bez varování
#BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #BenBruckner #VicGrassi
Brian
Od naší poslední konverzace s Justinem, kdy mi sdělil, že je mezi námi definitivní konec, uběhl další měsíc. Od té doby jsem s ním neprohodil jediné slovo, vlastně ho skoro ani nevídám, přijde mi, že dělá vše pro to, abychom se nikde neviděli, a když už na sebe narazíme, tak dělá vše pro to, aby nezaregistroval mojí existenci. Jestli mi vrací ty doby, kdy jsem mu dělal přesně to samé, tak mu to jde na výbornou, protože se díky tomu cítím fakt mizerně. Ale... asi v tom jen hledám něco, co tam není... on se mi nesnaží nic vracet, on jen dělá to, co mi jasně řekl - žije svůj život beze mě - jak nejlépe to jde. Pro něj je zkrátka konec a i když by měl být i pro mě, i když ho malá část mě nenávidí za to, co mi udělal, nejsem schopný se s koncem jen tak smířit, nechci se s ním smířit, pořád ve mně dřímá naděje... že třeba jednou... bude zase patřit mně. Jenže to je nejspíš jen moje naivní touha... která nemá žádnou šanci... protože on už patří někomu jinému - další věc, co mi dal dost jasně najevo. Justin je jednoduše pryč... konečně, asi bych měl říct, ale pravda je, že i přes to, jak moc jsem ho chtěl dřív ze svého života pryč, tak právě teď bych dal cokoliv za to, aby se do něj vrátil.
B: "Dobré ráno, Debbs."
Posadil jsem se na bar a rozhlédl se na všechny strany - zase tu nebyl. Nevím, jak to dělá, že kdykoliv, co tu jsem, tak tu není, nevím, jestli se schovává ve skladu nebo pod Debbiinou zástěrou, ale prostě tu není. A když už mám to štěstí, že tu je, tak je to skoro, jako by tu nebyl. Bože, jak mi chybí ty časy, kdy mě pronásledoval na každém kroku, až mě to přivádělo k šílenství.
Debbie: "Ahoj, zlato. Co si dáš?"
B: "Dva toasty a kafe."
Debbie: "Hned to bude."
Víte, co dalšího mi přijde divný? Že Debbie už nedělá žádné ty svoje nálety na mojí duši, kdy mi domlouvá, abych to s Justinem nevzdával... vlastně jsme spolu o něm nemluvili přesně od chvíle, co jsem s ním mluvil naposledy... asi bych měl být rád, ale... je to sakra divné.
Debbie: "Tady to máš."
B: "Díky."
Debbie: "A až uvidíš toho malýho zmetka s mojí DNA, vyřiď mu, že ho i Bena dneska očekávám na večeři, když se na to včera vykašlal."
B: "Ups, za to asi můžu já... ale neboj, tvůj láskyplný vzkaz mu doručím."
Debbie: "Výborně a rovnou se té večeře můžeš taky zúčastnit."
B: "Co? Tak to prrr... já už plány mám."
Debbie: "Pro jednou vyměníš orgie v lázních či v zadní místnosti za jednu milou a chutnou večeři s rodinou. V 7 vás čekám."
B: "Ale..."
Debbie: "Briane, věř mi, nechceš, poznat mojí druhou stránku."
B: "Myslím, že tu čest už jsem měl párkrát... proto se mnou večer počítej."
Debbie: "Výborně."
Debb se se spokojeným výrazem vydala zpátky do práce a já si zanadával pod vousy, dnešní večer jsem si takhle rozhodně nepředstavoval. I když... možná... budu mít šanci z ní dostat nějaké info ohledně Justina... ačkoliv, k čemu mi to vlastně bude? Dal jasně najevo, že už se mnou nechce být... co asi tak můžu udělat, abych změnil jeho názor?
Jen, co jsem do sebe naházel jídlo, zamířil jsem za Maikeym do krámku oznámit mu tu úžasnou novinu...
Maikey: "Ahoj, Bri."
B: "Ahoj, Maikey," natáhl jsem se přes pult a políbil ho.
