Hrdost(7)

Nový díl.

BRIAN

S Gusem jsem teď moc času netrávil, jelikož jsem se snažil být co nejvíc s Justinem v naději, že mu to pomůže během jeho jak fyzického tak psychického hojení a taky to podle toho fakt vypadalo, Gus mi dával totiž opravdu zabrat a nemluvě o tom, že mi neustále vyzváněl telefon, na jehož displeji opakovaně svítilo Maikeyho jméno - bylo mi totiž jasné, že se mě snaží sehnat a dostat mě do Babylonu a já tam fakt chtěl, nejen, že jsem potřeboval rozptýlení, ale tak nějak i odreagování, jenže to bylo s Gusem nemožné, proto jsem ten telefon stále ignoroval a při posledním zazvonění jsem už nebyl daleko od toho hodit s ním o zeď!

Gus: "Táta."

B: "Copak je, Gusi?"

Gus: "Bác!"...Hodil po mně nějakou svojí hračku a já to schytal rovnou do oka, jemu to však připadalo neskutečně legrační.

B: "Myslím, že jsem přišel o zrak, synku."

Gus se nadále řechtal jako blázen a já jsem i přes to, že jsem na jedno oko viděl rozmazaně, nakonec smíchu taky neodolal a z toho smíchu jsme nakonec oba i odpadli. Vzbudilo mě až zavrzání pantů, které jsem doufal, že způsobil Justin svým příchodem domů, ale spletl jsem se...

---

Maikey: "Briane?!"

B: "Ticho, proboha,"...Vyletěl jsem z ložnice a málem ho uškrtil.

Maikey: "Koho tam máš?"

B: "Guse a spí, tak buď potichu."

Maikey: "Ou a já myslel, že máš nějakou společnost."

B: "Tak ses spletl... Co tady vůbec chceš?"

Maikey: "Volal jsem ti."

B: "Neříkej, z těch dvaceti zmeškaných hovorů bych to nepoznal."

Maikey: "Proč si to nebral?"

B: "Protože tady mám Guse a nemůžu nikam jít."

Maikey: "To stačilo, abys to zvedl a řekl mi to."

B: "Pro příště si to budu pamatovat."

Maikey: "Proč vůbec hlídáš Guse a kde máš Justina?"

B: "Hlídám Guse, protože Lindsay se někam vypařila s Justinem a já nevím kam."

Maikey na mě hodil výraz, ze kterého jsem si hned dokázal odvodit, že si musí myslet, jak jsem strašně roztomilý, když mám o Justina obavy... A já kvůli tomu málem vyletěl z kůže!

B: "Tenhle výraz na mě nezkoušej."

Maikey: "Jakej? Vždyť je hezký, že máš o něj strach."

B: "Prosím tě, mohl bys těmi dveřmi zase odejít?"

Maikey: "Fajn, fajn, já mizím. Kdyby sis náhodou našel čas, tak přijď do Babylonu."

B: "Tohle mi nemusíš říkat dvakrát."

Když se za ním zaklaply dveře, tak se mi fakt ulevilo, opravdu ve mně bojovalo nutkání najít Gusovi dětský koutek poblíž Babylonu a vydat se tam, dneska jsem se fakt necítil na to zůstávat doma, ale to nutkání se mi následně podařilo schladit mojí otcovskou stránkou, když jsem zahlédl Guse v posteli. Neodolal jsem a lehl jsem si k němu zpátky, únava se mě totiž pořád držela a tak jsem prakticky ihned znova usnul a mé probuzení opět provázelo zavrzání pantů, ale tentokrát jsem se už ani nenamáhal doufat, že by to mohl být Justin.

B: "Justine?"...Jsem fakt rád, že jsem se mýlil.

Lindsay: "Promiň, že nám to tak trvalo,"...Až teď jsem si všiml, že je tu i ona.

B: "V pohodě."

Lindsay: "Kde je Gus?"

B: "Spí v ložnici."

Lindsay: "Tak já pro něj dojdu, musíme jít nebo se Mel zblázní."

B: "Jasně."

Lindsay zašla do ložnice a já v tu chvíli spočinul zrakem na Justinovi a stejně tak on na mě, tvářil se však neutrálně, což bylo k zbláznění, nečekal jsem tu snad těch několik hodin na to, že se vrátí ve stejné náladě, v jaké jsem ho viděl předtím?!

Lindsay: "Tak my jdeme."

J: "Nechceš s ním pomoct do auta?"...Zdá se mi to nebo chce přede mnou utéct?

Lindsay: "Zvládnu to, ale děkuju."

J: "Já ti děkuju za dnešek, bylo to fajn,"...Hmm, to by mě fakt zajímalo, co spolu dělali!

Lindsay: "To bylo. Mějte se, kluci."

B: "Ty taky."

Za Lindsay se zaklaply dveře a my oba zkoprněli jako bychom snad byli spolu poprvé o samotě nebo co já vím, fakt jsem netušil, jestli se smát anebo brečet, každopádně jsem ale doufal, že se někam posuneme.

B: "Tak kde jste byli?"...Nedočkavostí jsem už skoro nedýchal.

J: "Linds mě vzala do galerie a ukázala mi, že se zraněním život nekončí... Že můžu žít i se zmrzačenou rukou. A pak mě vzala na jídlo a povídala si se mnou... Tak nějak jsem si potřeboval s někým promluvit."

Při tomto zjištění jsem byl opravdu rád, protože se zdálo, že mu to vážně nějakým způsobem pomohlo, ale zároveň mě mrzelo, že jsem nebyl tím člověkem, se kterým by si promluvil a cítil se po tom líp, jenže takový člověk jsem já nikdy nebyl a nemůžu mě překvapovat, že stále nejsem.

B: "To jsem rád. Takže se cítíš líp?"

J: "Mnohem, opravdu mi to pomohlo. Dokázal jsem si spoustu věcí uvědomit."

B: "Jako třeba?"

Justin se usmál a následně se vydal rovnou ke mně, nejprve jsem nechápal, ale když se mi následně pověsil na krk a přitiskl svoje rty na ty mé, tak jsem cítil neskutečnou úlevu!

B: "Za co to bylo?"

J: "Za to, že jsem idiot. Přísahám, že už znova nevybouchnu, vím, co všechno pro mě poslední dobou děláš, a vím, kdo jsi a co od tebe mám čekat, takže už tě s tím Pridem nebudu otravovat."

Nevím, co mě to najednou popadlo, vůbec jsem se nepoznával, ale tak nějak jsem cítil, že pokud právě teď neudělám něco, čím mu dám najevo, jak moc mi na něm záleží, tak budu totální idiot!

B: "Já jsem se vlastně rozhodl, že s tebou půjdu,"...A v tu chvíli jsem si málem ukousl jazyk.

J: "Co?"...Zaskočeně na mě zamrkal.

B: "Že s tebou půjdu,"...Zopakoval jsem rázněji.

Sice jsem si uvědomoval, že tímhle jsem zazdil všechno, čím jsem se do teď přesvědčoval o tom, že kvůli tomu s ním jít nemůžu, ale já zkrátka cítil, že tohle je správné rozhodnutí, i přes to, že jsem si byl vědomý toho, že se mi to nějak nakonec vymstí!

Justin se mi však ihned vášnivě přisál na rty a líbal mě jako smyslů zbavený, což byla přesně reakce, v jakou jsem z hloubi duše doufal! Nakonec jsem si však ale uvědomil, že je na čase něco udělat, pokud chci s Justinem ten průvod bláznů přežít - musím říct svojí mámě pravdu.