Burning From The Inside // 11 //

 

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

( May 2013 - minulost)

Pokud by měl Justin vyjmenovat, co patří k jeho nejoblíbenější věcem na celém světě, jednou z nich by bylo právě tohle - probuzení se do toho nejslunnějšího dne, kdy z venku může slyšet zpěv ptáků a cítit linoucí se vůni kávy, kterou Brian právě připravuje, protože ví, že Justin by bez ní nepřežil ráno. Ale je to právě Brian, který každé jeho ráno dělá lepší a teď když může navíc vidět to nadšení vepsané v jeho tváři, protože zanedlouho dorazí jeho syn, to je ze všeho nejlepší. Vidět ho šťastného.

"Dobré ráno," Brian se usmál od ucha k uchu. "Udělal jsem ti kafe."

"To vidím," Justin si kousl do rtu. "Jsi nejlepší."

"Já vím."

"A samolibý," Justin se zasmál. 

Brian mu podal hrnek a následně ho políbil na dobré ráno, "Miluješ to na mě."

Justin musel souhlasit, samolibost byla na Brianovi jednoduše sexy... nemohl si pomoct.

"Ne, že bych si stěžoval, ale víš, že je už po deváté, že jo?" mrkl po něm Justin.

"Uh-hmm. Hodiny ještě zvládám, zas tak senilní zatím nejsem," ušklíbl se Brian.

"A neměl bys být náhodou v práci?"

"Ted se o to postará, dneska jsem jenom tvůj a Gusův."

"Tak to si rozhodně nestěžuju," Jednou rukou odložil svůj hrnek na noční stolek a druhou si přitáhl Briana k sobě a vášnivě ho políbil. Brian manévroval tak, aby omylem nezalehl Justinovu nohu, což pro něj nebylo zrovna jednoduché.

"Vidím, že bych měl doma zůstávat častěji," vydechl Brian.

"Víš, že bych si nic nepřál víc."

Vzájemně si k sobě natiskli čela a přivřeli oči, jako kdyby oba zpracovávali chvíli okamžiku a jen si užívali spojení, které mezi sebou měli od samého začátku, ale během těch let nabralo na síle.

"Justine," začal Brian.

"Jo?"

"Je tu něco, co bys..."

Ať už chtěl říct Brian cokoliv, zvonící telefon mu v tom zabránil. Justin se cítil frustrovaně, protože měl pocit, že tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy s ním chtěl být Brian ohledně něčeho opravdu upřímný, ale stačilo málo a změnilo se to v prach. 

"Kdo to byl?"

"Ted. Nemohl najít nějaké smlouvy."

"Ach."

"Kde jsme to skončili?" Brian se zase začal sunout k Justinovi se svůdným výrazem ve tváři.

"Myslím, že jsi mi chtěl něco říct," Justin se na něj nadějeplně podíval.

"Vážně? Hm, už si nevzpomínám. Asi to nic nebylo."

Justin věděl, že bylo, ale co... to se nejspíš nikdy nedozví.

----

"Zjistil jste, co vám tehdy chtěl říct?"

"Ne," Justin vydechl nešťastně. "Nebo teda až do teď mě nic nenapadalo... ale možná mi chtěl říct o tom Kinnetiku, že se ho rozhodl převést na Teda a být se mnou víc doma. To jediné mi dává smysl. Ale ubíjí mě, že to nikdy nebudu vědět s jistotou... zbývalo nám už to málo času spolu a Brian mi chtěl něco říct, něco, co se mu očividně neříkalo snadno... ale já se nikdy nedozvím, co to bylo," Justin nebyl schopný zabránit slzám, které si našly cestu ven.

----

"Oh, to budou oni!" Justin vyhrkl radostně z gauče, když se rozezněl zvonek. Štvalo ho, že jim nemůže běžet otevřít sám. Těšil na Guse jako malý kluk.

Brian se tam hned vydal svižným krokem a Justin mohl následně slyšet Gusův smích, který byl hudbou pro jeho uši, stejně jako radost v Brianově hlase.

Měl pocit, že tam sedí celou věčnost, než se konečně všichni tři objevili.

"Už jsem myslel, že jste na mě zapomněli," zatvářil se Justin dotčeně.

"Strejdo Justine!" Gus se k němu hned rozeběhl jako neřízená střela.

"Opatrně!" Brian ho jen tak tak zastavil, než Justinovi pochroumal jeho nohu ještě víc. "Mluvili jsme o tom... strejda Justin je teď mrzák."

