Nový díl.
BRIAN
Debbie svou snahu o to přimět mě k tolika zmíněným věcem jako je jít s Justinem jeho první Pride, říct mojí matce o sobě pravdu a přestat si dávat za vinu, že Justin kvůli mně málem umřel, nakonec vzdala, ale nemůžu tvrdit, že by se mi nějak ulevilo, sice už mi nevyklovávala díru do hlavy, ale rozhodně se jí podařilo mě opět donutit přemýšlet nad tolika věcmi, že mi z toho pomalu začínalo hrabat a do toho všeho jsem skoro nedokázal spustit Justina z očí - dneska rozhodně nebyl ve své kůži víc než obvykle a ani trochu se mi to nelíbilo!
B: "Co kdyby si na chvíli zabrzdil a sedl si?"...Zachytil jsem ho za ruku, když kolem mě procházel.
J: "Nemůžu, jsem v práci."
B: "Jsem si dost jistý, že i v práci existují přestávky... Obzvlášť když má někdo špatnou náladu."
J: "Nemám špatnou náladu."
B: "Ne? Tomu chlápkovi si pomalu vylil kafe na hlavu."
J: "Měl nechat větší dýško."
B: "Justine, můžeš se přestat chovat jako idiot?"
J: "Jasně, hned jak se tou radou začneš řídit ty."
Nebudu lhát, zaskočil mě, protože tohle není ten kluk, který mi ještě před několika měsíci nedal pokoj, dokud jsem mu nedal najevo alespoň minimální zájem, který mě pronásledoval na každém kroku a zasypával mě sladkými slůvky, kterými mě doháněl k šílenství, ale i přes to jsem je rád poslouchal - tohle je kluk, který zažil něco strašného, protože jsem se mu rozhodl jít na maturitní ples a on si s sebou teď nese doživotní následky.
J: "Teď už mi tu ruku pustíš?"
B: "Fajn,"...Pustil jsem mu jí, on se na mě ještě podíval a následně ode mě odešel pryč.
Debbie: "Tak co? Úplný zlatíčko, že?"...Tu jsem fakt potřeboval!
B: "Debb, odpusť si to."
Debbie: "Alespoň ale vidíš, že si nevymýšlím, že opravdu potřebuje, aby mu něco vyšlo."
B: "A to něco mám být já ve stejných šatičkách v průvodu těch bláznů?"
Debbie: "Pokud mu to pomůže... A navíc mu tím dáš najevo, že ho miluješ, takže to pro něj bude znamenat ještě víc."
A o to právě jde, já mu nechci dávat najevo, že ho miluju, nechci mu dávat najevo vůbec nic, protože to prostě nejsem já - já nevěřím na lásku, já věřím na šukání - a on to ví od chvíle, co mě poznal a stejně se mnou do teď vydržel, to, že má teď nějaká očekávání je jen jeho problém, ne můj.
Byl jsem fakt rád, že Debbie se zase otočila a šla pryč, právě teď bych další její přednášku opravdu nezkousnul, už je toho na mě zkrátka moc a popravdě začínám ztrácet přehled o tom, o co všechno tady vůbec jde!
Lindsay: "Tady někdo umřel?"
B: "Linds... Sonny boy... kde se tu berete?"...Ihned jsem sáhl po Gusovi a posadil si ho na klín.
Lindsay: "Měla jsem hlad a tak trochu jsem se doma nudila... Mel je teď pořád v práci."
B: "Tak to by sis ten klid měla spíš užívat."
Lindsay: "Nevím, jak ty, ale já ráda trávím čas se svou drahou polovičkou."
B: "Tak to neznám... Díky bohu."
Lindsay: "Jasně,"...Dala mi zřetelně najevo, že by mi nevěřila ani, kdyby mě neznala.
Debbie: "Ahoj, zlato, co si dáš?"
Lindsay: "Mám chuť na hranolky a možná kolu."
Debbie: "Hned ti to donesu."
Lindsay: "Děkuju."
