Hrdost(8)

Nový díl.

BRIAN

Stál jsem přede dveřmi toho prokletého domu, za nimiž jsem prožil své dětství - to nejděsivější dětství, jaké dítě může zažít pod nadvládou dvou opilců a sestry, které je ukradené, že její bratr trpí, dveřmi, které kdykoliv je vidím tak si přeji, že to bude i naposledy, stejně jako si to přeji teď a něco mi říká, že tentokrát by se z toho mohla stát skutečnost, protože až o mně moje matka zjistí pravdu je jisté, že už mě nikdy v životě nebude chtít vidět, ale myslím, že v tom by neměl být problém, nikdy se nepodílela na tom, abych se měl nějak dobře, všechno jsem si musel vybojovat sám, takže co se týče toho, že o ní po dnešku přijdu nadobro, tak mě to vážně moc netrápí, řekl bych, že to bude spíš úleva.

Claire: "No ne, koho nám to sem čerti nesou? Zabloudil si?"

B: "Je vždy potěšení tě vidět, Claire."

Claire: "Máma bude z té tvojí nálady přímo nadšená."

B: "Tím jsem si jist,"...Odfrkl jsem si a následně jsem si dovolil vejít dovnitř.

A hned v předsíni to na mě dolehlo, tenhle dům mi nepřipomínal nic dobrého, ani jednu jedinou drobnost, pouze 14 let utrpení, dokud se v mém životě neobjevil Maikey a jeho bláznivá matka Debbie, kteří se nade mnou slitovali a dali mi to, co potřebuje každé dítě - lásku.

B: "Kde odpadla dneska?"

Claire: "Sedí u televize. A buď tak hodný a chovej se slušně, já musím odvézt kluky do školy."

B: "Na ty dva zplozence ďábla jsem úplně zapomněl."

Claire: "Trhni si."

B: "Taky tě mám rád, sestřičko."

---

Claire se zdviženým prostředníčkem opustila předsíň a vydala se pro ty dva budižkničemy, a jakmile všichni tři opustili prostory tohoto pekelného domu, vydal jsem se do obýváků a přesně jak jsem předpokládal, tak to i bylo - není ani 8 ráno a ona už nasává, je mi z ní na zvracení, jen jí vidím.

Matka: "Bri, Briane?"

B: "Ahoj, mami,"...To slovo bylo jako jed, který se mi právě rozproudil v žilách.

Matka: "Co, co tady děláš?"...Marně se snažila sesbírat ze svého křesla, ale na to byla až moc v lihu.

B: "Šel jsem kolem, tak jsem si řekl, že se stavím,"...Se zoufalstvím jsem přivřel oči hned, jak jsem to dořekl, tohle nebyla ta nejlepší výmluva, co mě napadla.

Matka: "Takže ses rozhodl, že by možná nebylo na škodu zastavit se za mnou? Už je to nějaká doba, co si to udělal naposledy,"...Neodpustila si výtku, jako by jí na tom snad záleželo a přitom oba dva víme, že kdykoliv se za mnou zavřou ty pekelné dveře, tak vždy zapomene, že nějakého syna vůbec má.

B: "Nemám čas, pořád pracuju."

Matka: "Ty tvoje reklamy... Hodně sis na tom vydělal,"...To ale neznamená, že budu platit tvůj chlast, tak na to hned zapomeň - přistálo mi hned na jazyku, ale vyslovit nahlas jsem to nedokázal.

B: "Taky se na to nadřu, takže myslím, že si to zasloužím,"...Prohlásil jsem hrdě jako bych snad doufal, že to i ona uzná.

Matka: "Hmmm,"...Houkla a dál se topila ve svém ginu s tonicem.

Hned jsem věděl, že tohle byl fakt blbej nápad, měl jsem prostě autem pokračovat do práce a tohle divadlo jsem si mohl ušetřit, ale ne, já idiot došel k závěru, že je na čase podělit se s ní o mé velké tajemství a jel jsem místo toho rovnou sem - tohle snad ani nemůže být pravda!

