BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Cítil jsem se naprosto bezmocně a částečně i provinile, protože kdybych neustále nedával pozor jen na to, abych Justinovi nějak nenaznačil svoje city k němu, tak jsem si mohl dřív všimnout toho, že s ním něco není v pořádku a pak, když jsem zjistil, že mu je zle, dokonce i mizerně, tak jsem vůbec neměl čekat na to, zda se mu udělá líp, ale místo toho ho rovnou vzít k doktorovi, to by pak neměl otřes mozku, nepotřeboval by dva stehy a věděli bychom, že ta bolest břicha pochází od slepého střeva, které jen zázrakem ještě neprasklo!
B: "Tak jak se cítíš?"
J: "Jako kdybych se praštil do hlavy,"...Usmál se.
B: "Hlavně, že jsem ti říkal, aby ses tam nepřizabil, že?"
J: "Příště se polepším."
B: "To teda ne! Žádné příště nebude."
J: "To máš pravdu, jelikož se mi to slepé střevo chystají za chvíli vyndat."
B: "Budeš v pořádku, uvidíš."
J: "Já vím, ty se o to postaráš."
Kdybych promluvil tak bych mu určitě odpověděl něco ve smyslu, ať se o sebe postará sám, protože je to pro mě zkrátka snazší vyslovit něco takového, než mu říct pravdu, takže jsem ho místo toho raději jen políbil, aby pochopil, že já tu pro něho vždycky budu, ať se děje, co děje a že se o něho vždycky postarám.