VAROVÁNÍ 18+
Brian se opatrně vyprostil zespod Justinova těla, který protentokrát nezaregistroval ani Brianův budíček, jak tvrdě spal. Včera jsem tě pěkně odrovnal, Sunshine, ušklíbl se Brian s úsměvem. Ale co, slíbil jsem ti, že tě vyválím - v posteli. A sliby se musí plnit.
Následně ho něžně políbil na spánek a lehce pohladil po páteři, Justin se zachvěl a jeho ústa opustil tichý sten, přes to ale spal dál. Tuším, že dneska to bude bez polibku na rozloučenou.
Když se dostatečně vynadíval na tu dokonalost, kterou Justin představoval, s myšlenkou na to, že stále nechápe, jak on může mít takové štěstí, se konečně vydal dát si svou ranní horkou sprchu na probuzení.
Jenže probuzení znamenalo přemýšlení a přemýšlení bylo podle Briana odjakživa nebezpečné. A to obzvlášť dneska. Už večer se jejich životy navždy změní, už nikdy nebudou jenom oni dva - budou tři. A jednou možná i čtyři... pět... to ukáže čas.
Briana až děsilo, jak otevřeně přemýšlí o možnosti mít s Justinem rodinu a ne jen takovou, která zahrnuje člena na čtyřech nohách, ale opravdovou rodinu. Ale každým dnem s ním mu ta představa začínala připadat čím dál lákavější. Nebyl na ni připravený ani zdaleka - Fuck, nejsem připravený ani to, že se k nám dneska nastěhuje Bailey - ale věděl, že pokud bude mít Justina po boku, chce s ním zažít všechno na světě. A malá kombinace jich dvou mu vytvářela úsměv na tváři...
"Neruším?" otevřely se náhle dveře sprchy a stál tam Justin, rozcuchaný a naprosto roztomilý.
"Ty nikdy," Brian se natáhl a políbil ho. "Nevzbudil jsem tě?"
"Dalo by se to tak říct," vlezl dovnitř a zavřel za sebou. "Chtěl jsem se k tobě přitulit, ale tys tam nebyl."
"Promiň mi to, Sunshine," prsty zabořil do jeho teď už mokrých vlasů. "Ale musím pracovat."
"Někdy ti to závidím."
"Co, práci?" uchechtl se.
"Tu možnost odtud vypadnout... miluju malování, ale pracovat z domova je někdy vyčerpávající, ne fyzicky, ale psychicky... být tu sám, bez tebe... je to smutné."
Brian se nemohl udržet a Justina něžně políbil, ruce ovinul kolem jeho těla, stejně jako Justin ty svoje kolem Brianova krku.
"Taky mi chybíš, když nejsem doma," přiznal - něco, co by dřív nikdy neudělal. "Ale ber to tak, že dneska je to naposledy, co tu budeš takhle sám... ta tvoje chlupatá..." Brian se zarazil, když viděl Justinův výhružný pohled, že mu něco udělá, pokud to vysloví. "Bailey tu bude co nevidět," ušklíbl se.
"Pořád nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje, že tady s námi bude už dneska spát..." oči se mu rozzářily.
"Nezapomněl si něco?" nadzdvihl Brian obočí.
"Myslím jako v domě, ne v posteli - samozřejmě," Brian skoro čekal, že Justinovi naroste nos z toho lhaní.
"Justine," přecedil přes zuby. "Chci, aby alespoň jedna část domu zůstala jenom naše."
"Nejsi ty zlatíčko?" letmo políbil špičku Brianova nosu, ten se ale nad slovem zlatíčko zakřenil. "Dobře, slibuju, že ho naučím spát jinde a nikdy ho do ložnice nepustím."
"Slibuješ?" Brian zvedl malíček.
"Jsi blázen," zasmál se. "Ale slibuju," svůj malíček spojil s tím jeho.
"Výborně. A teď - mám ještě pár minut, než budu muset jít..."
"A neměl bys je spíš využít na snídani?" pousmál se s vědomím, že moc dobře věděl, co má Brian na mysli.
"Můžu se stavit v jídelně. Teď mám chuť na tebe," vzal Justinovu ruku a položil ji na svůj tvrdý penis. "Vidíš, jak velkou chuť?"
"Obrovskou," zaculil se Justin.
Poté Briana vášnivě políbil a vzápětí začal vytvářet polibky a jazykem cestičku přes jeho hruď, kde nezapomněl věnovat každé jeho bradavce pár vteřin, přes břicho a pupík, dokud nečelil jeho tvrdému ptákovi a nepadl před ním na kolena.
Miloval dívat se na Briana, když mu kouřil a přesně to dělal i tentokrát, užíval si výrazy a úsměvy, které mu Brian věnoval, zatímco ho sál, lízal, hladil na každém citlivém místečku, kde jenom mohl, zatímco pomocí prstů druhé ruky dráždil Brianovu prostatu.
