Po 5 letech // 24 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin's POV

New York

Ty tři měsíce bez Briana pro mě byla opravdová muka i přes to, že jsme si skoro každý den volali, ale to mi nestačilo, chtěl jsem být s ním. Bohužel práce v New Yorku se protáhla o něco déle než jsem si myslel, ale teď už mám díky bohu vše hotové a můžu se za Brianem vydat do Pittsburghu, nemůžu se dočkat jeho výrazu, jeho reakce, jeho celého až mu řeknu tuhle velkou novinu, že se k němu oficiálně stěhuju zpátky. Už jen dva dny a budu mít konečně možnost se ho dotýkat a líbat ho, už nikdy nechci zažít ani den bez něho, my k sobě prostě patříme a teď už to konečně ví i Brian, konečně mi řekl, že mě miluje a chce se mnou mít plnohodnotný vztah. Bože, jenom představa, že ho za chvíli uvidím mě naplňuje neuvěřitelnou touhou, ta představa spalující rozkoše, kterou jsem vždy zažil jen s ním mě přivádí k šílenství, nikdy v životě jsem tak moc netoužil po jeho těle, po jeho dotecích, polibcích, pohledech. Díky bohu jsem sehnal nového nájemníka Alexe, takže to tady David nebude muset táhnout sám, to bych mu neudělal, na holičkách bych ho nenechal a navíc je ten kluk milej a fakt kus, takže pro Davida jak dělaný... No pro mě taky, ale já jsem přece zadaný!

David: "Páni! Ty už máš skoro vše sbalený."

J: "No, chci si být jistý, že nic nezapomenu."

David: "Jo, ale máš přece ještě dva dny ne? Nebo nerozhodl ses, že odjedeš dřív, že ne?"

J: "Neboj to nemám v plánu, ještě se mě dva dny nezbavíš."

David: "Já se tě ani zbavit nechci, jsme přece kamarádi."

J: "To jsme, Davide, a vím, že se ti dvakrát nezamlouvá, že odjíždím, ale slibuju, že se budem vídat a taky si můžeme zavolat. Nemysli si, že když se stěhuju do Pittsburghu, že ty pro mě přestaneš existovat, jsi pro mě hodně důležitý, moc jsi mi tady pomohl, takže jsem ti opravdu vděčný."

David: "Rádo se stalo a tomu věř, že se budeme scházet."

J: "Dobře, jo a dneska sem má už přijít ten nový nájemník."

David: "Jsem si toho vědom."

J: "Netvař se tak otráveně, je fakt milý, trochu praštěný, ale milý."

David: "No budu si na něj muset asi zvyknout, jinak skončím na ulici."

J: "Ale na žádný ulici neskončíš, i kdybych ti měl shánět nájemníky dokud se ti jeden z nich nebude zamlouvat."

David: "Díky Justine, ale já se o sebe nějak postarám. Ty máš teď před sebou něco mnohem důležitějšího."

J: "Pořád tomu nemůžu uvěřit - Já a Brian spolu, v podstatě teď mám vše, co jsem vždycky chtěl."

David: "Ani nevíš, jak moc ti to přeju, koho by to napadlo, že se Brian konečně rozhoupe."

J: "Je to úžasný, takhle šťastnej jsem v životě nebyl."

David: "Brian z toho musí být opravdu nadšený, že se k němu stěhuješ zpátky."

J: "No... On... On to tak trochu ještě neví."

David: "Cože?!"

J: "Chystám se ho překvapit."

David: "Justine, ty si zase zahráváš."

J: "Jak to myslíš?"

David: "Tak, že ti Brian konečně řekl, že tě miluje v naději, že spolu zase budete a ty si pak odletíš zpátky do New Yorku a ani mu neřekneš, že máš v plánu se odstěhovat zpátky do Pittsburghu... Víš jak musí být vynervovaný?"

J: "No asi máš pravdu, ale já mu to nechtěl říct, dokud nebudu mít jistotu, že to vyjde a navíc Brian se to už za dva dny dozví."

David: "Bože, dal bych cokoliv za to vidět jeho obličej, až mu to řekneš."

J: "Věř mi, že se toho taky nemůžu dočkat, pro mě to budou jak druhý Vánoce."

David: "Jsem za vás oba rád, teď už vám schází jen svatba."

J: "No zase nepředbíhej události, to se podle mě nestane."

David: "Proč myslíš? Přece už jednou se konat měla."

J: "Jo a já odjel do New Yorku."

David: "A teď se zase vracíš do Pittsburghu, takže..."

J: "Víš co? Radši už se běž někam projít."

David: "Jo tak takhle ty, aby si se tomuhle rozhovoru vyhnul, tak mě vyháníš z vlastního bytu?"

J: "Měj se."

David: "Máš štěstí, že musím do práce."

J: "Počkat ty tu nebudeš až přijde ten nový kluk?"

David: "Měj se!"

J: "Davi..."

