VAROVÁNÍ 18+
"Uvolni se, Justine... jsi tak napjatý... taak, to je ono, ještě trochu... jo, uh, to je to místo, že?"
"Aaaah, přesně tam... uhm bože, to je tak příjemný... přitlač, prosím... trochu doleva... jo, tam."
"Stejně nechápu, co jsi dělal... máš ta záda úplně ztuhlá."
"Bailey mě v parku prohnal... pořád chtěl běhat a v podstatě mě za sebou táhnul, snažil jsem se ho přidržovat, ale byl jak neřízená střela a v tu chvíli jsem ucítil, jak něco křuplo a už to bylo."
"Nezapomněl jsi, že ten pes umí pokyny... měl bys je používat."
"Já se snažil! Ale úplně mě ignoroval... nevím, co se s ním děje."
"Asi si ještě zvyká na život s námi, máme ho tu sotva týden, to se asi dá pochopit... nebo je možná natěšený z nového prostředí, tak si to co nejvíc užívá."
"Jo, možná, ale já se teď sotva pohnu."
"Oh, chudáčku," Brian se sehnul a Justina několikrát políbil na jeho bolavé místo. "Začínám mít pocit, že tě ten pes chce zmrzačit, minulý týden ruka... teď záda... ani nechci vědět, co bude další..."
"Jo a tobě ničí věci, zdá se, že pro oba si připravil něco."
"Ani mi to nepřipomínej!" Brianovi se zrychlil tep jen při vzpomínce na to, jak mu Bailey roztrhnul košili, když na něj skákal. "Začínám nabývat dojmu, že má nějaký zásadní problém s mým oblečením."
"Možná jsi moc velká značková královna... tak se s tím snaží něco udělat... au!" Justin zakřičel, jak ho Brian plesknul přes holý zadek.
"To máš za to."
"Ty máš takové štěstí, že se nemůžu hýbat."
Brian se sehnul k Justinovu uchu a zašeptal vzrušeně: "Uhm, vážně... co bys se mnou udělal?"
"To bys rád věděl."
"Uhm, to bych rád," Brian jazykem přejel podél Justinova ucha a vysloužil si tiché zasténání. "Tak co, Sunshine, co by to bylo? Naplácal bys mi?"
"A nejen to... přivázal bych tě a až by ses nemohl hýbat, dělal bych si s tebou, co by se mi jenom chtělo... přiváděl bych tě k šílenství... líbal každé tvoje citlivé místečko... sál a lízal tvého velkého ptáka... a přestal přesně v momentě, kdy bych věděl, že už budeš..."
"To zní jako plán... škoda, že ho nemůžeš uskutečnit, co?" Brian se uchechtl. "Ale víš, kdo může? Protože něco mi říká, že tebe svazovat ani nemusím..."
"To neuděláš!"
"Chceš se vsadit?" Brian začal Justina pomalu přetáčet na záda.
"Au!"
"Shit, dobrý?" jeho oči Justina hned hypnotizovaly.
"Dělám si srandu, jen jsem tě chtěl odradit..."
"Oh, ty malej ďáble... za tohle si vysloužíš mnohem víc."
"Ale ono to fakt bolí," Justin na něj použil svoje štěněčí oči.
"Tak se nehýbej... to snad zvládneš ne?" zasmál se. "Zbytek práce nech na mně," Brian na něj mrkl.
"Nemůžeš mučit někoho, kdo je zraněný."
"Věř mi, Sunshine, tohle bude mít od mučení daleko..."
Brianův hbitý jazyk začal pomalu, ale přesto bláznivě sát Justinovu pravou a následně i levou bradavku, které pod jeho péčí začaly tvrdnout, zatímco jeho prsty jemně hladily Justinova jistě tvrdnoucího ptáka.
"Fuck, Briane..."
Brian se usmál a jeho horký dech se odrazil od Justinovy kůže, čímž se pod Brianem celý zachvěl. Ten následně začal jazykem značit cestu od Justinovy hrudě až po místečko, kde začínalo jeho ochlupení. Justin měl tendenci se prohnout v zádech, ale jak řekl Brian, ani nepotřeboval stuhy, protože se vážně nemohl hýbat a to ho šíleně frustrovalo.
"Prosím, Briane... potřebuju tě."
"Pokud si dobře vzpomínám, chtěl si mě přivést k šílenství... a mě teď prosíš, abych to nedělal já tobě?"
"Víš, že občas říkám nesmysly," Justin se usmál nevinně.
"A přesně proto pak přichází tresty."
