Nový díl.
BRIAN
Vím, že Justin řekl, že do Babylonu přijde jen možná, což pokud se nepletu, je asi 50% šance a v jeho případě je to snížené ještě na polovinu, protože jsem si to u něj celkem dost podělal a on mě teď za to určitě bude chtít nějakým způsobem vydusit, tudíž šance na to, že přijde je ještě nižší, ale i přes to první, co jsem po příchodu do Babylonu udělal, bylo to, že jsem se po něm podíval, dá se říct, že jsem prolezl celý Babylon, ale stalo se přesně to, co jsem očekával - Justin nikde nebyl k nalezení a nebudu lhát, vůbec se mi to totiž nelíbilo, jak jsem ještě před pár měsíci šílel, protože mě stalkoval na každém kroku, tak teď bych nebyl ani trochu proti, kdyby se k tomu zase vrátil!
Když došlo na rozhodování mezi tím, zda svou špatnou náladu vyléčím za pomoci zadní místnosti anebo baru, rozhodl jsem pro možnost číslo dvě, přeci jen, pokud je tu i ta nejmenší šance na to, že se tu Justin objeví, tak je to on, s kým chci dneska, vlastně nejen dneska, být a nepotřebuju si to u něj ještě víc podělat tím, že mě najde s kalhoty u kolen v zadní místnosti, v jeho mysli by to totiž znamenalo to, že mi je naprosto ukradený a i když je pravda, že je lepší, když si myslí tohle a ne opak, tedy to, že mi není ukradený ani zdaleka, tak dneska to tak nemůžu nechat být... Ano, jsem si vědom toho, jak moc hloupě to zní, ale je to zkrátka tak!
Barman: "Co to bude?"
Objednal jsem si sklenku Jima Beama a to několikrát, jenže díky mé výdrží mi to nijak zvlášť neotupilo mysl a já si pořád, no možná, že i dokonce víc, uvědomoval svůj vztek, na sebe, na Justina, na celý svět... Kdybych nebyl idiot, co se zbláznil do puberťáka, tak bych tu teď neseděl a nenadával si do všech možných přezdívek, protože nebýt mé povahy a nesnesitelného ega, tak bych teď byl s ním! A pokud to vezmeme úplně od začátku, kde to všechno začalo, tak nebýt Justina, který se tak urputně snažil zůstat součástí mého života, tak by se nic od té chvíle, kdy jsem ho poznal, až do teď, nestalo a já bych byl pořád ten největší parchant na Liberty Avenue, kterého všichni chtějí a nikdo ho nemůže mít... Jenže Justin si v mém životě dokázal vydobyt to místo, o které tak moc stál a to až takové, že on je jediný, kdo mě mít může, protože on je má slabost!
Tohle filozofování o tom 'co by, kdyby' mě přimělo uchýlit se k tomu, čemu jsem se chtěl nejprve vyhnout, ale moje potřeby jsou zkrátka na úrovní 29 letého, věčně nadrženého a momentálně pěkně vytočeného chlapa, který když nemůže mít to, co tak moc chce, tak alespoň improvizuje a doufá, že mu to pomůže... Proto jsem do sebe vyklopil ještě jednu skleničku a následně jsem se vydal na parket, kde se na mě během několika vteřin přilepila hned dvě polonahá těla, která rozhodně stála za hřích, ale pořád měla jednu zásadní nedokonalost - nebyl to Justin!
Když mi však následně v kapse začala vibrovat ta otravná věc jménem mobilní telefon, všechny smysly mi radily, abych to ignoroval, ale jeden ne málo důležitý orgán v mém hrudníku, mě kvůli své naději na to, že je to třeba Justin, přiměl zjistit, kdo volá, ale ani zdaleka se na displeji nenacházelo Justinovo jméno.
B: "Co?!"
Maikey: "Volám nevhod?"
B: "Upřímně? Jo! Jsem uprostřed něčeho."
Maikey: "Takže k Woody's asi nepřijdeš?"
B: "Nevím, možná... Podle toho, jak se to tady vyvine,"...Dlaní jsem vyzkoušel pevnost zadku jednoho z tricků a došel jsem k závěru, že zatím se to vyvíjí velmi dobře.
Maikey: "Dobře, tak když tak..."
