Nový díl.
JUSTIN
Nemohl jsem uvěřit, že jsem celou noc nemohl spát, protože jsem umíral strachy při představě toho, kde Brian asi tak je a především toho, co asi tak dělá, lépe řečeno, jak zpracovává můj náhlý opětovný vpád do jeho života a ve finále jsem se ani nemusel nijak namáhat a našel jsem ho na prvním místě, na které jsem se ráno vydal a to jsem ho tam ani nešel hledat, spíš jsem se šel jen k holkám informovat o tom, co se mezi Linds a Brianem vlastně stalo a místo toho jsem Briana našel u nich doma, nejprve se zdálo, že je se mnou konečně ochotný mluvit a každá část mě na něj chtěla z celých plic zakřičet, že jsem zpátky nadobro, jenže dřív, než jsem to dokázal, se objevily holky s Gusem a během našeho vítání se Brian někam vytratil, v tu chvíli jsem hned věděl, že tohle vůbec nebude jednoduché, ale rozhodl jsem, že bude jednodušší ho nenahánět a jít k holkám, které mi taky daly svojí verzi na tohle všechno, ta Lindsayina nakonec byla víc přívětivá, než ta Melaniina, ale to vlastně ani není moc překvapivé. No a od holek jsem se vydal rovnou k mámě a Molly, které byly z mého návratu taky dost v šoku a nakonec jsem se rozhodl navštívit jídelnu, jenže už teď vím, že to byl dost blbej nápad - všichni se na mě totiž kromě Briana a Debb vrhli jako nějaká dravá zvěř na svou kořist, aby mě objali nebo spíš umačkali k smrti a pokládali mi jednu otázku za druhou...
J: "Všechno vám řeknu, nebojte, jen mě nechte se nadechnout,"...Zasmál jsem se.
Emmett: "Promiň, zlato, jen jsme všichni prostě nedočkaví na to všechno, co si tam zažil."
Hunter: "A ošukal,"...Ty jeho pubertální myšlenky mi vážně chyběly!
Jenže nemůžu říct, že mi aspoň trochu nenahrál do karet, poněvadž jsem v ten moment neodolal a očkem jsem kouknul po Brianovi a to, co jsem uviděl, mi rozhodně udělalo radost - bylo totiž znáš, že ho to dost znepokojilo a hned na to začal intenzivně zkoumat podlahu.
Maikey: "Co kdyby sis nechal ty svoje přihlouplý poznámky pro sebe?"
Hunter: "Ano, mami."
Musel jsem se smát, tohle všechno mi fakt hrozně scházelo, nechápu, jak jsem to bez nich mohl vydržet skoro šest měsíců... Nechápu, jak jsem bez Briana mohl vydržet tak dlouho, když je očividné, že on to ani trochu nezvládal, možná to bude tím, že jsem byl tak zabraný do RAGE, že jsem na stesk ani neměl čas, ale stejně to pořád nechápu a to víc mě teď ničí, že Brian dělá vše pro to, aby se mi vyhnul, sakra práce, tohle je fakt k zbláznění!
Dřív, než jsem se nadál tak mě kluci tlačili před sebou a přinutili mě se posadit ke stolu, kde ze mě tahali všechno, co se dalo, jenže já se nebyl schopný vůbec soustředit, jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Brian sedící na baru propalující mě pohledem - tím samým pohledem, ze kterého jsem vždy poznal, že mě chce, že po mně touží způsobem, který se nedá ani vydržet!
Debbie: "Hele, co kdybyste ho nechali chvíli být? Ten chudák je doma sotva den a určitě už má milion důvod se zase sebrat a utéct."
Debbie - moje zachránkyně! Další dotazy bych totiž asi nedal, už takhle to bylo dost na hraně! A obzvlášť co se týče Maikeyho, který se snažil pochopit, proč to s RAGE vlastně nevyšlo i přes to, že jsem mu ty důvody pořád vysvětloval, takže jsem nebyl daleko od toho skončit v blázinci!
