Nový díl.
BRIAN
Nevěřil bych, že se někdy dožiju dne, kdy ženy budou mít můj obdiv, konkrétně za to, že zvládají pomalu milion věcí najednou, já jsem byl totiž rád, že zvládám řízení, do toho se pokouším volat, kouřím jednu cigaretu za druhou a neskutečně vyšiluji a to všechno současně, aniž bych se nervově hroutil, ale nebyl jsem od toho zhroucení moc daleko, tohle totiž bylo doslova nervy drásající! Vzhledem k tomu, že bylo kolem třetí ráno, snažil jsem se dodržovat předepsanou rychlost, přeci jen jsem se potřeboval za Justinem dostat v jednom kuse a ne po částech, pak jsem se samozřejmě pokoušel spojit alespoň s jedním z té pěti členné bandy idiotů, kteří se rozhodli vydat se do divočiny a teď jeden z nich leží v nemocnici, s kdo ví, jak vážným zraněním, ale ani jeden z těch čtyř blbečků mi to nebyl schopný vzít, pořád jsem padal do hlasové schránky, zkoušel jsem dokonce i Justina, ale u toho jsem věděl, že pokud mi to nezvedne, má dost dobrý důvod, ti čtyři ale nedopadnou dobře, až je uvidím! A samozřejmě jsem šílel strachy, protože jsem neměl ani ponětí o tom, jak vážně na tom Justin je, nevěděl jsem prostě nic, jen to, že se za ním potřebuji co nejrychleji dostat a ujistit se, že je v pořádku, protože jestli ne... To prostě nezvládnu!
Jakmile jsem se začal přibližovat k cíli, byl jsem dost zděšený, představa toho, že někde tady je nemocnice, která má na starosti Justinovo zdraví mě děsila, protože je větší pravděpodobnost, že z té nemocnice vyjde v horším stavu, než v jakém do ní vešel... A myslím, že nejsem daleko od pravdy, právě jsem před ní zastavil a vím, že tady bych nikomu nesvěřil ani rybičky natož lidský život, co lidský, především ten Justinův!
Když jsem vešel dovnitř, byl tam docela rozruch, což mě udivovalo, ale hádám, že i v takových zapadákovech je lékařská péče třeba ve dne v noci, proto pro mě nebylo nic šokujícího, že najít doktora či sestru, kteří by mi byli schopní něco říct, bylo téměř nemožné!
B: "Prosím vás, můžete..?"
Sestra: "Chvilku strpení,"...Odbyla mě stejně jako milion sester před tím a někam si oběhla, co se, kurva, stalo? Nějaká nukleární exploze?
Začínal jsem opravdu ztrácet trpělivost, a že jsem jí do teď měl obrovskou, jenže tohle bylo zkrátka nesnesitelné, nebyl jsem daleko od toho vlézt na nějakou židli a vyřvávat Justinovo jméno, ale mám ten pocit, že bych se dočkal maximálně svěrací kazajky a nějakých bonbónů na uklidnění!
Sestra: "Mohu vám pomoct?"...Konečně si někdo všiml mé existence!
Prý jestli mi může nějak pomoct! Neee, já tu stojím jen tak a čekám na to, co se stane! Vůbec nic nepotřebuju, mě totiž šíleně baví chodit po nemocnicích a třeba zkoušet pohodlnost lůžek a tak podobně!
B: "To byste byla opravdu hodná,"...Neodpustil jsem si ironii, no jako bych si jí já někdy odpustil, že?
Sestra: "A s čím?"
B: "Volali mi, že se tu nachází Justin Taylor, můžu se zeptat, jak na tom je?"
Sestra: "A jaký je váš vztah k panu Taylorovi?"
B: "Prosím?"...Vytřeštil jsem na ní oči.
Sestra: "Informace mohu podávat jen rodině a blízkým osobám."
Kurva, kdo vymyslel ty podělaný nemocniční pravidla? Jak mám asi tak definovat svůj vztah k Justinovi někomu, koho ani neznám, když ho nejsem schopný definovat ani sám sobě?!
B: "Řekněme, že to je kluk, kterého jsem šukal víc než jednou."
Jo, rozhodně se mi jí podařilo šokovat, ale myslím, že ani tak jsem jí nedal přesně požadovanou odpověď, což mě zahnalo do úzkých!
B: "Jsem jeho přítel, milenec, partner a tak dále... Stačí?"
Uznávám, že jsem byl na sebe hrdý, když jsem to ze sebe dokázal dostat, vlastně to byl takový zvláštní příjemný pocit, ale to bude asi tím, že tuhle ženskou už nikdy neuvidím až se odtud dostanu a ona na mě zapomene, tudíž mě takové přiznání nemusí trápit, bylo by však super, kdybych se dokázal takhle přiznat i osobě, které se to týká... Ach, já jsem tak sladce naivní!
