And So We Were Three // 19 //

BEZ VAROVÁNÍ

Když se o 15 minut později Brian vrátil dolů, Justin byl s úklidem téměř hotový. Lhal by, kdyby tvrdil, že s tou naraženou kostrčí to pro něj nebyl nadlidský výkon, ale cokoliv pro to, aby zabránil dalšímu Brianovu výbuchu vzteku.

"Lesbičky tě v tom nechaly?" ušklíbl se Brian.

"Musely jít oblíknout děti... navíc jsou tu na návštěvě, nebudu je nutit uklízet můj nepořádek."

"Aspoň, že uznáš, že je to tvůj nepořádek od tvého psa."

COŽE? MÉHO psa?

"Je to NÁŠ pes, Briane."

Brian nijak nereagoval, v podstatě ignorujíc, co Justin řekl. Ten věděl, že Bailey se nechová jako ukázkový pes a že toho s ním mají přede sebou ještě spoustu, ale... to věděli, už když si ho brali. No dobře, Justin možná nevěděl, že tu bude tahle část, kdy bude Bailey nahánět kočky, trhat Brianovy košile a kousat mu boty či mrzačit Justinovi tělo... ale věděli, že to nebude snadné a Brian s tím souhlasil i přes to... sakra, Brian už začínal být na Baileyho sám upnutý a to ho zas tak dlouho nemají, tak snad kvůli těmhle maličkostem teď nebude dělat scény a prohlašovat, že to není jeho pes.

"Ouch... fuck..." Justinův tok myšlenek byl zastaven špatným pohnutím, při kterém se ozval jeho naražený zadek.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se Brian hned. Nejspíš si do teď kvůli vzteku ani nevšiml, že Justin si pravděpodobně zlomil kostrč.

"Jo... ne... já nevím. Narazil jsem si zadek, dobře!?" Vykřikl najednou a rozhodil ruce. "Bailey mě porazil, když utekl z koupelny a já dopadl rovnou na něj... a bolí to jako čert."

Kdyby Justin věděl, že tohle bylo vše, co stačilo k tomu, aby Brianův vztek vystřídal smích, řekl by mu to o něco dřív. Ačkoliv ono se to asi dalo čekat... však i Justinovi to znělo vtipně, když to teď řekl nahlas, jenže jeho zadek už tolik nesouhlasil...

"Pořád si ho chceš nechat?" ušklíbl se Brian. "Protože jinak se smiř s tím, že tě co nevidět budu tlačit na kolečkovém křesle."

"Ha... ha... ha."

"S tím tak úplně nežertuju," ač tvrdil to, nebyl schopný zadržet smích. "Ukaž mi ho."

"Huh?" podíval se po něm zmateně.

"Tvůj zadek."

"Já..."

Dřív, než mohl Justin protestovat, Brian už byl u něj a klekl si, zatímco Justinovi pomalu stahoval kalhoty dolů. "Oh, fuck..."

"Coo?" zhrozil se Justin.

"Jak bych to řekl? Sex se odkládá na dobu neurčito."

"CO?"

"Dělá se ti pěkná modřina a myslím, že budeš rád, když si sedneš jako normální člověk, takže se teď smiř s tím, že tvůj zadek chvíli nenavštívím."

"Ale..."

"Co? Vím, že máš rád trochu bolesti, ale nehodlám být ten, který ti způsobí velkou. To si vyřeš s ním," Brian hodil pohledem po Baileym, který se akorát přiřítil.

A nebyl to jenom Bailey, kdo dorazil, ale i holky s dětmi, které se zarazily v pohybu a ihned Gusovi a Jenny zakryly oči, automaticky předpokládajíc, že Brian s Justinem tu...

"Jesus, nemůžete si to nechat, až tady nebudeme?" rozčílila se Melanie.

"Zrovna ty nám budeš dávat přednášky o tom, kdy máme... však víš," přidala se Lindsay horečně.

Brian s Justinem se na ně podívali, neschopni zadržet smích. "Nic neděláme, Kriste," reagoval Brian. "Justin si narazil zadek, tak jen kontroluju, jak velké jsou škody... no velké," ustoupil a dal jim ho na obdiv.

