Po 5 letech // 23 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Pittsburgh

Je to jako včera co jsem stál na letišti a říkal Justinovi, že ho miluju a přitom jsou to již tři měsíce a já ho od té doby neviděl, sice si neustále voláme, ale já chci víc než jen slyšet jeho hlas, já se ho chci dotýkat, líbat ho, milovat se s ním... Ano milovat, on je jediný muž se kterým jsem se dokázal milovat, on mi ukázal, že být s někým koho miluješ jedno tělo je ten nejúžasnější pocit na světě, ale už je to tak dávno co jsme spolu byli, naposledy v ten den co odjížděl do New Yorku a já ho pak pět let neviděl, jak já bych s ním chtěl teď být. Ale on má v New Yorku pořád rozdělanou práci a nemůže od toho jen tak odjet, neustále mi slibuje, že za mnou přijede, ale to říkal i tenkrát, takže je nejspíš čas, abych převzal iniciativu!

Maikey: "Briane? Jsi tu?"

B: "Maikey, jak si se sem dostal?"

Maikey: "Zase si zapomněl zamknout dveře."

B: "Kurva!"

Maikey: "Takhle tě akorát někdo vykrade. Ty někam jedeš?"

B: "Jak tě to napadlo?"

Maikey: "No vzhledem k těm dvěma sbaleným kufrům mě jiný závěr nenapadá."

B: "Ne, to já jen tak... Tak, to... No..."

Maikey: "Pane bože! Ty jedeš za Justinem, že jo?"

B: "Řekni někomu slovo a zabiju tě."

Maikey: "Mlčím jako hrob."

B: "To bych ti radil, jinak v jednom skončíš."

Maikey: "Jsem rád, že jsi to zase ty."

B: "Já jsem pořád stejnej."

Maikey: "Jo jasně a vůbec proč nechceš, aby to nikdo věděl? Já myslel, že od toho letiště už nehodláš svou lásku k Justinovi tajit."

B: "To nehodlám, jen vím, že kdyby se to k nim dostalo, tak jeden z těch bláznů by to nevydržel a dělal mi přednášky nebo hůř zavolal Justinovi a to se nesmí stát."

Maikey: "Tahle tvoje nová verze se mi líbí."

B: "Před chvíli si říkal, že jsi rád, že jsem to zase já."

Maikey: "To jsi, já jen, že jedna tvoje část je taková... Já nevim... Zamilovaná?"

B: "Dobře Maikey, nech si ty poznámky, buď tak hodnej."

Maikey: "Mám z tebe radost, víš to?"

B: "A to proč?"

Maikey: "Dokázal jsi to."

B: "Co jsem dokázal?"

Maikey: "Dát najevo svoje city, být upřímný."

B: "Jinak bych ho ztratil."

Maikey: "A teď se ho dokonce chystáš překvapit."

B: "Spíš než překvapit si s ním chci o nás promluvit."

Maikey: "Jak to myslíš?"

B: "Bojím se, že to nebude fungovat."

Maikey: "A na to si přišel jak prosím tě?"

B: "Je v New Yorku."

Maikey: "A? Říkal si, že tam má rozdělanou práci, kterou musí dodělat."

B: "Jo, ale už jsou to tři měsíce a on pořád nikde. Co když si to rozmyslel, co když se mnou už nechce být, ale jen se mi to bojí říct?"

Maikey: "Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tebe utěšovat co se týče vztahu."

B: "Mohl by si toho alespoň jednou nechat Michaele."

Maikey: "Promiň, ale ty zbytečně plašíš, Justin tě miluje, ale má teď prostě hodně práce to však neznamená, že tě chce opustit."

B: "Fajn třeba mě nechce opustit, ale stejně jak to bude fungovat, já jsem tady a on je tam, myslíš, že nám bude stačit vidět se párkrát za měsíc?"

Maikey: "A neuvažoval jeden z vás, že by se za tím druhým odstěhoval?"

B: "O tom jsme spolu nemluvili, navíc já tady mám Kinnetic, kterej sem si tvrdě vybojoval abych o něj nepřišel a on tam má svojí kariéru."

Maikey: "Víš co? Ty teď za ním pojedeš, překvapíš ho, užijete si spolu a až pak budete řešit tohle dilema dobře?"

B: "Asi máš pravdu."

Maikey: "To si piš, že mám a v kolik ti to letí?"

B: "Za hodinu."

Maikey: "Chceš odvézt na letiště."

B: "To je dobrý díky Maikey."

Maikey: "Za málo, tak já půjdu a ty Justina pozdravuj."

B: "Budu, měj se."

Maikey: "Ty taky."