B: "Hranolky a kola? Chceš ty se vůbec někdy dostat do formy?"
Lindsay: "Hej!"...Bouchla mě do ramene, ale následně jsme se oba rozesmáli.
B: "Neodolal jsem."
Lindsay: "Pitomče. Radši mi řekni, co se tu děje?"
Ihned jsem se podíval Justinovým směrem, což jsem si hned vzápětí uvědomil, že jsem dělat neměl, poněvadž jsem měl v plánu zatloukat, jenže Lindsay to zbystřila a soudě dle jejího výrazu jí všechno došlo.
Lindsay: "Takže Justin?"
B: "Co je s ním?"
Lindsay: "To řekni ty mně."
B: "Linds..."
Lindsay: "Nesnaž se vymluvit, vidím, že se něco děje a vidím, že Justin není ve své kůži."
B: "Ten v ní není už dlouho."
Lindsay: "Změnil se, všichni to víme a všichni to chápeme, jen ty to pořád odmítáš."
B: "Nic neodmítám."
Lindsay: "Ne? Takže ti nechybí ten, kterého si znal před plesem?"
B: "Já... Tohle je... Nejde o to, co chci a nechci já, ale o to, co chce on."
Lindsay: "A to je co?"
B: "Abych s ním šel na jeho první Pride."
Lindsay: "A v čem je problém?"
B: "V tom, že..."...Zarazil jsem se, když mi došlo, že já už vlastně ani nevím.
Lindsay: "Nech mě hádat - v tom, že si Brian Kinney?"
Fakt nesnáším, když tohle lidi říkají, ale asi hlavní důvod, proč to nesnáším bude ten, že je to pravda - jsem Brian Kinney, egoistický, namyšlený parchant, který má svou hrdost, jejíž hranice nepřekračuje ani v té největší nouzi, ve které se podle mě Justin právě nachází... A nejhorší ze všeho na tom je, že bych dal cokoliv za to, abych byl schopný mu vyjít vstříc!
Debbie: "Tady to máš, zlato,"...Snad poprvé, co jsem rád, že přišla a zachránila mě před odpovědí.
Lindsay: "Díky, Debb."
Debbie: "Není za co, dá si někdo z vás ještě něco?"
B: "Já bych chtěl dolít kafe."
Debbie: "Jasně. Justin, kafe!"
Kdybych jen tušil, že Justin je ten, který má u sebe tu zázračnou konvici s kafem, tak bych se bez něj obešel, jenže já to nevěděl a teď si to nejspíš pěkně vychutnám!
J: "Kdo z vás ho chce?"...Z jeho tónu mi hned byl jasné, že se ani trochu neuklidnil.
B: "Já,"...Téměř jsem to zašeptal.
Justin pomalu zakroutil očima a následně mi začal nalévat, když v tom se mu opět rozklepala ruka a on tu horkou kávu všude rozlil...
J: "Do hajzlu!"
B: "Spálil ses?"
J: "V pohodě!"
Justin se vzápětí otočil a vydal se rovnou do koupelny, schladit si to hádám a já, Lindsay a Debb jsme jen nevěřícně zírali jeden na druhého a v očích se nám odrážela naprostá zoufalost z toho, že už nevíme, co s ním máme dělat!
Lindsay: "Briane, můžeš dneska pohlídat Guse?"
B: "Můžu, ale proč?"
Lindsay: "Prostě ho pohlídej, pak si ho vyzvednu,"...Lindsay se následně zvedla a vydala se za Justinem.
B: "Co chce dělat?"
Debbie: "Mě se neptej, já nemám tušení."
Opravdu jsem nechápal, co se děje a když jsem byl následně svědkem toho, jak Linds s Justinem opustili jídelnu, tak jsem tápal ještě víc, ale nemohl jsem moc panikařit, poněvadž jsem měl na starosti Guse, kterému se podle všeho moc líbila představa toho, že se mnou teď pár hodin stráví!
No comments:
Post a Comment