"Díky pěkně, Briane," Justin si neodpustil ironii, že ho tady Brian vystavuje jak ve vitríně.

"OH GOD!" Vykřikly obě najednou, čímž Justina přesvědčily o tom, že jeho zadek musí vypadat strašně, pravděpodobně jako malířské plátno a hned věděl, že to, co Brian říkal, je pravda. Sex ani normální sezení nebude.

"Vážím si vašich reakcí na můj pohmožděný zadek a teď mě omluvte," Justin si zase natáhl kalhoty a vydal se do kuchyně pro pytlík mraženého hrášku, který si přiložil k pozadí.

Nebyl to Brian, ani holky, kdo ho chvíli na to následoval, nýbrž Bailey, jež pravděpodobně poznal, že Justina něco bolí a možná si i uvědomoval, že je to jeho vina, těžko říct... nicméně si instinktivně sedl k Justinově noze a začal se domáhat pozornosti otíráním čumáku.

"Teď ne, Bailey," odsekl Justin bez přemýšlení. Na něj samotného toho bylo trochu moc.

Jenže když se následně podíval dolů a uviděl ty jeho smutné hnědé psí oči, hned věděl, že si tohle Bailey nezaslouží. Proto se pomalu přemístil do podřepu, což se neobešlo bez pár zasyčení bolestí, a zadíval se na Baileyho.

"Ty jsi mi ale dáreček, viď?"

Bailey jako by mu snad rozuměl, mu olízl celý obličej. Justin se následkem toho hned rozesmál. Miloval toho psa víc, než si myslel, že je vůbec možné a to za tak krátkou chvíli... nechtěl být bez něho už nikdy. Ale věděl, že spolu mají před sebou kus práce.

"Zůstaneš se mnou, neboj se," ujišťoval ho Justin, jako by snad předpokládal, že Bailey něčemu z toho, co se děje, rozumí. "A Brian si tě zamiluje... stejně jako si zamiloval mě. Chvíli to trvalo, ale dostal se tam. Jen mu musíš dát čas a nechat ho se s tím poprat... pravděpodobně se bude chovat jako idiot - většinu času - ale když nakonec pochopí, že s tím nemůže nic dělat, zasype tě takovou láskou, že se z toho zblázníš," Justin se musel zaculit a následně Baileyho objal.

"Co tu vy dva děláte?" ozval se Brian ode dveří.

"Sbližujeme se."

"To vidím," ušklíbl se Brian, skoro žárlivě. "Hey, omlouvám se..." řekl zničehonic.

"Co?" Justin propustil Baileyho a pomalu si stoupl.

"Za to předtím... choval jsem se jako idiot." To Justina přimělo přemýšlet o tom, kolik toho Brian asi slyšel z jeho "rozhovoru" s Baileym.

"To choval," neodpustil si Justin, ale úsměv se mu pomalu tvořil na rtech.

"Slibuju, že se budu příště chovat líp, až mi Bailey zase bude hrát na nervy," zasmál se.

"Nebudeš," uchechtl se Justin. "To víme oba."

"Máš pravdu. Pravděpodobně opět předvedu nějakou scénu vhodnou na Oscara," skousl si ret. "Ale budu se snažit."

"Víš, že tě miluju takového, jaký jsi," Justin mu dal ruce kolem ramen a zadíval se mu do očí. "Takže i ve chvílích, kdy se chováš jako drama královna."

"Drama královna?" zatvářil se pohoršeně.

"Ale děj mu šanci, dobře? Kvůli mně. A kvůli němu... po tom všem si zaslouží milující domov... a pokud bude muset nejdřív rozkousat pár párů tvých značkových bot a mně zlomit žebra, než se bude cítit milovaný a jako doma... tak budiž."

"Skoro by mě tvůj proslov dojal, ale představa, že ti zlomí žebra, to trochu zkazila," ušklíbl se s úsměvem. "Takže se tomu pokusíme vyhnout, dobře?"

"S radostí," zasmál se Justin a Briana políbil. "Ten naražený zadek mi bohatě stačí," doplnil.

