VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Pittsburgh
Jak jsem si vůbec mohl myslet, že budu moct usnout, když mám Briana plnou hlavu? Což vlastně není nijak zvlášť velká novinka, ale tentokrát myslím jenom na jednu jedinou věc a to jak to s ním urovnat. Mám úplnou hrůzu z toho, že je na mě naštvaný, že se zase vrátí ke svému starému Já které radši uteklo, než aby tomu čelilo, mám strach, že náš vztah radši vzdá, než aby musel jít k oltáři a proto mu musím ukázat, že tu svatbu nepotřebuju, že jsem takhle šťastný.
Opravdu pomalinku a potichu jsem se snažil dostat z Debbiiných schodů ke dveřím, za žádnou cenu jsme na ní nechtěl narazit, protože to by byl zase proslov, ze kterého by mi bylo špatně ještě týden, všechno to vypadalo nadějně, dokud ty podělaný dveře nezavrzaly...
Debbie: "Ne tak rychle mladý muži."
J: "Ach jo, já mám fakt smůlu."
Debbie: "Doufám, že se chystáš domů?"
J: "Neboj Debb, mám namířeno přímo tam a nikam jinam."
Debbie: "Tak to jsem moc ráda a doufám, že se nechystáš udělat nějakou volovinu?"
J: "To opravdu nemám v plánu, jen řeknu, co mám na srdci."
Debbie: "A co tam prosím tebe máš?"
J: "Tím, že mě budeš zdržovat, ničemu nepomůžeš."
Debbie: "Co je 5minut oproti celé noci, co ses schovával u mě?"
J: "Ty vždycky víš co říct."
Debbie: "A vždycky budu... Tak povídej."
J: "No mám mu v plánu říct, že nepotřebuju svatbu, pokud on ji nechce, že takhle jsem šťastnější a taky se mu chci omluvit za to, že jsem se choval jako vůl.
Debbie: "Sunshine, zlato, kdybych právě teď na sobě neměla pyžamo se sobem tak bych tě pravděpodobně na místě zabila, ale opravdu nechci v takovém outfitu skončit ve vězení."
J: "Díky ti sobe."
Debbie: "A teď ti něco povím, tím, že Brianovi řekneš, že tu svatbu nechceš ničemu nepomůžeš, protože oba víme, že po ní toužíš ode dne co si ho poznal a můžeš si tu myšlenku klidně zkusit vytřískat z hlavy, ale stejně tam pořád bude a až si jednoho dne uvědomíš, že chceš, aby se ta myšlenka stala skutečností, tak už bude pozdě."
Jo, vždyť to říkám, bude mi špatně ještě týden, už má zase pravdu, ale já jsem stejně pořád tvrdohlavej jak mezek.
J: "Debb, teď je to stejně jedno, já udělám to, co musím a tím to končí."
Debbie: "Tak nad tím aspoň popřemýšlej, než toho budeš litovat a nebudeš to moct vrátit."
J: "Dobře Debb, slibuju."
Debbie: "A teď už běž, a i když uděláš nějakou volovinu nezapomeň, že tě mám pořád ráda, jen tě možná přizabiju."
Ach jo, ta ženská mě opravdu jednoho dne zabije, jen ne fyzicky, ale ústně! Proč musí mít vždycky pravdu? Ale na tom stejně nesejde, protože teď jen záleží na tom, aby mi Brian neutekl.
Vydal jsem se rovnou domů a v momentě kdy jsem stál před dveřmi jsem tak hrozně znervózněl, že to ani nemohu popsat, dnešním dnem se staly dveře mým úhlavním nepřítelem, za žádnou cenu jsem se nemohl klíčem trefit do zámku, jak se mi klepala ruka a když jsem mi konečně podařilo tím klíčem otočit a otevřít dveře zažil jsem další šok - Brian stál přímo přede mnou úplně nahý, myslel jsem, že se neudržím a vrhnu se na něho, ale Brianův výraz říkal, že na tohle vůbec nemyslí, popravdě ani jeho rozklepaný hlas nenaznačoval, že by momentálně toužil zrovna po tomhle...
