Nový díl.
BRIAN
Vzhledem k tomu, že se Justin nacházel ve stavu, kdy by mu lékaři nejspíš vypunpovali žaludek nebo, kdo ví co, fakt totiž netuším, jak se v takových situacích, kdy je někdo sjetej na nemocničním lůžku, postupuje, ale ani jsem to nechtěl zjišťovat, myslím, že si Justin už užil svoje a ačkoliv by si to zasloužil za toho Toda nebo Scotta anebo, jak se, kurva, jmenuje, tak jsem to neriskoval a s doktorem jsem šel na chodbu, abych si vyslechl, co si to moje pako udělalo, že skončil v nemocnici a ukázalo se, že to přehnal s alkoholem, což mělo za následek, že sebou někde seknul, praštil se do hlavy a způsobil si menši otřes mozku a aby toho nebylo málo, narazil si pár žeber, ale jinak se dá říct, že krom toho a pár škrábanců, je v pořádku, nicméně chtějí si ho tu nechat do rána a za nějaké dva, tři dny by se měl ještě stavit u lékaře, aby se ujistil, že je v pohodě, je mi jasné, že dostat ho k nějakému bude nad mé síly, ale i kdybych ho tam měl odtáhnout tak to udělám!
J: "Tak už odtud můžu odejít?"...Pohlédl na mě tím svým štěněčím, nadějeplným a především sjetým pohledem, když jsem se vrátil zpátky.
B: "Ne, ty nemehlo, to fakt nemůžeš, hezky si tu ještě pár hodin poležíš."
J: "Neříkej mi nemehlo,"...Tvářil se dotčeně a já se musel zasmát.
B: "Ty seš tu ještě?"...Zavrčel jsem na Justinova osobního dealera, který se rozvaloval v křesle.
Tod: "Nikam nespěchám, navíc nenechám tu Justina jen tak."
B: "Jsem si jistý, že se o něj dokážu postarat i bez tvé asistence,"...Zdůraznil jsem každé slovo.
A Justin se v tu chvíli začal smát jako by snad zešílel, no vzhledem k situaci, on určitě zešílel, ale i přes to jsem na něj musel zírat a nevěřícně kroutit hlavou a když začal pořád dokola opakovat "Ty, že se o mě postaráš?" a k tomu se dusivě smát, nebyl jsem daleko od toho způsobit mu další otřes mozku!
B: "Nechtěl by ses uklidnit?"...Došla mi trpělivost.
J: "Promiňte, vaše výsosti."
B: "Přísahám bohu, že až ti bude líp, tak tě zabiju."
J: "Už se těším... Ale teď bych si dal něco k pití, mám žížu."
B: "Výborně, nechtěl bys být užitečný, když už tu oxiduješ?"...Pohlédl jsem na Toda.
Tod: "Jasně, pro něco mu skočím... Hned jsem tady, Justine,"...Pohladil ho po hřbetu ruky a mně v tu chvíli cuklo v lícních kostech.
Jakmile opustil místnost, musel jsem přivřít oči a zhluboka se nadechnout, doufal jsem, že až je otevřu, budu vzhůru a ukáže se, že tohle všechno byla jen noční můra, ale to se nestalo, nacházel jsem se pořád v nemocničním pokoji, se sjetým Justinem a jeho novým neodbytným nápadníkem, který se za pár minut vrátí a bude se Justinovi dál dvořit a já nebudu daleko od toho uškrtit ho holýma rukama! Ale právě teď jsem si chtěl s Justinem vychutnat těch pár minut o samotě a opět jsem se k němu posadil na postel, naštěstí se nezdálo, že by mu to vadilo...
B: "Víš, že si mě vyděsil, ty jelito?"
J: "Tebe? Ty nejsi nikdy vyděšený, rozhodně ne kvůli mně,"...Uchechtl se.
B: "Tak to budeš asi překvapený, ale dnes jsem byl a to jen a jen kvůli tobě."
J: "Promiň,"...Omluvně se na mě usmál a potom sklopil pohled.
Já téhle situace ihned využil, prsty jsem jej chytil za bradu a poté jsem mu přitiskl rty k těm jeho, dal jsem mu jen takový nepatrný polibek, ale měl jsem pocit, že měl alespoň milionovou hodnotu! Poté jsem se od něj odtáhl a jen jsem se na něj díval, on můj pohled sice moc neregistroval, poněvadž byl stále celkem mimo, ale já sám bych si troufl říct, že jsem se na něj díval šťastně, pravděpodobně i zamilovaně, prostě tak, jak jsem věděl, že se cítím, protože ho mám u sebe, zdravého a jako vždy dokonalého, tedy až na ten malý detail, že si z téhle chvíle nebude nic pamatovat, protože se dal na kouření trávy, ale to je možná dobře, tedy pro mě dobře.
J: "Víš, že si legrační?"...Začal se opět oddávat smíchu, pokud je něco pravdy na tom, že smích prodlužuje život, tak Justin tu bude hodně dlouho.
B: "A to jako proč?"...Udivoval jsem se.
J: "Protože tě vidím dvojitě,"...Začal se uchechtávat.
B: "Víš co, ty zázraku? Měl bys jít spát, v tomhle stavu je to s tebou k nevydržení."
