BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Má na mě zkrátka zvláštní účinky a já nevím, jestli to nesnášet nebo milovat! Nesnáším to, protože vím, že díky tomu si myslí, že nade mnou má moc a tu bohužel má a dost často, což mě velmi znepokojuje, vzhledem k tomu, že já jsem tím, kdo má vždycky nad vším a nad každým moc, tudíž mě tohle vědomí dost znejišťuje! Na druhou stranu, když přeci jen nedokážu odolat a to se stává v 99% případů, a těm účinkům se jednoduše poddám, prožívám nenahraditelný pocit, stejný pocit, jaký prožívám právě teď, když ho držím v náruči a cítím jeho horký dech odrážející se mi od hrudi.
B: "Měli bychom jet."
J: "Já vím, ale nechce se mi."
B: "Doma bude líp a hlavně pohodlněji."
J: "O to právě jde, já nechci domů."
B: "Měl jsem za to, že právě tam chceš každý večer být."
J: "Ne každý večer, jen někdy... Dnes jsem sice chtěl, ale už nechci, chci si užít trochu nočního života - s tebou."
Však to říkám, ovládá mě naprosto perfektně, chce být doma a já mu jsem ochotný proti své vůli vyjít vstříc, nakonec zničehonic změní názor a já mu opět plním přání! Jsem patetický, ale i přes to schopný pro něj udělat cokoliv!
B: "Fajn... A nechceš se jít domů převléct?"
J: "Dobrý nápad."
Ne, že bych byl proti tomu, jak se mu pod mokrým oblečením krásně rýsuje jeho dokonalé tělo, ale i přes to nehodlám riskovat, že skončí v posteli kvůli angíně či podobné kravině, kdo by se pak o něj musel starat - samozřejmě, že já! A vzhledem k tomu, jak moc jsem ovlivněn jeho účinky, byl bych mu po ruce na každé hvízdnutí.
Teď už nebylo tak těžké dojet domů, bylo to vlastně docela dost rychlé, oba jsme tam na sebe hodili nějaké lepší a především sušší kousky oblečení a následně jsme se vydali do Babylonu, kde už na nás věrně čekala banda zcvoklých přátel.
Maikey: "Už jsme měli dojem, že nedorazíte."
B: "Snad vám nebylo smutno?"
Ted: "Nemohli jsme přestat brečet."
B: "To se vsadím - kolik odmítnutí si měl dneska?"
Emmett: "Briane!"
J: "Pojď radši tancovat,"...Chytil mě za ruku a už mě táhl na parket.
Myslím, že teď bych mu nedokázal vzdorovat ani, kdyby nebylo těch účinků, tancovat jsem s ním chtěl tak či tak a Ted se zdál, že mě za chvíli zaškrtí, pokud zůstanu poblíž, tudíž na parketu s Justinem to bylo mnohem bezpečnější a především příjemnější.
J: "Musíš mu dát někdy pokoj."
B: "Nevím, o kom mluvíš."
J: "Ale víš, je to tvůj kamarád a má tě rád, až na momenty, kdy tě nesnáší za ty řeči... A ty ho máš rád taky."
B: "Ani bych neřekl."
J: "Jenže já to vím, tak si přestaň lhát a buď na něj taky někdy milej... Není to těžké! Navíc účetního potřebuješ."
B: "Mlč už, prosím tě, než se z tebe zblázním,"...Umlčel jsem jej polibkem.
Ovšem že má zase pravdu, Teda i přes jeho nudnou povahu mám rád, když si to vezmu kolem a kolem tak vlastně od chvíle, co pro mě pracuje, už není tak hroznej, takže nevím, proč mám pořád tu potřebu se k němu chovat takhle, ale mohl bych to zkusit omezit, přeci jen účetního vážně potřebuji... Navíc jako kamarád se hodí taky, například když se mnou Maikey ani Emmett nemluví! Fajn i za jiných případů, ale nebudu mu zase moc fandit, mám rád to provokování, které mezi sebou máme, je to takové oživující, když mám blbou náladu nebo nic na práci a myslím, že i jemu to není úplně proti, jak občas dělá, myslím, že právě kvůli tomu, jak ho shazuji, mu vlastně pomáhám, aby se sebou něco udělal, a on dělá!
J: "To já se jednou zblázním z tebe."
B: "Nemožné!"
J: "Víc, než pravděpodobné!"
B: "Nehodlám s tebou diskutovat."
J: "Tak mě umlč."
K tomuto mě nemusel vybízet dvakrát, v podstatě bych to udělal, i kdyby mi to nenavrhl, jemu se zkrátka nedá odolat, musím ho líbat při každé možné příležitosti, jeho rty jsou přeci jen ty jediné, které líbat mohu a především líbat chci!
Maikey: "Neruším?"
B: "Rušíš!"
Maikey: "Tak já zas..."
J: "Brian žertuje,"...Podíval se na mě pohledem, kterým nařizoval, abych jen žertoval.
B: "Samozřejmě, jen sranda... Co potřebuješ?"
Maikey: "Půjčit si Justina."
J: "Mě?"
Maikey: "Tebe."
Pokud se mohu vyjádřit, koukal jsem jak vyoraná myš, když mě Maikey v podstatě od Justina vyšoupnul, aby mohl nastoupit na moje místo, když jsem však nakonec pochopil, že se jejich konverzace netýká ničeho jiného než RAGE, bylo načase vyklidit pole a nechat jim prostor, když se umělci sejdou, jejich mozky přepnou a vyřadí vše nedůležité, což jsem byl momentálně i já, nebudu však lhát, že mě znervózňovalo, že spolu zrovna tihle dva tančili.
Emmett: "Copak, vykopli tě?"...Dorazil jsem za nimi na bar.
B: "Tak nějak."
Ted: "Blbej pocit, co?"
B: "Určitě ne tak jako... Nic,"...Vzpomněl jsem si na to, jak mě Justin poučoval.
Oba na mě sice civěli, jak na blázna, ale raději to přešli, za což jsem byl rád, opravdu jsem se totiž necítil na to jim to vysvětlit.
Asi po půl hodině mi začínala docházet trpělivost, šel jsem sem, abych byl s Justinem a ne, abych sledoval, jak tancuje s někým jiným i přes ten fakt, že to byl Maikey a probírali komiks, zkrátka jsem musel zasáhnout.
B: "Končíte! Měj se, Maikey!"...Chytil jsem Justina za ruku a přemístil se s ním na jinou část parketu daleko od těch cvoků.
J: "Co to vyvádíš?"
B: "Chci být s tebou."
Věřím, že to muselo být dost šokující doznání, alespoň se tak na pár vteřin zatvářil, ale nakonec se jen usmál, dal mi ruce kolem ramen a přitiskl se ke mně. Což bylo přesně to, co jsem potřeboval - cítit jeho přítomnost a moct se jej dotýkat. Mám pocit, že nikdy nevyřeším záhadu zvláštních účinků konkrétně to, zda je milovat či nesnášet, ale právě teď jsem z nich získával jen to nejlepší, takže co víc si přát? Nic!
No comments:
Post a Comment