####

Když se všichni nakonec sešli v kuchyni na pořádnou snídani, byl to Brian, kdo se jí, k překvapení holek, ujal. Justin už byl zvyklý, že ho Brian sem tam překvapil, někdy dokonce snídaní do postele, pro holky to ale byla novinka.

Brian se rozhodl dát dětem volbu toho, co by si rády daly a jak se dalo čekat, byla to pořádná sladká bomba v podobě palačinek. Holky měly nějaké připomínky o cukru, ale Brian jim dal jasně najevo, že dokud jsou u něj, budou se řídit jeho pravidly... doma, ať si je klidně krmí mrkví.

"Dobré?" Zeptal se Brian Guse, který měl marmeládu naprosto všude.

"Vynikající!" Odvětil nadšeně.

"Můžu dostat ještě?" Zeptala se Jenny.

"Zlatíčko, už jsi měla dost," odpověděla jí Melanie.

"Trochu navíc neuškodí," vložil se do toho Brian a dal Jenny další palačinku, za což si vysloužil káravý pohled. "Ty taky, Gusi?"

"Yeah!"

Brian se usmál, poctěn, že dětem tak chutná. Ale byly to děti a šlo o sladký, takže tam zas nešlo o žádnou raketovou vědu. Sám ale věděl, že palačinkám, které umí Justin, se to ani zdaleka nevyrovnalo.

"Takže, rodinko," začal Brian, když všechny, včetně Baileyho seskupil v obývacím pokoji. "Vím, že nás vy čtyři za pár hodin opustíte, což je pěkně na hovno..."

"Pozor na jazyk!" Ozvali se Mel, Linds i Justin.

"Ale mám plán na to, co dělat do té doby."

Všichni se hned začali obavávat toho, co z Briana vypadne. Jenom děcka byla nedočkavá na to, co táta/strejda Brian vymyslel.

"Jelikož se venku udělalo celkem hezky, napadlo mě, že bychom zašli do ZOO... psi tam můžou taky, takže by nikdo nebyl zanechán doma... a ty můžeš když tak jezdit dětským vláčkem, když na tebe chůze s naraženým zadkem bude moc," obrátil se k Justinovi, snažíc se zadržet smích.

Nikdo jiný se však nesmál, všichni na něj koukali zaskočeně. Jako kdyby jim právě odhalil tajemství celého lidstva. No dobře, Brian nebyl typ, co by zrovna plánoval s radostí rodinná odpoledne... kort když to zahrnovalo víc zvířat, než jen Baileyho, který se zdál být na něj dost sám o sobě... a ještě k tomu v tom nebyl zahrnutý žádný alkohol, sex ani drogy. Oka, aby se Brianovi tolik nekřivdilo, z těhle věcí dá se říct vyrostl... tedy alkohol si stále vychutnává rád, sex se asi ani nemusí zmiňovat, bez toho by Brian těžko přežil, ale už mu na něj bohatě stačí jen a jen Justin a co se týče drog, ty už dávno pověsil na hřebík... teda až na to příležitostné éčko a trávu. Ale pointa je taková, že není důvod k tomu, aby se ti tři tvářili jako, kdyby Brian odněkud spadl.

"Jsem rád, že jste všichni nadšení," neodpustil si ironii. I ta děcka byla neschopná pobrat, co Brian právě řekl.

Všichni tři začali mluvit jeden přes druhého, snažíc se působit, jako kdyby to, co Brian navrhl, bylo od něj naprosto normální.

"Je to skvělý nápad..." řekla Lindsay.

"Yeah, yeah... naprosto souhlasím," usmála Mel.

"Mě samotného by to nenapadlo," přidal se Justin.

"Všichni tři jste ulhaní, až to bolí. Ale víte vy co? Kašlu na to. Děti, chcete do Zoo?"

"Jooo!" ozvali se oba nadšeně.

"Tak a je rozhodnuto. Všichni se běžte obléct."

To se Gusovi a Jenny nemuselo říkat dvakrát, protože oba ihned vystřelili jako neřízené střely a běželi nahoru, s nadšením a smíchem tak hlasitým, že musel být slyšet na míle daleko.

