BEZ VAROVÁNÍ
"Nikdy víc," Brian oznámil mezi dveřmi, když dorazil domů, ověšený taškami.
"Vypadáš jako Santa Claus," Justin se rozesmál na celé kolo.
"A čím to asi bude? Ten tvůj nákupní seznam měl dvě strany, jak jsem zjistil během chození mezi těmi podělanými uličkami nákupáku v duchu nadávající na tebe."
"Awww, ale zvládl jsi to."
"Jo sotva. Nechápu, proč je toho tolik."
"Vážně? Zapomněl jsi na to, že zítra přijedou dvě hladové děti a jejich matky... navíc i my musíme něco jíst. Každopádně uznávám, že jsem se měl asi brzdit."
"Asi?" Brian si uchechtl a ty tašky už za sebou pomalu vláčel, jak mířil do kuchyně.
"Nech mě ti pomoct..."
"Ne! Tvoje stále bolavá záda byl jeden ze dvou důvodů, proč jsem se na ty šílený nákupy vydal sám... nehodlám riskovat, že se ještě víc zmrzačíš. A ty jsi druhý důvod," upřel svůj pohled na zrovna se blížícího Baileyho, který nadšeně vrtěl ocasem a čekal na to, co mu Brian přinesl.
"Říkal jsem, že jsou ty záda mnohem lepší..."
"Jo a já říkal, že když budeš tahat těžký věci, mohlo by se stát, že budou zase horší. Fuck!" Brian neudržel jednu z tašek a po jejím dopadení se ozvalo rozbití skla.
"Nech mě hádat... to burákové máslo?"
"Jak to mám sakra vědět? Napsal jsi mi plno věcí, které jsou ve sklenici!"
Justin se zarazil a jeho pobavený výraz mu zmizel z tváře. Ale ať už se chtěl na Briana ohnat sebevíc, moc dobře si uvědomoval, že jeho naštvání ohledně nákupů nebo snad potencionálně rozbitého burákového másla, se týká jen jediné věci - Justinovy cesty do Londýna příští měsíc kvůli jeho práci.
Věděl to, protože takhle se Brian choval pokaždé, co na to mělo dojít, neuměl jednoduše říct "nechci, abys jel, budeš mi chybět", protože věděl, že to po Justinovi nemůže chtít a ani by nechtěl... ale svou podrážděnost ohledně toho skrývat zkrátka nedokázal. Zvlášť když tohle bude jejich nejdelší odloučení od doby, co se Justin vrátil z New Yorku a to celé tři týdny. A s tím, že teď mají Baileyho doma a Brian na něj bude sám, to bylo o to horší.
"Promiň," Brian si uvědomil, že to přehnal. "Nechtěl jsem..."
"Já vím," Justin šel k němu a objal ho. "Budu zpátky dřív, než se naděješ."
Brian se odtáhl a zaskočeně se na něj podíval, pak si ale uvědomil, že Justin vždycky věděl, co ho trápí, aniž by Brian cokoliv řekl. Justina proto ihned políbil.
"Bailey, pozor, jdi od toho!" zakřičel Justin náhle, když uviděl, jak očichává tašku, ve které se nacházely střepy.
Bailey se ihned jeho zvýšeného hlasu zalekl a utekl pryč.
"Shit, to mi nedošlo..."
Justin si uvědomil, že Bailey má s křičením asi bohaté zkušenosti a že on mu to teď připomněl. Hned se za ním proto vydal, aby si to u něj vyžehlil, snažil se sice zabránit tomu, aby se zranil, ale mohl to udělat i jinak, než křičením...
"Tady jsi," našel ho stočeného v jeho pelechu. "Promiň mi to," posadil se k němu a dal mu několik pus, zatímco ho drbal pod krkem.
To na Baileyho naštěstí zafungovalo a on se hned začal k Justinovi lísat.
"Tady je něco, aby sis to u něj napravil," Brian mu přinesl pytlík nějakých psích pamlsků.
"Podívej, Bailey, co ti páníček přinesl dobrého."
Bailey ihned hlasitě polkl, což zapříčinilo, že se oba dva rozesmáli. Hned na to byli svědky toho, jak to Bailey snědl v podstatě na posezení.
"Příště ty pytlíky vezmu tři," uchechtl se Brian.
"Je to velkej kluk, tak hodně jí, viď, Bailey?" Bailey se hned olízl a to Justin bral jako odpověď.
Následně se vydal s Brianem uklidit ten nepořádek, a jak předpokládal, bylo to burákové máslo, které to odneslo a na které měl šílenou chuť, ale o tom si teď mohl nechat leda tak zdát.
"Jestli chceš, zajedu ti pro jiné..."
