BEZ VAROVÁNÍ
"Briane?" Tedův klidný hlas k němu začal promlouvat, zatímco jemně cloumal s jeho ramenem ve snaze ho probudit. "Vstáváme!" ale až teprve zvýšení hlasu zajistilo, že Brian konečně nabral vědomí.
"Co to sakra... Theodore!"
"Promiň, Bri... probudit tě není nic snadného."
"Fuck," Brian se snažil rozkoukat, ale šíleně ho bolely oči. "Já jsem fakt usnul."
"Uhm. Jako dřevo. Všichni tě slyšeli chrápat," Ted se zasmál.
"Já nechrápu."
"Budu tě muset vyvést z omylu. A taky slintáš," Ted ukázal na mokrou skvrnu na Brianově košili.
"Shit," Brian vzal ubrousek a hned si to začal otírat. "Potřeboval si něco?" uvědomil si, že Ted by ho nebudil bezdůvodně.
"Volal Justin..."
"Je v pohodě?" Brianovi se okamžitě rozšířily oči.
"Jo... nebo teda zněl docela zoufale. Prý si mu nenapsal, jestli jsi dorazil v pořádku a ani nereagoval na jeho telefonáty, tak jsem ho ujistil, že ač jsi v kómatu, jsi živý a zdravý... ale volal především proto, že s Baileym mu to prý úplně nejde."
"Co tím myslíš?"
"Víc mi neřekl, ale prý mu máš zavolat, co nejdřív to půjde."
"Provedu."
Ted se na něj usmál a následně se otočil s úmyslem opustit Brianovu kancelář, jenže ten ho na poslední chvíli zastavil: "Máš ještě ten kuřecí sendvič?"
"Promiň, Briane... snědl jsem ho. Můžu se poptat u ostatních..."
"V pohodě, to neřeš. Zajedu pak do jídelny. Díky."
Ted se zatvářil provinile a následně odešel. Brian mohl slyšet i cítit, jak obrovský hlad má a právě teď by zabíjel pro kousek čehokoliv. Ale nejdřív musel vyřídit Justina...
"Briane!" Justin zakřičel hned, jak to zvedl.
"Ouch, Sunshine, ten bubínek budu ještě potřebovat," uchechtl se.
"Promiň, já tě jen tak hrozně rád slyším..."
"Ted říkal, že je nějaký problém s Baileym..."
"Ehm, no... není to nic velkého, Briane. Pořád se rozkoukává a seznamuje se s novým prostředím a tak trochu si to tady značkuje..."
Brian mohl cítit, jak mu tlak vyletěl až ke stropu: "Vyklop to, Justine."
"Ale slib mi, že nebudeš vyvádět!"
"To ti slíbit nemůžu, protože začínám vyvádět už teď... co ten pes, sakra, udělal?"
"Uh, on, tak trochu... rozžvýkal... tvoje boty."
Brian cítil, jak ho téměř okamžitě polilo horko a pot. Proto přivřel oči a zhluboka se nadechl, snažíc se zabránit tomu, aby začal křičet...
"Které?"
"Uh... ty... od Prady, co máš tak rád..." Justin se tu informaci snažil říct, jak nejšetrněji mohl.
"Já ho zabiju."
"Psy tohle prý dělají, našel jsem si to na internetu."
"Promiň, ale co přesně mě má na tom uklidnit?"
"Asi nic... vynadal jsem mu."
"Fantastické, hned je mi líp."
"A koupím ti nové!"
Brianovi v tu chvíli přistála na jazyku poznámka o tom, jak ani nic jiného nečeká a že pokud Bailey udělá ještě něco takového, pošle ho prvním taxíkem zpátky do útulku, jenže hned v další moment mu došlo, že je idiot. Že jsou to jen blbé boty a zlobit se kvůli nim na Justina nemůže. A vlastně ani na Baileyho, protože jak řekl Justin - psi tohle bohužel dělají.
"Nemusíš, jsou to jenom boty, Justine."
"Uhm... co?"
"Řekl jsem..."
"Já vím, co jsi řekl, jenom mě to překvapuje. Byl jsem si celkem jistý, že s Baileym dneska budeme spát na zahradě," zasmál se.
"Proč i ty?"
"Protože bych neměl to srdce ho tam nechat samotného."
"Super, takže bychom tam spali vlastně všichni tři, protože já bych neměl to srdce tam nechat tebe... takže tím, že Baileymu odpustím, si ušetřím spoustu trápení."
"Už jsem ti řekl, že tě miluju?"
"Dneska už určitě ano, ale říct to víckrát nikdy neuškodí," Brian si skousl ret.
"Miluju tě."
"Já tebe taky. Ale už Baileyho, prosím tě, nepouštěj k mým věcem."
"Budu je bránit vlastním tělem."
"Dobře."
