Human Development by 4depthoflove
BEZ VAROVÁNÍ
Brianova situace podněcuje k sebereflexi.
Brian stál a díval se skrz balkónové dveře, zamyšleně sledoval Pittsburské ulice. Kdyby se jej někdo zeptal, jednoduše by nedokázal popsat, co za kolotoč se v jeho mozku zrovna teď odehrával.
Nebylo to tak dávno - ve skutečnosti to byly pouhé dva měsíce - co se jeho život změnil o sto osmdesát stupňů. Jeho dosavadní život byl vlastně docela prostý - spánek, práce, sex, pití, více sexu, sprcha, a to celé opakovat. Žil život nezadaného a velice žádoucího frajera, kterého předcházela jeho vlastní pověst.
Ale teď to byl otec. Otec tří dětí, z nichž jedno mělo ty holčičí věci, a on nemohl přijít na to, jak se celý jeho život mohl tolik vymknout kontrole.
Přidejte k tomu skutečnost, že se zcela jistě zamiloval, nebo cokoliv, jak se téhle věci, kterou cítil pokaždé, když viděl, nebo jen pomyslel na jistého blonďáka, který žil o dvě poschodí níž, říká.
Nebyl si zcela jistý, jestli ví, jak vlastně láska vypadá. Rozhodně to nebylo něco, o čem by si myslel, že nad tím jednou bude přemýšlet. Oh, samozřejmě, jeho rodiče tato slova občas říkali, ale jejich slova nějak nikdy neodpovídala definici. Takže už hodně dávno usoudil, že pro tak nevěrohodné klišé, nebude mít využití.
Pak tady byly pocity, které měl ohledně Lindsay a Michaela; jeho milovaná kamarádka z vysoké, a jeho blízký přítel, se kterým vyrůstal. Udělal by pro oba cokoliv na světě. Největší důkaz se právě probudil ve své postýlce a začal naříkat kvůli tomu, že jeho tatínek nebyl dostatečně rychlý, aby jej vysvobodil ze své klece. To bylo vše, co ve skutečnosti znal o lásce.
"Dobré ráno, Gusi," Brian se usmál na kňučící batole, pobavený jeho rozcuchanými vlasy, které viděl, když vstoupil do dětského pokoje. Ve velké, ale zvláštně tvarované místnosti, se nacházely dvě postýlky naproti sobě. Pro děti to byl vážně úžasný prostor, který spolu mohly sdílet, ale Brian věděl, že to nebude trvat příliš dlouho, a bude muset vyprázdnit volný pokoj hned vedle, aby mohl děti rozdělit. Hádal, že asi není nejlepší nápad nechat sourozence opačného pohlaví, sdílet svůj osobní prostor déle, než do batolecího věku.
Lian stále tvrdě spala, takže Brian zvednul Guse z postýlky a odnesl jej do obýváku. Po cestě popadnul oblečení, které pro něj dřív vybral.
"Co říkáš, synku. Je to, co cítím láska, nebo jen zažívací potíže?" Brain se zasmál, když Gus zatřásl hlavou ze strany na stranu, jakoby dával tatínkovi seriózní názor na jeho otázku.
A pokud to OPRAVDU byla láska, co sakra věděl o tom, jak ohledně toho všeho dál postupovat? Nikdy nebyl ve vztahu, spíš úmyslně, než že by neměl dostatek příležitostí, a za celý život byl jen na jednom skutečném rande. Byl si jistý, že se ani tohle jedno nepočítalo, protože ten kluk odešel celkem rozrušený po té, co vešel na toaletu - chtěl vědět, proč se jeho rande tak dlouho nevrací a našel Briana, který si nechával kouřit svého ptáka jejich sexy číšníkem.
Na druhou stranu, Brian hůř popadal dech pokaždé, když jen pomyslel na to, že by se měl noc co noc vracet domů a nemít u sebe Justina. Jeho úsměv, smích, jeho oči, jeho zadek. Brian se znovu uchechtnul... Přinejmenším ne všechny jeho myšlenky byly úplně lesbické.
