VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Pátek pozdě večer, akorát mi skončila vyčerpávající šichta a já se pomalým krokem vleču domů, ačkoliv řádí prudký déšť a studený vítr, což je něco, co by mě mělo přimět utíkat jako o život, abych byl co nejrychleji v teple, ale nemůžu si pomoct, nějak tuším, že mě tam nečeká nic pěkného, lépe řečeno vůbec nic. Brian buď to bude pořád v práci anebo již úspěšně v Babylonu na lovu - věc, kvůli které jsme se ráno chytli a o které právě teď musím přemýšlet a ne z důvodu, který vás asi napadne, že Brian je vůl, který se nezmění, ale proto, že tím volem jsem asi momentálně já, tak nějak jsem to totiž přehnal a řekl pár nehezkých věcí, za které se mnou asi pár dnů nepromluví a i kdyby jo stejně to nebude pěkné, já jsem vlastně ani tak nebyl naštvaný, protože už několik týdnů pracuje pozdě do večera a hned potom jde do Babylonu, aniž by se vůbec zapřemýšlel nad tím, že bych s ním rád jeden večer byl doma, ale asi proto, že zatímco on beze mě dokáže žít úplně normálně, já každou minutu, co nejsem s ním, šílím, on si ale vždycky vybere to, co chce on, to, co ho dělá jím, před usedlým životem se mnou, jenže po tolika letech s ním si vlastně ani já nedovedu představit, že bychom se jednoho dne usadili a byli jako normální pár. Miluji ten adrenalin a vzrušení, které prožíváme v našich životech, jen mám někdy pocit, že jsme si až moc vzdálení.
Můj mozek po chvilce přestával fungovat, byla mi taková zima, jak jsem byl promoklý skrz naskrz, že každá myšlenka jako by mi doslova zamrzla v hlavě, vítr byl strašně silný, takže rychle se jít vlastně ani nedalo, měl jsem pocit jako by se mi domov spíše vzdaloval, než přibližoval! Zničehonic za mnou však zatroubilo auto, nevěnoval jsem tomu ale pozornost a to ani podruhé, nakonec mě však k pozornosti přimělo něco jiného...
B: "Justine!?"
Pootočil jsem se a uviděl jej sedět v autě, díval se na mě takovým zvláštním pohledem... No, kdo by se mu divil, když jsem byl zmoklej jak slepice, třásl jsem se, byl jsem shrbený a tvářil jsem se tak, jak jsem se tvářil!
B: "Naskoč!"...Otevřel mi dveře.
J: "Proč?"...Přišel jsem blíž.
B: "Protože jsem to řekl."
J: "Fajn."
Ne, že bych měl něco proti, vlastně uvnitř jsem skákal radostí a ne jen proto, že u Briana v autě neprší, je v něm teplo a vlastně milionkrát líp, ale asi nejvíc proto, že se zdá, že své plány dal stranou, aby mě přijel zachránit, před krutým deštěm.
J: "Co tady děláš?"
B: "Nabírám tě do auta."
J: "Ne... Co tady děláš? Víš moc dobře, co tím myslím."
B: "Není to jedno?"
J: "Asi je... Jen jsem myslel, že mě nesnášíš."
Brian se na mě podíval, jako kdybych řekl něco naprosto bláznivého, vlastně když se nad tím zamyslím tak bláznivé to vlastně je a to dost, jen jsem ze sebe ten pocit nedokázal setřást, Brian je nevyzpytatelný a za náš velmi komplikovaný vztah se mi u něj podařilo vyvolat snad všechny pocity včetně nenávisti, proto jí nemohu vyloučit, dokud nebudu mít jistotu! Tu mi však Brian hned vzápětí dal tím nejžhavějším a zároveň nejjemnějším polibkem, jaký si člověk snad ani nedovede představit, chtělo se mi jej líbat už na věky věků a ani on se nezdál, jako že by hodlal někdy přestat.
J: "Dobře, tak ne nesnášíš,"...Vydechl jsem.
Jeho rty se hned zvlnily do takového pološťastného a polohříšného úsměvu, chvilku jsem měl dojem, že se snad zbláznil, takhle se on přeci nechová a to nikdy, ale nebyl jsem ani trochu ochotný protestovat, kdo ví, jak dlouho mu to vydrží, než se z něho zase stane 'Pan - necítím nic!'
J: "Ale naštvaný jsi?"...Snažil jsem se dopátrat toho, jak to s ním vlastně je, ale myslím, že bylo jasné, že k naštvanosti má daleko.
B: "Byl jsem... Pak mi došlo, že to nemá cenu."
J: "Jak to?"...Ptal jsem se, zatímco jsem mu prsty zajel do vlasů.
B: "Máš na mě zvláštní účinky."
J: "Myslel jsem, že to nesnášíš."
B: "Nesnáším, ale i přes to jim nedokážu odolat."
J: "A co cítíš právě teď?"
B: "Že tě chci,"...Vydechl a vášnivě mě políbil.
J: "Tak s tím něco udělej,"...Zašeptal jsem mu následně do ucha a prsty jsem mu přejel přes stehno.
Brian ihned nastartoval auto, ale nejeli jsme domů, jak byste si asi mohli myslet, Brian byl chytřejší a zajel do nejbližší tmavé uličky, kde nebyla ani noha a i kdyby byla, myslím, že by nám to bylo jedno - chtěli jsme se!
Jakmile zaparkoval a vyndal klíčky ze zapalování tak se otočil ke mně, prsty mi vjel do vlasů a přitáhl si mě k polibku, poté se ode mě odtáhl, usmál se a pošeptal...
B: "Pojď dozadu."
Ani na vteřinu jsem neváhal a přes opěradlo jsem se přehoupl na zadní sedačku, Brian mi byl v patách, když se posadil, tak jsem si na něj obkročmo sedl, ano sice jsem byl mokrý a ano byla velká pravděpodobnost, že se hlavou praštím o střechu, ale bylo mi to fuk! Brian mi sundal mokrou mikinu a následně i tričko, okamžitě mě začal líbat na hruď a prsty mi přejížděl přes záda, naskakovala mi z toho husina, ale zároveň jako by se do mě začalo pouštět teplo, bylo to příjemné! Pomalu jsem mu rozepínal knoflíčky košile a následně jsem mu ji svlékl, poté jsem mu rozepl zip kalhot a rukou mu zajel pod trenky, hladil jsem jej a on začal rychle vzdychat přímo do mých rtů. Užíval jsem si ten pocit, že se díky mně cítí takto.
Brian mě následně položil na sedadlo a sundal mi kalhoty i trenky, sobě taktéž, natáhl si kondom, který zázračně vylovil v přihrádce, vměstnal se mezi má stehna a pomalu do mě pronikl, byl to úžasný pocit, který nás oba po celou dobu provázel až do samého konce, kdy jsme oba bouřlivě vyvrcholili!
Jsem vděčný za ty zvláštní účinky, které na něj očividně mám, protože nebýt jich, nebyl bych s ním právě teď na zadním sedadle auta a necítil bych bezpečí a lásku jeho mužné náruče, ve které mě právě teď svíral jako by to snad mělo být naposledy...
No comments:
Post a Comment