Nový díl.
JUSTIN
Abych byl naprosto upřímný tak musím říct, že Brian mě svou otázkou značně zaskočil, po jeho odchodu jsem ještě chvíli jen stál a zíral před sebe, nemohl jsem to totiž zpracovat, vím, že tohle byl můj plán, nechat jeho přijít za mnou, ale opravdu jsem nečekal, že to bude tak rychlé a především tak snadné, Brian se mě nikdy neptá na to, jestli budu v Babylonu a pokud ano, tak jen aby se ujistil, že tam rozhodně nebudu a on tak nebude muset při svém lovení řešit to, jak se mě zbavit, ale tentokrát se ptal z jednoho prostého důvodu - chtěl, abych tam byl, vím to, protože jsem mu to viděl na očích, jeho oči mi toho dokážou vždy prozradit tolik, že to je důvod, proč ještě pořád věřím tomu, že to, co mezi námi je, je skutečné a tentokrát jsem si zcela jistý, že on mě chce večer vidět, tak moc, že se musel ujistit, jestli přijdu a i když každá část mého těla chtěla doslova zakřičet, že ano, tak jsem se zkrátka ještě musel držet svého plánu, nemůžu mu to přeci udělat tak snadné, jen doufám, že se to nakonec neobrátí proti mně!
Debbie: "Co kdyby si rozpohyboval ten svůj kouzelnej zadek a šel něco dělat? Doufám, že mi tu nehodláš zase jen zaclánět?"
J: "Promiň, Debb, Brian mě jen trochu vykolejil."
Debbie: "To mě taky, jediný důvod, proč jsem mu nenakopala zadek, je ten, že věřím, že od tebe ho čeká mnohem horší trest."
J: "No v to doufám taky, protože zatím mám pocit, že si mě zase naprosto omotal kolem prstu."
Debbie: "A to jako jak? Poděkoval ti bez sarkasmu, když si mu podal ten sendvič?"
J: "Zeptal se mě, jestli budu večer v Babylonu."
Debbie: "Sakra, on si to snad chce opravdu vyžehlit."
J: "Myslíš?"
Debbie: "Doufám, protože jinak mu dám co proto!"
Debbie musela jít odnést další objednávky a já jsem tak na přemýšlení o tom zůstal sám a zatímco jsem se věnoval svým pracovním povinnostem, tedy alespoň z 50%, tak jsem došel ke dvěma závěrům nebo spíš možnostem, které mi tohle všechno vysvětlují - první, Brian si to opravdu chce vyžehlit, ale jen proto, aby mě měl zase jistého, kdykoliv si zamane, prostě se chce ujistit, že slovíčko samozřejmost mě pořád vystihuje a ta druhá, jednoduše si uvědomil, že to slovíčko mě už nevystihuje tak moc, jak si myslel a rozhodl se, že pokud mě nechce navždy ztratit, tak bude muset zkusit jiný přístup, kterým mi dá najevo, že mu ve skutečnosti nejsem tak moc ukradený, jak se snaží tvářit... No jedno je jisté ale, dnes večer to pravděpodobně zjistím!
J: "Budeš chtít ještě něco?"...Zastavil jsem se u Maikeyho stolu.
Maikey: "Ne, zaplatím... I když mohl bys mi dát s sebou pár citronových řezů."
J: "Tak já ti pro ně skočím."
Maikey šel rovnou za mnou, být to normální strávník, řekl bych si, že prostě chce jen zaplatit na baru, ale tohle je Maikey, nejlepší přítel Briana, on rozhodně nechce jen platit!
J: "Tady to je,"...Podal jsem mu krabičku a on mně nazpátek bankovku.
Maikey: "Drobný si nech."
J: "Díky."
Vážně jsem doufal, že se prostě jen rozloučí, otočí a odejde, nechtěl jsem s ním řešit svůj vztah s Brianem, který mu od začátku vadí, ale on místo toho dál jen stál a díval se na mě způsobem, o kterém si nejsem jistý, že má nějakou definici!
J: "Potřebuješ ještě něco?"
Maikey: "Já ani nevím, proč tohle dělám, ale Brian je můj nejlepší přítel, znám ho od svých 14 let a..."
J: "Já vím, on na kluky a na vztahy nehraje, to už si mi říkal, pamatuji si to, neboj."
