Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Stáli jsme tam, jak tři sudičky a koukali jeden na druhého. Claire vypadala, že vybouchne, Justin začínal mít v obličeji náznaky paniky a i když nevím, jak jsem vypadal já, dovedu si to domyslet... chtěl jsem zkrátka pryč. Jenže o tom se mi mohlo leda tak zdát. Dneska si to rozhodně vyžeru, jak nejvíc to půjde.
Vzít s sebou Justina nebyl dobrý nápad, vlastně to ani nebyl můj nápad, od začátku jsem věděl, že je to to nejhorší, co můžu udělat... a ano vím, že jsem pak říkal, že ho tu chci, že chci, aby byl po mém boku, až se všechno bude srát a pořád je nějaká část mě ráda, že tu právě teď je, ale... co jsem si, sakra, myslel? Tohle dopadne nejhůř, jak jenom může... stačí mi vidět Claire, která ví, že jsem gay už pěkně dlouho a stejně se na nás kouká jako na to nejhorší na světě... jak tohle asi skousne moje matka? Teda neberte mě špatně, mně je celkem jedno, co to udělá s ní... ale co to udělá se mnou... a především s Justinem, který dnes pozná, proč vlastně jsem takový, jaký jsem...
Claire: "Děláš si srandu? Chceš, aby máma dostala infarkt?!"
B: "Abys ho nedostala dřív ty, sestřičko, nějak ti vylezla žíla na čele..."
Claire: "Ať jde pryč,"...Přecedila přes zuby v blízkosti mého ucha.
B: "Je mi líto, ale tohle přání ti splnit nemůžu."
Podíval jsem se po Justinovi, který se jedním koutkem úst usmál... vždycky miloval, když jsem ho bránil a myslím, že teď to pro něj znamená ještě víc, když ho bráním před svojí vlastní sestrou... ale co vlastně slovo sestra v jejím případě znamená?
Claire: "Ty si naprosto zešílel... víš, co si o tobě máma myslí... a ty si klidně přivedeš svého... pří-přítelíčka do jejího domu... na její narozeniny!?"
B: "Claire, co kdyby si přestala hrát divadlo a prostě nás pustila dovnitř?"
Claire: "Ty ji máš na svědomí, Briane, TY!"
Claire se s výrazem, že se za chvíli nervově zhroutí, odporoučela pryč a my tak mohli s Justinem konečně vejít. Bože, ten barák smrděl starobou.
J: "Tak tohle... bylo uvítání."
B: "Čekal si snad vřelé objetí?"
J: "Ehm... to ani ne, ale... jo asi jsem mohl čekat tohle."
B: "No chtěl si sem, tak tu jsi."
J: "Nezapomeň, že ty si mě tu chtěl taky."
Jo, to je pravda, to jsem mu řekl a v tu chvíli jsem to tak i cítil a asi i stále cítím, jen si začínám uvědomovat, že to, co chci a to, co je třeba v určitých situacích udělat, jsou dvě rozdílné věci... a já v téhle situaci měl udělat to, že jsem Justina neměl brát s sebou a stát si za svým rozhodnutím.
B: "Teď je hlavní, abychom přežili."
J: "Jsem si jistý, že to zvládneme,"...Zasmál se... já jsem si jistý, že zatím nemá páru, co ho vlastně vůbec čeká.
B: "Jo... jasně."
Chtěl jsem se jednoduše vydat na místo činu a vrhnout se do těch pekelných plamenů, abych už to měl konečně za sebou, jenže Justin mě najednou chytil za ruku a přitáhl zpátky k sobě...
B: "Co?"
J: "Jsem tu s tebou, Briane."
B: "Jo, já vím."
J: "Briane? Jsem tu s tebou... jsem tu pro tebe."
Až teď mi došlo, co se mi vlastně snaží říct a nevěděl jsem, jak na to vůbec reagovat... ano, část mě byla hrozně ráda, že tu je, že mě povzbuzuje a snaží se mě uklidnit... ale ta druhá část nesnesla pomyšlení na to, že mě vůbec musí uklidňovat... zrovna on. Všichni víme, jak důležité pro mě je před ním vypadat neporazitelně a právě teď se mi to vůbec nedařilo.
B: "Hlavně mi dej vědět, kdyby si chtěl... zdrhnout a to fakt rychle."
J: "Neboj se, dám."
Justin se natáhl a věnoval mi polibek, myslím, že nám oběma bylo jasné, že další si během dnešního večera neužijeme, tak jsme ho opravdu hodně prodloužili, dokud se neozvalo "Teplouši!" z úst jednoho z mých synovců, když zrovna probíhal kolem... samozřejmě ten oblíbenější.
B: "Jak já to dítě nesnáším."
J: "Měl bych říct, že je to jenom dítě, ale... chápu tě."
Zasmáli jsme se a následně jsme se shodli, že je asi na čase čelit tomu, co nás dneska čeká... já osobně jsem doufal, že nás matka vykáže z domu jen, co nás uvidí, ale... no nechme se překvapit.
Vyrazili jsme proto rovnou do obývacího pokoje, uviděl jsem vršek její hlavy čouhající za opěradlem křesla, tak jsem se vydal rovnou k němu, Justin se pro jistotu držel v pozadí...
B: "Ahoj, mami,"...Bože, jak mě to slovo pálilo na jazyku.
Matka: "Oh, Bri-Briane,"...Soudě dle skleničky v její ruce si narozeniny užívá ve velkým.
B: "Tak jsem tady,"...Fakt jsem netušil, co jiného říct.
Matka: "Myslela jsem, že nepřijdeš."
B: "Já taky, věř mi, že já taky."
Matka: "No jsem ráda, že ses překonal,"...Začala se zvedat ze svého křesla a šlo jí to asi jako by se právě probrala z kómatu.
B: "Ukaž, pomůžu ti,"...Podal jsem jí ruku.
Matka: "Zvládnu to sama!"
Jo tolik k tomu, když jí nabídnete pomoc, divím se, že se ještě vůbec namáhám, ale... ať se mi to líbí nebo ne, ať je to mrcha sebevětší... pořád je to moje matka.
B: "Všechno nejlepší,"...Řekl jsem, jak nejupřímněji jsem mohl, když se konečně postavila a následně jsem ji podal růže.
Matka: "Děkuju, jsou... krásné,"...Asi takhle, sotva se na ně podívala a pak je položila na stolek.
Jsem tu pět minut a už začínám ztrácet nervy a popravdě? Najednou jsem nechtěl nic jiného, než se podívat na Justina a to jsem mohl, protože byl přímo tady... ale když jsem uviděl jeho výraz, cítil jsem se najednou nějak hůř, protože... jsem uvidět tu lítost v jeho očích.
B: "Mami, někdo tu se mnou je..."...Skoro se mi klepal hlas.
Matka: "Co? Kdo?"
J: "Já,"...Ozva se pevným hlasem v pozadí.
A to mou matku donutilo se ohlídnout a když ho uviděla, byl jsem si celkem jistý, že ho něčím zabije... alespoň tak vypadal její výraz. Dámy a Pánové oficiálně jsem nebo bych spíš měl říct JSME v pekle! Teď jen doufat, že se odtud i dostaneme a to živí...
No comments:
Post a Comment