VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Dneska se cítím zatraceně mizerně, vůbec si mi nechce vylézt z postele, mám kocovinu, protože jsem celý večer propil, což u mě není nijak zvlášť velká novinka, ale bohužel včera to bylo jiné, už zase jsem narazil na jeden z těch článků o Justinovi "Slavný Pittsburghský malíř, Justin Taylor, bude mít velkou výstavu v Londýně!" Na té fotografii měl zase ten svůj sunshinovský úsměv, ten, který jsem tak rád slíbával z jeho tváře! Je vidět že je šťastný, má vše, po čem kdy toužil a za to jsem rád, ale zároveň jsem na něj hrozně naštvanej, zatímco on si užívá nejlepší roky svého života, žije si v New Yorku a má vybudovanou kariéru, tak já tu zapíjím smutek po něm, smutek, který trvá už pět zkurvených let! Pořád na něj musím myslet, představuju si, jak mě líbá, jak se ke mně tiskne, jak se mě dotýká po celém mém těle... Jeho ústa pomalu směřují dolů po mé hrudi, nejprve mě začne třít dlaní, rukou přejíždí po celé mé délce, po chvíli přidá i ústa, nejprve jen saje špičku, jsem doslova v extázi, a teď už mě do úst bere celého, cítím, že se orgasmus nevyhnutelně blíží, už stačí jen tak málo... Když v tom najednou někdo začne klepat na dveře, vytrhne mě z mé fantazie a já jsem zase zpátky na zemi a uvědomuji si, že jediné ruce, které se mě dotýkaly, byly moje.
Nasraně se tedy zvedám a jdu zjistit, který idiot mě zase otravuje, pomalu otevírám dveře, a koho mezi nimi nevidím stát - mou kouli na noze - Maikey!
B: "Co tu chceš?"...Štěkl jsem.
Maikey: "No promiň, že jsem přišel zjistit, zda jsi ještě naživu, vzhledem k tomu, že ses už dva dny neozval a přes týden nikde neukázal. Bože, ty vypadáš!"...Zhodnotil můj "báječný" vzhled.
B: "Díky, mami, ale nepotřebuju, aby ses o mě staral, nepotřebuju nikoho, vrať se ke své ženušce."
Maikey: "Přestaň se chovat jako debil a neříkej mi, že nikoho nepotřebuješ! Viděl ses v poslední době v zrcadle? Kdy ses naposledy holil?"
B: "Mám rád strniště, to nevíš?"...Pronesl jsem ironicky.
Maikey: "Ne to opravdu nevím, protože, co si pamatuju, znám tě nějaký ten pátek a vím, že si vždy měl tvář jako dětskou prdelku."
B: "Nech si ty zdrobněliny a padej, nemám na tebe náladu."
Maikey: "Ajéje už je to tu zase, to tvoje období."
B: "Zadrž, co to meleš? Jaký období?"
Maikey: "Justinovský období, už zase si četl nějakej článek o něm, že?"
B: "Dobře, Maikey, je čas na tvé prášky! Já žádný období nemám a už vůbec ne Justinovský."
Maikey: "Fajn, jak myslíš, už o tom ani neceknu, ale pojď se mnou do jídelny, máma už po tobě chce nechat vyhlásit pátrání."
B: "No to mi ještě scházelo, nikam nejdu a už vůbec ne za tvou hysterickou matkou."
Maikey: "Pěkně prosím, smutně koukám... Víš, že pokud tě nedotáhnu, moje matka mě stáhne z kůže, že jo?"
B: "A proč si myslíš, že by mě to mělo zajímat?"
Maikey: "Protože jsme nejlepší kamarádi už přes dvacet let, vždycky si na mě dával pozor a protože mě miluješ."
Na tohle mi bohužel došly argumenty, a jelikož stejně nemám co na práci, kromě utápění se tu v žalu kvůli Justinovi, vlastně, když si to tak vezmu, tak něco na tom Justinovským období asi bude, ale nahlas to nikdy nepřiznám, na to jsem až moc hrdej, takže mi asi nic jinýho, než s ním jít, nezbývá!
