VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Pittsburgh
Jel jsem rovnou k Jennifer a cítil se opravdu trapně, že ji otravuji uprostřed noci, ale co jiného mi zbývá? Tentokrát to s Justinem prostě nesmím podělat a ten domek mu ukáže, že to s námi myslím zcela vážně a že jediné po čem toužím je, aby se stal mým manželem. Bože, to slovo zní tak nádherně, nemůžu pochopit, jak jsem se tomu ty dlouhá léta mohl vyhýbat a opovrhovat tím, vždyť manželství s osobou, kterou milujete je ten nejkrásnější dar, který člověk může dostat!
B: "Ahoj Jennifer."
Jennifer: "No nazdar."
Ten výraz mluvil za vše - je na mě opravdu naštvaná.
B: "Podle tvého výrazu soudím, že bys mě nejradši zabila."
Jennifer: "Minimálně."
B: "Fakt se omlouvám, ale jinak to nejde."
Jennifer: "Jo, to už jsem slyšela, ale než ti tu smlouvu předám, chci slyšet, co se stalo?"
Sakra práce! Ty ženský mě vždycky dokážou prokouknout, Jennifer už je skoro stejná jak Debbie, taky vždycky pozná, že se něco děje a pak ze mě tahá rozumy.
B: "Proč by se něco mělo dít?"
Jennifer: "Protože tě znám, jediný důvod proč jsi uprostřed noci u mých dveří je Justin. Ještě ráno jsi mi psal, že to s tou smlouvou nespěchá a zničehonic je to pro tebe hrozně důležité a já si ještě umím dát dvě a dvě dohromady."
B: "No dobře, něco se stalo - on mi ráno tak trochu naznačil, že si mě chce vzít, já jsem ho ignoroval a on je na mě teď naštvaný, dokonce přes noc zůstal u Debbie, ale já si uvědomil, že si ho chci taky vzít a můžu mu to ukázat jedině tak, že budu mít tu smlouvu - tak mi ji už dej Jennifer!"
Jennifer: "Páni! Já nevím co říct."
B: "Jo, tak to nejsi první."
Jennifer: "On už to někdo ví?"
B: "Theodhor, ale o to teď nejde. Dáš mi prosím už tu smlouvu?"
Jennifer: "Ale slib mi, že uděláš vše pro to, abyste zůstali spolu, můj syn nikdy nebyl šťastnější."
B: "Věř nebo ne, ale já taky nikdy nebyl šťastnější, takže slibuju, že udělám všechno."
Jennifer: "Děkuju, tady je ta smlouva."
B: "Děkuju Jennifer,"...Líbl jsem ji pusu na tvář a vydal se domů.
Bože, to ticho mě jednou zabije, nikdy by mě nenapadlo, že budu smutný, jen pro to, že neslyším něčí hlas nebo lépe řečeno, Justinův hlas. Ležel jsem v posteli a bez mrknutí oka jsem sledoval strop a v duchu si říkal, že kdyby mě takhle někdo viděl, tak asi zavolá do Blázince, aby mi připravili pokoj, ale já si prostě nemůžu pomoct, když nad něčím musím neustále přemýšlet, tak si najdu bod a ten pak hypnotizuji, svým způsobem mi to pomáhá, abych se uklidnil.
Nevím přesně, jak dlouho jsem ten strop sledoval, ale uteklo to jako voda, protože se v zámku začal ozývat šramot. Rychlostí blesku jsem se zvedl z postele a vydal se ke dveřím, chtěl jsem je otevřít dřív, než se to povede Justinovi, ale bohužel jsem nebyl dostatečně rychlý a došel jsem ke dveřím přesně v momentě, kdy je otevřel...
B: "Justine..."
J: "Briane, ty někam jdeš?"
B: "Ne, proč?"
J" "Tak proč stojíš u dveří?"
B: "Šel jsem ti otevřít."
J: "Jo aha, tak děkuju... Asi."
Sakra! Já jsem vážně pitomec, takhle se ztrapnit hned v první minutě, už jsem opravdu ztratil své kouzlo.
B: "Jak se máš?"
No jo, klasická fráze, kterou vždycky všechno skvěle zabiju.
J: "Chci si promluvit,"...Vychrlil ze sebe.
A do prdele! Tohle říká vždy, když je to vážné a já nemám šanci na vítězství, avšak tentokrát mám eso v rukávu - svatba a smlouva.
B: "To je dobře, protože já taky."
J: "Fajn, ale teď mě nech prosím mluvit."
B: "Ale Justine, já..."
J: "Prosím!"
Tomu prosebnému výrazu jsem prostě nemohl odolat.
B: "Dobře, tak mluv."