B: "Justine..."
J: "Briane, ty někam jdeš?"
B: "Ne, proč?"
J: "Tak proč stojíš u dveří?"
B: "Šel jsem ti otevřít."
Přísahám bohu, že tohle se stalo poprvé - Brian a otevřít někomu dveře?
J: "Jo aha, tak děkuju... Asi."
B: "Jak se máš?"
Vážně? Jak se mám? Vážně? Jak bych se asi tak mohl mít? Brian je snad ve stejné depresi jako já nebo si ze mě dělá vážně srandu.
J: "Chci si promluvit."
Nevím jak, ale najednou to ze mě vypadlo a Brian doslova ztuhl na místě a jeho barva odpovídala tvarohu.
B: "To je dobře, protože já taky."
Tohle je vážnější než jsem si myslel! On chce mluvit?
J: "Fajn, ale teď mě nech prosím mluvit."
B: "Ale Justine, já..."
J: "Prosím!"
B: "Dobře, tak mluv."
J: "Tak za prvé se ti chci omluvit za ten včerejšek, neměl jsme to na tebe takhle vybalit a pak se k tobě ještě chovat tak chladně, byla to ode mě podpásovka a proto jsem si řekl, že bude lepší, když přes noc zůstanu u Debbie, aby sis ode mě mohl tak trochu odpočinout..."
B: "Justine, počkej..."
J: "Nic neříkej Briane, nech mě to doříct... Za druhé ti chci říct, že už chápu, proč svatbu nechceš..."
B: "Ale já..."
J: "Máš prostě strach a já se ti nedivím, poprvé jsem od toho utekl a nechal tě tu zlomeného, takže je pochopitelné, že se toho tentokrát bojíš, takže jsem se rozhodl, že žádnou svatbu nechci, takhle je nám líp."
Brianova barva už neodpovídala tvarohu, ale mrtvole, nebyl jsem si moc jistý jestli jsem mu tímhle zvedl náladu, ale zničehonic se ve mně něco seplo a já už dál nemohl jen hledět na Brianovo nahé tělo, musel jsem se ho dotýkat a ne jen to...
B: "Ale Justine, já mám smlouvu a chci si tě..."
J: "Pššš, nic neříkej."
Už jsem dál nechtěl mluvit a tak jsem se přestal soustředit na to, co vychází z Brianových úst a začal si je podrobovat a má ruka se chtěla dotýkat toho, po čem jsem tolik toužil - jeho penisu, který už stál v pozoru, v tu chvíli bylo jasné, že už se mluvit nebude.
B: "Justine,"...Zasténal.
J: "Pššš."
Jak jsem předpokládal, Brian už se nemohl dál ovládat a polibky mi s vášní začal opětovat, bylo na něm vidět jak moc po mě touží, ale dnes bylo na čase, abych já opečovával jeho - povalil jsem ho na postel a jeho rty jsem neustále drtil v návalu dalších polibků, od úst jsem se přemístil k jeho ušnímu lalůčku, který jsem jemně okusoval a nepatrně se ho dotýkal jazykem, pak má ústa začala směřovat k jeho smyslným bradavkám, jazykem jsem si s nimi začal hrát a Briana to doopravdy rozpalovalo, rukou se mi začal prohrabovat ve vlasech, ale tím mírným tlakem se mi pokusil naznačit, že touží aby se mé rty dotýkaly úplně něčeho jiného... Jazykem jsem pomalu začal směřovat k jeho pupíku, který jsem také nemohl zanechat suchý a poté jsem konečně dostal k jeho toužebné chloubě, kterou jsem dráždil neuvěřitelným způsobem, na Brianovi bylo znát jak moc se mu to líbí, v zádech byl prohnutý takovým způsobem, až jsem se začínal bát o jeho zdraví, ještě chvíli a má ústa by začalo zaplňovat Brianovo sperma a to jsem nemohl dopustit, ještě ne, tentokrát jsem upoutal svou pozornost na jeho krk..."Justine."