Sestra: "Naprosto. Teď tu chvíli počkejte."
B: "Kam jako jdete?"
Sestra: "Zjistit stav pana Taylora a pak vás budu informovat."
Bože můj! To to nemohla říct rovnou, že ví hovno? Bych si našel schopnější sestru, která by mě informovala okamžitě bez zbytečných keců kolem, ale ne, já musel narazit na 'sestru - řídím se pravidly!'
Zoufale jsem se svezl do nějakého křesla a oči jsem přilepil k podlaze, snažil jsem se svůj strach a to panikaření zmírnit počítáním kostiček na linoleu, ale bylo to naprosto bezvýznamné, šílel jsem snad ještě víc! Jenže najednou mé uši zpozorněly, nebyl jsem si jistý, zda nemám jen halucinace, ale bylo to jako bych slyšel Justinův hlas, což mě přimělo si stoupnout a napjatě poslouchat. A vzápětí jsem ho slyšel znova a to mě přnutilo jít směrem, odkud jsem měl pocit, že to vychází a jakmile jsem zaslechl smích, který jednoznačně patřil Justinovi, zabočil jsem a ocitl jsem se v pokoji, kde Justin opravdu byl!
Musel jsem se úlevně usmát, byl živý a to pro mě bylo hlavní! Jenže pak jsem si ho začal detailněji prohlížet a věděl jsem, že s ním není něco v pořádku, tedy krom toho faktu, že měl zalepené čelo a odřenou bradu, on se totiž smál a ne normálně smál, prostě byl divnej a neustále si hrál s ovladačem od televize a co je hlavní - nezpozoroval, že jsem tu taky a to je hodně špatný!
B: "Justine?"
V ten okamžik se jeho modrá kukadla upřela ke mně, doslova se rozzářil jako vánoční stromeček, jenže něco na tom bylo zvláštního!
J: "Bri!"...Dalo by se říct, že to zazpíval.
B: "Jsi v pohodě?"...Přisedl jsem k němu na postel a chytil ho za ruku.
J: "Jooo... Jen asi není dobré míchat alkohol a trávu,"...Začal se smát jak vyšinutý.
B: "Bože, ty si mimo,"...Uchechtl jsem se, nemohl jsem uvěřit tomu, že je sjetej.
J: "Jo, ale pššš, nikomu to neříkej... Nechtěli mi dát prášky na bolest, tak jsem musel improvizovat,"...Pokračoval ve smíchu.
B: "A kde si tu trávu vzal, ty pako?"
Justin mi nestačil odpovědět, protože ze záchodu vyšel, kdo ví, sakra, kdo! A nezdálo se, že je to pouze spolubydlící na pokoji, zamířil totiž rovnou k Justinovo posteli...
J: "Odpověď právě vyšla ze záchodu... Tady hmm Scott..."
"Tod."
J: "Jasně, Tod mi s tou bolestí pomohl."
B: "Tak to je fakt skvělý... A kdo to, kurva, je?"
"Jsem Tod."
B: "Věř mi, nejsem hluchej."
J: "Tod, byl se mnou, když jsem měl tu malou nehodu."
B: "Byl s tebou? Kde, na houbách?"
J: "To je strašně vtipná historka... Tak nějak jsme se s kluky v těch stanech už nudili a zajeli jsme do téhle báječné vesničky, kde hrála jedna taková příšerná kapela, ale kluci se rozhodli, že si zatrsají, což bylo vlastně naposledy, co jsem je viděl, no a já jsem si šel sednout na bar, abych se napil, však víš a najednou přišel on - Scott."
"Tod."
J: "A chtěl tančit... Chápeš to? On mi dal najevo, že má zájem se mnou tančit, že mě chce, nemusel se ani nijak přemáhat... Jako to děláš ty,"...Zase se začal smát a já se popravdě ztrácel.
B: "Justine..."
J: "No a tak jsem s ním tančil, bylo to báječné, cítil jsem se tak výjimečně... Ale pak jsem kvůli tobě začal zpytovat svědomí, jak nějakej blbeček a šel jsem ti zavolat, jenže tys tam měl Steva..."
B: "Steva?"
J: "A tak jsem se vrátil k Todovi, našli jsme si místečko a on mě začal parádně kouřit... Jenže můj žaludek vypověděl službu a pak už jen vím, že jsem se probral tady... S Todem u své postele."
Právě jsem byl docela dost zmatený a nevěděl jsem, zda se mám smát anebo šílet, rozhodně jsem však věděl, že tohohle Toda nebo, jak se kurva jmenuje, chci mít od Justina co nejdál! Jenže na to, abych mu pomohl s odchodem, jsem neměl příležitost, poněvadž do pokoje dorazil doktor i s tou "milou" sestřičkou!
No comments:
Post a Comment