"No... tak my se jdeme taky obléct," usmála se Lindsay a společně s Mel se vydaly nahoru. Brian ještě mohl slyšet Mel, jak říká, "Opravdu právě řekl, že jdeme do Zoo?"

Brian se tím nehodlal nechat rozhodit, možná tohle nebylo ani trochu normální chování a chápal, že ho nejspíš cestou vezmou do nemocnice, aby ho zkontrolovali kvůli nějaké neznámé nemoci, která tohle způsobuje... ale on chce jednoduše strávit jeden pěkný den se svým synem... svými nejbližšími... a je mu jedno, že vypadá jako by se zbláznil.

"Co? Ty taky myslíš, že jsem zešílel?" Podíval se po Justinovi, který měl stále nevěřícný pohled.

"Ne! Já jen... překvapilo mě to. Ale mile překvapilo."

"Blbost. Máš ten svůj pohled 'tohle není ten Brian, kterého miluju' až na to, že jsem... chci udělat něco hezkého pro mého syna, než ho zas, kdo ví, jak dlouho neuvidím... a pokud to znamená, že dnešek strávím mezi opicemi a slony, tak ať."

"Dobře," odpověděl Justin s teď už zcela klidným výrazem.

"Dobře?"

"Ano - dobře. Ale do dětského vláčku nevlezu ani, kdybych brečel bolestí," pronesl důrazně.

"Beru na vědomí. Když tak mi skočíš na záda a já tě ponesu."

"Beru na vědomí," zasmál se Justin.

####

Za necelou hodinu byli téměř všichni připraveni vyrazit, až na Justina, který nesměl dělat moc prudké pohyby a soukání do kalhot pro něj bylo vysoce nepříjemné. Brian mezitím stihl ještě zavolat Mikeymu a informovat ho o plánech, jelikož moc dobře věděl, že i ten bude chtít strávit nějaký drahocenný čas se svou dcerou. A tak se domluvili, že se s ním a Benem sejdou u vchodu. Ten Michaelův zaskočený tón hlasu se rozhodl raději ignorovat. Nezešílel jsem, pro Krista!

Děti a Bailey, který se pravděpodobně těšil na to, že bude mezi "svými", byli u aut první a nedočkavě čekali. Holky je po chvilce následovaly a Brian s Justinem, který už byl konečně hotový, dorazili za dalších 5 minut.

"Tak všichni připraveni na cestu?"

Jenny s Gusem radostně souhlasili, Bailey horečně vrtěl ocasem, holky už tak nějak začaly chápat, že se to opravdu děje a ta myšlenka se jim zalíbila a Justin... no ten právě teď spíš přemýšlel nad tím, jak bude sedět v autě... na svém zadku... naraženém, bolavém zadku...

Děcka a holky následně nastoupily do svého auta a Brian s Justinem a Baileym do toho jejich. Jak Justin předpokládal, nebylo to ani trochu příjemné, ale snažil se nedat najevo vůbec nic, ačkoliv mu po čele začala téct kapka potu z toho, jak usilovně se snažil nadzvedávat, aby neseděl svou plnou vahou.

"Neříkej mi, sakra, že to tak moc bolí?" Ozval se Brian, který už nevydržel pohled na to, jak Justin očividně trpí.

"Nee... jen trochu..."

"Vždycky jsi byl špatný lhář. Za chvíli tam budeme, tak to ještě vydrž."

Justin se nuceně usmál, neschopný si představit, že takhle bude ještě chvíli - ať už to znamenalo jakýkoliv čas - sedět. Ale neměl zrovna na vybranou.

Když Brian konečně dorazil na místo určení a zaparkoval, Justin pomalu tancoval... až na to, že nemohl. Místo toho opravdu opatrně vystoupil a byl rád za tu úlevu. Teda bolest samozřejmě nikam nezmizela, ale rozhodně už nebyla tak intenzivní. Cestu zpátky jede busem... tam může stát.

"Oh, tamhle je Michael," ukázala Melanie jeho a Benovo směrem.