J: "Tak za prvé se ti chci omluvit za ten včerejšek, neměl jsem to na tebe takhle vybalit a pak se k tobě ještě chovat tak chladně, byla to ode mě podpásovka a proto jsem si řekl, že bude lepší, když přes noc zůstanu u Debbie, aby sis ode mě mohl tak trochu odpočinout...
B: "Justine, počkej..."
J: "Nic neříkej Briane, nech mě to doříct - za druhé se ti chci říct, že už chápu, proč svatbu nechceš...
B: "Ale, já..."
J: "Máš prostě strach a já se ti nedivím, poprvé jsem od toho utekl a nechal tě tu zlomeného, takže je pochopitelné, že se toho tentokrát bojíš, takže jsem se rozhodl, že žádnou svatbu nechci, takhle je nám líp.
Přísahám bohu, že v tu chvíli jsem musel být mrtvý, protože moje srdce stoprocentně netlouklo! Musím mu to říct, nemůžu dovolit, aby mu tenhle šílený nápad utkvěl v paměti.
B: "Ale Justine, já mám smlouvu a chci si tě..."
J: "Pššš, nic neříkej."
Vůbec mě nevnímal, úplně vypnul a vrhl se na mě, začal mě zasypávat polibky a rukou pomalu směřoval k mému rozkroku...
B: "Justine,"...Zasténal jsem.
J: "Pššš."
Vždyť to říkám, on vždycky vyhraje, už jsem ho dál nemohl odmítat a jeho rty si podmanil, byl celý k nakousnutí, připadalo mi jako kdyby jsme se nemilovali věčnost, dneska to byla první noc za ty dva měsíce, co jsem byl bez něho a připadalo mi to nekonečné, musel jsem si to vynahradit, ale tentokrát to byl Justin, kdo převzal vedení - povalil mě na postel a mé rty neustále opečovával, byl tak jemný a zároveň drsný, že mě to šíleně rozpalovalo, pomalu se přemisťoval z jedné části mého těla k druhé, nejprve mé ušní lalůčky, potom se dostal k mým bradavkám, které přímo toužili po Justinově jazyce, ale bylo tu místo, které po něm toužilo mnohem víc, začal jsem se mu prohrabovat ve vlasech a dlaní se snažil naznačit kam chci, aby jeho polibky směřovali a on nikdy nebyl hloupý, rozhodně ne co se týče sexu, takže hned pochopil po čem toužím. Přes mé břicho a pupík se pomalu probojoval až k mé nedočkavé chloubě, hrál si s ním takovým způsobem, jaký jsem snad ještě v životě nezažil, vážně jsem si začínal myslet, že se každou chvílí začnu vznášet slastí... Jazykem přejížděl po celé jeho délce a zároveň si pomáhal rukou, jemně okusoval špičku a také ji párkrát obkroužil jazykem a poté si ho do úst zasunul celého, připadalo mi jako kdyby mi každou vteřinou měl pod návalem orgasmu explodovat, ale jako vždy se Justin rozhodl, že si se mnou bude hrát a tak se od mého penisu vzdálil co nejvíc to šlo a začal mě jemně líbat na krk...
B: "Justine,"...Sténal jsem jak smyslu zbavený.
Na chvíli jsem se vrátil zpátky na zem, protože teď je ta chvíle, kdy je řada na mě, kdy si mám nasadit kondom a dopřát nám ten nejúžasnější orgasmus... Ale dnes bylo vše jinak, Justin už v ruce držel kondom a díval se na mě pohledem, který přesně vím co vyjadřuje, protože ho nevídám moc často, jelikož tato situace nastane jen výjimečně a já se většinou snažím alespoň minimálně vzdorovat, ale tentokrát ne, tentokrát jsem po něm toužil tak jako nikdy, toužil jsem po tom cítit ho v sobě, cítit jeho horký dech na svém krku, cítit jeho přítomnost - pomalu jsem se otočil na břicho, myslím, že ani Justin moc nevěřil, že to bylo tak jednoduché, ale rozhodně nic nenamítal. Nasadil si kondom a pak do mě s opravdovou jemností pronikl, zprvu to bolelo, ale Justin byl tak něžný, že jsem na to přestal myslet a vychutnával si ten pocit, který mi dopřával svým penisem, k mému vyvrcholení scházel opravdový kousíček a když Justin ještě jednou silně přirazil, nic nebránilo tomu, abych prožil bouřlivý orgasmus, ale Justin svého vyvrcholení ještě nedosáhl a tak jsem mu pomohl ústy, stačila jen chvilka a justin se také začal svíjet rozkoší. Myslím, že jsme se právě nacházeli někde mezi nebem a zemí a s tímhle pocitem si usnuli v náručí. Ráno jsem se probral jako první a Justina pozoroval, jak spí, vypadal tak krásně a já si uvědomil, že mě dnes čeká práce... Dnes to prostě musím udělat a už přesně vím jak!