Zcela jistě věděl, že ho mladší muž přitahuje. Sakra, koho by nepřitahoval? Ten kluk byl k smrti nádherný! Hlavy všech se otáčely, když šli po ulici a nežral Justinovo tvrzení, že všechny oči hledí výhradně na Briana.
Justin nebyl Brianův obvyklý typ; v minulosti šel vždy spíš po vysokých, tmavých a urostlých. Možná i to byla součást toho, co dělalo blonďáka tak neodolatelným. Byl naprosto odlišný ve všech možných aspektech, oproti komukoliv, koho Brian kdy potkal. Kromě toho, že vypadal tak dobře, byl Justin také laskavý, talentovaný a byl sebevědomý způsobem, který byl tak sexy a svůdný, že si Brian nemohl pomoct, ale chtěl být co nejvíce v jeho přítomnosti, i když to potom končilo studenou sprchou, kterých si teď dopřával víc, než za celý svůj život.
Justin věděl, co chce, a udělal vše pro to, aby toho dosáhl. Žádné otázky, pochybnosti nebo výhrady. Justin chtěl dítě, a tak se i stalo. Brian neměl jedno, ale dvě nečekaná požehnání, která byla jednoduše a zcela nečekaně doslova položena před práh jeho dveří. V obou případech měl Justin během několika hodin situaci pevně v rukou a všechno probíhalo hladce a efektivně.
A to byl důvod, proč byl Brian tolik rozporuplný. I když se chtěl vrhnout na muže pokaždé, co s ním byl v pokoji (a byl naprosto spokojený s tím, jak jej jeho tělo prozrazovalo - ať už těsností jeho džínů v oblasti klína, nebo nesmyslným výrazem ve tváři pokaždé, co spolu byli), ještě nikdy s Justinem tento krok neudělali. Prostě nemohl.
Justin byl speciální. Justin nebyl trick. Justin byl víc, než si Brian kdy pomyslel, že by mohlo do jeho života přijít. A neměl ponětí, co s tím kurva dělat.
"Vypadá to, že to tvůj táta bude muset vážně promyslet," přemítal Brian, vědomý si toho, že bude muset této záležitosti věnovat určitou dávku pozornosti a plánování.
Nemohl nechat Justina proklouznout mu skrz prsty. Možná nikdy nepředvídal směr, jakým se jeho život nyní ubíral. Ale teď, když k tomu došlo, chtěl se víc než cokoliv na světě postarat o to, aby Justin Taylor zůstal v Brianově životě po hodně dlouhou dobu.
~*~*~*~*~*~*~~*~*~*~~*
Brian vyskočil z gauče, snažil se nenápadně uklidnit a znovu získat kontrolu nad svým dýcháním, jak jen to bylo možné. "Můžu ti dát něco k pití, Sunshine?" Zeptal se a zněl trochu roztěkaně.
"Briane, jsi v pořádku? Je něco špatně? Co se děje?" Justin byl zmatený a nervózní.
Trávili spolu víc a víc času, a měl pocit, že se konečně dostávají k bodu, kdy je brunet nakloněnější k tomu, v co jejich přátelství rostlo. Ale teď měl Justin pocit, že možná jenom špatně rozuměl signálům a špatně si je vyložil. Možná že Briana přeci jen nepřitahoval.
Byl by víc, než jen trochu smutný, kdyby to byla pravda. Jistě, přátelství s Brianem pro Justina znamenalo hodně, a bylo by těžké přemýšlet o tom, že by se ho vzdal, kdyby si musel vybrat. Vycházeli spolu tak skvěle, děti se cítily dobře a navzájem se poznaly. Nicméně, on chtěl mnohem víc.
Užívali si pár pěkně intenzivních mazlení a Justin mohl stěží uvěřit syrové vášni a chtíči, který cítil pokaždé, když jej Brian líbal. Ale kdykoliv byl Justin víc, než jen lehce koketující, Brian se vždy stáhnul a rázně to utnul.