B: "Fajn půjdu s tebou, ale ty mi tady na místě slíbíš, že mě s tvojí matkou nenecháš ani 5 vteřin o samotě, protože jestli jo, nebude to ona, kdo tě stáhne z kůže."
Maikey: "Jo jasně,"... Začal se smát
B: "Myslím to smrtelně vážně!"...Podíval jsem se na něj s vražedným výrazem.
Maikey: "Dobře, slibuju!"...Do smíchu už mu tolik nebylo, za to mě ano!
Jakmile jsme vstoupili do jídelny a Debbie nás zpozorovala, rozeběhla se proti nám jako buldozer a začala mě pohlavkovat... Hezčí uvítání jsem ani nečekal!
Debbie: "Kde... jsi... sakra... byl... ty pitomče jeden?!"
B: "Proč mají všichni potřebu plést se do toho, kde se nacházím? Nejdřív tvůj praštěnej syn a teď ty!"
Maikey: "Díky moc,"...Pronesl sarkasticky
B: "Není zač, vždy k službám"
Debbie: "Maikey, miluju tě, jsi můj syn, ale mohl bys vypadnout a nechat mě s Brianem o samotě?"
Maikey: "S radostí!"
B: "Ať tě to ani nenapadne, víš, co jsem ti slíbil?"...Přecedil jsem skrz zuby.
Maikey: "Briane, promiň, ale momentálně mám větší strach z mojí matky než z tebe."
Debbie: "Hodnej syn."
B: "Mai..."... Ani jsem to nedořekl a už byl pryč, mizera jeden!
Debbie: "Sednout!"
B: "Vypadám jak pes?"
Debbie: "Sedni si na zadek nebo tě k tý stoličce přišpendlím!"
B: "Ano, mami,"...Řekl jsem s co největší ironií v mém hlase!
Nechtěl jsem slyšet, co má na srdci, věděl jsem, že se to bude týkat Justina a že jako obvykle bude mít pravdu, na druhou stranu jsem si s ní promluvit chtěl... Jen s Debbie jsem si o něm vždy mohl promluvit a věděl jsem, že si to nechá jen pro sebe. Po rozhovoru s ní se mi vždy nějakým způsobem uleví, ale nahlas bych jí to nikdy nepřiznal!
B: "Tak co máš na srdíčku?"
Debbie: "Nech si ty pitomosti a podívej se mi do očí."
Chvíli jsem váhal, ale nakonec to udělal, nevím, jak to dělá, ale pohled do jejích očí mě vždy dokáže zklidnit!
B: "Dobře, koukám ti do očí, uši mám napnutý a skoro nedýchám, tak povídej."
Debbie: "Jeď za ním."
Věděl jsem, co má na mysli, ale dělal jsem ze sebe jako obvykle idiota, což není zas takovej problém, protože idiot vážně jsem!
B: "Nevím, jestli sem ti to už říkal, ale já už vím, že Santa Claus neexistuje, takže cesta na severní pól by byla celkem zbytečná."
Debbie: "To seš vážně takovej pitomec nebo si na něj jen hraješ? Myslela jsem Justina!"
B: "A co tě přimělo si myslet, že mám potřebu za ním jet?"
Debbie: "Protože ho miluješ, protože ti chybí a hlavně proto, že už mě nebaví koukat na ten tvůj ztrápenenej obličej, pokaždý, když máš to svoje období."
B: "Kurva, to jste se proti mně dneska všichni spikli?! Já žádný posraný období nemám, nikdy jsem neměl a nikdy mít nebudu. Vyjádřil jsem se jasně?"
Doufal jsem, že tím Debbie už konečně umlčím, ale mělo to přesně opačný účinek! Myslím, že dneska se z ní leda tak zblázním!
No comments:
Post a Comment