Láska bolí(7)

Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Cesta autem byla dost frustrující a především tichá, ale zkrátka jsem jen předpokládal, že řešit osud našeho vztahu v autě, by asi nebylo moc chytré, ačkoliv je pravda, že ani jeden z nás by neměl možnost utéct, pokud by to tedy nezašlo do extrému a já nevyskočil za jízdy anebo Brian nedupl na brzdu a nevykopal mě sám, protože jsem si celkem jistý, že on sám by své auto jen tak neopustil. Každopádně jsem se ale modlil, abychom už byli na místě a konečně mluvili, to ticho bylo opravdu nervy drásající, ale rozhodně to nebylo to nejhorší, to totiž přišlo, až když jsme nastoupili do výtahu, postavili se naproti sobě a hleděli na sebe s takovým chtíčem, že se mi tep doslova zbláznil, srdce mi tlouklo jako o život, dech mě přestával poslouchat a můj rozkrok po Brianovi prahl způsobem až to bolelo a jsem si stoprocentně jistý, že Brian na tom byl úplně stejně, dokonce jsem mohl vidět, jak mu po tvářích stékají kapičky potu a jeho rty byly mírně pootevřené, jako by snad chtěl něco říct, ale nebyl toho schopný, jen zkrátka dělal vše pro to, aby mi odolal, jenže on byl vždycky v sebeovládání o něco lepší než já!

B: "Co to děláš?"...Zeptal se téměř neslyšitelně, když jsem se k němu začal přibližovat.

Neodpovídal jsem a jen jsem stiskl tlačítko, které zastavilo výtah, vím, že náš loft je jen kousek od nás, ale já bych to zkrátka nevydržel!

---

B: "Tady je někdo nedočkavý."

J: "Ani nevíš, jak moc."

B: "Myslím, že vím,"...Sám už to nedokázal vydržet a za ruku si mě přitáhl k sobě, aby svými rty a jazykem mohl začít laskat má ústa.

Prsty jedné ruky jsem mu zajel do vlasů a druhou rukou jsem mu začal rozepínat kalhoty, okamžitě jsem nahmatal jeho erekci a on zalapal po dechu!

Začal jsem ho třít a pomalu jsem zrychloval tempo, chtěl jsem mu dopřát takový orgasmus, na který jen tak nezapomene, takový, který si po tak dlouhém čekání zaslouží! A myslím, že se mi dařilo, Brian sotva stál, hlavu měl zakloněnou, hlasitě vzdychal a ruce mi zatínal do boků, mezitím ani nezapomínal na má ústa a hladově si je podmaňoval, netrvalo dlouho a věděl jsem, že stačí jen okamžik a udělá se...

B: "Ju-Justine... Přestaň."

Musel jsem se usmát, věděl jsem moc dobře, proč chtěl, abych přestal - protože si tenhle okamžik nechtěl užít sám, chtěl i mě poskytnout stejnou rozkoš jako já poskytuji jemu a těsně před mým vrcholem by do mě pronikl a udělali bychom se společně, jenže to jsem já nechtěl, chtěl jsem ho dovést k orgasmu okamžitě! A když už jsem věděl, že to přijde, tak jsem si klekl a všechno spolykal!

B: "Ahhhh."

Když jsem si zase stoupl, Brian si zapřel hlavu o moje rameno a vydýchával to, nedokázal jsem se zbavit toho sebevědomého úsměvu, protože jsem věděl, že jsem mu právě poskytl to, co nikdo jiný nemůže!

Jenže úsměv mě po chvíle začal opouštět sám, poněvadž Brian nic neříkal, vlastně se na mě ani nepodíval, jen měl dál položenou hlavu na mém rameni a frustroval mě... Udělal jsem snad něco špatně?

J: "Briane, udělal jsem něco?"

B: "Kromě mě, myslíš?"...Uchechtl se a já cítil menší úlevu - vtipkoval a to je dobré znamení.

J: "Ano, kromě toho, něco mi totiž říká, že se mnou nechceš komunikovat."

B: "Já jen... Je to pravda?"

J: "Co máš na mysli?"

B: "To, že si... Že si zpátky nadobro?"