Justin slyšel o Brianově pověsti. Jeho představivost přišla s nejrůznějšími možnými scénáři, co by se mohlo stát, zatímco jejich pouto sílilo, ale musel uznat, že ani jedna z jeho myšlenek nebyla dostatečně podobná jejich současnému stavu.
"Ne, nic není špatně, Justine. Nic, kromě mě. Kurva, tohle všechno kazím," zamumlal Brian, náhle zase přímo vedle Justina a hranou jeho malíčku pomalu přejel po Justinově tváři.
"Kazíš co, Briane? Nerozumím." Justin byl zmatený. Kvůli čemu se tento ohromný muž mohl necítit dobře a rozhozeně? "Co je to, co chceš udělat? Možná když mi to řekneš, mohl bych pomoct."
"Tohle. Podívej, to je přesně ono. Jak můžeš být tak úžasný? Chovám se jako kretén. No, to teda samo o sobě není až tak neobvyklé," Brian se uchechtnul přes nos. "A přesto jsi tak starající se, přemýšlející a tak... No... Prostě tak moc ty. Nevím, co s tím mám dělat. Nechci nic víc, než se jen zmocnit těch perfektních rtů a líbat každý centimetr tvého těla, od vršku hlavy, až po špičky tvých nohou a potom zase zpátky. Ale zasloužíš si mnohem víc. Zcela jistě někoho lepšího, než jsem já. Tohle nesmí být jako nějaká jednorázovka, kterou jsme kdy s někým měli. Chci ti ukázat, co cítím; chci ti říct věci, o kterých jsem si nikdy ani nepomyslel, že bych je někdy chtěl říct."
Justin se zadíval do oříškových očí, když se jeho tvář láskyplně zjemnila. Postavil se na špičky a jemně políbil Briana na špičku nosu. "Dobře, tady je to, co uděláme," Justinův úsměv byl tak široký, že si Brian nemohl pomoct a úsměv mu vrátil.
"Za prvé, uzavřeme dohodu. Už žádné mluvení o tom, jak nejsi dostatečně dobrým. Ježíši, Briane, hrozně se podceňuješ. Jsi mnohem lepší, než si myslíš! Děti a já jsme si nemohli vybrat lepšího muže, než toho, u kterého jsme měli takové štěstí, že jsme jej získali. Osud nebo tak něco myslel, že potřebujeme nějaké extra benefity, a poslal nás k tobě."
Brian otočil tvář stranou, když se snažil skrýt své červenání, které cítil rozlévat se po jeho tvářích a krku. Co to sakra bylo s tímhle klukem? Ježíši, nikdy jej nikdo nepřinutil cítit se tak, jak právě tento muž. A byl si zcela jistý, že mu nikdy nikdo neřekl nic tak sladkého... O něm... Nikdy za celý jeho život.
Justin jemně stisknul jeho tvář a otočil si obličej zpět, aby se jejich oči setkaly. "Vážně, Briane. Musíš mě poslouchat. Nechej mě, abych ti řekl, jak moc tvoje přítomnost v mém životě, rozjasňuje moje dny. Nechci nic víc, než ti jen ukázat svým tělem, co mé srdce cítí. Takže tady je plán. Sobotní noc - poprosím Chantal z 4C, aby pohlídala děti, až půjdou spát. Můžeme dát Jacka do postýlky k Lian, budou v pohodě. Už tak spali a fungovalo to dobře. Potom půjdeme, ty a já, do mého bytu a tak trochu si užijeme společného přespávání. Po téhle noci už nebudeš mít žádné pochybnosti, že jediný způsob, jak jeden z nás může něco udělat lépe, je společně."
Brian se rozzářil na svého blonďatého ďábla. Justin opět klidně a šikovně vyřešil situaci, a to tak jemně, že bylo všechno zase lepší. "Dobře, Justine," zašeptal brunet. Neměl ponětí, co udělal, aby si tento úžasný muž myslel, že si on, Brian Kinney, zaslouží byť jen polovinu šance být s ním, ale bude navždy vděčný za jakékoliv síly, které to způsobily.
***************************************
PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇
No comments:
Post a Comment