Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Snažil jsem se přijít na to, jak Brianovi svůj nápad sdělit. Bylo mi jasné, že jeho reakce asi nebude ani trochu pozitivní, protože nápad to je opravdu šílený, ale musím to alespoň zkusit. Jsem totiž přesvědčený, že ve výsledku by mu tohle opravdu mohlo svým způsobem pomoct, až se bude účastnit té pekelné návštěvy. Proto jsem vážně doufal, že s tím bude souhlasit... jo ta sladká naivita mě nejspíš nikdy nepustí. Ale co, za zkoušku nic nedám... Proto jsem sebral veškerou odvahu, co jsem v sobě našel a chystal jsem se mu to navrhnout...
J: "Briane?"
Jenže odpovědi se mi nedostalo, tak jsem se na něj podíval a zjistil jsem, že spí. Výborný! To si mi to hned usnadnil, Briane. S mým štěstím se ráno probudím a on už bude pryč... sakra práce!
A taky, že se přesně to ráno stalo, někdy fakt obdivuju jeho schopnost chodit spát nad ránem a následně vstát brzo do práce a ještě k tomu vypadat tak božsky, jenže to jsem dnes ráno neměl ani možnost obdivovat. Briana čeká pekelná návštěva tak tipuju, že nemohl spát a šel do Kinneticu dřív. Takže moje jediná možnost teď je hned po šichtě v jídelně jít za ním do Kinneticu a tam mu svůj nápad navrhnout... nebo spíš vnutit. Protože tuším, že to nebude nic snadného.
Debbie: "Sluníčko, ty se dneska tváříš."
J: "To Brian... trápí mě to."
Debbie: "Něco se stalo?"
J: "Pokud máš na mysli, že od chvíle, co jsme od tebe odešli, se mnou skoro neprohodil slovo, tak stalo."
Debbie: "Jen to musí přežít a pak to zase bude tvůj Brian, uvidíš."
J: "Doufám. Ničí mě, když trpí... i když by to nikdy nepřiznal. Ta ženská ho zničila."
Debbie: "Vlastně si myslím, že udělala přesný opak... díky tomu, jaká je, je teď Brian silnější."
Vím, že má Debbie pravdu, svým způsobem je kvůli své matce silnější a odolnější... jenže spoustu špatného, co se mu stalo, jako třeba strach z lásky a závazků je taky její chybou. Nikdo si nezaslouží to, co čím si Brian prošel. A mě teď ničí ten pocit bezmoci, že mu to nemohu nijak ulehčit, ale rozhodně se o to pokusím.
Debbie: "A nezapomeň, že díky tobě se přestal bát lásky... a i když to možná nedá najevo, v časech jako jsou tyhle, je opravdu vděčný, že tě má."
Doufám v to. Brian možná nikdy neřekne, že mě miluje, ale já vím, že to tak je. Jen si přeju, aby konečně pochopil, že i já ho miluju nade vše a chci tu pro něj být... a především, aby mě nechal být po jeho boku, když je na dně.
Debbie: "Teď se vrhni do práce, myslím, že taky potřebuješ přijít na jiné myšlenky."
To jsem opravdu potřeboval, ale nemyslím, že roznášení objednávek, rozlévání kafe a osahávání od chtivých strávníků, mě přivede na jiné a snad lepší myšlenky. I přes to jsem ale Debb poslechl a dělal jsem, jak nejlíp jsem uměl.
Jenže moje snažení se posralo v momentě, co se Brian nečekaně ukázal... i když ono zas tak nečekaný to asi nebylo, tohle je obvyklá doba, kdy se tu zastaví na oběd... dneska jsem však doufal, že to přeskočí. Nechtěl jsem s ním svůj nápad zrovna řešit před Debbie a ještě k tomu před plnou jídelnou, ale hádám, že bych měl asi využít situace...
B: "Sunshine!"
J: "Ahoj,"...Posadil jsem se k němu a věnoval mu dnešní první polibek. Zdál se mi nějak podivně v pohodě... asi bych si neměl stěžovat.
B: "Teda obsluha, která funguje takhle, by měla být všude."
J: "Jsem speciální obsluha."
Debbie: "A budeš speciální obsluha, která tu bude přes čas mýt záchody, pokud zase nezvedneš ten svůj pěknej zadek."
J: "Už se zvedám."
B: "No tak, Debb, jen se stará o blaho zákazníka."
Debbie: "O to tvoje blaho se může postarat až doma."
B: "Zdá se, že si to budeme muset nechat na později."
J: "Hmmm."
Představa to byla hezká, ale všichni víme, že dneska k ní rozhodně nedojde. Dneska Briana čeká cesta do pekla a zase zpět... myslím, že s rájem a rozkoší to nebude mít nic společného.
Doufal jsem, že se Debb na chvíli vzdálí, abych s Brianem mohl probrat, co jsem vymyslel, ale Debb mě místo toho poslala obsloužit stůl místo ní a ona se posadila k Brianovi sama, vsadím se, že chtěla vědět, jak mu je a podle jeho výrazu jsem věděl, že mu tahle otázka neudělala moc velkou radost. Hned, jak ho Debb opustila, aby vyřídila jeho objednávku, chtěl jsem využít situace, jenže další člen rodiny Novotny to překazil...
J: "Ahoj, Maikey... co to bude?"
Maikey: "Smažený sýr s hranolky a tatarkou."
B: "Wow, v posilovně budeš dlouho."
Maikey: "Kušuj, mám hlad."
J: "Hned ti to donesu."
Fakt mě začal opouštět i ten zbytek dobré nálady, co mi ještě zbýval. Jestli Briana bude pořád někdo okupovat, nemám nejmenší šanci na to s ním mluvit.
J: "Smažený sýr a hranolky s tatarkou."
Maikey: "Díky, Justine."
S falešným úsměvem jsem se zase pustil do práce. Dokonce jsem dostal vztek, když mě jeden strávník chytil za zadek, zrovna když jsem šel kolem něj. Skoro jsem mu na hlavu vylil to vařící kafe.
Debbie: "V pohodě, Sunshine?"
J: "Jo, můj zadek zas tolik ne."
Podíval jsem se po Brianovi, který rudnul vzteky, ale nic neřekl... opět to jeho 'nežárlím, jsem jen vzteky bez sebe.' Ale všichni víme, že mě tak úplně nevytočilo nějaké osahávání, na které jsem tady prakticky zvyklý, ale to, že už teď vím, že si Brian najde způsob, jak mě ze svých problémů vynechat.
B: "Vyrážím, uvidíme se večer?"
J: "Už? Chtěl jsem s tebou něco probrat."
B: "Tak to probereme večer."
Dřív, než jsem stihl cokoliv říct, Brian mě políbil a už byl pryč. Stál jsem tam jak vyvoraná myš. A pak mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že mě Debb nezabije a vyběhl jsem za Brianem ven...
J: "Briane!"...Zastihl jsem ho, než odjel a nastoupil jsem za ním do auta.
B: "Co děláš?"
J: "Chci jít s tebou k tvojí mámě!"...Vypadlo to ze mě tak, že jsem ani nevěděl, že jsem to řekl, dokud jsem neuviděl Brianův výraz.
Vím, že nápad je to šílený a varoval jsem vás předem, ale je to můj jediný nápad... Brianova máma si o něm myslí nejhorší, protože je gay, ale nikdy neměla možnost poznat, jaký opravdu je... jací jsme spolu jako pár... a možná je na čase to změnit. Možná je na čase jí ukázat, gayové nebo ne... láska je jednoduše láska.
No comments:
Post a Comment