Debbie: "Sunshine, co kdyby si šel se mnou na bar?"
Tak dobře, teď si tak úplně nejsem jistý, zda tohle vůbec byla záchranná akce, mně se spíš zdá, že to byla pouhá lest k tomu, jak mě dostat k Brianovi - ale když nad tím tak přemýšlím, můžu to vůbec brát jako lest? Myslím, že moc možností se k němu dostat jinak než takhle bych asi neměl!
J: "Jasně, hned jsem tam."
Chvilku mi trvalo, než se mi podařilo vysvobodit ze spárů kluků a následně jsem se vydal na bar, odkud mě stále sledoval Brian, bylo to opravdu zvláštní, předtím přede mnou utíkal a najednou se na mě díval tím známým způsobem, kterým mi vždy dával najevo to, jak se ohledně mě cítí a i když jsem byl opravdu rád, nechápal jsem, co se najednou změnilo.
J: "Ahoj,"...Vyslovil jsem sotva slyšitelně, jako bych snad v jeho přítomnosti ztrácel hlas.
B: "Ahoj, Sunshine,"...Za to on ale působil dost sebejistě... Sakra, co se to děje?!
Debbie: "Ehm... Briane?"
B: "Ano?"
Debbie: "Mohl by si ten svůj kouzelnej zadek přesunout ke klukům a nechat mě s Justinem o samotě?"
Tak teď už jsem tomu vůbec nerozuměl, měl jsem za to, že Debb chce, abych měl možnost si s Brianem promluvit a nakonec se ukázalo, že to ona je ta, kdo chce se mnou mluvit... Jenže o čem tentokrát? Další takovou bombu už nedám!
B: "Jak si přeješ,"...Ani nedutal a vydal se ke klukům.
J: "Dobře, Debb, začínáš mě děsit, o co jde?"...Spustil jsem hned, jak Brian zmizel z doslechu.
Debbie: "Asi bys měl vědět, že jsem Brianovi řekla, že si zpátky nadobro."
J: "Co?!"...Řekl jsem to tak nahlas, že to slyšela celá jídelna a všichni na mě hned upřeli svoje pohledy a Brian nejvíc.
Debbie: "Myslím, že bys měl mluvit tišeji."
J: "Taky mám ten pocit... Jak to myslíš, že si mu to řekla?"
Debbie: "Přesně tak, jak to říkám... Byl zkrátka fakt v háji a už mě nebavilo se na něj koukat a než bys mu to řekl ty, tak byste pravděpodobně oba zešíleli."
Jo v tom má Debb bohužel pravdu, Brian by pokračoval v utíkání přede mnou a já bych pořád hledal správná slova, jak mu to vlastně sdělit, takže je možná lepší, že mu to řekla Debbie, jenže stejně mě mrzí, že jsem neměl možnost vidět ten jeho výraz po tom, co bych mu to řekl.
J: "Tak proto se na mě najednou kouká jako na svatý obrázek."
Debbie: "Jo vypadalo, že má velkou radost, i když se snažil nedávat to najevo."
J: "Celý Brian."
Debbie: "Jo celý on."
Chtěl jsem, aby mi Debb poradila, co mám dělat teď, jenže byla nucena jít obsloužit nové zákazníky, takže jsem si musel počkat, jenže jsem se dočkal něčeho úplně jiného...
J: "Bri-Briane?"...Zaskočeně jsem na něj zíral, když se vedle mě posadil.
B: "Justine, já... Víš co, nebudeme chodit kolem horké kaše, já to prostě řeknu - půjdeme k nám?"
Polkl jsem tak hlasitě, že to musela slyšet celá jídelna, tohle jsem totiž rozhodně nečekal, ale zdálo se, že Brian to opravdu chce a především potřebuje, tohle vyhýbání ho totiž bavilo tolik asi jako mně, tudíž jsem souhlasil a následně jsem se s ním vydal k nám a opravdu hodně jsem doufal, že se to vyvine dobrým směrem!
No comments:
Post a Comment