Ani jsem to nedořekl a už byl pryč a nechal mě tu s opravdu záludnou myšlenkou - svatba. Vím, že jsem se s Brianem chtěli tenkrát vzít, ale já jsem pak odjel a pět let o sobě nedal vědět, ale teď je všechno jinak, konečně mi řekl, že mě miluje, já se k němu stěhuju zpátky a i když to sice ještě neví bude mít určitě radost. Takže co nám brání? Pravda - Brian. Proč by si mě měl chtít znova vzít, poprvé když mě o to požádal sem řekl ne, podruhé jsem odjel do New Yorku a sice je pravda, že se říká do třetice všeho dobrého, bohužel Brian na tohle nehraje. Nebo spíš nehrál, třeba o tom teď taky uvažoval, že bychom to zase mohli zkusit, třeba to taky chce. No je jistý, že si o tom budem muset promluvit. Teď si nad tím, ale nemůžu lámat hlavu, za chvíli přijde Alex, takže ho tady musím nějak uvítat a pomoc mu zabydlet se a na to musím být při smyslech nebo ještě vezme nohy na ramena. A je to tady - zvonek zvoní, takže jdu na to...

J: "Ahoj, vítám tě."

Alex: "Ahoj, tak jsem konečně tady."

J: "No ne tak úplně, ještě si ani nepřekročil práh, takže pojď dovnitř ne?"

Alex: "Jo, jasně, promiň, jsem trošku..."

J: "Nervózní?"

Alex: "Jo."

J: "Tak nebuď a pojď."

Alex: "Dobře."

J: "Sice už jsi tu byl, ale jestli chceš tak tě tu znova provedu."

Alex: "No stačilo by, kdybys mi ukázal, který pokoj, že ten je můj a já už se tu nějak porozhlídnu."

J: "Jasně, tak pojď."

Alex: "Páni, zdá se mi to nebo je ta ložnice ještě větší než když jsem jí naposledy viděl."

J: "To bude asi tím, že už jsem si skoro všechny věci vyklidil."

Alex: "Jo tohle byl tvůj pokoj, ale počkat kde budeš spát ty dva dny."

J: "Na pohovce."

Alex: "To ne, přece tě nebudu vyhánět z vlastního pokoje ještě před tím, než se oficiálně odstěhuješ."

J: "Tak za prvý ten pokoj už neni můj, ale tvůj a za druhý jsem spal už na horších věcech, než je pohovka, takže si vůbec nelámej hlavu."

Alex: "Jsi si jistej?"

J: "Stoprocentně."

Alex: "Tak dobře."

J: "Fajn a máš ještě nějakej dotaz?"

Alex: "No jeden bych měl."

J: "Povídej."

Alex: "Nechybí tu někdo?"

J: "Jo jasně, promiň... David to je tvůj spolubydlící, ale teď je v práci, takže se seznámíte až dýl."

Alex: "A jakej je ten David?"

J: "Je to typ člověka, který tě nikdy nenechá ve štychu, určitě si ho oblíbíš."

Alex: "To doufám, já na spolubydlící neměl nikdy moc štěstí."

J: "Já ti můžu zaručit, že tentokrát to bude v pohodě."

Alex: "Tak fajn, děkuju."

J: "Neni zač. Jo a ještě jedna věc, určitě sis všiml, že to tady není zrovna pětihvězdičkový hotel, takže občas se stane, že tu zazvoní jeden pošuk a je to dost velký homofob, takže se s ním vůbec nepárej dobře?"

Alex: "A kolikrát je občas?"

J: "Zhruba obden... Prosím tě řekni mi, že tě to neodradilo?"

Alex: "Neboj, ještě mám nějakou výdrž, prostě ho pošlu někam."

J: "Super! No tak kdybys něco potřeboval, tak dej vědět."

Alex: "Jo dám, děkuju."

J: "Není za co."

Tak to by bylo, zvládl jsem to celkem dobře, sice jsem se trochu lekl, že to vzdá, když jsem mu řekl o tom pošukovi, ale vypadá to, že ten kluk opravdu něco vydrží, takže David snad bude v pohodě.

O PÁR HODIN POZDĚJI

Pořád musím myslet na tu záležitost ohledně svatby, bylo by to opravdu skvělé, jenom ta představa mě naplňuje radostí a ještě líp se mi o tom bude přemýšlet ve sprše a právě tam mám namířeno, ale ještě před tím musím jít zkontrolovat Alexe, abych si byl jistý, že má vše co potřebuje.

J: "Páni! Ty už máš snad všechno vybalený ne?"

Alex: "Blbý co?"

J: "Jak tě to napadlo?"

Alex: "No až moc rychle jsem si to tu přivlastnil."

J: "Kolikrát ti mám opakovat, že ten pokoj je tvůj."

Alex: "Tak dobře, máš pravdu."

J: "Já vím, že mám a jen se chci zeptat, jestli něco nepotřebuješ, než půjdu do sprchy?"

