Nový díl.
BRIAN
varování: 18+
Nevím, jestli se Justin zbláznil, ale přeci si snad nemůže opravdu myslet, že bych ho vzal večer s sebou. No, jak ho tak znám, tak si to opravdu myslí, ale... nejde to. Prostě ne! Já sám vím, co mě tam čeká a že mi pak bude chvíli trvat se z toho vzpamatovat, ačkoliv nikdo nikdy nebude vědět, jak mi vlastně je, protože to dokážu tak perfektně skrývat. Ale Justin by to neustál a co víc, já bych to neustál s ním po boku... nestojím o něj jako o publikum, až budu od svojí vlastní matky zase poslouchat, jak velké zklamání pro ni jsem... jak mě čeká peklo samotné, protože jsem zvrácený, a kdo ví, co ještě... já jednoduše nesnesu ty jeho lítostivé pohledy. Nechci, aby mě tak viděl... aby mě tak poznal... aby poznal, v čem jsem musel žít a vyrůstat. Protože přesně vím, co by následovalo a já nemám zájem o jeho sladká slůvka nebo snad o to, aby se mnou pak jednal jako bych byl ze skla. A ani zrovna nestojím o to poslouchat mojí matku, jak o Justinovi říká všechny ty pobožné nechutnosti. Myslím, že jsem mu udělal službu tím, že jsem mu to zakázal... stejně jako jsem jí udělal sobě. Ačkoliv mi něco říká, že teď budu mít pár dní doma pěkný dusno. Ale pořád lepší to, než si tím večer projít s Justinem... neříkám, že bych se možná necítil líp, kdybych ho mohl třeba chytit za ruku nebo se na něj jen podívat, až se budu cítit fakt hodně mizerně, ale... ne, nejde to.
Ted: "Briane..."
B: "Teď ne,"...Odbyl jsem ho a zavřel jsem za sebou rychle dveře svojí kanceláře.
Potřeboval jsem pár minut jenom pro sebe, abych se trochu vzpamatoval. Dnešek pro mě byl už takhle dost těžkej a Justin teď akorát přilil olej do ohně... ačkoliv vím, že se jen snažil udělat správnou věc... protože mě miluje... což je pro mě stále těžké poslouchat.
Jenže mých pár minut překazilo volání osoby, o které jsem už taky nějakou dobu neslyšel a ne, že by mi to zrovna vadilo...
B: "Copak, sestřičko?"...Použil jsem velkou dávku ironie.
Claire: "Jen se chci ujistit, že si na dnešek nezapomněl."
B: "Jak bych mohl? Naše milovaná matka se dnes narodila... na to nejde zapomenout."
Claire: "Dobře. A něco přines."
B: "Už mám kytku,"...Šeková knížka zůstane doma, pomyslel jsem si.
Claire: "A buď tu v 7 na večeři."
B: "Rozkaz."
Claire následně zavěsila a mně se hned ulevilo. Ačkoliv jen na pár vteřin... dneska večer si totiž neužiju jen svojí matku, ale i ďábelskou sestřičku. Ještě by tam mohli být ti její dva potomci samotného Satana a můžu si to jít rovnou hodit.
Ted mi začal stepovat před kanceláří v naději, že si ho všimnu a zavolám ho dovnitř, nejprve jsem si říkal, že bude zábavné ho tam nechat pochodovat, ale nakonec jsem se slitoval...
B: "Tak co to bude, Theodore?"
Ted: "Můžu si skočit taky na jídlo? Byl si pryč celkem dlouho, tak..."
B: "To je jako všechno?"
Ted: "Je mi jasný, že můj hlad, je tvůj poslední problém, ale..."
B: "Máš pravdu... vlastně to ani není můj problém. Ale běž."
Ted: "Díky."
Kdykoliv si myslím, že je Ted na dobré cestě, hned mi dokáže pravý opak.
Zbytek dne jsem v Kinneticu opravdu nepředváděl svoje obvyklá kouzla, moje pracovní nasazení bylo dá se říct minimální. Dneska ale naštěstí nebylo ani třeba, abych se nějak překonával, takže jsem se nemusel nijak zvlášť stresovat... i když to já nikdy nedělám. Ačkoliv dneska mám toho stresu na talíři až až vzhledem k tomu, co mě za nějaké tři hodiny čeká.
S Tedem jsme jako obvykle odcházeli poslední a já se hned na to vydal domů, sice jsem nebyl připravený čelit Justinovi a pravděpodobně i jeho hněvu, ale potřeboval jsem se dát do kupy... i když myslím, že čistý trenky a kolínská zrovna nezabrání tomu, aby se ke mně moje matka nechovala jako svině.