Následně se spolu rozloučili a Brian se konečně vrhnul na práci, kterou dneska musel dodělat stůj, co stůj, jenže s tím několika hodinovým spánkem byl dost pozadu a potřeboval na pomoc svůj dvoučlenný hvězdný tým...
"Potřeboval si nás?" Ted vstoupil dovnitř se Cynthií v závěsu.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se Cynthia s ustaraným výrazem ve tváři. "Vypadáš děsně."
"Ano... ano... a díky. Sedněte si, máme před sebou spoustu práce," Brian každému předal hromádku papíru. "Dneska to musí být hotové. Tak se do toho pusťte. Já si jdu sehnat něco k jídlu."
"Tím máme, si myslel nás dva?" otázala se Cynthia.
"Pálí ti to," uchechtl se.
"Vždycky je potěšení s tebou pracovat, Bri," zavtipkoval Ted.
"Za hodinu budu zpátky, nemějte strach. Ale jsem jen kousek od toho zkolabovat hlady."
Ted se Cynthií mu hned přikývli na souhlas, aby se šel najíst a s přislíbili mu, že se toho pokusí udělat co nejvíc. Brian následně zamířil do jídelny.
"Bože, zlato, jsi v pořádku?" Debbie k němu ihned přispěchala. "Jsi nemocný?"
"Ne, jen hladový a vyřízený, Debb," Brian se posadil na nejbližší židli. "Mohla bys mi připravit jednu specialitu?"
"Co jsi vyváděl?"
Brian protočil oči. Bez otázek to nikdy nejde. "Máme doma Baileyho."
"Baileyho?"
"Ano - toho psa."
"Co? A nikdo mi nic neřekl?"
"Teď ti to říkám. Navíc máme ho teprve od včera... a už jsme zažili krušné chvíle. Teď, co ta specialita?"
"Jdu pro ni. Ale tohle ještě probereme."
"Šokující," ušklíbl se Brian.
A hned si za to od Debb vysloužil pohlavek. Jenže jestli si myslel, že rozhovor s Debb je to nejhorší, co ho právě teď mohlo potkat, šeredně se mýlil... Fuck.
"Briane! Ty žiješ?" Maikey se posadil vedle něj očividně nadšený, že po dlouhé době vidí svého nejlepšího kamaráda.
"Sotva, ale žiju," uchechtl se. "Promiň, že jsem se neozval, bylo to teď hektické."
"To chápu, přeci jen si plánujete přivézt domu nového člena..."
"No vlastně..."
"Už si ho přivedli," vložila se ho do toho Debb.
"Díky, Debb."
"Cože? Vy už ho máte doma? Proč jsi nic neřekl?"
"Máme ho teprve od včera, sami jsme z toho ještě přepadení, teprve si zvykáme... nebyl čas na to vás hromadně informovat... ví to jenom Ted a teď už vy dva."
"Ted to ví?" zarazil se Michael. "Dřív, než já?"
"Pracuju s ním a pozval nás s Justinem na Blakovu oslavu, musel jsem se ujistit, že je v pořádku, když vezmeme Baileyho s sebou."
"Oslava!" vykřikla náhle Debbie. "Neztraťte tu myšlenku, hned jsem zpátky..."
Michael s Brianem se na sebe nechápavě podívali, zděšení, co ta bláznivá ženská zase vymyslela, ale jak ji znali, bude to něco velkého.
"Takže, kde jsme to byli?" přiřítila se zpátky s Brianovou objednávkou.
"Vykřikla si oslava," Brian napodobil její nadšení.
"Oh, jasně... co takhle uspořádat oslavu?"
"Ale Blake už jednu má, mami."
"Nemyslím pro Blaka... pro Baileyho."
"Cože?" Brian se zakuckal nad soustem, co právě žvýkal.
"Na uvítání a na počest, že se stal novým členem rodiny."
"Upřímnou soustrast," utrousil Michael a hned od Debb schytal pohlavek a Brian hned další za to, že se smál.
"Jsme rodina, která vždycky všechno slavila a ani tentokrát to nebude jinak, takže ano, Bailey bude mít oslavu."
Zabijte mě někdo, prosím, nebo se zabiju sám. Brian zvedl pohled ke stropu, jako by snad doufal, že ho ten nahoře zachrání.
"Je to pes, mami... jsem si jistý, že ten se bez oslavy obejde."
"Díky!" zareagoval Brian. "Nebudu pořádat oslavu psovi, Debb."
Brian hned věděl, že si tím u Debb zadělává na problém, protože ta když si něco zamane, tak to i dostane a to, jakým způsobem se na Briana podívala a ještě si k tomu dala ruce v bok, značilo, že se tomu opravdu nevyhnou. A Brian už dávno vzdal svoje snahy se s Debb dohadovat. Že já radši neumřel hlady.