Justin náhle zalapal po dechu, protože Brian vsál do pusy špičku jeho rudého penisu a sál ji, dokud v ústech neucítil chuť Justinova preejakulátu.
Když se Justin trochu uklidnil, pokračoval Brian tam, kde přestal, akorát tentokrát si Justina zasunul hlouběji, vlastně skoro celého do pusy a hlavou pohyboval nahoru a dolů v rychlém tempu. Justin na to reagoval zrychleným dýcháním a hlasitým sténáním, zatímco Brianovy vlasy téměř tahal, jak se snažil ventilovat ten pocit rozkoše.
"Ouch, Sunshine..." reagoval Brian, když ho Justin zatáhl víc.
"Promiň... ale přivádíš mě k šílenství."
"Vážně? To jsem rád," Brian se zasmál a vrátil se zase k Justinově erekci, která už začínala nabírat fialovou barvu a pulzovala pod každým Brianovým dotekem či olíznutím.
"Nech mě se udělat... prosím, Bri..."
"O tom, kdy se uděláš, rozhodnu já, slyšíš?" jakmile větu dořekl, znovu pojmul Justina do pusy a tentokrát dal výzvu svému dávicímu reflexu, což Justina neskutečně nažhavilo a byl jen vteřiny od toho, aby se udělal. "Ještě ne, Sunshine," Brian na poslední chvíli zastavil.
"FUCK!" Justin se chytil za vlasy a rozdýchával to, jeho tělo bylo naprosto pokryté potem. "Od teď si budu dávat velký pozor na to, co říkám."
"Hodný kluk," jen, co to Brian dořekl, toho pěkně litoval - tohle slovní spojení teď totiž používá jenom na Baileyho a i Justina to hned rozesmálo.
"Když jsem tak hodný, neměl bych teď náhodou dostat nějaký pamlsek?"
"Pamlsek říkáš?"
"No spíš asi odměnu..."
"Hmmm."
Ač se Brianovi líbilo takhle rozvášňovat Justina, i on nakonec usoudil, že je asi čas dopřát mu to, po čem tak touží... protože ani on neměl to srdce někomu odepřít orgasmus, natož pak člověku, kterého miluje a na kterého se miluje koukat, když se udělá.
Proto Justina začal znovu kouřit a tentokrát přidal i ruku, aby Justina přivedl do ráje, co nejrychleji a to mělo za následek, že během několika vteřin vyvrcholil do jeho pusy. Brian to poslušně spolykal, ale trochu dal ochutnat Justinovi ve vášnivém polibku.
"Teď... si... nejsem úplně... jistý... jestli mi moje proříznutá pusa... za tohle přeci jen nestojí," Justin se rozesmál, ale snažil se to vydýchat.
"A rád bych ti to vrátil... uhm, myslím oplatil, ale..."
"Tohle bylo jenom pro tebe," Brian se usmál a natáhl se, aby Justina políbil. "Ale udrav se rychle, nemysli si, že budu žít v celibátu..."
"Jsem si jistý, že Pitts je plný žhavých a nabušených chlapů, co by se o tvoje potřeby postarali."
Brianův obličej v tu chvíli zvážněl a Justinovi se hluboce zadíval do očí, jeho prsty si lehce hrály s blonďatými vlasy jeho životní lásky: "Poslouchej mě, Sunshine, posloucháš?"
"Ajeje, teď přijde nějaká hluboká myšlenka, že?" Justin se zasmál. "Ano poslouchám," odpověděl, když viděl, že pro Briana je tohle opravdu důležité.
"Miluju tě. A nechci, aby sis myslel, že bych někdy... to už nejsem já, rozumíš? Chci být s tebou."
Justin v tu chvíli ztratil slova a oči měl během pár vteřin skelné. Nestávalo se často, že by mu Brian říkal taková slova a vždy si tyto okamžiky uložil hluboko do své paměti. Poté Briana políbil.
Brian následně došel Justinovi pro nějaké prášky na bolest a nechal ho to zaspat. Hned potom se ujal večerního venčení Baileyho, které pro něj bylo stále tak nějak neprobádané území, protože za tu dobu, co ho měli doma, tohle bylo teprve po druhé, co s ním šel sám, Justin byl ohledně toho víc akční a nadšený anebo byl Brian zkrátka v práci, proto to chtěl vzít Brian co nejrychleji, ale Bailey byl odhodlaný dát Brianovi pořádnou procházku.
"Jesus, Bailey, zpomal trochu... už si zmrzačil Justina, nemusíš ještě mě... pomalu!"