Celou dobu jsem hledal způsob, jak mu to sdělit a najednou, když se mě na to sám zeptal, tak jsem úplně zamrzl a ne proto, že bych neznal odpověď a nechtěl mu to říct, lépe řečeno potvrdit, ale proto, že pokud to udělám, tak to pro mě najednou bude reálné, protože ať už se mi to se mi to líbí nebo ne tak v LA jsem se za těch pár měsíců docela zabydlel a chybí mi to, ale zároveň jsem opravdu rád, že jsem zpátky u Briana, jenže se tak nějak bojím toho, co nás teď čeká, toho, zda se náš vztah zase vrátí do našeho nevztahu před mým odjezdem anebo nás tohle odloučení jakýmsi způsobem posílilo a všechno teď bude jinak nebo ne všechno, ale aspoň ta část, kdy nebude odmítat to, že jsme pár.

J: "To záleží na tom, jestli ty to chceš."

B: "Jak to myslíš? Debb říkala, že..."

J: "Debb říkala, že jsem nadobro zpátky, což je pravda, ale to neznamená, že jsem nadobro zpátky u tebe..."

B: "Co?"

J: "Dobře, to jsem podal trochu blbě... Já s tebou chci být, jen prostě potřebuju vědět, jestli ty to bereš vážně."

B: "Justine, co jestli beru vážně? Já fakt nechápu, co se mi snažíš říct."

J: "Tak jo... Snažím se ti říct to, že chci být tvůj přítel a chci, abys ty byl můj bez těch keců kolem, že my nejsme vůbec nic."

Opravdu jsem doufal v kladnou odpověď, ale v momentě, co Brian neřekl nic, jsem doufal v jakoukoliv odpověď, jenže toho jsem se nedočkal, on místo toho jen stiskl tlačítko, které zase rozjelo výtah a když jsme byli nahoře tak vystoupil, ale já jsem tam zůstal stát a jen jsem na něj nevěřícně zíral... To je jako všechno?!

J: "Briane, ty mi jako nic neřekneš?"

B: "Co kdyby si mlčel a šel za mnou?"

J: "Co?"

B: "Prostě pojď."

Ačkoliv jsem vůbec nechápal, o co se jedná, tak jsem vystoupil a následoval ho, nicméně když jsme byli vevnitř, tak jsem zůstal stát u dveří rozhodnutý se nehnout, dokud mi neřekne, co se děje!

B: "Nebuď tvrdohlavej a pojď se mnou."

J: "Kam?"

B: "Do ložnice."

J: "Briane, jestli si myslíš, že mi vyšukáš mozek z hlavy a já se tě už na to nebudu ptát, tak se pleteš."

B: "Pojď za mnou,"...Otočil se a vydal se do ložnice.

Chtěl jsem protestovat a nikam nejít, dokud mi to nevysvětlí, jenže po chvíli jsem pochopil, že bych mohl dřív umřít a tak jsem ne moc nadšeně vydal za ním...

B: "Sláva, už jsem chtěl jít spát."

J: "Briane, o co jde?"

B: "Důkaz toho, že to celé beru vážně máš přímo tady,"...Brian otevřel šuplík, který byl úplně prázdný.

J: "Co?"

B: "Než si odjel, chtěl jsem, aby ses nastěhoval, a pořád to chci... Tak vážně to beru."

J: "Opravdu?"...Přihlouple jsem se usmíval.

B: "Kolikrát chceš, abych to zopakoval?"

J: "Dokud mě to nezačne otravovat... Takže to vlastně můžeš opakovat do konce života."

B: "Justine!"

J: "Promiň. Takže to znamená, že spolu budeme bydlet?"

B: "Pokud si dobře vzpomínám, tak ještě před chvíli k někomu se nastěhovat znamenalo, že spolu budou bydlet... Takže ano budeme spolu bydlet, budeme se dohánět k šílenství, budeme jako nějakej starej pár buzniček..."

J: "Pár?"

B: "Ano, Justine - pár."

Dobře, s tímhle jsem se dokázal víc než spokojit a vrhl jsem se Brianovi kolem krku, což zapříčinilo, že jsme neudrželi balanc a skončili rovnou v posteli, kam jsme stejně měli namířeno!

B: "Takže už ti můžu vyšukat mozek z hlavy?"...Laškovně se na mě usmál.

Na slovní odpověď nebylo čas, okamžitě jsem se mu totiž přisál na ústa a začal jsem jej vášnivě líbat, on nezahálel a ihned mi polibky oplácel - zbytek noci jsme tak strávili divokým milováním, kterého teď budeme habaděj každý den, od rána až do večera!