Justin po něm hodil naprosto zaskočený pohled a hned na to šel k němu, Briana chytil za zátylek a přitáhl k vášnivému polibku.
"Uh, ne že bych si stěžoval... ale co to do tebe vjelo?" zasmál se Brian, zadýchaný následkem polibku.
"Chci jen, abys věděl, jak moc tě miluju."
"Myslím, že to už vím," Brian se zaculil.
"Rád ti to připomínám. A bez burákového másla to přežiju, hlavně, že tu mám tebe... a tebe samozřejmě," usmál se Baileyho směrem, který na ně žárlivě koukal.
"Vážně nesnáší, když se líbáme," uchechtl se Brian.
"Je to malej žárlivec... něco máte společného," popíchl jej Justin.
"Co, že jsi to říkal? Že záda už jsou mnohem lepší?"
"Neee..."
Ač se Justin snažil vzdorovat sebevíc, Brian ho vyzdvihl a hodil si ho přes rameno, na což s ním následně došel až do obýváku ke gauči, dal si ho přes koleno, stáhl mu kalhoty a několikrát ho plácl, až měl Justin červený zadek.
"Doufám, že tě tohle naučí, abys neříkal blbosti."
"Uh, nerad ti to říkám, ale... myslím, že teď budu říkat blbost ještě větší."
Brian hned vzápětí pochopil, co tím myslí, když na stehně ucítil Justinovu erekci.
"Ty jsi neuvěřitelný," zasmál se Brian.
"Ne - jen tvrdý. Tuším, že bys s tím měl něco udělat."
Než Brian stihl jakkoliv reagovat, oba byli nuceni rychle zvednout své pohledy k člověku, který na sebe upozornil odkašláním...
"FUCK!" vykřikl Justin a ihned se vyhoupl na nohy, snažíc se vytáhnout si kalhoty. "Jess?!"
Než měl kdokoliv možnost cokoliv říct, Bailey se přiřítil doslova jako neřízená střela vstříc Jess, kterou téměř porazil, jak nadšeně se s ní vítal a stejnou láskou mu vítání opětovala ona.
"Bože, tak ráda tě vidím, Bailey, chyběl jsi mi."
Trvalo chvíli, než se Bailey uklidnil, protože vidět Jess po týdnu pro něj byly asi v podstatě Vánoce. Justin s Brianem však stáli stále naprosto zaskočeni, čekajíc na to, až Jess něco řekne - nejlíp něco, co se nebude týkat toho, co právě viděla...
"Vás taky ráda vidím, Justine... Briane," pokývla k oběma, stejně rudá studem jako oni dva. "Moc se omlouvám, že jsem sem tak vpadla, ale měli jste otevřeno..."
Brian okamžitě střihl pohledem po Justinovi, říkající "To já nesl tašky, dveře byly tvoje starost!" na což se Justin jen výmluvně usmál...
"Ale asi jsem měla zazvonit, občas nepřemýšlím."
"Uh, to je v pořádku," Justin si pročistil hrdlo. "Co vás sem přivádí?" zeptal se i přes to, že odpověď už tak nějak tušil.
"Jsem tu na kontrolu, abych zjistila, jak se Baileymu daří."
"Aha a my jsme byli domluveni?" otázal se Brian bez otálení.
"Asi to bude znít hloupě, ale... první návštěva vždy probíhá bez ohlášení... už jsme mnohokrát zažili, že jsme se předem nahlásili a to, co jsme následně zjistili... museli jsme zkrátka zavést toto opatření."
Na Jess bylo znát, že je jí to stejně nepříjemné jako Brianovi s Justinem, ale ani jeden s tím nemohl nic dělat, šlo tu o Baileyho a o to, aby měl milující domov, se zbytkem se museli všichni tři nějak poprat.
"To chápu," usmál se Justin, Brian jeho názor ale moc nesdílel, vůbec se mu nezamlouvalo, že jim sem takhle vtrhla, i když věděl, že jen dělala svojí práci. "A moc se omlouváme za to... no, uh..."
"V pořádku. Měla jsem zazvonit."
Brian jí pohledem potvrdil, že to udělat opravdu měla, ale Justin ho očima pokáral, on byl vždycky ten víc slušný a chápající. Brian se ale nehodlal omlouvat za svůj sexuální život.
Jess následně začala proces, při kterém si zjistila všechny podstatné informace ohledně žití Baileyho tady, počínaje tím, kde spí až po to, jak dobře to zatím zvládá v novém domově.
"Je to lepší každým dnem, první noc pro něj byla nejtěžší a teď má trochu problém poslouchat, když jsme venku... ale jinak je moc hodný."