Proboha co se to ze mě stalo? Vždyť tohle přece nejsem já, nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu mít vztah natož pak, že budu vyděšený milenec, který má strach, že to nevyjde, že přijde o osobu, kterou miluje a ještě k tomu se svěřuju Maikeymu? Já asi vážně chci spáchat veřejnou sebevraždu, s tou Maikeyho nevymáchanou hubou to do zítra budou vědět všichni a budou si ze mě pěkně utahovat... Hlavně Debbie, tak si to užije ze všech nejvíc, ještě, že v té době budu s Justinem v New Yorku. Bože jak já se na něj těším, připadám si jak feťák zavislý na heroinu, on je pro mě taková droga, nikdy nebudu schopný se ho nabažit. Dost slintání nad ním, teď pojedu na letiště a nějak přečkám ten tří hodinový let a pak už s ním konečně budu.

New York

Konečně jsem tady, ale to nadšení najednou vystřídal pocit smutku a viny, naposledy co jsem sem za ním jel tak ho srazilo auto a skoro umřel a já ho pak opustil. Všechno to na mě dolehlo a já se bál za ním jít. Není to tak, že bych si to rozmyslel a nechtěl s ním být, ale bojím se, že když za ním půjdu budu na to pořád myslet a tak mu to připomenu a dost dobře si pamatuju co se s ním dělo když ho ten prevít praštil pálkou, byl pořád uzavřený a nechtěl aby se ho někdo dotýkal, sice jsou to už od té nehody 4 měsíce, ale my jsme spolu také od té doby nebyli sami v soukromí, tak co když to na něho taky dolehne a on na to bude pořád myslet? To opravdu nechci! Ale jednou to stejně musí přijít, alespoň budu u něho, abych mu pomohl, takže teď seberu veškerou odvahu a půjdu překvapit svého přítele.

Bože ten barák má snad 30 pater, jak tu může žít? Mě by to zabilo a ještě k tomu bez výtahu, ten kluk je opravdu blázen.

Taylor, Taylor, Taylor... Ah tady to je, proboha jestli jeho dveře vypadají z venku takhle nevím jestli jsem připravený vidět vnitřek bytu, vždyť jsi významný malíř Justine, tak kde to sakra žiješ? Je to tu jak v ghettu! Vím, že měl vždycky rád obyčejné věci, přece jenom si vzpomínám jak vypadalo jeho poslední bydlení když se ode mě odstěhoval a to byl extrém, nedokážu si představit, že by tohle mělo být ještě horší... No budu se o tom muset přesvědčit.

Chystal jsem se zazvonit, ale trochu jsem znervózněl, naposledy co jsem s ním byl, tak jsem mu řekl, že ho miluju a od té doby jsem ho na vlastní oči neviděl, srdce se mi rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí, byl jsem připraven mu věnovat opravdu vášnivý polibek a tak jsem celou nedočkavostí zaklepal, chvíli se nic nedělo, ale pak se dveře začaly pomalinku otevírat a má touha se stupňovala, okamžitě jsem se ho chtěl dotýkat... Ale má představa o tom, že Justin bude stát nahý mezi dveřmi byla během sekundy shlazena... Sice tam stál nahý, ale někdo úplně jiný! Neříkám, že to nebyl kus to naopak a ještě nedávno bych se na něho s radostí vrhnul, místo toho mě však trápily úplně jiné myšlenky - Kdo to je? Co se to děje? A kde je kurva Justin? - bál jsem se cokoliv říct, ten pocit uvnitř mě, který tak nerad dávám najevo mě doslova požíral... Ano byla to žárlivost, neuvěřitelná žárlivost! Ta představa, že se tenhle maník dotýká Justinova nahého těla, že ho líbá anebo dokonce jen objímá mě šíleně rozzuřila! Nikdo kromě mě se Justina dotýkat nebude... Nikdo! Chtělo se mi zařvat a při nejlepším toho týpka chytit pod krkem, ale zklidnil jsem se, potřeboval jsem slyšet odpovědi.

B: "Kdo sakra jsi?"

"A kdo se sakra ptá?"

B: "Brian."

"Žádného Briana neznám."

B: "Tak teď už znáš, a jestli nechceš poznat i mou pěst, tak mi řekni kde je Justin?"

Pane bože! Vážně jsem to řekl? Vážně tu tropím tuhle žárlivou scénu?

"Klid chlape, Justin je ve sprše."

Cože ve sprše? To je přece naše místo, Justin byl jediný, koho jsem tam vzal, s kým jsem tam měl sex, s kým jsem se tam miloval a on si teď klidně tahá do sprchy někoho jiného? Tak to teda ne!

B: "Aha a mohl by si mu říct, že jsem tady?"

"Jo jasně, jdu za ním."

Byl jsem připraven udělat scénu o tom, že mě tolik let nutil mu říct, že ho miluju a on si teď klidně za mými zády užívá s jinýma. Ale rozmyslel jsem si to, přece já si během našeho "vztahu nevztahu" užíval s kdekým a Justin to musel trpět, takže nemám žádný právo mu do toho mluvit. Co to kurva melu? Mám všechna práva do toho mluvit, vždyť jsme přece pár, on je můj přítel a i když jsem na vztahy nikdy nehrál, tak nejsem úplně blbej a vím co vztah obnáší, ale nevěra tam rozhodně není... Sunshine máš co vysvětlovat!