Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
"Zbláznil ses?!" jo očekával jsem nějakou takovou reakci, ale pořád to stálo za nic. Když se Brian ještě k tomu začal smát, cítil jsem se mnohem hůř. Vím, že pro něj nikdy nebylo snadné přijímat pomoc nebo dávat najevo, že mě potřebuje, vlastně to bylo doslova nemožné... ale jsme spolu už 4 roky... teda spolu... všichni ale víme, jak to myslím. Vím, že nikdy náš vztah nebude brát tak, jak bych chtěl, ale s tím už jsem se smířil... nikdy se však nesmířím s tím, že musí každou mou snahu o to tu pro něj být, shodit a zazdít. Já vím, že to je jeho obranný mechanizmus, ale někdy už je toho na mě zkrátka příliš. Jenže teď tu nejde o mě, jde tu o něj, o to, že ho čeká zkouška ohněm s jeho matkou a všichni známe, jak to pokaždé končí... pro jednou bych tomu chtěl proto předejít tím, že budu hned vedle něho, aby věděl, že mu pomůžu se s tím vypořádat. Jenže tak jako já dokážu být naivní, on dokáže být tvrdohlavý...
J: "Možná jsem se zbláznil... možná ne... ale chci jít s tebou."
B: "Justine... ty... ta ženská je ztělesnění zla..."
J: "A přesně proto chci jít s tebou."
B: "Abys co? Poslouchal, jak oba skončíme v pekle? Jak se máme stydět? Prosit Boha o odpuštění?"
J: "Ne, aby pochopila, že si s někým, kdo tě miluje a že je jedno, jestli to je chlap nebo ženská."
Brian opět mlčel, stejně jako to dělá pokaždé, co zmíním, že on miluje mě nebo já jeho... jsem na to zvyklý, ale občas bych vážně ocenil, aby zkusil taky trochu mluvit, když je to třeba.
J: "A až zjistí, že jsem super kluk, třeba poleví ještě víc,"...Pousmál jsem se.
B: "Justine, problém není tvoje osobnost, ale tvůj pták."
J: "Pro tebe to problém nikdy nebyl."
B: "Pro MĚ! Správně, já s tvým ptákem nemám ani ten nejmenší problém... ale moje matka by tě nejradši vykastrovala stejně jako mě."
J: "Nenapadlo tě někdy, že třeba jen neměla možnost tě pořádně poznat? Od chvíle, co zjistila, že jsi gay, jste spolu zrovna moc nemluvili... a mě od té chvíle ani neviděla."
B: "Nemluvíme spolu, protože kdykoliv k tomu dojde, poslouchám jen samý kecy o tom, že jsem na cestě do pekla... a tebe neviděla, protože... protože nebyl důvod!"
Tohle jsem úplně nevěděl, jak si mám vlastně přebrat. Že k tomu nebyl důvod? Jako, že ani nestojím za to, aby se namáhal mě za jeho mámou vodit nebo jak jako?
B: "Nech mě hádat, z tvého výrazu soudím, že sis vzal něco osobně?"
J: "Já nevím... záleží na tom, zda mě nechceš vzít za svojí mámou, protože mě chceš ušetřit těch řečí anebo spíš proto, že se necítíš na to mě k ní vodit jako svého přítele, protože mě tak ani nebereš... ačkoliv, myslel jsem, že jsme partneři."
Zadíval jsem se z okýnka, protože jsem se obával toho, že jeho odpověď bude opět plná ironie a sarkasmus, takže vlastně nic neříkající, ale ve výsledku říkající úplně všechno... ale on mi najednou položil ruku na stehno a to mě donutilo se na něj podívat...
B: "Justine... jsme partneři. Ale moje odpověď je zkrátka ne. Promiň."
Chtěl mě políbit, ale já odvrátil pryč. Byl jsem sice rád, že uznal, že jsme partneři, ale jeho zamítnutí mi tu náladu hned zase zkazilo.
B: "To už tě nemůžu ani políbit?"
Dal jsem mu letmou pusu, že jí skoro ani necítil a následně jsem vystoupil z auta, na což jsem hlasitě zabouchl dveře. Hned na to jsem vyrazil do jídelny, kde už na mě čekala Debbie s rukama založenýma na prsou.
J: "Vím, měl jsem se tě nejdřív zeptat... promiň."
Debbie: "Nemůžeš se jen tak sebrat a zničehonic zmizet."
J: "Byl jsem pryč asi tak pět minut."
Debbie: "Zkus deset a i kdyby to bylo na půl minuty, musíš mi dát vědět... je tu celkem fofr, jestli sis nevšiml."
J: "Už jsem se omluvil!"...Trochu mi ujely nervy, ale všichni víme, že za to nemohla Debbie.
Debbie: "Nech mě hádat, ten pitomec zas něco udělal?"
J: "Nechci o tom mluvit."
Vzal jsem si zase svojí zástěru, tác a bloček a raději jsem se vydal otročit v naději, že se přivedu na jiné myšlenky... ale kdy naposledy mi tahle metoda nějak pomohla?
Maikey: "Justine, můžu poprosit ještě o kafe?"
J: "Jasně,"...Zatímco jsem mu naléval, viděl jsem v jeho tváři, že to každou chvíli přijde... 3... 2... 1...
Maikey: "Jsi v pohodě?"...Přesně, jak jsem říkal!
J: "Naprosto."
Maikey: "Možná, že ses učil skrývat to, jak se cítíš od Briana, ale oba v tom stojíte za nic."
J: "Skvělý vědět."
Maikey: "Ať už udělal cokoliv, víš, že za to může to, co ho čeká, že jo? Nebral bych si to osobně."
J: "To neberu a znám ho, Maikey, úplně stejně jako ty, takže vím, proč se tak chová. To nemění nic na tom, že je to pořád na hovno."
Maikey: "Co udělal?"
J: "Neudělal vlastně nic... spíš mně nedovolil něco udělat."
Maikey: "Huh?"
J: "Vysměješ se mi."
Maikey: "Zkus to."
J: "Ehm... chtěl jsem, aby mě vzal k jeho mámě dneska."
Vážně jsem čekal, že se začne smát, však takové reakce jsem se dočkal od Briana a s Maikeym jsou skoro jako siamský dvojčata, takže by mě to ani nepřekvapilo, ale nic takového se nestalo.
Maikey: "A on řekl ne?"
J: "Přesně."
Maikey: "Věř mi, Justine, udělal ti službu."
J: "Co tím myslíš?"
Maikey: "Kdykoliv jsem byl u Briana doma a musel mluvit s jeho rodiči... měl jsem husinu. On jenom nechce, aby si viděl, v čem musel vyrůstat... čím si musel projít... nechce, aby si poznal tuhle jeho stránku... pro tebe chce být dokonalý."
Takhle jsem nad tím popravdě nepřemýšlel, i když mě to asi mohlo napadnout. A najednou ho tak nějak chápu. Co nechápu je ale to, že si myslí, že bych si snad někdy mohl myslet, že není dokonalý. Pro mě je a vždycky bude dokonalý, to nemůže nikdy nic změnit. A chci, aby konečně pochopil, že se nemusí bát toho, že bych ho poznal ve všech směrech, ať už jsou jakékoliv.
No comments:
Post a Comment