Poslední díl.
JUSTIN
Jedna věc je plány mít, něco jiného je však dokázat je zrealizovat, to totiž v tomhle případě, kdy se má nahá, rozpálená kůže tiskla na Brianovo tělo, bylo naprosto nemožné, nedokázal jsem přemýšlet nad tím, jak dát jednou pro vždy Brianovi najevo, že jsem mnohem víc, než jen samozřejmost, za kterou mě od začátku považuje, dokázal jsem totiž myslet pouze na to, jak moc příjemné je být v jeho blízkosti a vidět, že po mně touží úplně stejně jako já toužím po něm a i když jsem sem zprvu přišel za naprosto jiným účelem, tak právě teď jsem chtěl jen jedno jediné - aby tahle chvíle neskončila! Nejlíp nikdy. A pokud se nepletu, můj plán se alespoň z části vydařil, Brian měl totiž oči opravdu jen pro mě!
B: "Co že ses nakonec rozhodl přijít?"
J: "Říkal jsem, že přijdu."
B: "Řekl jsi možná."
J: "A přišel jsem... Snad ti nebylo smutno? Není to tak dlouho, co ti vadilo, když jsem tě pronásledoval na každém kroku."
B: "Tak za prvé, smutno mi opravdu nebylo, nebyl jsem daleko od toho tancovat oslavný tanec a za druhé, pořád mi to vadí."
J: "Ahaaa."
Je vám asi jasné, že jsem mu nevěřil ani nos mezi očima, já jsem totiž viděl, jak mě všude hledal, když jsem se během jeho několika vteřinové nepozornosti odplížil od baru, abych odešel domů, jenže to jsem si vzápětí rozmyslel, poněvadž mě zajímalo, co Brian udělá, pokud mě ztratí z dohledu, zda mu to bude fuk a dál se bude věnovat těm dvěma polonahým klukům anebo se mě pokusí najít a udělal přesně to, v co jsem doufal - dal mi najevo, že mu ani zdaleka nejsem lhostejný tím, že se šel po mně podívat!
B: "To má znamenat co?"
J: "Co přesně myslíš?"
B: "To tvoje 'ahaaa' a především ten tón."
J: "Vůbec nevím, o čem to mluvíš, prostě ahaaa."
B: "Štveš mě, víš to?"
J: "Jo, ale i přes to jsem ten, s kým tancuješ."
B: "Tancuješ dobře, nebudu se zahazovat s nějakými jelity."
J: "Určitě je to ten jediný důvod?"
B: "Měl bych mít snad i jiný?"
J: "Nevím, třeba ten, že mě máš jednoduše rád ve své blízkosti... A taky jsem si docela dost jistý, že víš, že si idiot a ten včerejšek se mi snažíš vynahradit."
B: "Justine, řekni, ty ses praštil někde do hlavy?"
Je to Brian a ten se mě vždycky slovy bude snažit přesvědčit o opaku, o tom, že do něj vůbec nevidím, o tom, že vím kulový o jeho citech ke mně a především o tom, že vlastně žádné city ani nemá a už vůbec ne ke mně, ale právě teď jsem z jeho očí, z jeho gest a celkového postoje těla, mohl bez problému vyčíst, že to, co říkám, je pravda, on se mi opravdu snaží ten včerejšek vynahradit a co víc, snaží se mi omluvit, sice tím svým skrytým způsobem, ale snaží a to má pro mě velkou cenu, protože to znamená, že jsem pro něho přeci jen víc, než jen samozřejmost, otázka ale je, jestli to ví i on!
J: "Nevím o tom."
B: "Tak by ses měl dát radši vyšetřit, nikdy nevíš."
J: "Rozhodně na tebe dám."
Ačkoliv by mě právě teď měl štvát, protože se prostě nedokáže chovat normálně i přes to, že ví, že tentokrát má opravdu co napravovat, tak místo toho jsem se dokázal jen přihlouple a především zamilovaně usmívat, přišel mi roztomilý, snažil se mi dát najevo, že ho ten včerejšek mrzí, protože věřte, že kdyby se to nestalo tak právě teď obývá zadní místnost s kalhoty u kolen a neřeší mou existenci, místo toho ale neřeší existenci všech okolo a věnuje svou stoprocentní pozornost jen mně, i když má sice pořád nějaké výhrady, ale to je prostě, jak už jsem řekl, celý Brian, víc od něj požadovat teď nemůžu a nejspíš nikdy nebudu moct, ale pokud se mi teď podařilo ho dostat do bodu, kdy si je vědom toho, že se ke mně musí naučit chovat jinak, protože by mě jinak mohl ztratit, tak to znamená, že jsem s ním za pouhé ani ne dva dny ušel opravdový kus cesty, který by mohl náš vztah posunout zase o něco dál!