B: "Měj se, Maikey,"...Zavěsil jsem, nezajímalo mě, co mi chce říct, protože právě teď jsem měl na práci mnohem důležitější věci a ty s telefonováním s mým nejlepším kamarádem nemají nic společného.
Bylo tudíž na čase si připustit, že Justin nepřijde a tak mi už nebránilo nic v tom se naprosto uvolnit a být zase tím, kým jsem, jenže přesně v momentě, kdy jsem chtěl se svými úlovky zamířit do zadní místnosti, tak mé periferní vidění zbystřilo blonďatou hřívu, kterou jsem po otočení hlavy mohl s jistotou přiřadit k Justinově dokonalosti, která nemohla být dokonalejší, doslova mě jeho krása omámila, nedokázal jsem ani dýchat, měl jsem jednoduše oči jen pro něj, až jsem i zapomněl na to, že se nacházím v přítomnosti dvou teď už naprosto zbytečných tricků, ale když jsem se vzápětí dokázal soustředit i na něco jiného, než je Justinův omračující vzhled, tak jsem z jeho očí dokázal vyčíst, že je minimálně naštvaný, jenže z nějakého mně neznámého důvodu mě to nepřimělo se vydat rovnou za ním, místo toho jsem s nimi tančil dál, ale pohled jsem dál věnoval pouze jemu, byl pro mě středem naprosto všeho! Jenže stačilo tak málo jako se na zlomek několika vteřin nesoustředit a Justinovo barová židlička byla najednou prázdná, v ten okamžik jsem ty dva odstrčil a vydal jsem se ho hledat, ale když jsem následně zase skončil tam, kde jsem začal, tedy na parketu, tak jsem věděl, že je pryč, proto jsem tam zůstal stát a tupě zírat do prostoru před sebou, věděl jsem totiž, že tohle už nemůže být horší!
J: "Ahoj."
Musel jsem sebou cuknout, protože jestli tohle nebyl pouhý výplod mé fantazie, tak je jisté, že Justin stojí právě teď za mnou a má pro mě připravený jakýsi druh odplaty.
B: "Ahoj,"...Otočil jsem se k němu a zachoval jsem si klidnou tvář, nemohl jsem si dovolit, aby se mu podařilo vyčíst, že jsem posledních několik hodin trpěl bez jeho blízkosti a že jsem dokonce, ne jednou, ale hned dvakrát obešel celej tenhle klub, jen abych ho našel!
J: "Kde máš ty přísavky?"
B: "Koho máš na mysli? Tahle definice se vztahuje na hodně lidí v mém životě,"...Ne, že bych nevěděl, koho myslí, ale na hlupáka jsem si zkrátka hrát musel, to bych nebyl já, kdyby ne.
J: "Víš moc dobře, koho myslím."
B: "Jo ty myslíš ty dva bez triček, co se na mě ještě před chvílí tak lepili... Nemám ponětí."
J: "Myslel jsem, že máš rád, když se na tebe někdo tiskne a ještě polonahý... Tak co, že sis je nechal utéct?"
B: "Měl jsem důležitější věci na práci."
J: "Jako třeba?"
B: "To neřeš,"...Nevím, jak se to stalo, ale zničehonic jsem si ho k sobě přitáhl za tu černou košili, co ho tak náramně obepínala.
J: "Co to děláš?"
B: "Mám rád, když se ke mně někdo tiskne, sám si to říkal."
J: "Ale mně jaksi něco chybí... nejsem polonahý."
B: "Jsem si jistý, že se to dá zařídit."
Začal jsem mu rozepínat jeden knoflíček košile za druhým a následně jsem ji z něho sundal, abych si mohl vychutnat pohled na jeho mladé, pevné, dokonalé tělo a hned poté jsem si jej k sobě přitiskl ještě víc, abych s ním mohl začít tančit mezi stovky polonahými těly, z nichž mě však zajímalo jen jedno jediné - to jeho!
Nemůžu sice říct, že se právě teď všechno vyřešilo, protože určitě ne, ale dokud je to ve fázi, kdy budeme předstírat, že je všechno naprosto v pohodě a vychutnávat si vzájemnou blízkost, tak nemůžu být spokojenější, tohle je totiž přesně to, co jsem tak moc potřeboval - mít ho u sebe!
No comments:
Post a Comment