Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Chtěl jsem ho přestat líbat, ale nemohl jsem... protože stejně jako jsem přestat chtěl, jsem přestat nechtěl. Možná to může znít šíleně, ale je to zkrátka tak. Věděl jsem, že to, co dělám, je špatné, ale cítit jeho ruce omotané kolem mého těla, cítit chuť jeho rtů, teplo jeho kůže... mám pocit, jako by byl moje droga, jako bych měl abstinenční příznaky, které konečně pominuly a tak moc se nechci vzdát toho pocitu, co teď cítím... jenže... tohle... tohle přeci nic nemění. Tohle nemůžeme... tohle já nemůžu... moje city k Brianovi nikdy nezmizely a nejspíš nikdy nezmizí, vždy ve mně bude něco, co ho bude chtít líbat, kdykoliv ho uvidím a to je asi normální, něco jsme spolu zažili a to ignorovat zkrátka nedokážu a ani nechci... ale tenhle polibek je zkrátka náš poslední. Musí být. Občas v životě musíme nechat jít lidi, které milujeme, protože jiné řešení zkrátka není.
J: "Briane, přestaň,"...Odtáhl jsem se od něho.
B: "Co je?"
J: "Tohle byla chyba. Jsem teď s Ethanem."
B: "Tak proč jsi tady, Sunshine?"
J: "Protože jsme to oba potřebovali uzavřít."
B: "Jestli si takhle představuješ uzavření, tak v tom máš trochu zmatek..."
J: "Máš pravdu, je to zmatek... mám v hlavě takovej zmatek, že si to ani nedokážeš představit... protože tě miluju... miluju tě od první chvíle, co jsem tě poprvé viděl... a i když mě možná nějaká část tebe taky miluje... my oba víme, že tohle by nikdy nemohlo fungovat."
Nevím, zda jsem o tom víc přesvědčoval Briana nebo sebe, ale... zkoušeli jsme to... dva roky jsme se snažili o nemožné a ničeho jsme nedocílili. Pro Briana bych nikdy nebyl tím, čím pro něj chci být a já se nemůžu smířit s tím, co mi je ochotný nabídnout, když chci zkrátka víc. Někdy milovat zkrátka nestačí.
B: "Jo, to asi nemohlo... v tom máme asi jasno oba."
J: "Yeah. Měl bych jít."
B: "To nejspíš měl."
Způsob, jakým se na mě díval... bože... nesnáším tenhle pohled... protože tímhle pohledem mě vždy přiměl cítit se jako bych pro něj byl celý svět... a to je to poslední, co právě teď potřebuju.
J: "Briane..."
Než jsem stihl cokoliv říct, přerušil mě můj zvonící telefon. Když jsem na displeji uviděl Ethanovo jméno, píchlo mě u srdce, cítil jsem se jako totální mizera...
B: "Měl bys to vzít,"...Všiml si toho, kdo mi volá.
Nechtěl jsem to brát, zvlášť když jsem věděl, že mu budu muset lhát, už takhle stačilo, že jsem mu tvrdil, že jdu jen na chvíli na čerstvý vzduch a nakonec jsem skončil tady u Briana... vlastně na ten čerstvý vzduch jsem šel právě kvůli Brianovi, abych ho nějak dostal z hlavy... a přitom se mi podařil přesný opak.
J: "Ano?"...Odvážil jsem se to vzít.
Ethan: "Kde jsi? Říkal si, že budeš za chvíli zpátky."
J: "Promiň... moje procházka se trochu protáhla, za chvíli budu doma."
Brian protočil oči a uchechtl se, fakt jsem doufal, že to Ethan neslyšel... nevím, co měl Brian za problém... vlastně to vím moc dobře... přišel jsem sem, abych mu řekl, že je mezi námi definitivní konec, nakonec jsem ho líbal a ve finále tu před ním telefonuju se svým novým přítelem a říkám mu, že budu brzo doma... sakra, co se to se mnou děje? Co za člověka se ze mě stalo?
