BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Zase jsme si s Brianem užili další velmi brzký budíček, kterého jsme se měli po včerejšku na týden zbavit, protože jsme právě teď měli spát v luxusní posteli v tom nejlepším hotelu na Bora Bora. To bohužel nevyšlo podle plánů a tuto dovolenou jsme museli po domluvě s cestovní kanceláří přehodit na příští měsíc a bohužel jen zkrácenou na prodloužený víkend, který bude, poněvadž delší dovolenou jsme si vyčerpali teď - jen ne tak, jak jsme si představovali.
Ale když nad tím přemýšlím, jsem za ten nečekaný zvrat v našich plánech rád. Vždycky jsem byl zastánce toho, že rodina by měla být o svátcích pohromadě a nechápu, že už čtvrté Vánoce jsem chtěl strávit bez nich. Vím, že nás vždy ujišťovali, že si máme užívat, ale teď zpětně se cítím celkem provinile. Takže jsem vlastně i rád, že to tak dopadlo a že jsme právě teď na cestě k holkám. Na Brianovi je znát, že je nervózní kvůli očividnému, ale já doufám, že si to s Gusem dokáže nějak ujasnit a uvědomí si, že držet se od něj není ani zdaleka dobrý nápad, jak si může myslet. Gus je možná teď ve věku, kdy mu začíná docházet, že jeho táta s ním není tolik, kolik by chtěl a neví, jak s Brianem navázat pořádný vztah a nepomáhá tomu ten fakt, že Brian se mu straní, protože si to sám uvědomuje, ale věřím, že pokud se oba budou snažit, tak všechno dobře dopadne.
B: "Jsi si jistý, že jsme nezapomněli tu stavebnici pro Guse?"
J: "Jsem, Briane, dával jsem ji do kufru jako první. Máme stavebnici pro Guse, tu panenku pro Jenny, holkám nějaké věci do domácnosti... a samozřejmě ty hračky, kterým si prostě neodolal..."
B: "No co... budou se jim hodit... pokud teda ještě vědí, jak se takové věci používají," zasmál se.
J: "Věřím, že s tím problém mít nebudou... řekl bych, že se víc budou strachovat, protože doma mají dvě děti, které jim můžou kdykoliv vtrhnout do ložnice..."
B: "No měly by to nějak vyřešit nebo zase budou brzy čelit lesbické postelové smrti."
J: "Je hezké vidět, jak moc dbáš na sexuální život svých kamarádek..."
B: "Kamarádky... Melanie je... prostě Melanie."
J: "Všichni víme, že ji máš rád, tak to ani nezkoušej zapírat."
Brian se zakřenil, ale nic na to neřekl, což dámy a pánové je na něj opravdu velký pokrok. On si dokáže vykecat cestu naprosto z čehokoliv, ale pokud si vybere, že radši bude mlčet, než cokoliv říkat, znamená to prostě, že vám dává za pravdu, jen není ochotný to slovně potvrdit.
B: "To je ta odbočka, že jo?"
J: "Ehm, to je ona."
Brian odbočil a za necelé dvě minuty jsme stáli před domem holek. Nevím proč, ale pohled na jejich dům obklopený klouzačkou, dětským kolem a dalšími věcmi pro děti, ve mně vyvolá jakýsi pocit... otcovství. Nebudu lhát, jsou chvíle, kdy mě to přepadne víc, než jindy... že bych si dokázal představit mít s Brianem dítě a tady se ten pocit vždy jen zesílí... ale to je jednoduše zakázané téma, které s Brianem asi nikdy nepovedu. Jsou věci, které opravdu ani já nemám odvahu před ním vytahovat.
Lindsay: "Briane, Justine!" vyběhla z domu v županu se širokým úsměvem na rtech.
J: "Linds!" běžel jsem jí naproti a dal ji pevné objetí.
Lindsay: "Jste tu brzy, ani jsme nestihly nic připravit..."
B: "Prosím tě, od kdy potřebujeme, abyste pro nás cokoliv připravovaly, Wendy?" natáhl se k ní a políbil ji na líc.