"Fuck, Sunshine," zalapal Brian po dechu a slastí zakláněl oči.
Každý sten, vzdech a výkřik, který si za to od Briana vysloužil, zapříčinil to, že i jeho erekce pulzovala a toužila explodovat. Proto když viděl, že se Brian blíží ke svému vrcholu, vyhoupl se nahoru, spojil svoje rty s těmi Brianovými ve vášnivých polibcích, zatímco zrycheně dýchali a rukou začal třít oba dva najednou.
Čím blíž byli orgasmu, tím víc přidával na rychlosti. Pak se udělali. Současně a žhavě. Jejich hrudníky byly pokryté spermatem jich obou, ale o to se hned postarala sprcha nad jejich hlavami.
Chvíli trvalo, než se vzpamatovali, vydýchali a chytili zase cit v nohách. Následně zastavili vodu a vzájemně se osušili. Tuhle společnou ranní hygienu fakt na ránech milovali nejvíc. Ta nejmíň oblíbená část však opět nastala vzápětí...
"Uvidíme se za pár hodin, Sunshine," Brian se ještě mezi dveřmi natáhl a políbil Justina na čelo, následně na rty.
"Nemůžu se dočkat," usmál se, ale smutek v očích nemohl skrýt. Přestaň se chovat jako malý teplouš, Justine! Okřikl se.
Následně za Brianem zavřel dveře a přemístil se k oknu, odkud mohl sledovat, jak Brian odjíždí. Dělal to tak každé ráno, ačkoliv sám nechápal proč, jelikož to nesnášel ze všeho nejvíc. Teď zpětně nechápal, jak zvládl takovou dobu v New Yorku bez Briana, když teď sotva zvládal několik hodin.
Jenže Brian vždy věděl, jak Justinovi zvednout náladu a ani ne 10 minut po svém odchodu mu poslal zprávu...
BRIAN: Děkuji za ten nejlepší ranní orgasmus! ;-) Zajistil si, že dnes v Kinnetiku nikoho nevyhodím (snad) :-p
JUSTIN: Psaní a řízení, Briane? Pokud chceš ještě někdy nějaký zažít, tak se soustřeď na cestu! :-p Každopádně za to mi děkovat nikdy nemusíš, je to samozřejmost! O:)
BRIAN: Dobře, dobře, jdu se soustředit. A už teď se těším na další samozřejmost :-p Stejně jako na tebe a na večer - až si pojedeme pro dítě :D Miluju tě.
Justin se culil od ucha k uchu po přečtení Brianovy zprávy. Nemohl uvěřit, že tohle je ten Brian, který mu tehdy řekl, že na lásku nevěří, nýbrž na šukání... dneska už věřil na obojí.
JUSTIN: Taky tě miluju, strašně moc!
Ale o to víc mu bylo najednou smutno, chtěl Briana mít u sebe a zlíbat ho od hlavy až k patě, jenže nemohl. Navíc to dneska bude ještě těžší, poněvadž má nervy na pochodu z Baileyho příchodu.
Opravdu měl trochu pocit, že si pořídili dítě a že pokud nebude v domě všechno na svém místě nebo zabezpečené, aby se nějak nezranil, asi se zblázní. Proto ještě jednou a snad naposledy, než tu Bailey bude, vzal Britin útokem.
A jakmile byl se vším spokojený, zamířil zase pracovat na svých obrazech do ateliéru. Už dlouho nebyl na žádné výstavě, takže měl takové tušení, že mu v nejbližší době ozve jeho agent a ta představa, že bude muset zrovna teď někam odcestovat na týden, se mu ani trochu nelíbila, jenže pokud se nechtěl cítit jako ženuška v domácnosti, co ji musí živit manžel, musel to podstoupit. Nechtěl však předbíhat, protože dokud nepřijde ten telefonát, je v suchu.
####
Brian dokončoval práci v Kinnetiku, která jako jediná ho dnes držela od toho, aby začal naprosto panikařit. Zbývaly necelé tři hodiny do toho, aby si s Justinem vyzvedli Baileyho a Brian měl pocit, že na to není ani zdaleka připravený. Jasně, s Baileym se za těch několik týdnů sblížil víc, než by ho ze začátku, kdy se domníval, že ho sežere, napadlo a užíval si ty malé okamžiky, které trávily ve třech, hlavně ten poslední v parku, kdy tam byly jenom oni tři - jako rodina. Ale to byl jeden výlet do parku, kdy ještě Baileyho ztratil. Teď ho čeká 24 hodin denně 7 dní v týdnu, kdy se o něj bude muset s Justinem starat a ta myšlenka mu připadala strašně děsivá...