Ethan: "Tak si pospěš, chybíš mi."
J: "Už běžím."
Ethan: "Miluju tě."
J: "Já... já tebe taky,"...Zavěsil jsem
Brian se to snažil nedávat najevo, ale viděl jsem, že ho to bolelo. A myslím, že ještě víc nevěděl, co si má o mně vůbec myslet... říkám mu, že ho miluju, ale nemůžu s ním být... Ethanovi říkám, že ho miluju a nevím, zda s ním chci být... možná by bylo lepší, kdybych je nechal oba být a následně nejlíp zalezl do nějaké díry a zůstal tam.
J: "Briane, já..."
B: "Běž domů, Justine... běž tam, kam patříš... za svým přítelem."
V momentě, co to dořekl, se otočil, ani se neohlídl a zavřel za sebou dveře. Teď jsem víc, než kdy dřív, mohl vědět, že jsem to fakt podělal. Dělám přesně to, před čím mě Debbie varovala... ubližuju jim oběma. Ale Brianovi momentálně asi nejvíc.
BRIAN
Nemohl jsem se na něj ani podívat. Miluju ho, ale nemám rád, když si se mnou někdo hraje, natož tak on. A jako nějaká podělaná hračka jsem si momentálně připadal. Vím, že jsem mu udělal spoustu věcí, na které nejsem hrdý, ale... on mě momentálně zasáhl na tom jediném místě, na kterém jsem myslel, že nic nemám. V srdci. Mám pocit, jako by mi ho vyrval z hrudi a zadupal do země. Jako by mě jenom vodil za nos... přijde sem říct mi, že ho mám nechat být... v další chvíli se na mě vrhá, div mě neulíbá k smrti... a minutu po tom mě zas odkopne a slova, která ještě nedávno patřila jenom mně, říká nějakýmu houslistovi. V životě jsem se necítil takhle hrozně... a to jsem si myslel, že dno už jsem zasáhl.
JUSTIN
Chvíli jsem ještě zíral na ty těžké kovové dveře, za kterými byl ještě nedávno můj domov a muž, se kterým jsem myslel, že strávím zbytek života, jedné slze jsem dovolil, aby stekla po mé tváři a následně jsem šel konečně pryč. Nevím, proč to bylo tak těžké, když už jsem to udělal před měsícem, ale... asi tomu tak bylo, protože až teď jsem věděl, že je opravdu konec... že konec být musí.
Debbie: "Teda, Sunshine, vypadáš děsně."
J: "Promiň, že otravuju, ale můžu na chvíli?"
Debbie: "Jasně, zrovna jím zmrzlinu se šlehačkou... dáš si taky?"
J: "Rád. Ale zdržím se jen chvíli, slíbil jsem Ethanovi, že budu brzo doma."
Debbie: "Tak pojď."
Debbie mi uhnula, aby mě pustila a já se rovnou vydal ke gauči. Debb jako obvykle sledovala teleshopping, musel jsem se usmát... klasický Debbiin večer.
Debbie: "Tak co se stalo?"
J: "Byl jsem za Brianem."
Debbie: "A sakra."
J: "Jop."
Debbie: "Podle tvého výrazu soudím, že to nešlo nejlíp."
J: "Asi jsem to královsky podělal."
Debbie: "Jak to?"
J: "Řekl jsem mu, že je mezi námi definitivní konec..."
Debbie: "Aha..."
J: "A pak jsem ho políbil."
Debbie: "Bože, Sunshine."
J: "A potom jsem ho zas poslal do háje."
Ani mi nemusela nic říkat, její pohled mluvil za vše. Opravdu jsem to podělal... jak nejvíc jsem mohl! Nikdy jsem mu nechtěl ublížit. Nikdy jsem nechtěl udělat nic z toho, co jsem udělal. Chtěl jsem s ním být, ale oba bychom nikdy nemohli být stoprocentně šťastní... ale já jsem asi právě zařídil, že oba budeme nešťastní.
No comments:
Post a Comment