemůže mít, protože Brian si ze všech těch kluků, se kterými strávil noc nebo třeba jen pár minut v zadní místnosti Babylonu, vybral mě, on si to sice nikdy nepřizná, podle něho by to bylo slabošství, ale já to prostě vím!

---

B: "Na co civíš?"...Tázal se zadýchaně s důrazem na každé slovo, jako by snad chtěl dát najevo vztek, že na něj tak zírám, jenže koho to zajímá? Chci se dívat tak se dívám!

J: "Hm?"...Bylo pro mě těžké i vyslovit nějakou smysluplnou odpověď.

B: "Mám se snad zeptat tatarsky?"

J: "Briane, všechno, co právě teď řekneš, je nesrozumitelné,"...Dál jsem zasněně obdivoval jeho mužnou hruď.

B: "A co třeba tohle? Dodělej si úkoly a běž spát, zítra máš školu."

J: "Chováš se tak rozkazovačně,"...Vysmíval jsem se mu, což ho očividně vytáčelo ještě víc nebo to alespoň dost dobře předstíral, mně to však dělalo dobře, líbí se mi, když ze mě šílí!

B: "Víš co, dělej si, co jen uznáš za vhodné, ty se zítra budeš tvářit, jak umučení Krista, mně je to fuk,"...Předstírat, že mu na mně nezáleží je jeho specialita, ale je čím dál tím míň účinná!

Dál pokračoval ve svých sedech-ledech a já z jeho krásně se napínajících břišních svalů, které pokrývaly kapičky potu, naprosto zapomínal dýchat! Vlastně skoro i polykat, mrkat, slyšet, všeobecně fungovat, jako by snad můj život závisel na nepřerušovaném pozorování Briana a pokud bych jen byť na zlomek vteřiny s tímto pozorováním přestal, zemřel bych... Tak jsem se jednoduše cítil!

B: "Můžeš mi říct, co chceš?"...Zavrčel.

J: "Nejsem si jistý,"...Kdo by byl, když se má možnost dívat na něco takového a sám neví, čí vlastně je natož, co chce!?

B: "Nemohl by sis jít například do ložnice a tam si třeba párkrát vyhonit a jít spát nebo cokoliv, co puberťáci v tvém věku dělají?"

J: "Vadí ti, že se na tebe dívám? Znervózňuje tě to? Nebo snad vzrušuje?"...Ptal jsem se, co nejsvůdněji jsem mohl.

B: "Prostě zmiz!"

Nemusel mi ani odpovídat na žádnou z těch tří otázek, tohle totiž byla odpověď i na ty nevyřčené otázky - byl na mě nadržený stejně jako já jsem byl na něho a to, že jsem ho pozoroval, ho naprosto vzrušovalo a zároveň přivádělo k šílenství, nechtěl to však přiznat, vždyť on mě tu přeci trpí jen proto, že mě zbavil nevinnosti a "zachránil" před mým sobeckým otcem, který požadoval, abych potlačil to, kým jsem, abych odmítl svůj "nechutný" styl života, to je to, co si Brian každý den vtlouká do hlavy, aby se nezbláznil z tě skutečnosti, z té pravdy, která je mu strašákem od chvíle, co mě poznal, z toho, že mě tu chce mít stejně moc, jako tu chci být já!

J: "Chceš, abych zmizel nebo, abych šel k tobě?"

B: "Prosím?"

J: "Nedělej, že nevíš, na co jsem se ptal."

B: "Nevím, na co ses ptal."

J: "Buď to máš odkrvený mozek, nebo si na pitomce jen hraješ... A vzhledem k tomu, že vím, kde všechnu tu krev máš nashromážděnou tak možnost B je správně,"...Šibalsky jsem se usmál.

Tohle mě fakt baví! Je dobré pro jednou nebýt v Brianově hrsti, ale mít jeho v té své! Vím, jak moc nesnáší, když ztrácí kontrolu nad situací, on je vždycky ten alfa samec, který rozjíždí hru a nenechá se nikým o tento post obírat, ale se mnou je vždycky tak nějak v koncích a někdy až natolik, že tu kontrolu není schopný získat zpět ani do posledních chvil, jako je tomu právě teď!

B: "Udělej si úkoly a běž spát... Odkrvený mozek tu máš jedině ty."

J: "Nehodlám tě poslechnout tak se přestaň snažit mě přimět k něčemu, co ani ty sám nechceš, abych dělal."

B: "Začínám mít pocit, že si dočista zešílel... A co tedy hodláš dělat?"

J: "Ty víš moc dobře, co bych chtěl dělat."

B: "Tak to běž dělat, ale s někým jiným... Až budu chtít šukat, dám ti vědět."

Takhle dlouhé odolávání není u Briana zvykem, jenže Brian dokáže každým dnem jen a jen překvapovat a vždycky je to pouze součástí jeho podlé hry, kterou hraje i teď, i když to asi ještě neví, každopádně já mu na ní hodlám přistoupit, jen trochu změním strategii!

J: "To vlastně není tak špatný nápad."

B: "Co není špatný nápad?"...Ptal se otráveně.

J: "Jít si někoho najít."

Jo tohle Brianovými kartami naprosto zamíchalo, jeho eso v rukávu už bylo vyplýtváno, teď už mohl dělat jen to, co právě dělal - koukat na mě s výrazem alá "To ani nezkoušej!" ale mluvit slovy...

B: "Pro mě za mě,"...Kterými mi prostě musel dát najevo nezájem.

J: "Dobře!"

Zvedl jsem se z pohovky a sešity s učebnicemi jsem pohodil na ní a pak jsem se vzpřímeně se sebevědomým, vítězným a stejně tak proradným úsměvem vydal ke dveřím, při obouvání jsem dal Brianovi na obdiv svůj zadek, který tolik zbožňuje a vzápětí, když jsem si oblékl bundu, jsem se chystal otevřít dveře, natahoval jsem to však dostatečně dlouho, chtěl jsem ho dovést až do samotného bodu varu, jenže on, aniž bych si toho všiml, byl rychlejší, než jsem vůbec předpokládal, než jsem si vůbec myslel, že bude, takovou reakci jsem vlastně ani nečekal, ale v momentě, co jsem přiložil ruku na dveře a chtěl jsem je otevřít tak na nich prudce přistála Brianova ruka zabraňující mi v tom...