"Fajn. Ale nejdřív to musí probrat s Justinem... pravděpodobně se mi vysměje do obličeje."
Brian v to spíš doufal, ale už teď mu bylo jasné, že Justin se do toho nápadu okamžitě zamiluje.
####
Brian zastavil na příjezdové cestě a neskutečně se těšil na to, až otevře dveře a popadne Justina do náruče. Dnešek byl náročný a on si nepřál nic víc, než klidný večer s jeho nejoblíbenějším člověkem... a s Baileym.
Hned ho však trklo, že se téměř v celém Britinu svítilo a za předpokladu, že se Justin nesnažil o nějaký rekord, se začínal Brian bát toho, co najde za zavřenými dveřmi...
"Haloo?" jeho hlava opatrně nakoukla dovnitř, všechno se ale zdálo být v pořádku. "Je někdo doma?" musel se sám uchechtnout nad tou stupidní otázkou... kde jinde by asi byli?
Brian si odložil kabát a sundal boty, v tu chvíli si vzpomněl na svoje boty od Prady a na moment ho zase přepadl vztek, raději to však rozdýchal.
Bylo mu ale divné, že nic a nikoho neslyší, Justin by ho už dávno vítal u dveří a zasypával polibky, tentokrát se ale zdálo, že je Britin naprosto opuštěný a přitom bylo víc, než jasné, že tu někde Justin musí být... leda by nechal rozsvíceno a utekl odtud.
"Justine?!" zakřičel v naději, že se tak dozví, kde Justin je, ale nedostalo se mu odpovědi. "Kde sakra jsi?" zamumlal si pro sebe.
Rozhodl se to vzít hezky popořadě a nejblíž se nacházela kuchyně, proto do ní ihned zamířil... a toho rozhodnutí litoval hned vzápětí. Jesus Christ.
To, co uviděl, ho naprosto šokovalo, po zemi se válelo jídlo, roztrhané kuchyňské utěrky a dokonce rozbitý talíř... jenže víc, než to, ho zaskočily kapky krve, které se nacházely všude, kam se podíval.
"Justine!"
Brian ihned vyběhl schody po dvou a jako šílený hledal Justina, srdce mu tlouklo jako o život. Byl téměř u ložnice, když konečně uslyšel nějaké zvuky z koupelny na druhé straně chodby...
"Justine?" Brian rozrazil dveře a spatřil zaskočeného a k jeho hrůze zakrváceného Justina.
"Briane..."
"Shit, co se ti stalo?" ihned šel k němu a podíval se mu na jeho krvácející ruku. "Pořezal ses?"
"Je to docela vtipná historka," Justin se zasmál, ale ve skutečnosti mu do smíchu tolik nebylo. "Dělal jsem jídlo a Bailey zničehonic začal trhat kuchyňské utěrky, a jak jsem se mu je snažil vytrhnout, tak mi spadnul talíř... no a když jsem sbíral střepy... asi chápeš, co se stalo."
"Naprosto. Ukaž mi to... je to hluboký?"
"Nechce to přestat krvácet, už asi deset minut se to snažím zastavit..."
"Tak pojedeme na pohotovost."
"Jesus, Briane, je to jen říznutí..."
"Jo, to vidím... máš jen zkrvavené celé tričko."
"Miluju, jak umíš být sarkastický."
"A já nesnáším, jak umíš být tvrdohlavý."
"Nejsem tvrdohlavý, jen vím, že mají na práci důležitější věci, než mi dávat náplast, kterou máme i tady," Justin ji na důkaz vyndal z lékárničky.
"Chytrolíne. Fajn, když to do pěti minut přestane krvácet, tak ti to zalepíme, jinak jdeme..."
"Můžu namítat?"
"Ne. A sedni si," Brian zaklapl záchod a navigoval tam Justina, který se posadil.
Hned na to si k němu klekl a přitiskl mu na ránu ručník, který pevně držel, aby tím zastavil krvácení. Až teprve v tu chvíli si všiml, že Bailey leží u sprchy.
"Nazdar, příšero... dneska jsem na tebe slyšel samou chválu," Brian si neodpustil ironii.
"Náhodou se o mě hezky postaral, nespustil mě z očí, co jsem se pořezal a všude mě následoval, když jsem hledal lékárničku... což mi připomíná, neříkal jsem ti, aby si ji nechával v koupelně?"
"Zapomněl jsem," Brian se výmluvně usmál. "Takže mi chceš říct, že Bailey je vlastně hrdina?" podíval se na něj pobaveně. "Něco mi totiž říká, že kdyby neroztrhal ty utěrky, tohle by se nestalo..."
"Jenom si hrál."
"Jo nejdřív s mými botami a teď s utěrkami... co přijde dál?" zasmál se.
"Uhm, no..."