Maikey: "Čekal bych, že ještě vyspáváš kocovinu."
B: "Měl jsem hlad."
Maikey: "Jo taak."
B: "Takže jsem měl i tu čest mluvit s tvojí nakrknutou matkou... nazvala tě malým zmetkem..."
Maikey: "Shit, ta včerejší večeře... zapomněl jsem kvůli tobě!"
B: "To vím taky... proto mile rád uslyšíš, že za trest na ni máme dneska dorazit oba... a máš vzít i Bena."
Maikey se začal smát, představa mojí nechuti pro něj byla víc zábavnější, než strach z toho, co s ním Debb večer udělá za to, že včera nedorazil. Nejlepší přítel se pozná vždycky.
B: "Jsem rád, že se bavíš."
Maikey: "To bavím a myslím, že se budu bavit ještě víc - večer."
B: "Skvělý... máme tam být v 7, v půl vás vyzvednu... tak svojí šukačku s profesorem zkraťte na minimum."
Mike se zašklebil a já se následně vydal do práce, kde jsem jako vždy dělal kouzla a získal nám pár dalších klientů, Vance rozhodně udělal dobře, když mě udělal partnerem... i když tehdy začaly všechny moje problémy s Justinem, takže... ne, práce je zkrátka něco, bez čeho bych byl v prdeli, nebudu si vyčítat, že jsem jí dal tehdy přednost.
Jakmile jsem dorazil domů, rychle jsem se zkulturnil a jel jsem vyzvednout ty dvě hrdličky... ze kterých mi bude stopro celej večer na zvracení, až si budou cvrlikat u stolu...
Maikey: "Páni, ty si fakt tady... s Benem jsme každou chvíli čekali zprávu s tím, že máš otravu jídlem nebo nějakou podobnou výmluvu."
Ben: "Jako třeba, že tě unesli mimozemšťani."
B: "Nasednete si do toho auta nebo vás tu mám nechat?"
S Benem se na sebe zasmáli a vzápětí konečně nastoupili, i když bych je tu fakt nejradši nechal, za dobrotu na žebrotu. Tohle zas bude večer za všechny prachy... i když asi lepši, než hnít doma a čekat na něco, co se nikdy nestane a všichni víme, co to je.
Debbie: "Jdete pozdě."
Maikey: "Asi tak o pět minut!"
Debbie: "A to snad není pozdě?"
B: "Hele, já je vyzvedl včas, to jim to trvalo."
Maikey: "Díky za podporu... blbče."
Teď jsem to byl já, kdo se skvěle bavil... fakt miluju, když má na něj Debbie pifku, člověk má pak o zábavu postaráno. Já vím, jsem zlomyslný hovado... možná další z důvodů, proč vzal Justin nohy na ramena. Ach jo, proč si vždy najdu způsob, jak ho s něčím spojit?
Debbie: "Tak šup ke stolu."
Maikey: "Teda, strejdo Vicu, ty ses činil."
Vic: "No jo, když je vaše sestra, jak tříhlavá... nejúžasnější osoba na světě," krotil svoje vášně, když viděl Debbiin pohled.
Ben: "Voní to skvěle."
Debbie: "Tak se do toho pusťte, než to vystydne."
B: "Sice po 7 nejím... ale myslím, že pro jednou rád zhřeším," fakt to úžasně vonělo.
Všichni jsme se na to s chutí vrhnuli a netrvalo dlouho a po celé večeři se slehla zem. Měl jsem pocit, že prasknu a při představě, že v tělocvičně vyplivnu duši jsem svého zhřešení chtěl litovat... ale, sakra, fakt to stálo za to.
Ostatní se následně pustili do úklidu a i když chtěli zapřáhnout i mě, jako klasický Brian Kinney, jsem se z toho vyvlíknul a šel se rozvalit na gauč... bohužel v momentě, co jsem dosedl, mě něco píchlo do zadku a ne v tom dobrém slova smyslu. Když jsem následně nadzvedl deku, pod kterou to leželo, hrklo ve mně - byl to Justinův skicák.
No comments:
Post a Comment