"Tatiiii," Jenny ani vteřinu nečekala a běžela za ním.

Následně k nim dorazili i ostatní a přivítali se s nimi. Michael si neodpustil nějaké poznámky, jak ani za milion let nečekal, že by mu samotný Kinney někdy navrhl rodinný den v Zoo. Brian se tím nezaobíral a raději se vydal koupit vstupenky.

"Pojďte si je rozebrat," oznámil, když se k nim vrátil a všichni udělali, co chtěl.

"Koukám, že jste vy dva stihli hodně věcí před odchodem," mrkl Michael se smíchem. Když nikdo nechápal, co se snaží říct, tak pokračoval, "Justin má co dělat, aby chodil."

"Yeah... tak to pro jednou není díky mým jedinečným schopnostem... ale díky tady tomuhle," Brian kývl k Baileymu.

"Měl bych se ptát?" podíval se zhrozeně, při myšlence toho, že dělali, kdo ví co.

Justin se proto ujal vysvětlování, které mělo za výsledek velmi hlasitý smích. Dokonce i Justina to přimělo tolik nepřemýšlet nad tím, jak moc to bolelo... smích byl opravdu tak trochu lék na všechno.

Jakmile prošli vstupní branou, tak rozložili plánek se záměrem se rozhodnout, kam jejich cesta povede jako první... holky chtěly na žirafy, Michael toužil po lachtanech, Ben chtěl obdivovat krásu ledních medvědů, Justin chtěl navštívit pavilon goril a Brian měl jasno v tom, že chce na lvi... rozhodnutí však patřilo dětem, které ovšem usoudily, že chtějí vidět želvy...

Ani nevím, co na to říct, pomyslel si Brian otráveně.

"Tak asi jdeme na želvy," usmál se, jak nejpřesvědčivěji dovedl, aby nezklamal děti.

"Želvy... mohly si vybrat doslova cokoliv od polárních medvědů po lvi... a ony chtěly želvy... Jesus Christ," mumlal si Brian pod vousy, jak děti uhrančivě pozorovaly želvy ve výběhu, dělajíc doslova nic.

"Milují je. V Torontu se na ně nemůžou vynadívat," vysvětlila Lindsay.

"Jo, většinou po tom, co je vidí, jsou připraveni jít zase domů," pokračovala Mel.

"To kurva vážně?" podíval se po nich Brian znuděně. "Můj syn by měl milovat tygry... medvědy... slony... ne želvy."

"To vysvětli jemu," Lindsay kývla k jeho stále přibitému obličeji k želvě, která se do teď ani nehnula.

Brian pouze zoufale protočil oči a povzdychl si. Takhle si dnešní den v Zoo opravdu nepředstavoval. Jestli mu po tomhle výběhu děti řeknou, že už chtějí jít, půjde se vrhnout mezi lvi a nechá se sežrat.

"Kam půjdeme teď?" Ozval se Gus najednou, pohled zvědavě upřený na jeho otce.

Brian se zatvářil ihned nadějeplně, že přeci jen ještě není nic ztraceno a když se k němu přidala i Jenny, jež sice chtěla vidět plameňáky, ale pořád neměla v plánu odtud odejít, tak se mu nálada hned zlepšila... i holky samotné byly překvapené.

Ale ten fakt, že teď museli jít koukat na obří růžový ptáky, nebylo Brianovi zas tak po chuti...

"Wooow," řekla Jenny plná nadšení, když k nim konečně dorazili.

Brian... ten byl připravený sehnat si skleničku whisky.

"Jsou krásní, že?" Ozval se Michael a vzal svou dceru blíž k plotu, aby si je mohla lépe prohlédnout.

"Opatrně," křikla Mel.

"Přísahám bohu, že jestli jako další budou chtít vidět ohradu s kozama, tak uteču," přecedil Brian k Justinovi.

"Nech je si to užít... tady jde o ně... takže ať už budou chtít vidět kozy anebo bobry... bože, nevěřím, že jsem to právě řekl... ale jednoduše, nech je si to užít," Justin si zakřenil, vědomý si toho, jak zvráceně to znělo, ale líp to říct nešlo.