...mezi jeho vzdychy se začalo ozývat mé jméno, což se mi opravdu líbilo. Najednou jsem začal toužit úplně po něčem jiném, tentokrát jsem nechtěl aby to byl Brian kdo mi svým penisem poskytne potěšení, dnes jsem to chtěl být já, kdo se o něho "postará", bylo mi jasné, že to s ním nebude jednoduché, že bude vzdorovat jak nejlépe to bude možné, vzal jsem si do ruky kondom chystal se mu říct aby se otočil, ale v tu chvíli se na mě podíval a v jeho výrazu nebylo nic co by naznačovalo, že po tom netouží, během vteřiny se otočil na břicho, byl jsem opravdu překvapený, že nic nenamítal, ale na tom nezáleželo, protože jsem se okamžitě chtěl nacházet v Brianových útrobách, nasadil jsem si kondom a pomalu jsem do něho začal vstupovat, sténal opravdu nahlas až mi chvilkami připadalo, že ho to bolí a tak jsem se snažil být co nejopatrnější a nejněžnější a Brian si to okamžitě začínal užívat... My oba! Po tak úžasném a vyčerpávajícím sexu, nebo spíš milování, jsem usnul v Brianově náručí.
B: "Justine."
J: "Uhmm."
B: "Vstávej."
J: "Ne."
B: "Ale jo, musíš."
J: "Nemusím, vždyť mám dnes volno."
B: "Já vím, ale já tě chci někam vzít."
J: "A kam?"
B: "To je překvapení."
Zdá se mi to nebo se dnešním dnem stalo více věcí poprvé? On má pro mě překvapení??
J: "Briane?"
B: "Co?"
J: "To jako vážně? Ty a překvapení? Pro mě?"
B: "Ano Justine, překvapení pro tebe."
J: "A mám se bát?"
B: "No..."
J: "Briane?!"
B: "Ničeho se neboj, prostě se oblíkni a přijď dolů k autu."
J: "No tak fajn."
Brian šel k autu a já na sebe hodil první oblečení, na které jsem narazil, ani jsem si moc nebyl jistý, že mám svoje trenky, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno, opravdu jsem chtěl zjistit co má pro mě připravený, jen doufám, že to tentokrát nebude zase prostitut, to se mu totiž opravdu nepovedlo.
J: "Tak jsem tu."
B: "Nasedni."
J: "Asi mi neřekneš, kam jedeme co?"
B: "Ne."
J: "A řekneš mi aspoň, jak dlouho pojedeme?"
B: "Asi půl hodiny a už konečně nasedni, ty zvědavče."
J: "Tak dobře."
Byl jsem doslova zasněný, ten výhled, který se mi naskytl z auta byl opravdu nádherný, ta příroda, to okolí, začínal jsem si připadat, že jsem v jiné zemi, protože tahle krásná místa jsem v životě neviděl, moje touha po Brianově překvapení se začala stupňovat.
B: "Tak jsme tady."
Vystoupil jsem z auta a svůj pohled upřel na dům, který stál přímo přede mnou, byl tak krásný, vyzařoval z něho takový klid, jeho krása mě doslova oslepovala! Ale můj mozek se začal soustředit na něco jiného a to na to proč mě sem Brian vzal, opravdu mi to začalo připomínat něco, co už jsem zažil.
J: "A co tu vlastně děláme?"
B: "Prostě pojď."
J: "Briane?"
B: "No tak šup, pojď."
Pokud ten dům vypadal tak krásně zvenku, musel jsem poznat i vnitřek, takže mi nic nebránilo, abych Briana poslechl a vstoupil s ním do domu. Zatímco Brian čekal dole, šel jsem prozkoumat celý dům, byl to opravdový přepych, ta koupelna, ve které se nacházel opravdu velký sprchový kout, co ve mně vzbuzoval mou fantazii, těch věcí co bychom v něm mohli dělat! Bože, ta obrovská kuchyň, ve které bych mohl dělat svou oblíbenou jambalayu a ta ložnice... Ta ložnice, neuvěřitelně velká, krásná ložnice s neuvěřitelně velkou postelí, která svádí k jedinému, k milování s Brianem!