"Jesus. Co ještě? A neříkej mi, že to bylo moje!"
"Dal jsem mu víc jídla, než jsem asi měl a udělalo se mu z toho nevolno..."
"A?"
"Pozvracel nám gauč."
"Já ho vážně zabiju."
Nebýt faktu, že se na něj Justin usmál, jak nejvíc nevinně dokázal a že mu právě zastavoval krvácení, asi už by se na Baileyho pěkně vyvztekal, ale rozhodl se to ještě jednou avšak naposledy přejít.
"Vidíš, přestalo to," usmál se Justin. "Takže žádná pohotovost."
"Máš štěstí. Vydezinfikuju ti to a zalepím."
"Díky... jsi můj zachránce," Justin si skousl ret.
Brian se pousmál a následně započal ošetřování Justina, který se následkem dezinfekce pěkně kroutil, a dokonce mu do očí vytryskly slzy, které mu však Brian hned setřel palcem. Jakmile měli vše hotovo, navrátili se všichni tři do kuchyně, kde Brian začal uklízet ten nepořádek.
Hned na to se konečně pustili do jídla, které Justin uvařil a které Bailey doufal, že bude mít možnost ochutnat, protože na ně celou dobu koukal u stolu... a nakonec jeho psímu obličeji nebyli schopni odolat.
"Začíná si nás pěkně omotávat kolem prstu... nebo snad drápu... packy... čert ví... ale jde mu to dobře," zasmál se Brian.
"Ví jak na nás," přitakal Justin. "Ale přiznám se, že dnešek byl náročný... nevěděl jsem, že mít psa, může být tak těžké."
"Můj den byl náročný a to jsem ani neměl na krku Baileyho... divím se, že jsi přežil," uchechtl se.
"Jo, to jsem slyšel, že byl náročný... prý si spal jako nemluvně," Justin se rozesmál a hodil Baileymu další sousto.
"Nevěř všemu, co Schmidt říká... jen jsem si zdřímnul. A pak jsem pracoval o sto šest... nejdřív jsem si ale musel vyslechnout Debbie a Maikeyho, kteří byli naštvaní, že jsme jim neřekli, že už jsme si přivedli Baileyho domů... a pak Debb dostala asi ten nejšílenější nápad."
"Mám se bát?"
"Chce uspořádat oslavu..."
"Komu?"
"Zkus hádat."
"Uhm... nevím o nikom, kdo by měl narozky... kromě Blaka a na jeho oslavu už jsme pozvaní, takže..."
"Okey, dám ti nápovědu - oslava na přivítání nového člena rodiny."
"Kdo je nový... bože... Baileymu?" Justin na něj vytřeštil oči.
"Říkal jsem jí, že ti to bude připadat šílený... protože to šílený je."
"No, vlastně bych řekl... že je to od ní hezký. Bailey je teď členem rodiny a mělo by se tak s ním jednat, takže oslava je vlastně na místě..."
"Ty mě snad zničíš," Brian se chytil za obličej a zakroutil hlavou. "Mike to řekl výstižně: upřímnou soustrast, Bailey, stal ses členem té nejšílenější rodiny na světě."
Justin se začal smát a zamířil k Brianovi, kterému se posadil na klín a objal ho kolem ramen: "Miluješ naši rodinu, my oba to víme."
"O tom by se dalo diskutovat."
"Hele!" Justin ho šťouchl do ramene. "Miluješ, přiznej to," a než se Brian nadál, Justinovy rychlé prsty jeho nezraněné ruky ho začaly šimrat.
"Ano, miluju... miluju naši rodinu!" Brian se začal smát na celé kolo.
Ale jen on věděl, že ač miluje celou svoji rodinu bez ohledu na to, jak šílená a velká je, právě teď měl na mysli tu svojí malou tříčlennou.
"Věděl jsem to," Justinovy rty se přitiskly k těm Brianovým v dlouhém polibku.
Ale jak se dalo čekat, Bailey vždy věděl, kdy se ozvat.
"Jednou mě přivede do blázince..." Brian se chytil za hrudník, jak skoro dostal infarkt následkem Baileyho štěknutí.
"Dělá si na mě jenom nároky..."
"Hmm a nenapadlo tě někdy, že jsem to třeba já, koho si hlídá?" Brian se zatvářil vážně.
Justin se rozesmál, ale následně si uvědomil, že to není zas tak nemožné, jak by se mohlo zdát, hned se proto na sebe s Brianem podívali a vzápětí na Baileyho, který na ně házel ty svoje psí oči... No na to zjistit, koho z nich si Bailey vlastně hlídá, mají před sebou rozhodně spoustu let.
Teď se ale budou muset vypořádat s tou šílenou oslavou na počest nového člena rodiny a kdo jiný, než Emmett Honeycutt by se toho měl zhostit...
No comments:
Post a Comment