Alex: "Ne všechno v pohodě, já už si nějak poradím."

J: "Super tak já se jdu teda vysprchovat a kdyby někdo zvonil tak..."

Alex: "Tak ho mám poslat někam."

J: "Přesně tak! No vlastně pokud to bude 175cm vysoký brejlatý bruneťák tak ne... To je totiž David."

Alex: "Budu to mít na paměti."

J: "Super, tak já jdu."

Alex: "Ok."

Bože, ta sprcha je skvělá! Člověk tu může přemýšlet o tolika věcech, ale mě stačí přemýšlet jen o jednom - o Brianovi. Během vteřiny mě popadla hrozná touha a nedočkavost, ta představa, že už je dva dny a já s ním konečně budu, mě hrozně vzrušila. Neměli jsme spolu sex tak hrozně dlouho, že ani nechápu jak jsem to mohl vydržet, momentálně si ani nejsem jistý, že to vydržím ještě 48 hodin. No asi tak, že si pomůžu sám - na mé tělo dopadaly kapky horké vody a to mě rozpalovalo, mé ruce pomalu směřovaly dolů, představoval jsem si, že jsou Brianovi, ta jemnost s jakou se mě dotýkal byla úžasná, začal mi ho pomalu třít a druhou rukou mě držel za zadek, užíval jsem si každý jeho dotek jako kdyby tu opravdu byl. Teď už přidal i ústa a já se svíjel v křečích, byl jsem v naprostém transu a orgasmus se nevyhnutelně blížil, už chyběl opravdu jen malinký kousek..."Do hajzlu!" zařval jsem po tom co mě někdo vytrhl z mě fantazie hlasitým klepáním na dveře a zabránil tak opravdu skvělému orgasmu.

J: "Alexi?! Mohl bys tam prosím dojít!"...Zakřičel jsem přes celý byt.

Alex: "Jo už tam jdu!"

J: "A nezapomeň...!"

Alex: "Pustit jen 175cm vysokého brejlatého bruneťáka a nebýt milý na nikoho kdo tak nevypadá?!"

J: "Přesně tak!"

Alex: "Jdu na to!"

Přísahám bohu, že jestli to zase bude ten kretén, tak ho tentokrát zabiju!

Alex's POV

Napadla mě taková věc, je to trochu divný, ale já jsem pro každou špatnost... Svléknu se do naha a třeba to toho homofobního pošuka odradí, určitě se mu nebude zamlouvat koukat na nahé mužské tělo, alespoň to Justinovi dlužím. Šel jsem otevřít dveře připravený udělat přesně to co mi Justin řekl. Když jsem je otevřel, tak tam sice nestál nikdo kdo by odpovídal Davidovému popisu, ale ani nikdo kdo by vypadal jak nějaký pošuk - stál tam opravdu pohledný asi 40letý chlápek s dost překvapeným výrazem. Nebyl jistý zda ho mám taky někam poslat a navíc jsem začal litovat toho, že jsem si nenechal ani trenýrky, ještě totiž chvíli a můj kamarád by z tohohle fešáka šel do pozoru avšak během chvíle mě ten chlap shladil.

B: "Kdo sakra si?"...Vysoukal ze sebe opravdu nepříjemným tónem.

Jak řekl Justin - nebudu milý.

Alex: "A kdo se sakra ptá?"

B: "Brian."

Alex: "Žádného Briana neznám."

B: "Tak teď už znáš, a jestli nechceš poznat i mou pěst, tak mi řekni kde je Justin?"

Přiznávám, že z něho šla docela hrůza - byl opravdu odhodlaný Justina najít.

Alex: "Klídek chlape, Justin je ve sprše."

Nevím sice co špatného jsem řekl, ale vypadal opravdu šokovaně.

B: "A mohl by si mu říct, že jsem tady?"

Co mi zbývá že?

Alex: "Jo jasně, jdu za ním."

Doufám, že mě ještě neseřve Justin, že ho otravuju místo toho abych poslal toho chlápka do prdele.

Alex: "Justine?"

J: "Počkej, jen vypnu vodu. No co se děje?"

Alex: "Někdo tě shání."

J: "Jak shání? Ty ses ho nezbavil?"

Alex: "No nezbavil, on totiž nevypadá jako pošuk, ale spíš jako někdo kdo tě opravdu nutně potřebuje vidět."

J: "Tak já tam jdu."

Alex: "Dobře."

Justin's POV

To by mě opravdu zajímalo, kdo to je, jen doufám, že to opravdu nebude ten magor, protože bych ho fakt už musel zabít. Omotal jsem kolem sebe ručník a vydal se zjistit kdo je ta tajemná osoba, která mě zoufale potřebuje vidět... Tak tohle by mě nenapadlo ani ve snu - Brian! Nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem doslova v šoku! Briana jsem tu opravdu nečekal.

B: "Ahoj Justine."

J: "Briane?"