B: "Justine."
J: "Uhmm."
B: "Vstávej."
J: "Ne."
B: "Ale jo, musíš."
J: "Nemusím, vždyť mám dnes volno."
B: "Já vím, ale já tě chci někam vzít."
J: "A kam?"
B: "To je překvapení."
Tohle slovo rozhodně nečekal, protože ho opravdu probralo.
J: "Briane?"
B: "Co?"
J: "To jako vážně? Ty a překvapení? Pro mě?"
B: "Ano Justine, překvapení pro tebe."
J: "A mám se bát?"
B: "No..."
J: "Briane?!"
B: "Ničeho se neboj, prostě se oblíkni a přijď dolu k autu."
J: "No tak fajn."
Sice jsem mu řekl, ať se nebojí, ale nevím, nevím... Já sám jsem byl podělaný až za ušima, tohle totiž bude tak trochu klišé, ale co, poprvé to vyšlo, tak proč ne znova.
J: "Tak jsem tu."
B: "Nasedni."
J: "Asi mi neřekneš, kam jedeme co?"
B: "Ne."
J: "A řekneš mi aspoň, jak dlouho pojedeme?"
B: "Asi půl hodiny a už konečně nasedni, ty zvědavče."
J: "Tak dobře."
Justin za celou cestu neřekl ani slovo, na tváři měl jen takový připitomělý výraz, který říkal, že se těší a zároveň bojí, ale rozhodně bylo znát, že se nemůže dočkat. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě...
B: "Tak jsme tady."
Vylezl z auta a jen nevěřícně zíral na dům, který stál přímo před námi.
J: "A co tu vlastně děláme?"
B: "Prostě pojď."
J: "Briane?"
B: "No tak šup, pojď."
Na jeho výrazu začínalo být znát, že asi tuší o co tady jde, ale pořád se neuchyloval k žádnému proslovu a jen se mnou vstoupil dveřmi do našeho skoro domova. Čekal jsem dole, zatímco Justin procházel všechna zákoutí tohoto krásného dvoupatrového domu. Byl jsem hrozně rozklepaný a v duchu se modlil, aby se tu Justinovi líbilo, ta exkurze po domě mu trvala nějak moc dlouho, až jsem se začínal bát, že utekl nějakým oknem a tak jsem se po něm šel podívat.
B: "Justine?"
J: "Tady jsem."
B: "No jo, jak jinak... V ložnici."
J: "Zrovna ty bys měl nejlíp vědět, že je to ta nejdůležitější místnost."
B: "Věř, že jsem si toho vědom,"...Škádlil jsem ho.
J: "Jsi prostě expert."
B: "Jo to jsem a jak se ti tu jinak líbí?"
J: "Je to opravdu nádherný dům."
B: "Ale?"
J: "Ale tak nějak nechápu o co tady jde nebo spíš chápu, ale nechápu, chápeš co tím myslím? Bože já jsem vážně cvok! Briane prostě mi to řekni."
B: "No dobře, tenhle dům je pro nás, ale to už ti nejspíš došlo."
J: "Došlo a taky mi začíná připadat, že prožívám dejavu."
B: "Tak by se to dalo nazvat, protože chci, abychom v tomhle domě začali žít jako..."
Bože já to vážně řeknu.
B: "Manželé."
J: "Co?!"
B: "Slyšel jsi, chci si tě vzít."
J: "Ale Briane."
B: "Žádné ale, prostě je to tak."
J: "Ale já to nechápu, vždyť včera si působil tak vyděšeně až znechuceně, já nechci, abys to dělal jen pro to, že to chci já, nechci tě do ničeho nutit."
B: "Justine, kdy si konečně uvědomíš, že nedělám věci, které nechci? Protože tohle já chci a ty taky a na ničem jiném nezáleží.
J: "A co tě přimělo změnit názor?"
B: "Hodně věcí, ale asi tou nejdůležitější bude, že tě miluju a že už nechci strávit ani jednu jedinou vteřinu bez tebe, že chci být tvůj manžel a chci, abys ty byl můj, nikdy jsem nic nechtěl víc."
J: "Briane, to je ta nejkrásnější věc, co jsem od tebe slyšel."
B: "Stačí říct Ano a já tě klidně budu hýčkat do konce života a ne jen kvůli tobě, ale taky proto, že to chci, chci ti po zbytek života dokazovat, jak moc tě miluju."
J: "Ale..."
B: "Už žádné ale, prostě řekni Ano nebo Ne."
J: "Bri, Briane."
B: "Ano nebo Ne? Odpověz."
Potřeboval jsem ty tři písmenka slyšet, protože bych asi jinak na místě umřel, ale Justin na mě jen zíral s výrazem, který ani já nedokážu definovat. Tak už to řekni Justine! Prosím!
No comments:
Post a Comment