Matka: "Mohl bys mi dolít?"...Podala mi skleničku a podívala se na mě tím svým opilým pohledem, který mi připomněl moje dětství v ještě živější podobě.

B: "Hned to bude."

Došel jsem do kuchyně a nalil jí, při té příležitosti jsem nalil i sobě, poněvadž mi bylo jasné, že to budu fakt potřebovat, na tohle jiná medicína asi neexistuje!

B: "Tady to máš."

Matka: "Děkuju."

Vrhla se na to jako by to bylo to jediné, co jí dnes udrží při životě, v ten moment jsem si neodpustil představu toho, jak se v tom zalkne a bylo mi z toho dobře.

Matka: "Co je u tebe vůbec nového? Pořád se stýkáš s tím - jak se jmenuje?"

B: "Michael?"

Matka: "Jo ten."

B: "Vzhledem k tomu, že byl před pár měsíci na tátově pohřbu, tak by se dalo říct, že jo."

Matka: "Jo jasně, on tam byl."

B: "Jo byl,"...Povzdychl jsem si, tahle ženská je opravdu nemožná!

Matka: "A jak se má?"

B: "Asi dobře, proč?"

Matka: "Jen tak, zajímá mě to."

B: "Vzhledem k tomu, že si ani nepamatuješ jeho jméno, pochybuji, že si budeš pamatovat to, jak se má."

Hodila po mně pohled alá 'takhle se mnou nemluv" a následně se zase vrátila ke svojí skleničce, tohle bylo vážně k zešílení, já jsem se musel dočista zbláznit, tohle dělat nehodlám, tím, že bych se jí přiznal, bych zabil, jak jí, tak sebe a sebe mám fakt rád!

B: "Měl bych jít."

Matka: "Už sis nějakou našel nebo si pořád sám?"

Bože můj, tohle snad nemůže být pravda! Přišel jsem sem, abych jí řekl, že miluju pánskou společnost, kterou vyhledávám prakticky denně, a ona chce, abych s ní mluvil o ženských v naději, že už nějakou mám, je tohle vůbec možný?!

Jenže první odpověď, která mi přistála na jazyku, než mi došlo, jak stupidní tahle otázka vlastně je, byla, že někoho mám a tím je samozřejmě Justin, sice definice na to je trochu komplikovaná, ale to je teď vedlejší, nicméně jsem se zarazil dřív, než jsem z tohohle stihl udělat katastrofu!

B: "Já samotu rád,"...Fakt se mi chtělo smát, jakmile jsem to dořekl.

Matka: "Jak jinak, nezapomeň, že už nejsi nejmladší, pokud chceš mít někdy děti, měl bys na tom začít pracovat."

B: "Já dítě mám - syna, jmenuje se Gus, už párkrát si ho viděla,"...Začínal jsem toho mít fakt plné zuby.

Matka: "Jasně - ten, co ho máš s tou lesbičkou."

V tu chvíli mi začaly skřípat zuby, dobírat si mě a moje přátele je jedna věc, ale mluvit takhle o mém synovi, to je věc druhá a tu já jen tak nestrpím!

B: "Ano, mami, je to můj syn, tvůj vnuk... Takže si odpusť tyhle odsuzující poznámky nebo přísahám bohu, že se neznám."

Matka: "Nemůžeš po mně chtít, abych..."

B: "Co? Abys ho měla ráda? Věř mi, že je mi to celkem jedno, vlastně myslím, že jsem exemplární příklad pro to, abych řekl, že mu bez tvé lásky bude mnohem líp."

Matka: "Briane!"

B: "Tak zas někdy, mami."

Tím někdy jsem samozřejmě myslel nikdy a následně jsem se otočil k odchodu, sice jsem sem přišel z úplně jiného důvodu, ke kterému nakonec nedošlo, ale rozhodně jsem měl pocit, že na sebe můžu být hrdý, postavil jsem se za svého syna tak, jak to ona nikdy nebyla schopná a to byl rozhodně pocit k nezaplacení!