Maikey: " Tohle říct nechci, Justine, chci říct, že ho takovýho, jaký teď je, neznám, ty v něm z nějakého mně neznámého důvodu, probouzíš něco, čeho se bojí, ale zároveň se toho nechce vzdát, on tě ve svém životě potřebuje, ať se mu to líbí nebo ne... Takže, ať už si na něho naštvaný sebevíc, on se cítí ještě hůř, i když to na sobě nedává znát, to mi věř, a proto ho v tom nedus dlouho, protože jinak se to otočí proti tobě a on se pravděpodobně dočista zblázní."
Maikey se po tomhle otočil a následně odešel, tentokrát to byl on, kdo mi dal důvod k tomu jen tak stát a tupě zírat před sebe, měl totiž pravdu, on jediný ho zná nejlíp a moc dobře ví, jak se Brian chová, když se v jeho životě děje něco, kvůli čemu se cítí hrozně a pokud jsem ho dobře pochopil, v podstatě mi řekl, že kvůli mně je schopný se chovat milionkrát hůř, pokud ho v tom budu dusit moc dlouho a z toho pro mě rozhodně nevzejde nic dobrého, tudíž můj plán se právě teď částečně sesypal jak domeček z karet, nesmím ho v tom dusit tak, jak jsem plánoval, ale i přes to musím přijít na způsob, jak ho konečně přimět k tomu, aby jednou pro vždy pochopil, že nejsem jeho samozřejmost, jsem totiž přesvědčený o tom, že jsem právě naopak jeho slabost!
Jakmile mi v 6 skončila šichta tak jsem upaloval domů, lépe řečeno k Debbie, pořád si nejsem jistý, jak přesně to u ní mám nazývat, řekněme, že do mého náhradního domova, kde jsem se s Vicem věnoval kulinářským dovednostem, abych alespoň částečně zaměstnal svojí mysl a okolo půl desáté jsem se šel připravit do Babylonu, dal jsem si opravdu záležet, chtěl jsem, aby už jen z pohledu na mě Brian šílel, no přiznejme si, on ze mě šílí pořád a to jak v dobrém tak i ve špatném slova smyslu, ale tentokrát jsem zkrátka chtěl získat jeho stoprocentní pozornost, chtěl jsem, abych pro něj existoval jen já a nikdo jiný!
Vic: "Páni, myslím, že Brian dnes bude mít co dělat, aby ti odolal."
J: "Myslíš? Pořád mám pocit, že tomu něco chybí."
Vic: "Věř mi, Brian bude mít oči jen pro tebe."
Musel jsem se z té představy usmát, bylo by opravdu hezké, kdyby alespoň pro jednou měl Brian zájem jen a jen o mě a ne o dalších deset tricků v jeho blízkosti!
J: "Kdybych se v noci nevrátil, vyřiď Debb, že..."
Vic: "Myslím, že ona si to domyslí sama."
J: "Jo, to asi jo... Tak zatím."
Vic: "Měj se a hodně štěstí."
J: "Díky."
Pomyslel jsem si, že to rozhodně budu potřebovat, protože to určitě nebude probíhat nijak zvlášť jednoduše a následně jsem se vydal rovnou do Babylonu a nebudu lhát, měl jsem žaludek doslova na vodě a když jsem tam dorazil, ještě se to zhoršilo, opravdu jsem totiž nevěděl, co mám dělat, svůj plán jsem zrealizovat nemohl, protože bych tím všechno pravděpodobně ještě zhoršil a jít rovnou za ním, ačkoliv ho popravdě ještě ani nevidím, by asi taky nebyl dobrý nápad, protože by věděl, že mě má zase v hrsti a vrátil by se ke své roli pitomce, kdy by hledal všemožné způsoby, jak mi dát zřetelně najevo, že jsem mu naprosto ukradený a že si mě najde, až mě bude potřebovat, tedy jako svou samozřejmost a ani jedno z toho se mi nelíbilo!
Sedl jsem si proto na bar a začal jsem jej vyhlížet, při čemž jsem si objednal něco k pití a tím jsem se v sobě snažil uhasit tu frustraci z toho, že nevím, jak si s touhle situací mám počít, jenže když jsem následně uviděl Briana tancovat na parketu mezi stovkou polonahých těl, z nichž dvě se tiskla na to jeho, tak jsem věděl, že budu potřebovat víc, než jen jednu skleničku!
No comments:
Post a Comment