Justin po něm jen hodil vražedný výraz, ale nehodlal si nechat zkazit tuhle posvátnou chvilku.

"Ups," Gus se zatvářil provinile, ale to hned v další vteřinu zmizelo, když Justina konečně objímal. "Můžu ti něco pak namalovat na sádru?" zeptal se nadšený jen z té představy.

"Ahoj, taky tě rád vidím, Gusi," Justin se zasmál. "A jasně že jo. Uděláme z ní tu nejvíc cool sádru na světě."

"Juchůůů!"

"Nazdárek, paciente," Lindsay se sklonila, aby Justina líbla na tvář.

"Linds," Justin se na ni usmál. "Co si dáš - kafe, čaj, vodu?"

"Bohužel nic, budu muset vyrazit zpátky."

"Hned teď?" zarazili se oba.

"J.R. dneska spí u kamarádky a vzhledem k tomu, že tu Gus bude s vámi, máme po dlouhé době čas jenom pro sebe, takže toho chceme využít - máme rezervaci v restauraci."

"Hmmm, vidím, že jsme vám zahráli do karet," uchechtl se Brian. "Hlavně nerozbijte postel."

"Briane," Justin protočil oči. "Doufám, že si večer užijete."

"Děkuju, zlato. A my dva se uvidíme v neděli, dobře?" obrátila se ke Gusovi. 

"Dobře," odpověděl nepřítomně, už plánujíc, co Justinovi namaluje na jeho sádru.

Brian šel následně Lindsay vyprovodit a poté mohla konečně začít jejich pánská jízda, kterou měl Gus zcela na starost a mohl si vybírat, co budou dělat... teda kromě věcí, které zahrnovaly něco nebezpečného... či byly naprosto mimo Brianovu trpělivost. Tak nějak...

"Tohle mě zabije," povzdychl si Brian frustrovaně. "Jak mám sakra z takových písmen vytvořit slovo, které budu navazovat na ty bláboly, které jste tam vy dva už naservírovali?"

Gus se rozesmál na celé kolo, bavilo ho, když mohl tátu přivádět k šílenství a Justin si to užíval úplně stejně. Brian nebyl zrovna člověk, který by hrál deskové hry a ukecat ho ke scrabble nebylo nic snadného, ale když si Gus něco zamane, není zrovna snadné říct mu ne. A tak tu teď sedí a naprosto Briana drtí, dokonce i jeho 13 letý syn, který zdá se, zná víc slov, než on.

"Můžu pomoct, jestli chceš," nabídl se Justin.

"To je podvádění!" vyhrkl Gus hned.

"Tak asi ne," zasmál se Justin.

"Mizerové."

Trvalo ještě další půl hodinu, než to konečně dohráli a Gus je oba porazil. Brian se zapřísáhl, že i kdyby ho mučili, už k téhle hře nikdy nesvolí... vlastně že ji pro jistotu spálí v krbu, aby je to nikdy už ani nenapadlo. Oba se na jeho účet dobře bavili.

"Tak co teď, mladý muži?" otázal se Brian.

"Nějaký film!"

"Hmm, tak se podíváme, co tam máme... chceš pohádku, komedii..."

"Horor!"

Brian se zarazil a Justin se zakuckal vodou, kterou právě pil. Tohle rozhodně ani jeden nečekal.

"Tak to bude ne," odpověděl Brian rázně.

"Ale no tak, tati!"

"Gusi, jestli nechceš, aby mě tvoje matky vykastro..."

"Briane!"

"Vykastro-co?" zeptal se hned Gus.

"Ale nic. Zkrátka horor nebude. Na to máš ještě pár let čas."

"Už jsem nějaké viděl a není to tak hrozné."

"Tak viděl, hm?" zadivil se Justin.

"Jo. U Scotta McAdamse... ukradl je rodičům, tak jsme se dívali, když jsem u něj spal..."

"Nepovídej. Myslím, že se budu muset stavit u jeho rodičů na slovíčko," pronesl si hned Brian mezi zuby.

"Tati!"

Justin se musel smát, nejen, že moc dobře věděl, jaký to je být 13 letý zvědavý kluk, který sám udělal různé věci za zády rodičů, ale vidět, jak otcovsky se Brian chová ohledně věci, která by mu jindy přišla naprosto stupidní, bylo jednoduše k sežrání.

"Že to neřekneš mamkám?" Gus po něm hodil psí oči.