"Jo, až na ty boty, co mi skoro sežral," zasmál se Brian a vysloužil si vražedný pohled od Justina.
"Uh, co?" zeptala se Jess.
"Nic hrozného, jen Brianovi rozkousal boty."
"Vážně?" zadivila se Jess. "Nic takového nikdy neudělal. Asi se tak jen vypořádá se stresem z nového prostředí."
"Nejspíš ano," přitakal jí Justin.
"A co jinak? Něco nového u vás dvou?" oba se na ni zmateně podívali, nechápajíc, proč je podstatná informace z jejich života pro Baileyho adopci. "Chápu, že je tohle asi velice náročný proces a taky jsme kvůli tomu byli schopni najít nový domov mnohem méně psům, než bychom doufali, ale... všichni do jednoho si prošli velice těžkým životem a my chceme udělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo. A tím, že chci vědět, co je u vás nového, mám na mysli věci, které by mohli Baileyho nějak stresovat..."
Oba ocenili její snahu vysvětlit jim její záměr a i když se jim to zdálo šílené, museli jednoduše pochopit, že se jen snaží dělat to nejlepší pro Baileyho.
"No je tu jedna věc," začal Justin. "Příští měsíc musím kvůli práci do Londýna."
"Oh a na jak dlouho?"
"Skoro tři týdny. Vím, že jsem říkal, že bývám pryč maximálně týden, ale tohle je velká příležitost, kdy mohu získat nové klienty."
"To je skvělé," usmála se na něj Jess. "Nebudu vám však lhát, tím, že je s vámi Bailey teprve krátce, by toto pro něj mohl být velký stres, Bailey je pes, který potřebuje stabilitu," Justin mohl cítit, jak mu začíná tlouct srdce ze strachu, co Jess řekne dál. "Ale stres to je asi pro každého psa, který se musí na nějakou chvíli rozloučit se svým majitelem... věřte mi, já odejdu na 8 hodin do práce a když se vrátím domů k těm svým miláčkům, jsou jak kdybych byla pryč půl roku," zasmála se.
Justinovi se okamžitě viditelně ulevilo, že to Jess nebere jako nějakou tragédii a sám doufal, že jeho tří týdenní absence nebude mít na Baileyho nějaký špatný dopad.
Jakmile si odbyli tuhle část zpovídání, jako kdyby opravdu adoptovali dítě, Jess ještě chvíli pobyla, aby se řádně rozloučila s Baileym, který po ní házel srdceryvné pohledy, když pochopil, že si ho nebere s sebou...
"No tak, Bailey, zůstaň," Justin ho držel za obojek, snažíc se zabránit tomu, aby běžel za Jess, až otevře dveře.
"Brzo se uvidíme, Bailey... a tentokrát slibuji, že přijdu ohlášená a zazvoním," ujistila je Jess.
Brian i Justin si hned vzpomněli na to, čemu byla svědkem a zatímco Justin cítil, jak opět zrudnul, Brian se jen pobaveně uchechtl. Následně se s ní rozloučili a rychle za ní zavřeli dveře, aby Justin mohl Baileyho pustit. Ten hned běžel ke dveřím, na které začal skákat a škrábat je...
"Bailey, přestaň," Justin se ho snažil odtrhnout, ale marně.
Nakonec tam zůstal jen sedět, jako by snad doufal, že se pro něj Jess vrátí, jenže když pochopil, že to se nestane, vydal se do svého pelechu, kam si lehl se smutným výrazem.
"Bude v pohodě," ujistil Brian Justina, když viděl, jak je skleslý kvůli Baileymu.
"Já vím, jen... myslíš, že nás bude někdy milovat tak jako Jess?"
"Určitě. Už je na dobré cestě, pokud sis nevšiml. Pochop, že ji znal rok a trávil s ní denně čas... chvíli to potrvá, než mu přestane chybět."
"Máš pravdu."
"Já mám vždycky pravdu," Brian se pousmál, aby zlepšil Justinovi náladu.
"Samozřejmě, že máš," ušklíbl se Justin.
####
Brzký ranní víkendový budík nebyl nikdy Brianovým ani Justinovým oblíbencem, vždy si rádi přispali do pravého poledne a pokud se náhodou vzbudili dřív, hodiny v posteli využili k dlouhému válení se a mazlení, které vedlo ke žhavému rannímu sexu.
Jenže nejen, že teď už měli v životě Baileyho, který měl jednoduše svoje potřeby, které jeden z nich musel naplnit dlouhou procházkou, ale dneska měli zvlášť pádný důvod k tomu si přivstat...
"A jde se na to," zareagoval Brian na zvonek ohlašující, že jejich oblíbená bláznivá rodinka dorazila. "Radši ho drž, nerad bych, aby porazil děti."