Ale bylo to jako mluvit do dubu, Bailey si šel zkrátka svým tempem a Brian mohl leda tak dělat vše pro to, aby se vyhnul loužím či bahnu, ale ani to nakonec nebylo úspěšné.
"Ty mě fakt přivedeš do blázince... mazej pryč," Brian mu odepnul vodítko hned, jak překročili práh Britinu.
Následně si očistil boty, co nejvíc to šlo, ale už teď věděl, že půjdou buď do čistírny, nebo do koše.
"Shit, co tady děláš?" Brian se zarazil v pohybu, když uviděl Justina sedícího ve tmě na gauči.
"Zvonil ti telefon, snažil jsem se sem dostat co nejrychleji, ale asi jsem to neměl dělat... stejně jsem to nestihnul zvednout."
"No to jsi teda neměl, kriste, ještě ti není ani 30 a už můžeš jít do invalidního důchodu..."
"Byla to Lindsay."
"Linds?" Brian vytřeštil oči.
"Jo. Možná bys jí měl konečně říct o Baileym... vím, že chceš počkat, dokud nám Jess oficiálně neschválí adopci, což je i důvod, proč jsme se rozhodli zatím odložit jeho oslavu, že se stal členem rodiny... ale je to Linds."
"Já vím. Jen nechci, aby se Gus nadchnul a byl pak zklamaný, kdyby..."
"Briane, budu Baileyho bránit vlastním těle, toho už nám nikdo nevezme."
"Jo. Dobře. Řeknu jí to."
Justin se na něj usmál a Brian si následně vzal telefon, aby Linds zavolal. Nemluvil s ní pár týdnů, stejně jako se synem a cítil se najednou provinile, ani si nebyl jistý, že je na místě svalovat vinu na to, že toho měl jednoduše nad hlavu... přeci jen to je jeho rodina.
"Briane?" Lindsay nadšený hlas se ozval po spojení.
"Linds, ahoj, promiň, že jsem to předtím nevzal..."
"Nic se neděje. Jak se máš... jak se máte vy oba?"
"Uhm, dobře... vlastně skvěle. Co vy? Gus?"
"U nás to samé, Gus je zlobidlo... ale pořád se na tebe ptá. Což je vlastně důvod, proč volám... nejdřív jsme mysleli, že to nezvládneme, ale nakonec o víkendu dorazíme na Blakovu oslavu. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli můžeme zůstat u vás?"
"Oh, uhm... jo, jasně... to nebude problém."
"Jsi si jistý? Zníš trochu zaskočeně."
"Ne to ne, rádi vás tu budeme mít..."
"Přijedou?" Justin se na něj hned nadšeně podíval, Brian mu přikývl.
"Akorát, asi bys měla něco vědět..."
"Děsíš mě, Briane... stalo se něco?"
"Ne, nic takového, jen... jak bych to řekl... rozrostli jsme se o dalšího člena."
Justin v tu chvíli vyprskl smíchy, uměl si živě představit, jak se Lindsay zatvářila.
"Cože?"
"Není to dítě, prosím tě..."
"Uf, už jsem se lekla... ne, že bych si vás neuměla představit, ale byl by to docela šok... a kdo je ten nový člen?"
"Bailey... uh, pes."
"Pes? Vy máte psa?"
"No... jo."
"A to mi říkáš až teď?"
"Je to trochu komplikovanější, všechno ti řeknu, až přijedete, dobře?"
"No... tak dobře. Gus i J.R. budou určitě nadšení. Takže se uvidíme v sobotu?"
"Jasná věc. Pozdravuj všechny a dej za mě Gusovi pusu."
"Provedu, ty pozdravuj Justina. Zatím, Briane."
Brian položil telefon a následně se otočil k Justinovi, který zrovna zažíval jednu ze svých chvilek s Baileym, který mu věrně položil hlavu do klína a díval se na něj těma svýma psíma očima a Justin ho jemně hladil po hlavě.
"Můžu se k vám připojit?"
"Ty vždycky, Briane," Justin se usmál a trochu se posunul, aby Brianovi udělal místo. "Tak co říkala?"
"Přijedou v sobotu kvůli Blakově oslavě a budou u nás."
"Faakt? A co říkala na Baileyho?"
"Uhm. Byla zaskočená a samozřejmě jí zajímalo, proč jsme jí to neřekli dřív... ale všechno jí to nebo spíš jim vysvětlíme, až tu budou... Gus určitě zase vyrostl."
"To si piš. Těším se na ně."
"To já taky... jen už teď vím, že loučit se pak s nimi zase bude těžké..."
