Po 5 letech // 31 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Pittsburgh

Cítil jsem se opravdu jako vůl, že jsem se k Brianovi takhle zachoval aniž bych se zamyslel nad tím co to pro něho znamená, že mu vlastně připomínám bolestné zážitky z doby, kdy jsem ho opustil těsně před svatbou a šel si do New Yorku splnit sen, zatímco co on tady 5 let trpěl a myslel, že už mě nikdy neuvidí. Nemůžu ho přece nutit do něčeho jen proto, že to chci já nebo spíš chtěl, nemůžu tohle po něm chtít, když se toho bojí a ani mu nic vyčítat, protože já sám před tím tenkrát utekl.

Debbie: "Sunshine?"

J: "Co?"

Debbie: "Nad čím přemýšlíš?"

J: "Hádej."

Debbie: "Tebe to pořád nepřešlo? No tak, musíš se vzchopit."

J: "To jde dost těžko, když si připadám jako sobecký hajzl."

Debbie: "A to jako proč?"

J: "Protože jsem se Briana snažil přinutit k něčemu, před čím jsem sám utekl."

Debbie: "Zlato ty mě jednoho dne zničíš, svět ještě nejde do záhuby, jen si Brianovi naznačil, že si ho chceš vzít, ale to ještě neznamená, že on to pobral, třeba se nervuješ úplně zbytečně."

J: "Debb, ty jsi neviděla jeho výraz, byl tak chladný a vyděšený zároveň, bylo na něm znát, že se mu to vůbec nezamlouvá."

Debbie: "No tak si s ním běž promluvit."

J: "Ne, to nejde."

Debbie: "Co prosím? Jak nejde?"

J: "Nepůjdu za ním, dneska ne."

Debbie: "To se mu jako hodláš vyhýbat?"

J: "Ne tak vyhýbat, jako ho spíš nechat vychladnout."

Debbie: "Jo aha, opravdu geniální nápad."

J: "Debb prosím, tohohle mě ušetři."

Debbie: "A kde hodláš nocovat ty génie?"

J: "No doufal jsem, že..."

Debbie: "Ani to nevyslovuj! Chceš si ze mě udělat noclehárnu, že?"

J: "Pokud budeš tak hodná."

Debbie: "Sunshine, já tě jednoho dne zastřelím."

J: "Já vím."

Debbie: "Tak fajn, ale pod jednou podmínkou."

J: Já věděl, že to přijde."

Debbie: "No jo, hotel u mě není levný."

J: "Tak jakou?"

Debbie: "Dáš Brianovi vědět, kde budeš."

J: "Ale..."

Debbie: "Žádné ale, nerada bych, aby po tobě nechal vyhlásit pátrání."

J: "Tak dobře."

Debbie: "Ještě něco ti tam schází."

J: "Tak dobře, slibuju."

Debbie: "Skvěle a teď zpátky do práce."

J: "Ano, šéfová."

Debbie vždycky uměla dobře smlouvat a i když mi to někdy leze na nervy, jsem za to rád, protože nebýt jí, nikdy by nám vztah s Brianem nevydržel tak dlouho, to ona nás vždycky zachránila a teď to dělá zase, ona mi dává jistotu, že tohle s Brianem je jen menší nedorozumění a zítra budeme zase v pohodě.

Debbie: "Tak jdeš, Sunhine? Je po šichtě."

J: "Jo, už letím."

Po celou cestu až k Debiinimu domu bylo hrobové ticho, bylo vidět, že jí to leží v žaludku, ale už se mnou nehodlala dohadovat, bylo jí jasné, že svůj názor nezměním a zůstanu u ní.

Debbie: "A nezapomeň."

J: "Neboj, dám mu vědět."

Debbie: "Dobře."

Vydal jsem se rychle do pokoje, bál jsem se, že si Debbie přeci jenom připravila nějakou přednášku a tomu jsem se chtěl vyhnout. Pochodoval jsem po pokoji sem a tam, snažil jsem se vymyslet, co mu mám napsat, ale vůbec nic mě nenapadalo, vlastně jsem mu ještě ani nechtěl napsat, potřeboval jsem si srovnat myšlenky, takže jsem si musel zavolat, na světě existují jen tři lidi, kteří mi dokážou ohledně Briana pomoct, jedním z nich je samozřejmě Debbie, tím druhým je Maikey a tou třetí osobou, která je na Briana přímo expert a vždy mi dokáže skvěle poradit je Lindsay.