"Chytrolíne," ušklíbl se Brian, uvědomujíc si, že má Justin pravdu - tady šlo o děti.

Jenže když se následně ozval Bailey štěkotem tak hlubokým, protože se mu přestalo líbit dívat se na plameňáky, Brian si mohl ulevit, jelikož byli nuceni od nich odejít. A jakoby ho ten nahoře vyslyšel, děti byly teď žhavé po tom vidět tygry.

Díky Ti, Bože!

Jenže ani to nakonec nešlo podle Brianových představ a očekávání, protože jak se ukázalo, dětem tohle stvoření nahánělo hrůzu... zvlášť když se tygr začal docela zvučně ozývat a ani to Bailey nenechal bez odezvy.

"Už chápeš, proč je želvy a plameňáci fascinují?" Zeptala se pobaveně Lindsay Briana, zatímco Mel s Maikeym se snažili utěšit Jenny.

"Protože jsou nudní?" Odpověděl Brian otráveně.

"Přesně. U nich nemají důvod se bát. Upřímně mě překvapilo, že chtěly vidět tygry... naposledy když jsme je k nim vzaly, reagovaly podobně."

"A tos to nemohla říct dřív?"

"Myslela jsem, že z toho třeba vyrostly... přeci jen jsou to nějaké tři roky, co jsme je k nim vzaly."

"Jesus Christ." Brian si stiskl mezi palcem a ukazováčkem místo mezi očima a silně je přivřel - jako to dělá vždy, když se snaží něco zpracovat. "Takže kam bychom je podle vás měly vzít teď? Na pštrosy?"

"Noo..."

"Co zas?" Brian rozhodil ruce.

"S těmi tu byl taky jednou incident... Gus prostrčil ruku mřížemi a pštros mu ji málem uklovl."

"Ani se nebudu ptát, proč tohle nevím. A jednoduše mi řekněte, kam je vzít teď, než budou ještě víc traumatizovaný?"

"Na kozy?" Odpověděla Linds zcela upřímně, takže Brian se ani nemohl smát.

Mohl jenom silně přivřít oči a modlit se, že se odtud opravdu rychle dostanou. Tohle kdyby věděl, tak radši děti vezme na zmrzku a do parku.

"No rozhodně se uklidnily," zasmál se Justin, když viděl, s jakou radostí ty kozy pozorovaly.

"Ale já ne. Bože můj, jaký vliv na něj ty ženský mají. Je to můj syn... neměl by se bát... ničeho."

"Briane?"

"Co?"

"Je mu deset, proboha. Má nárok bát se tygra."

Brian byl připravený mu něco odpovědět, ale pak mu došel pravý význam Justinových slov a hned věděl, že se chová jako hlupák. Nejspíš to bylo tím, že když jemu bylo deset, neměl ten luxus toho, že se nesměl bát... musel být chlap... strach byl pro posery... nebo tak ho to alespoň starej Jack učil.

Jenže jeho syn tohle nikdy nezažije, ten má právo se bát.

"Víš, co na tobě miluju a nesnáším zároveň?" Zeptal se Brian.

"Že mám vždycky pravdu?" Zasmál se Justin.

Brian na to odpověděl jediným možným způsobem, jakým šlo a to polibkem, který byl jak jinak, než prerušen Baileyho hlasitým zaštěkáním.

"Myslíš, že budeme mít ještě někdy možnost tohle udělat bez jeho přerušení?"

"Pravděpodobně ne."

"Fuck," Brian přitiskl svoje čelo k tomu Justinovu a zasmál se. "Co tvůj zadek mimochodem?"

"Ptáš se čistě starostlivě nebo začínáš přehodnocovat 'sex odložen na dobu neurčito'?"

"To záleží na tom, jaká bude tvá odpověď."

"Eh-hmmm."

Jenže odpovědi se mu nedostalo, protože děti byly připravené pokračovat v cestě. Jejich další zastávky byly u žiraf, zeber a lachtanů. Nebyli to sice lvi, gorily ani lední medvědi, ale pro Briana to alespoň nebylo tak nudné.