Když jsem dorazil, všude se svítilo, ale po Justinovi nebylo ani památky, až dokud jsem nedošel do koupelny. Stál v páře pod provazci horké vody, zády ke mně... skousl jsem si při pohledu na něj ret. Jeho tělo... bože, to jeho tělo.
Sundal jsem si oblečení a potichu jsem se k němu vkradl, očekával jsem, že mě zas pošle pryč, ale byl jsem ochotný to risknout. Chtěl jsem jakoukoliv chvíli s ním, kdy nebudu muset myslet na dnešní večer.
J: "Bri..."
B: "Pšš,"...Přisál jsem se na jeho rty. Nečekal to, ale ani se tomu nebránil.
Následně jsem ho natiskl na stěnu a zvedl mu ruce nad hlavu, druhou rukou jsem ho držel za bok a líbal ho na krk. Oba jsme byli vzrušení během několika vteřin.
Pomalu jsem rukou začal klesat k našim penisům. Oba jsem je chytil a začal nás třít, jak o sebe, tak v ruce. S Justinem jsme si vzájemně vzdychali do úst. On se snažil vysvobodit z mého sevření, ale zároveň si to užíval. Má rád, když nad ním mám moc... a někdy ji má rád on zase nade mnou... čemuž se občas taky vůbec nebráním.
Justin se následně alespoň zmocnil mých rtů a vášnivě mě líbal, jeho jazyk byl k nezastavení a můj ostatně taky. Nakonec už jsme ovšem to ani jeden nemohli vydržet a tak jsem ho pustil. Hned na to jsem vzal kondom z poličky, který mi Justin nasadil. Otočil jsem si ho k sobě a chvíli špičkou dráždil jeho otvor, během chvíle byl připravený přijmout mě celého. Užíval si tu plnost a každý můj příraz. Hlavu měl zakloněnou dozadu, takže jsem si mohl vychutnávat i jeho rty, zatímco se ke mně tiskl, co nejpevněji mohl a držel mě za zadek, předpokládal jsem, že tam budu mít modřinu, ale bylo mi to jedno... bolest k tomu zkrátka patří. Udělal jsem se mu do toho malého zadečku a k orgasmu jsem mu následně dopomohl rukou. Nějakou chvíli jsme to vydýchávali.
Následně jsme leželi v posteli a užívali si vzájemnou společnost... očekával jsem však, že tahle úžasná chvíle dojde co nevidět ke konci a fakt jsem se na to netěšil.
J: "V kolik jdeš?"
B: "Ehm... mám tam být v 7."
J: "Okey."
Tak jo... Justin mluví, hodně mluví a rád mluví, zvlášť když má něco na srdci... tak co je, sakra? On tu vážně bude jenom ležet a nic neříkat? Tahle jeho taktika mě děsí.
B: "Dělám ti službu, Justine."
J: "Huh?"
B: "Nedělej, že nechápeš... o nic nepřijdeš, věř mi."
J: "Jasně, chápu."
B: "To možná říkáš, ale vidím na tobě, že to tak není."
J: "Zdá se, že víš všechno, takže ani nemá cenu něco říkat,"...Zničehonic se sebral a šel na sebe hodit nějaké oblečení.
Já jsem tam jen tak ležel a nechápal. Najednou mám pocit, že jsem dráždil hada bosou nohou.
B: "Co má tohle znamenat?"
J: "No pořád předpokládáš, co je pro mě nejlepší... myslíš si, že mi děláš, kdo ví, jakou službu, když tu budu tvrdnout a ty budeš tam... napadlo tě někdy, že umím sám rozhodnout o tom, co je pro mě nejlepší?"
Má pravdu, bohužel tohle uznat musím. Je dospělej a má právo na to se sám rozhodovat, jsou holt věci, do kterých mu mluvit nemůžu, ačkoliv bych chtěl. Jenže tady jde o mě... o mojí pošahanou rodinu a minulost... kterou nechci, aby poznal.
B: "Ano, Justine, máš právo se sám rozhodovat... o věcech, které se týkají tebe. Ale tady jde o mě."
J: "Oh, aha... myslel jsem, že ty se mě týkáš, ale hádám, že jsem se spletl... dík za to osvícení."
FUCK! Proč vždycky všechno, co řeknu, musí takhle překroutit? Anebo jsem fakt debil, co to řekl tak hrozně, jak mu to asi vyznělo? Jako by nestačilo to, že si dneska projdu samotným peklem, já tu musím řešit ještě tohle. A nejhorší na tom všem je, že nechci, aby šel, protože jsem zbabělec, co nechce, aby Justin viděl tu část mě, kterou chci pohřbít i sám před sebou... ačkoliv ve skutečnosti on je člověk, se kterým jako jediným vím, že bych to byl opravdu schopný nějak zvládnout.
No comments:
Post a Comment