Nový díl.
JUSTIN
Ještě před hodinou jsem byl nesmírně nadšený, že už jsem konečně doma, ale právě teď bych si přál být kdekoliv jinde jen ne tady, poněvadž mám pocit, že se za chvíli asi zblázním, nejen, že se neskutečně nudím, ale zároveň pořád nemůžu zpracovat tu myšlenku, že se Brian raději vydal za kluky, než aby mě náležitě uvítal doma anebo když už nic jiného tak mě mohl alespoň pozvat s sebou, abych se přivítal i s kluky, jenže on místo toho, jako by snad přede mnou utekl, což mě přivádí k závěru, že on asi není z mého návratu tak nadšený jako jsem já a to mě doslova trhá na kusy!
Když jsem však měl dost té sebelítosti a bádání po tom, s čím má Brian, sakra, problém, tak jsem došel k závěru, že nejsnazší bude vrhnout se na svoje zavazadla a začít vybalovat, alespoň budu oficiálně vědět, že jsem doma, ačkoliv v mých představách domova za posledních 6 měsíců figuroval Brian, který se očividně rozhodl, že můj příjezd není nic velkého!
"Kinney!" věděl jsem, že tenhle hlas může patřit jen jednomu jedinému člověku a tak jsem se v rychlosti prodral tou kupou mých věcí, které byly zkrátka všude, a vyběhl jsem z ložnice jako by v ní snad hořelo!
J: "Debb!"
Debbie: "Justine?!"
Doslova jsem se jí rozeběhl do náruče a ona mě téměř umačkala, sice jsem si takové shledání představoval s Brianem, ale tohle bylo taky moc příjemné, je až neuvěřitelné, jak moc mi chyběla!
Debbie: "Co tady děláš, Sunshine?"
J: "Jsem zpátky - nadobro."
Debbie: "Jak... Jak je to možný?"
J: "S RAGE to jaksi nevyšlo."
Debbie: "To je mi líto, zlato."
J: "Jo no... Mohl jsem to čekat."
Debbie: "A jak to, že si nezavolal, že přijedeš nebo ještě líp, že už si doma?"
J: "Chtěl jsem vás překvapit a jsem doma necelé dvě hodiny, potřeboval jsem se nejdřív trochu vzpamatovat."
Debbie: "To chápu."
J: "A co tady vůbec děláš ty, takhle pozdě večer?"
Debbie: "Hledám toho idiota, což mě přivádí k otázce, kde, sakra, je, když ty si tady?"
Nevěděl jsem, co jí na to mám říct nebo spíš věděl a o to to bylo horší, poněvadž jsem jí hned nechtěl otravovat se svými pochybami o tom, jak je očividné, že Brian není z mého návratu dvakrát nadšený, ale musel jsem zjistit, jestli náhodou něco neví.
J: "No věc se má tak, že Brian... Jak bych to řekl? Jednoduše z mého návratu nebyl nejnadšenější, poněvadž dal přednost tomu, že půjde za kluky do Babylonu, než aby tu byl se mnou."
Debbie: "Cože?"
J: "Jo, já vím, taky to nemůžu zpracovat, ale jak bych mohl válčit s Babylonem, že?"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "Ne, mě zarazila ta část, že šel za kluky."
J: "Nechápu."
Debbie: "Kluci už ani nevědí, jak Brian vypadá... Vlastně proto tu jsem, Maikey, Emmett a Ted se o Brianovi v jídelně bavili, o tom, že se jim vyhýbá a že posledních několik dní ani nechodí do práce a mně už zkrátka došla trpělivost a tak jsem se rozhodla, že ho nakopu do zadku sama."
Zíral jsem na Debbie s otevřenou pusou, nemohl jsem uvěřit tomu, co mi právě řekla a ještě víc jsem nemohl uvěřit tomu, že mi Brian klidně lhal do očí a vypařil se, kdo ví kam!
J: "Debb, co se tu s ním dělo?"
Ten pohled, co mi Debbie následně věnovala, se mi vůbec nelíbil, bylo to až děsivé, jako by snad byla z Briana doslova nešťastná a ne tak, jak si asi myslíte, ale opravdu nešťastná.