"Já vím," Justin se natáhl a políbil ho. "Ale počkej, až děti uvidí Baileyho, zblázní se z něj."
"Doufejme, že ne tak, jako z něj blázním já," Brian se zasmál se.
"Neposlouchej ho, Bailey... miluje tě," Justin mu se smíchem zakryl uši.
Brian se ušklíbl a vysloužil si od Justina plácnutí. Ten však od něj následně potřeboval asistenci při cestě zpátky nahoru do postele. A Brian následně ještě uložil Baileyho na jeho místo do pelechu v přízemí. Přiznávalo se mu to těžce, ale občas měl výčitky, když ho tam nechával.
####
Brian si ráno přivstal, aby stihl udělat něco k snídani, což zahrnovalo míchaná vajíčka se slaninou a sklenici džusu a taky proto, aby stihl vyvenčit Baileyho, protože jak se zdálo, Justinova záda přes noc ztuhla ještě víc a musel si tak vychutnat Brianovu snídani v posteli.
"Možná bych měl být nemohoucí častěji, líbí se mi, jak se o mě staráš..."
"Opovaž se, už takhle se tě tady bojím nechat... určitě budeš v pohodě?"
"Jo, Bailey se o mě postará."
"Nerad ti to říkám, ale ten bude sám potřebovat, aby se o něj někdo postaral... dřív jak odpoledne sem asi nestihnu zajet, abych ho vyvenčil, myslíš, že to vydrží?"
"Nějak s ním dojdu... není to tak hrozné."
"Justine, už jsem ti říkal, že poznám, když lžeš?"
"Určitě ses zmínil. Pustím ho na zahradu, to dokážu... tak jako on, i já budu potřebovat na záchod a tam se nějak dobelhat musím."
"Prosím tě, hlavně se nezabij," Brian se sklonil, aby mu dal polibek na čelo. "Kdyby něco, cokoliv, tak volej..."
"Snad budu mít na dosah telefon, když někde upadnu."
"Dej si ho do trenek."
"Zvrácené," zasmál se. "Budu v pohodě, neboj se už."
"Ty ho hlídej," podíval se po Baileym, který seděl mezi dveřmi ložnice.
"Jak mě má hlídat, když sem má vstup zakázaný?" uchechtl se.
"Chytrolíne. Ale vy už si nějak poradíte."
Brian moc dobře věděl, že kdykoliv není doma, Justin si Baileyho bere do ložnice, zjistil to před dvěma dny, když našel v posteli chumáč chlupů, ale nic mu neřekl, protože pořízení si Baileyho, aby měl Justin společnost, když on je v práci, byla tak nějak původní pointa... takže dokud jim neleze do postele, když tam jsou spolu, tak to Brian musí skousnout.
"Nedělej psí kusy, dobře? Ty přenech Baileymu."
"Běž už, ty blázne... budeme v pohodě."
"Beru tě za slovo, Sunshine. Miluju tě."
"A já tebe."
Jejich prsty se ještě letmo dotkly a Brian následně opustil ložnici, avšak v patách mu byl Bailey, který ho doprovodil až ke dveřím.
"Nevím, jestli tvé gesto brát jako, že se se mnou loučíš... anebo, že se mě snažíš rychle zbavit, ale... taky mi budeš chybět kamaráde," Brian se k němu sehnal a podrbal ho za uchem. "Pohlídej mi ho, dobře? Znám ho, určitě bude ignorovat bolest a dělat, kdo ví co... nenech ho."
Bailey se na něj koukal, jako by mu snad rozuměl a Brian proto byl schopný následně odejít o něco klidnější. Ale ani to mu nezabránilo v tom, že hned jak přijel do Kinnetiku a sedl do svého křesla, tak vzal telefon s úmyslem se ujistit, že je Justin v pořádku...
BRIAN: Ať už děláš cokoliv, nedělej to a lež! Znám tě :)
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat...
JUSTIN: Teď si mě upřímně rozesmál, ale... co když dělám něco, co ležení přímo vyžaduje? :p
BRIAN: A beze mě jo? Počkej, až budu doma... minulý trest očividně neudělal, co měl.
JUSTIN: Ale ano - udělal. ;-) PS. slibuju, že jsem hodný a dodržuji režim na lůžku... navíc Bailey se zdá, že mě z té postele ani nepustí... divně na mě kouká, kdykoliv se pohnu - samozřejmě sedí u dveří, neboj :)
Brian nevěděl, nad čím se zasmát dřív, zda nad faktem, že Bailey fakt dělá, o co ho Brian požádal anebo nad tím, jak si Justin naivně myslí, že Brian neví, jak se ti dva právě spolu válejí v peřinách.