J: "Alespoň víš, jaké to mám já s tebou, v tom tvém antiromantickém, zabedněném stavu."
B: "Justine..."
J: "Ale tohle teď řešit nebudeme, že? Je mi to jasné."
B: "Běž spát,"...Políbil jsem ho na čelo a šel jsem se projít na chodbu, opravdu jsem to potřeboval rozchodit.
Nakonec jsem se však posadil a jen jsem tupě zíral před sebe, popravdě jsem byl docela dost mimo, nevěděl jsem, jak si tohle všechno mám přebrat, celé se mi to zdálo takové nesmyslné, ještě před pár hodinami jsem řešil problém, který můj neschopný zaměstnanec udělal a teď sedím v nemocnici v nějaké vesnici, protože tu skončil Justin, se kterým jsem se před jeho odjezdem pohádal a následujících několik dní bez něho jsem si pomalu uvědomoval, jak důležitou roli hraje v mém životě a teď jsem tady, chovám se jako by se nic z toho nestalo, protože se Justin nachází ve stavu, kdy si ani on sám není vědom toho, co se stalo, lépe řečeno jeho mysl není schopná se tím nějak závažně zaobírat, tudíž mám pocit, že to už nebudu muset řešit, jenže já vím, že Justin nakonec přijde k sobě, uvědomí si, že jsem tady a započne něco, co pro mě rozhodně nebude představovat nic dobrého a do toho všeho je tu ta situace s Justinovo novou známostí na jednu noc, která se chová, že nechce být jen na jednu noc a já z toho začínám pomalu šílet!
B: "Bože, přesně ten, koho jsem potřeboval,"...Obrátil jsem oči v sloup.
Tod: "Tahle nemocnice je šílená, všechny automaty na pití jsou rozbitý, musel jsem dojít do samoobsluhy, má rád jablečný džus?"
B: "Ten vypije cokoliv."
Tod: "Tak já mu to odnesu."
B: "Ne to nebude třeba, udělám to sám."
Tod: "Mně to problém nedělá."
B: "Ale mně jo, chci, aby si šel."
Tod: "Co?"
B: "Nevím, co sis v tom tvém mozečku vyfantazíroval a jak moc si myslíš, že jste si s Justinem souzeni, ale přestaň s tím a jdi."
Tod: "Kdo si myslíš, že jsi?"
B: "Rozhodně víc, než pro něj kdy budeš ty."
Nadechoval se ještě k nějaké odpovědi, ale nakonec to vzdal, ten jablečný džus mi vrazil do ruky a uraženě se otočil k odchodu, musel jsem se zhluboka nadechnout a nechápavě zakroutit hlavou, opravdu netuším, kde k někomu takovému Justin přišel!
Ještě než jsem se vydal za Justinem, rozhodl jsem se, že ještě jednou zkusím obvolat ty čtyři cvoky, kteří se nazývají mými přáteli, ale už se tak nechovají, jasně jsem Maikeyho požádal, aby se o Justina postarali, ale teď se zdá, že ani oni sami nevědí, že se mu něco stalo, to je ale něco, co si nechám na později, teď musím zjistit, co s nimi je, poněvadž se zdá, že jsou pohřešovaní!
Maikey: "Prosím?"...Ozval se jeho značně rozespalý hlas a já málem vyvěsil prapory - on to zvedl!
B: "Můžeš mi říct, kde, sakra, jsi?!"
Maikey: "Briane?"
B: "Ne, tvoje matka... Samozřejmě, že jsem to já! A teď mi laskavě odpověz."
Maikey: "Co se děje? Je noc."
B: "Asi se zeptám trochu jinak, víš ty vůbec, kde je Justin?"
Maikey: "Justin? Ten je... On je... Když jsem ho viděl naposledy tak byl.. Sakra, já nevím. Co se děje, Briane?"
B: "Tak já ti povím, kde je, ty imbecile! Je v nějaké vidlácké nemocnici, s otřesem mozku a víš, jak to vím? Protože tu jsem, kurva, taky, takže se ptám znova... Můžeš mi, do prdele, říct, kde jsi ty a ti tři další idioti, když nejste tady u Justina?"
Maikey: "Do hajzlu, Briane, já... Já se omlouvám, my jsme... My hned přijedeme, dobře? Už jedeme... Sakra a jak na tom je?"
B: "To si zjisti sám, až sem dorazíš,"...Vztekle jsem ten telefon zaklapl.
Měl jsem tak neskutečný vztek, že bych snad i někoho zabil! Pokud se nějakým zázračným způsobem nedokážu do příjezdu těch idiotů uklidnit tak je jistý, že zbytek života strávím v cele, protože zabiju je!
Nakonec jsem usoudil, že bude lepší vrátit se zpátky za Justinem do pokoje a tak jsem se tam vydal a když jsem vešel dovnitř, zarazil jsem se v pohybu a jen jsem se na něj zasněně díval - spal a vypadal tak krásně a tak zatraceně roztomile, já jednoduše neměl slov! V tu chvíli jsem zkrátka nedokázal odolat, vydal jsem se rovnou k jeho posteli a přilehl jsem k němu, ruku jsem mu přehodil přes jeho pas a hlavu jsem přitiskl k té jeho, byl to tak zatraceně příjemný pocit a s tím pocitem jsem následně i usnul!
No comments:
Post a Comment