"Neboj se, Gusi, zařídím, aby si nechal jazyk za zuby," Justin se podíval na Briana proradně a ten mu dal výrazem jasně najevo, že to si ještě odskáče. "Ale horory odložíme až tak za dva až tři roky, dobře?"

"Hmmm," souhlasil, ale nebyl ani trochu nadšený.

Nakonec proto vybrali komedii a celou dobu se smáli, až je břicho bolelo. Justin se nemohl vynadívat na tu svojí malou rodinku, Brian byl šťastný jako už dlouho ne a Gus mu byl čím dál víc podobný - nejen svým vzhledem, ale i chováním. Možná spolu netrávili tolik času, ale Gus z něj rozhodně získal ty nejlepší věci.

Poté Guse společně uložili do postele, on z toho neměl zrovna radost, ale už takhle překročili jeho večerku o celou hodinu a ve výsledku spal do deseti minut jako špalek. Justin mu ještě předtím musel slíbit, že se zítra určitě vrhnou na tu sádru.

A nakonec se i oni dva vydali do postele.

"Mám pocit, že mi roste před očima."

"Však vyrostl... myslím, že bude vysoký jako ty. Navíc je ti tak šíleně podobný. Bude to lamač srdcí - těžko říct, jestli dívčích nebo chlapeckých," uchechtl se Justin.

"Co víc říct - skvělé geny se nezapřou," Brian se pousmál.

"To rozhodně ne."

"Ale ať už je ten Scott McAdams kdokoliv, chci jeho hlavu na špalku."

"No tak, děláš, jako kdybys v jeho věku nedělal takové věci."

"V jeho věku jsem čekal na to, až táta přijde z hospody a bude hledat důvody, proč mi vrazit facku."

"A přesně proto buď rád, že Gus jenom kouká na horory."

Brian přikývl na souhlas, lepší, když jeho syn na horory kouká a nežije v žádném jako on, když byl kluk.

"Myslím, že bys ho měl zítra vzít ven. Něco podniknout," navrhl Justin.

"Zapomněl jsi, že nemůžeš chodit?"

"Jenom vy dva myslím. Zasloužíte si nějaký čas spolu."

"Nenechám tě tady samotného."

"Nebudu sám, přijde Daphne."

"Ach, Daphne, moje náhradnice."

"Tebe nikdy nikdo nenahradí."

"To doufám, ale mám pocit, že kdyby měla penis, tak bych svoje místo neměl tak jisté..."

"Hmmm, tak jsem nad tím nepřemýšlel."

"Hej!" Brian ho plácl po zadku. "Patříš jenom mně."

"Samozřejmě," Justin se zaculil a políbil ho. "Ale opravdu byste měli něco podniknout."

"A nebude tě mrzet, že tu zůstaneš?"

"Budu v pohodě."

A nejen to, potřebuje tenhle palác pro sebe, aby s Daphne mohl zorganizovat to nejlepší domácí rande, které si jde jenom představit. Už teď se nemohl dočkat.

----

(May 25, 2013 - osudný den)

Jindy klidné ráno, bylo díky Gusovi přeměněno na bitevní pole, když na ně nečekaně zaútočil v posteli a začal do nich bouchat polštářem a vykřikovat, aby konečně vstávali. Gus naštěstí už věděl, že musí dávat pozor na Justinovu nohu, takže to především odnášel Brian, ale ani Justin nebyl zcela ušetřen. Ti dva však neotáleli a začali se v této polštářové bitvě bránit, což nakonec vedlo k tomu, že všichni tři padli vyčerpáním na postel, dýchajíc jak zběsilí... ovšem Gus potřeboval na zotavení mnohem méně času, než oni dva, takže v momentě, co on už naléhal, aby vylezli z posteli, oni stále hledali svoje plíce.

"No tak, vy dva lenoši!"

Brian s Justinem se na sebe zaskočeně podívali a následně na Guse, který se nemohl přestat smát.

"Ten kluk nás zabije," zalapal Brian po dechu frustrovaně.

"Už nejsme nejmladší, přiznejme si to," přitakal Justin.

"No tak to moment, pořád jsme mladí a pořád jsme krásní."

"Samozřejmě," ušklíbl se Justin a Briana políbil.

"Eww," ozval se hned Gus. 

"Co kdybys upaloval dolů a všem nám nalil džus, já zatím pomůžu strejdovi dolů?"

"Tak joo," Gus ani chvíli neváhal a už běžel dolů.

"Teda, rozhodně poslouchá jako hodinky," zasmál se Justin.

"To je můj kluk."

"Tak v tom bych si zrovna nefandil," popíchl ho Justin.