Lindsay: "Ano?"

J: "Tady Justin."

Lindsay: "Justine, ahoj."

J: "Asi jsem tě vzbudil co?"

Lindsay: "To nevadí, říkala jsem přece, že můžeš kdykoliv zavolat."

J: "Děkuju, vážně si s někým potřebuju promluvit."

Lindsay: "Tak povídej, co udělal tentokrát?"

J: "On neudělal nic, to já to podělal."

Lindsay: "A jak prosím tě?"

J: "Neudržel jsem svou nevymáchanou hubu na uzdě a tak nějak mu řekl, že chci, abychom byli manželé a když to Brian ignoroval, choval jsem se k němu hnusně, ale pak jsem si uvědomil, že to ignoruje proto, že z toho má strach, no a já se teď schovávám u Debbie."

Lindsay: "Pane bože, chlapci vy mě jednoho dne přivedete do hrobu."

J: "Já vím, ale tak nějak si připadám jako vůl."

Lindsay: "A to jako proč? Vždyť si nic špatného neudělal, ani jeden z vás, jste jen dva tupci, co neumějí vést normální plnohodnotný vztah a co se týče té svatby, věř, že se Brian co nevidět k tomu bude stavět jinak a ještě tě bude prosit, aby sis ho vzal, on tě přece miluje a udělá vše pro to, aby jsi byl šťastný, vlastně, abyste byli oba šťastní."

J: "Ale já už tu svatbu ani nechci, nebudu Briana nutit do něčeho, čeho se bojí."

Lindsay: "Justine, ty jsi horší než můj desetiletý syn i s tím se dá spíš mluvit na úrovni dospělých než s tebou, musíš se vzpamatovat, vy oba, tím, že se budete neustále něčemu vyhýbat, ničemu nepomůžete."

Jak říkám, Lindsay je expert a vždy mi dokáže udělat krásnou přednášku, která mi otevře oči, ale dneska je mám snad slepený vteřiňákem, protože ani její proslov mě nijak neovlivnil, jelikož si pořád myslím svoje - není fér nutit Briana do něčeho co nechce, alespoň jednou musím udělat něco pro něho, vždycky to byl on, kdo se pro mě obětoval, teď je řada na mě. Takže vše co mi řekla Lindsay šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven - já jsem fakt vůl!

J: "Jo Lindsay, máš pravdu, děkuju, ale už tě nebudu zdržovat tak pozdravuj holky a Guse."

Lindsay: "Dobře, budu a snad jsem ti pomohla, ahoj."

J: "Ahoj."

Mám ji opravdu moc rád, je to skvělá ženská, ale dneska mi vůbec, ale vůbec nepomohla, ale to není její vina, je to jen a jen moje vina, to já jsem tady vůl, který si nedokáže nechat poradit a myslí si svoje. Ten kousek, dobře hodně velký kus uvnitř mě, co touží po svatbě, prostě budu muset zabít a jednoduše se soustředit na jinou věc a tou je Brianovo štěstí, aby věděl, že mě nikdy neztratí, že žádnou svatbu nepotřebujeme, abychom si dokázali, jak moc se milujeme.

Ještě musím udělat to, co jsem slíbil Debbie, aby po mě nevyhlásil Brian pátrání, protože věřím, že by toho byl schopný..."Ahoj, promiň, ale dneska zůstanu u Debbie, nedělej si starosti, zítra ti to vysvětlím, pa,"...odesláno.

Skvělý! Já jsem vážně blbec, blbec, blbec! Proč jsem mu tam nenapsal, že ho miluju? Určitě si teď bude myslet, že jsem na něho naštvaný, no to jsem tomu opravdu pomohl! Přestanu si nad tím lámat hlavu a půjdu se vyspat, zítra mě čeká usmiřování s Brianem a na to potřebuju hodně energie!