B: "Justine?"
J: "Tady jsem."
B: "No jo, jak jinak... V ložnici."
J: "Zrovna ty bys měl vědět, že je to ta nejdůležitější místnost."
B: "Věř, že jsem si toho vědom."
J: "Jsi prostě expert."
B: "Jo to jsem a jak se ti tu jinak líbí?"
J: "Je to opravdu nádherný dům."
B: "Ale?"
J: "Ale nějak nechápu o co tady jde nebo spíš chápu, ale nechápu, chápeš co tím myslím? Bože, já jsem vážně cvok! Briane prostě mi to řekni."
B: "No dobře, tenhle dům je pro nás, ale to už ti nejspíš došlo."
J: "Došlo a taky mi začíná připadat, že zažívám dejavu."
B: "Tak by se to dalo nazvat, protože chci, abychom tu začali žít jako... Manželé."
Co? Slyšel jsem opravdu dobře? On řekl manželé? O co tady sakra jde?
J: "Co?!"
B: "Slyšel jsi, chci si tě vzít."
Moje srdce by se asi v tuhle chvíli rozskočilo radostí, kdyby nebylo zastaveno, on konečně řekl to po čem tolik toužím, ale bylo mi jasné, že to není z jeho hlavy, že to dělá jenom kvůli mně a to nemůžu dovolit.
J: "Ale Briane."
B: "Žádné ale, prostě je to tak."
J: "Ale já to nechápu, vždyť včera si působil tak vyděšeně až znechuceně, já nechci, abys to dělal jen proto, že to chci já, nechci tě do ničeho nutit."
B: "Justine, kdy si konečně uvědomíš, že nedělám věci, které nechci? Protože tohle já chci a ty taky a na ničem jiném nezáleží."
Potřeboval jsem vědět, proč se k tomu najednou takhle staví.
J: "A co tě přimělo změnit názor?"
B: "Hodně věcí, ale asi tou nejdůležitější bude, že tě miluju a že už nechci strávit ani jednu jedinou vteřinu bez tebe, že chci být tvůj manžel a chci, abys ty byl můj, nikdy jsem nic nechtěl víc."
Brian to opravdu musí myslet vážně, protože něco tak nádherného jsem od něho v životě neslyšel.
J: "Briane, to je ta nejkrásnější věc, co jsem od tebe slyšel."
B: "Stačí říct Ano a já tě klidně budu hýčkat až do konce života a ne jen kvůli tobě, ale taky proto, že to chci, chci ti po zbytek života dokazovat, jak moc tě miluju."
J: "Ale..."
B: "Už žádné ale, prostě řekni Ano nebo Ne."
J: "Bri, Briane."
B: "Ano nebo Ne? Odpověz."
J: "Ne."
Brian doslova zbělal hrůzou, myslím, že se mu dokonce zastavilo srdce. Já prostě musel, musel jsem si z něho udělat srandu.
J: "Dělám si srandu, samozřejmě, že si tě vezmu, moje odpověď je ANO!"
B: "Sunshine, já tě jednou asi zabiju! Pojď ke mně,"...Přikázal.
Šel jsem k němu a on mi věnoval opravdu vášnivý polibek, doslova se třásl a připadalo mi, že se mu každou chvílí podlomí kolena.
J: "Nechceš si radši sednout?"
B: "Ještě vydrž."
Začal si sahat do kapsy, už jsem si začínal myslet, že vytahuje kondom, ale ono ne - vytáhl krabičku, opravdu známou krabičku.
J: "To jsou?"
B: "Naše prsteny."
J: "Ty sis je nechal?"
B: "Ano nechal a teď jsou pro nás připravené."
J: "Já tě miluju."
B: "Taky tě miluju Sunshine, vždycky budu."
Naše rty splynuly ve vášnivém ale i přesto něžném polibku!
No comments:
Post a Comment