"Jasně," usmál se Justin a vydal se chytit Baileyho, který byl jak na trní z toho, kdo stojí za dveřmi.
Když si byli jistí, že je v pořádku otevřít dveře, Brian to udělal a odhalil tak ke svému překvapení pouze Lindsay s Gusem...
"Linds... Sonny boy," Brian oba hned objal, snažíc se vstřebat, že je Gus zase o pár centimetrů vyšší. "Kde jste nechali zbytek rodiny?"
"Oh, Michael si vyžádal, že chce vidět Jenny, tak jsem ji s Mel u nich vysadila," vysvětlila a už směřovala k Justinovi, aby se s ním přivítala. "Takže se s nimi sejdeme až u Teda. Ahoj, Justine."
"Ahoj, Linds, tak rád tě vidím!" jednou rukou ji objal a druhou stále držel Baileyho. "Gusi, ty jsi vyrostl."
"To asi bude tou zázračnou zeleninou, kterou mě mamky ládují."
Brian se usmál jako pyšný otec, že Gus po něm rozhodně zdědil jeho talent na ironii a sarkasmus. To je můj kluk.
"To je Bailey?" Gusovi se rozzářily oči při pohledu na to krásné čtyřnohé stvoření. "Můžu si ho pohladit?"
"Jasně, že jo," ujistil ho Justin. "Ale musíš opatrně, nech ho, aby si tě nejdřív očichal..."
Gus k němu udělal těch pár kroků a začal k němu natahovat svoji dětskou ruku, Brian měl v tu chvíli trochu hrůzu, jelikož si vzpomněl na to, jak probíhalo jeho seznamování s Baileym a jak byl přesvědčený, že ho ten pes sežere. To se ale s Gusem naštěstí nekonalo, protože se zdálo, že Bailey je z něj nadšený, stejně jako Gus z něho.
"Bože, je úžasný!" zaradoval se Gus.
"Smím taky?" zeptala se Linds.
"Určitě, ale taky opatrně."
Lindsay zopakovala pohyby Guse a čekala na to, dokud Bailey neočichá i její ruku, následně ho začala opatrně hladit po hlavě, Bailey si to kupodivu užíval.
"Jak to, že jenom mě chtěl sežrat?" Brian se zatvářil dotčeně.
"Nechtěl tě sežrat, jenom se tě bál," vysvětil mu Justin.
"Oh, báječné."
"Nemyslím to špatně, ale přiznejme si, že ze začátku si moc nestál o to se s ním seznamovat - vycítil to."
Brian se najednou cítil provinile a uznával, že si za to mohl sám a opravdu doufal, že Bailey už nikdy nebude mít pocit, že o něj nestojí... možná si Brian ještě bude muset na život s Baileym zvyknout, ale už by si neuměl představit, že by ho neměli.
"Pořád nemůžu uvěřit, že máte psa," Lindsay věnovala pohledy oběma.
"Bylo to náhlé rozhodnutí," vysvětlil Brian.
"Zas tak náhlé ne, několik týdnů jsem ho k tomu přemlouval a následujících několik týdnů trvalo, než jsme si ho mohli vzít domů..."
"Díky, Justine," Brian protočil oči. "Fajn, možná to byla otázka delší doby a uznávám asi jsme vám to měli dát vědět - i když jde o náš život - ale nechtěl jsem, aby Gus nebo snad Jenny měli svoje naděje a oni nám Baileyho vzali dřív, než ho poznají nebo hůř po tom, co ho poznají..."
"Počkat, proč by vám ho brali?" zadivila se Linds.
Brian si povzdychl z toho, že by radši dělal milion jiných věcí, než Lindsay vysvětlovat ten šílený proces: "Justine, co kdybys Lindsay zasvětil? Já jdu dohnat čas se svým synem."
Brian chytil Guse kolem ramen a rovnou s ním zamířil ke gauči připravený zjistit všechny detaily ze života svého syna za poslední tři měsíce, co ho neviděl, zatímco Justina s Baileym nechal napospas Lindsay.
Jakmile si to Justin odbyl, pomohl Lindsay s jejich věcmi do pokoje a dal ji prostor, aby se po té cestě vysprchovala a připravila na Blakovu oslavu, hned potom se vydal za těmi dvěma.
"Tak jak se mají moji kluci?"
Než se mu však dostalo odpovědi, byl svědkem asi té nejkouzelnější situace - Brian s Gusem dováděli s Baileym jako nějací blázni, když se s ním přetahovali o provaz za doprovodu hlasitého smíchu. Justin v tu chvíli věděl, že jeho rodinka s Brianem rozhodně nezůstane pouze tří členná.
No comments:
Post a Comment