"Já tě tu snad nechám shnít v té posteli."

"To by sis nedovolil."

"Myslíš jo?"

"Myslím," odvětil Justin jistě.

A měl pravdu, Brian ho jednoduše až moc miluje na to, aby ho zanechal takovému osudu a tak se nakonec o deset minut později společně dobelhali do kuchyně, kde už Gus netrpělivě vyčkával, zatímco připravil všechny ingredience na palačinky.

"Hádám, že budeme mít palačinky," zasmál se Justin.

Všichni tři se na ně následně vrhli a společnými silami je vytvořili, oba byli překvapení tím, jak to Gusovi jde na to, kolik let mu je, ale dalo by se říct, že zkrátka zdědil dobré vlastnosti i od Justina... pak že lidi musí být příbuzní krví.

"Gusi, co bys řekl na to, že bychom se dnes stavili u strejdy Mika v jeho krámku s komiksy?"

"Joo!" rozradostnil se Gus hned.

"A pak nějaké kino?"

"Ano, ano!"

"A zbytek vymyslíme po cestě."

"Ty jdeš taky strejdo?"

"Ne, to je jenom pro vás dva... já tu mám nějakou práci."

"Práci?" zadivil se Brian.

"Nebuď zvědavej, budeš brzo..."

"Ani to nevyslovuj."

"Mlčím jako hrob. A jediné, co ti můžu říct je to, že pro tvoje vlastní dobro bys měl Guse utahat natolik, že až přijdete domů, bude chtít běžet rovnou do postele."

Brianovi se hned v hlavě začaly tvořit nejrůznější myšlenky, které se mu dost těžce ovládaly... a ať už Justin plánoval cokoliv, Brian byl rozhodně natěšený.

"Ale počkat, co ta sádra?" naléhal Gus.

"Uhm, tak co kdybys mi teď rychle namaloval něco, než půjdete a zítra to doděláme, dobře? Slibuju."

"Tak jo, doběhnu si pro fixy."

Netrvalo dlouho a Gus byl zpátky jako velká voda s plným penálem těch nejrůznější fixů a začal vylepšovat Justinovu sádru. Když Brian nakonec naléhal, aby se utíkal obléct, nechtělo se mu od toho zrovna odtrhnout, ale nakonec poslechl.

Brian tu chvíli o samotě využil k něčemu směšně romantickému a ze stolku si vzal červenou fixu, "Tohle bude hodně velké klišé, ale...", kterou na Justinovou sádru napsal J+B a obtáhl to srdcem.

"Miluju to," zaculil se Justin.

"A já tebe."

Jejich směšně romantická chvilka však byla přerušena zvonkem právě příchozí Daphne, která nakonec využila svého klíče a pustila se sama - což bylo přesně to, na co ti dva spoléhali, neschopni rozdělit své rty.

"Vidím, že nemít klíč, tak bych tam stála ještě zítra," zasmála se Daphne.

"Určitě bychom ti nakonec otevřeli," uchechtl se Justin.

"Anebo taky ne," přidal se Brian.

"Jsem připravený!" přiřítil se Gus. "Oh, Daph!"

"Gusi! Ty rosteš jako z vody panečku. Nedávno jsi byl takhle malinkej," Daphne rukama napodobila velikost miminka a Guse to hned rozesmálo.

"Doufám, že se vy dva budete chovat slušně," pronesl Brian.

"Ale no tak, Briane, děláš jako bys nás neznal - jsme zlatíčka," uchechtla se Daphne.

"Vám dvěma o samotě nejde věřit, vždy vymýšlíte kraviny jako by vám bylo pořád 17."

"Neboj, dneska budeme hodný," ujistil ho Justin.

"Hlavně ať nechodí, Daph, musí na tu nohu dávat pozor, takže i když ti bude říkat, že ten metr zvládne ujít sám, přibij jeho zadek k tomu křeslu."

"Spolehni se, Briane."

"Snaž se si tu nohu nezlomit ještě víc, dobře?" Brian se k němu sklonil.

"Slibuju," ujistil ho Justin s úsměvem a následně se nechal políbit.

Poté Brian s Gusem vyrazili za svým dobrodružstvím a Justin s Daphne se pustili do toho svého. Justin chtěl s Brianem ten nejlepší večer a to se jednoduše nemohlo obejít bez Jambalayi, kterou Daphne v životě nedělala a Justin ji mohl pouze navádět... legrace mohla začít. Ale cokoliv, jen aby tenhle večer stál za to...