"Briane!" Tedův zvýšený hlas ho vtrhl zpátky do reality.
"Jesus, Theodore... nač ten řev?"
"Na první dva pokusy si nereagoval, tak jsem musel..."
"Co chceš?"
"Uhm, totiž... eh..."
"Vymáčkneš se?"
"Blake má příští týden narozeniny..."
"Ahaa?"
"Takže mu pořádám narozeninovou oslavu..."
"Šokující," neodpustil si ironii s uchechtnutím.
"Tak jsem se chtěl zeptat, jestli byste s Justinem nedorazili? Hodně by to pro mě i pro něj znamenalo... vždycky jsme jeho narozeniny slavili jenom ve dvou, tak bych chtěl pro tentokrát udělat něco většího. Kluci už o tom vědí a souhlasí, tak jsem doufal..."
"Samozřejmě, že dorazíme, Theodore."
"Úžasné! To jsem moc rád... uh, díky."
"Za málo."
Ted se už skoro otáčel k odchodu, ale nakonec zůstal stát čelem k Brianovi...
"Potřebuješ ještě něco?" Brian zvedl pohled.
"Já jen - je všechno v pořádku? Zdáš se trochu mimo."
"Jsem..."
Jesus Fucking Christ!
"Shit..."
"Co je, Bri?"
"Doufám, že s Blakem milujete psy," ušklíbl se Brian.
"Proč?"
"Protože dneska s Justinem bereme Baileyho domů, tudíž se oficiálně stává členem Kinney-Taylor rezidence a nemyslím si, že je úplně nejlepší nápad nechávat ho ze začátku samotného... proto."
"Vážně? No to je skvělé! Určitě musíte být nadšení, že vám adopci schválili! A určitě ho vezměte s sebou, Blake psy miluje."
"Nepředbíhejme, ještě budeme s Justinem pod drobnohledem a až pak se rozhodne, jestli jsme opravdu vhodní kandidáti na to si ho nechat..."
"Jste ti nejlepší kandidáti, Bri. Milujete se a budete milovat i jeho... co víc je důležitého?"
Ted následně opustil Brianovu kancelář, aby ho nechal dumat nad jeho v podstatě řečnickou otázkou, kterou by mu Brian měl pravděpodobně odsouhlasit, ale nemohl se zbavit toho pocitu, že třeba nedokáže milovat Baileyho tak, jak by měl...
####
Jakmile padla čtvrtá hodina, zamířil vyzvednout Justina. Na té vzdálenosti, co musel denně ujet z Kinnetiku domů a zase naopak, nejvíc nesnášel tu možnost přemýšlení nad věcmi a tentokrát se to snažil přehlučit tak hlasitou hudbou, jak jenom šlo, že Justin už čekal mezi dveřmi, protože věděl, že Brian je skoro doma...
"Ahoj," Brian ho přivítal sladkým polibkem.
"Ahoj. Chyběl jsi mi."
"Ty mně taky," Brian se začal rozhlížet po domě. "Justine, víš, že máme paní na úklid z nějakého důvodu? A jsem si jistý, že dneska tu nebyla," zasmál se.
"Jen jsem zabíjel čas," pousmál se. "Chceš se ještě najíst, než pojedeme? Udělal jsem špagety."
"Hmm, ty neodmítnu. Jen si dojdu umýt ruce a převlíknout se do něčeho pohodlnějšího."
"Dobře, dojdu ti nandat."
"Děkuju, drahý." Justin na něj vyplázl jazyk a vysloužil si za to plácnutí po zadku.
Jakmile se Brian najedl, tak se i Justin běžel obléknout a hned vzápětí se vydali na cestu. Tentokrát oba tichý nervozitou, která je pohlcovala víc a víc čím blíž byli k útulku...
"Mám úplně žaludek na vodě," Justinova poznámka byla potvrzena zvuky, které jeho žaludek následně vydal.
"To slyším," zasmál se Brian. "Bude to v pohodě, Sunshine," natáhl ruku, aby Justina pohladil po tváři.
"Doufám, že máš pravdu."
"Kdy jsem naposledy neměl v něčem pravdu?"
Justin se na něj usmál, hned trochu klidnější, protože věděl, že Brian má vždycky pravdu a hlavně proto, že ho měl po svém boku.
"Jsem opravdu rád, že do toho jdeš se mnou... bez tebe bych to nezvládl."
"Neříkal jsem ti už, že jsi schopný všeho, co si zamaneš?"
"Jo, ale tohle je jiné... na tohle jsme třeba oba dva... a už teď se těším na naší malou tří člennou rodinku."
"Já taky, Sunshine." Ale jsem vyděšený jako malý kluk.