B: "Můžeš mi říct, proč se tak přihlouple usmíváš?"...Snažil působit jako, že ho to štve, ale já věděl, že je rád, on můj úsměv miluje.
J: "Protože myslím, že to víš."
B: "Co? Že si na hlavu? To vím!"
J: "Že jsem tvá slabost a ne samozřejmost."
B: "Víš ty co? Už nepij,"...Přisál se na má ústa a snažil se má slova ignorovat, já jsem si ale jistý, že ví, že mám pravdu!
BRIAN
Má slabost a ne samozřejmost? Patetická slova či snad pravdivá? Asi nejspíš obojí, patetická, protože ještě nedávno by mě nic takového ani nepadlo, jelikož jsem byl singl, což pořád jsem, jen už ne v tolika definicích co dřív, spíš řekněme, že mám s Justinem jakýsi druh nekonvenčního vztahu, který mě sice obtěžuje, ale ani za nic bych se ho už nedokázal vzdát, i kdybych sebevíc chtěl, a já nechci! A pravdivá, protože jsem si moc dobře vědom toho, že už Justina nemohu brát jen jako samozřejmost, on má do samozřejmosti opravdu daleko, je to kluk, který pro mě představuje to nejhorší a zároveň to nejlepší v mém životě a kdybych ho měl brát jen jako samozřejmost tak by pro mě nesměl nic znamenat, jenže on tuhle hranici překročil už dávno, asi nejspíš v momentě, kdy se dokázal stát mou slabostí, protože tou on opravdu je, vždyť se na mě podívejte, dřív bych se v tuhle hodinu nacházel s dalším z mnoha tricků, místo toho jsem ale právě teď s tímhle blonďatým hlupákem, který si nejspíš ani neuvědomuje, do čeho se to se mnou vlastně uvrtal a majetnicky si ho tu střežím, všem dávám najevo, komu patří a navždy patřit bude, ano tohle je má slabost, jmenuje se 'JUSTIN!'
J: "Tak co máš v plánu?"
B: "Kdy?"
J: "Teď? Jen se snažím připravit na to, až se sebereš a půjdeš se věnovat svým každodenním plánům, abych si když tak naplánoval své."
Nejsem si jistý, zda si se mnou jen hrál anebo si to opravdu neuvědomoval, ale to jakým způsobem tu otázku podal, mi dávalo jasně najevo, že ví, že s nikým jiným, než s ním dnes plány nemám, jemu ale prostě šlo o to, abych mu to řekl, chtěl to zkrátka slyšet, jenže to mě zahnalo do úzkých, víte, že pokud přijde na vyjadřování citů a podobných kravin, tak mluvit neumím, ví to Justin, vím to já, všichni to vědí, jenže jeho to i přes to nezastavilo před tím to ze mě začít páčit!
J: "Řekneš mi to nebo to je tajemství?"...Moje mlčení mu asi vadilo.
B: "Co kdybych ti to raději ukázal,"...Chytil jsem ho za opasek kalhot a zamířil jsem s ním rovnou do zadní místnosti.
Natiskl jsem ho na jednu ze stěn a hladově jsem si podrobil jeho ústa, která nemohla chutnat líp, a dlaněmi jsem putoval po jeho rozpáleném těle.
B: "Tak jsou ti mé plány jasné?"
J: "Jasnější už být nemohou."
Usmál jsem se a následně jsem si šel vychutnat to, po čem jsem tak moc toužil, lépe řečeno, po čem jsme oba toužili! Nejsem si moc jistý, jakým směrem se bude náš nekonvenční a především nedefinovatelný vztah ubírat, ale jsem si jistý tím, že dokud na to nepřijdu, tak se budu muset naučit chovat jako menší idiot, abych neriskoval, že se jednoho dne z mé slabosti stane má minulost, protože ať už mě Justin štve sebevíc, tak mi na něm opravdu záleží a chci, aby byl součástí mého života na hodně dlouhou dobu!
No comments:
Post a Comment