BRIAN: To jsem rád O:-) Jdu pracovat, tak zatím, Sunshine.
####
Bylo přesně půl šesté, když Brian dorazil do Britinu a už mezi dveřmi věděl, že Justin dělal všechno možné, jen ne ležení. Vůně jídla se linula po celém domě a už na první pohled bylo znát, že je naklizeno. Jesus, Sunshine, poslechneš mě někdy?
Brian si nestihl ani sundat boty a už ho vítal nadšený Bailey, klasicky ho skoro porazil, protože co se vítání týče, byl nehorázné tele... však přesně proto Brianovi minule roztrhl košili.
"Taky tě rád vidím, ale pokus se mi nic nezničit, díky."
Jakmile Baileyho dostatečně přivítal, tak se i s ním vydal do kuchyně, připravený dát Justinovi pořádnou přednášku o tom, jak vůbec nedbá na svoje zdraví a že příště ho přikurtuje k posteli nebo ještě líp, vezme si v práci volno, aby ho mohl sám hlídat.
"Přísahám, že ti naplácám na holou takovým stylem, že... Jennifer!" Brian skoro dostal infarkt, když ji uviděl. "Co... co tady děláš?" A proč mi, sakra, Justin nenapsal, že je tady? "Je Justin v pořádku?" došlo Brianovi náhle.
"Dala jsem mu prášek na spaní, tak odpočívá... umíš si představit, jak jsem byla překvapená, když mi zavolal, jestli bych nepřijela a nevyvenčila vašeho nového psa?"
"My jsme ti to neřekli? Hups. Ale nejsi jediná, kdo dostal trochu pozdější zprávu, takže..." Brian se usmál, jak nejvíc nevinně dokázal.
"Hned se cítím mnohem lépe. Slib mi jedno, Briane."
"Co?"
"Že uvidím svoje vnoučata hned, jak budou na světě... ne, že mi to oznámíte jen tak, až se vám to bude hodit."
"Uhm, nevím... nejsem si jistý, jak bych ti na tohle měl odpovědět, ale... pokud na to někdy dojde, budeš první, komu to řekneme."
"Díky. A teď se posaď ke stolu, nandám ti jídlo."
Brian se ani neopovažoval protestovat, takže i když věděl, že jídlo, které Jenn uvařila, je nejspíš kalorická bomba, poslušně si sedl ke stolu a všechno snědl do posledního drobečku... navíc to chutnalo báječně.
"Dojdu zkontrolovat Justina," oznámila Jennifer a už se zvedala od stolu.
"Nech to na mně."
Nejen, že Brian potřeboval vidět Justina na vlastní oči, ale taky mu chtěl dát menšího sprďana za to, že ho před jeho mámou nevaroval.
"Ah, jsi vzhůru..."
"Briane?" jeho očí se radostí rozzářily. "Kdy jsi přišel?"
"Asi před půl hodinou... a k mému překvapení jsem zjistil, že máme návštěvu."
"Ona je pořád tady? Myslel jsem, že odejde dřív, než přijdeš."
"Abych se o její návštěvě nedozvěděl? Justine, proč si nezavolal mně, jestli tě to tak bolí..."
"Už je to lepší! A nechtěl jsem, abys sem jezdil jen na otočku, máma měla čas..."
"Stejně jsi mi měl dát vědět."
"Promiň," Justin na něj zamrkal ve snaze si to vyžehlit.
"No asi bych měl ocenit, že jsi nedělal psí kusy," Brian si lehl k němu a políbil ho.
"Vidíš, byl jsem hodnej!"
"Hmmm, ani se mi tomu nechce věřit," uchechtl se Brian. "Ale očividně byl. Každopádně bychom tě asi měli vzít k doktorovi."
"Prosím tě, nezačínej i ty, moje máma mě přemlouvá, co je tady..."
"Protože ví, co je pro tebe dobrý. Stejně jako já."
"Skoro bych řekl, že víte všechno líp, než já," Justin neplánovaně zvýšil hlas.
"Hej, hej... jen se o tebe staráme, to snad není špatná věc."
"Ne, to není... promiň... jen..."
"Co, Justine?" Brian mu prohrábl vlasy.
"Je tu něco, co ti musím říct..."
"Fuck, víš, že nesnáším, když věta začíná takhle..."
"Uhm... volal Frank."
Briana píchlo u srdce, protože moc dobře věděl, že je jen jediný důvod, proč by mu Justin oznamoval takovým způsobem, že mu volal jeho agent...
No comments:
Post a Comment