Když zastavili před útulkem, oba ještě chvíli setrvali v autě, sbírajíc odvahu na to tam vejít. Justin byl natěšený a to přímo šíleně, přes to nemohl popírat, že se bojí a Brian se primárně hrozil toho, jak moc tohle změní jejich životy, přes to doufal, že to všechno bude opravdu dobré.
"Tak co - jdeme si pro něj?" usmál se Brian.
"Jo, jdeme," Justin se natáhl k Brianovi pro polibek a následně vystoupili.
Jess je s radostí přivítala, ale oba na ni mohli vidět, že je trochu smutná... nebo za Baileyho byla šťastná, ale loučit se s ním rozhodně nechtěla.
"Bailey už se moc těší."
"To my taky," přitakal Justin.
"Připravili jsme mu jeho nejoblíbenější věci, abyste je mohli vzít s sebou... doufám, že to nevadí?" ujistila se Jess.
"To ani v nejmenším," potvrdil Justin.
"Dobře. Super," Jess si uvědomila, jak nervózně mluví: "Omlouvám se, jen to není snadné... loučit se s ním. Ale jsem přesvědčená, že ho dáváme do správných rukou."
"Nebojte se, Jess, my se o něj postaráme," Justin šel blíž k ní a dal jí ruku na paži.
"Přesně tak," souhlasil Brian.
"Já vím. A přeci jen - ještě ho uvidím, na našich návštěvách," zasmála se.
"To určitě ano, budeme vás čekat a uvidíte, že Bailey se s námi má opravdu skvěle..." usmál se Justin.
"Tím jsem si jistá. Dojdu vám tedy pro něj, dobře?"
"Rozhodně!" zaradoval se Justin, připravený víc, než kdy dřív.
Jess jim proto pokynula, aby se posadili a zamířila pro Baileyho. Oba seděli, napnutí a s prsty zamotanými do sebe, aby se navzájem uklidňovali. Pak se otevřely dveře, ve kterých stála Jess s Baileym...
"Bailey," Justin si automaticky stoupl a běžel k němu. "Tak rád tě vidím, hochu."
Bailey ho hned s radostí vítal, jak u nich bylo ve zvyku a neodpustil si jedno ze svých olíznutí přes celý Justinův obličej.
"Je vidět, že se rád líbáš," zasmál se Justin.
"Jo, to on miluje," potvrdila Jess.
"Vidím, že si budeme mít, o čem promluvit," doplnil Brian.
"Nevšímej si ho, Bailey, jenom na nás žárlí."
Justin mohl cítit Brianův pohled v zádech, ale neotočil se, pouze se zaculil s představou, že mu to Brian doma nějak spočítá a na to už se teď těšil.
"Ach, tady jsou ty jeho věci," zareagovala na Justinem a Brianem dlouho neviděného Marka, který je donesl.
"Zdravím," pozdravil je.
Brian s Justinem se na něj pouze usmáli, a ač jim oběma možná připadal sexy, právě teď si užívali tu malou chvilku, která započne všechna jejich dobrodružství.
Hned na to se s nimi, jak Jess tak Mark vydali k autu, aby jim se vším pomohli, protože jak se ukázalo, Bailey má oblíbených věcí opravdu hodně. A hned na to se s ním oba loučili, Jess dokonce nezabránila slzám, což donutilo k slzám Justina. Naštěstí měl vedle sebe Briana, který ho hned něžně políbil do vlasů...
"Asi už byste měli jet, než vám ho zakážu vzít," zasmála se Jess přes slzy.
Brian s Justinem přikývli. A chvíli trvalo, než se jim podařilo dostat Baileyho do auta nebo to byl spíš Mark, který ho tam nakonec dal, poněvadž Bailey sám nechtěl vyskočit, nechápajíc, proč to po něm chtějí.
To těžší ale přišlo vzápětí, když Justin s Brianem nastoupili do auta a začali rozjíždět auto, jelikož Bailey začal štěkat, jak viděl, že se mu Jess vzdaluje...
"Bailey, no tak, shhhh..." uklidňoval ho Justin.
"Myslíš, že má takhle vyvádět?"
"Právě jsme ho odvezli z jeho domova a od jediného člověka, který se k němu choval hezky - kromě nás a dalších lidí z útulku myslím, samozřejmě - ale chápeš mě. Je jenom zmatený a neví, co se děje... no tak, Bailey, buď v klidu."
"Co bychom měli udělat?" podíval se po něm Brian v panice.
"Já nevím... asi ho nechat... nakonec se unaví."
"Úžasné. Je jisté, že hudbu potřebovat nebudeme," ušklíbl se.
A nepotřebovali, protože Bailey štěkal nebo vydával všelijaké zvuky celou cestu k Britinu. Brianovi s Justinem se ježily chlupy na těle, ale snažili se to zvládnout, jak nejlíp mohli, doufajíc, že jakmile budou doma, Bailey se konečně uklidní.
No comments:
Post a Comment