Debbie: "Asi bychom si měli sednout,"...Posadila se a já si sedl k ní.
J: "Debb, ty mě děsíš."
Debbie: "Víš, zlato... On to jaksi nezvládal..."
J: "Co tím myslíš? Co nezvládal?"
Debbie: "To, že jsi pryč... První tři měsíce celkem šly, bylo vidět, že mu hodně chybíš, ale tak nějak se držel, jenže když si pak zavolal s tím, že v LA budeš muset zůstat o něco dýl, došel k závěru, že už se nikdy nevrátíš a začal, však víš - vypořádávat se s tím po svých."
J: "Lépe řečeno, šukal, koho mohl, pil do omdlení a zkoušel všechny možné druhy drog."
Debbie: "Tohle bylo trochu jiný, vlastně dělal přesně to, co si teď řekl, ale k tomu nás všechny tak nějak odstřihl... Snažili jsme se ho krotit, jenže čím víc jsme se snažili, tím horší to bylo, nakonec to došlo do fáze, kdy se pohádal s Lindsay, protože za Gusem několikrát přišel ne v moc dobrém stavu a od té doby spolu nemluví a nakonec se začal vyhýbat i klukům, v jídelně se neukázal už několik týdnů a jak už jsem říkala v Kinneticu to už taky není to, co to bývalo, nebýt Teda, tak ta firma možná už ani neexistuje."
Debbie rozhodně nemluvila o tom Brianovi, kterého znám, kterého miluju a pro kterého bych se klidně rozkrájel, tohle byl popis úplně jiné osoby a jen poslouchat to pro mě bylo těžké a představa, že je to všechno pravda, byla přímo děsivá!
J: "A proč mi nikdo nezavolal?"
Debbie: "Chtěli jsme, ale on by nás zabil... Navíc jsme nechtěli, aby ses toho všeho v LA vzdal."
J: "Stejně jsem o to nakonec přišel, takže na tom asi moc nesejde."
Debbie: "To jsme nikdo nemohl vědět... A vůbec, co by si s tím mohl dělat? Znáš Briana, je tvrdohlavý."
J: "No podle všeho byl takhle na dně, protože jsem odešel, takže bych mohl udělat jen jednu jedinou věc a to vrátit se domů"
Debbie: "Zlato, to si právě udělal a Brian je stejně pryč a dělá, kdo ví co."
Tohle byla bohužel pravda, je očividné, že můj návrat toho moc nezměnil, vlastně asi vůbec nic, krom faktu, že Brian došel do bodu, kdy mi lže do očí.
Debbie: "Já myslím, že potřebuje trochu času na to, aby to zpracoval, určitě musí být nadšený, že si nadobro zpátky, jen to pro něj bylo pár těžkých měsíců a představa, že ho čeká návrat do starých kolejí a omlouvání se všem, na kom mu záleží, ho určitě vyděsila.
J: "No... Já jsem mu tak nějak neřekl, že jsem zpátky nadobro."
Debbie: "Co?"
J: "Já jsem to nedokázal, asi jsem zpanikařil, bál jsem se, že se na mě bude koukat jinak, když uvidí, jak moc mě mrzí, že to s RAGE nevyšlo a že mě třeba bude litovat."
Debbie: "Zlato, Brian tě miluje, on se na tebe nikdy a kvůli ničemu nebude dívat jinak, musíš mu to říct, určitě si myslí, že si tady jen na skok a proto utekl, aby ho to tak nebolelo, až zase odjedeš."
Debbie měla naprostou pravdu a to úplně ve všem, protože jestli Brian na tom byl opravdu tak špatně kvůli tomu, že jsem byl pryč, musela ho vyděsit představa, že se se mnou bude muset loučit znova, když už byl tak nějak smířený s tím, že mě nikdy neuvidí.
Budu ho proto muset jednoduše najít a všechno mu říct, než se třeba stane něco špatného... Jenže, kde ho mám uprostřed noci hledat, když je očividné, že se rozhodl všemu a všem, co zná, vyhýbat jenom kvůli mně?!
No comments:
Post a Comment