J: "Má pravdu, vůbec nic jste připravovat nemusely. Kde je Mel a děti?"
Lindsay: "Děti ještě spí a Mel šla koupit něco k snídani."
B: "Chvíle klidu bez manžela," utrousil pobaveně.
J: "Věř mi, tohle znamená, že ji má rád... už jsem se naučil, že když o někom mluví špatně, má ho ve skutečnosti rád," pronesl jsem k ní potichu, když šel Brian vyndat věci z kufru.
Když jsem se však podíval na Briana, uviděl jsem jeho "zlostný" výraz, který značil, že mě stejně moc dobře slyšel. Raději jsem se na něj jen výmluvně usmál a následně jsme Lindsay následovali do domu.
Lindsay: "Tady si odložte... i když to si asi pamatujete," zasmála se.
B: "Není to, zas tak dlouho, co jsme tu byli naposledy... takže jsme nezapomněli."
Nevím proč, ale měl jsem dojem, že Brian ani tak nemluví o tomhle, jako že se spíš snaží upozornit na to, že to není, kdo ví jak dlouhá doba, co tu byl, protože nechce ještě víc působit jako někdo, kdo kašle na svého syna. Ach jo tohle bude trvat dlouho, než si o sobě začne myslet, že je dobrý táta.
Melanie: "Heleme se... vy už jste tady," vpadla náhle dovnitř s taškami v rukou.
J: "Mel... ukaž pomůžu ti," spěchal jsem k ní, abych od ní vzal ty tašky.
Melanie: "Děkuju, zlato," vlepila mi pusu přes celou tvář.
Lindsay: "Myslela jsem, že jdeš nakoupit jen na snídani."
Melanie: "No trochu se mi to vymklo z rukou," zasmála se.
B: "Nazdárek, Mel."
Melanie: "Ou, ty jsi tu taky?"
Jo, v tomhle jsou si hodně podobní, tímhle stylem se asi budou popichovat už navždycky, ale i tak jim to nezabrání v tom, aby se vzájemně objali na důkaz toho, že se rádi vidí.
Melanie: "Co to s sebou táhnete, proboha?"
J: "No naše věci vzhledem k tomu, že od vás rovnou pojedeme do Pitts a pak taky dárky samozřejmě."
Jenny: "Dájky?" ozvala se náhle v pozadí.
Lindsay: "Zlatíčko, ty už jsi vzhůru?" vzala ji do náruče.
J: "Ahoj, Jenny. Ty rosteš jako z vody."
B: "A do krásy, stejně jako..." zarazil se v momentě, co si uvědomil, kam jeho prohlášení směřuje.
Melanie: "Nevěřím vlastním uším, ty si skoro řekl, že jsem krásná."
B: "Jak můžeš vědět, že jsem nechtěl říct Maikeyho?"
Melanie: "Heh... ty se umíš opravdu vykecat ze všeho."
J: "To říkám i já."
Zatímco si ti dva vyměňovali argumenty jako obvykle, tak jsem Lindsay ukradl malou z náruče, abych ji mohl sám trochu pomazlit... bože, je tak kouzelná. A jak skoro řekl Brian, stejně krásná jako Melanie.
J: "Co je?" uviděl jsem, jak se na mě všichni dívají, především teda Brian.
Lindsay: "My jenom, že..."
Melanie: "By ti to jako tatínkovi slušelo."
Musel jsem se začít červenat, ale ta poznámka mě tak nějak pohladila po duši. Nemůžu však říct, že na Briana to mělo stejný účinek, dalo by se spíš říct, že se to snažil raději ignorovat.
Melanie: "Gus ještě nevstal?"
Lindsay: "Nějak se k tomu nemá podle všeho."
Melanie: "Hm, po kom to asi má?" podívala se po Brianovi.
B: "To víš, zdědil po mně jen to nejlepší... víš, jak je důležitý kvalitní spánek?"
Melanie: "Díky bohu za tvoje geny."
B: "Za málo," ironicky se usmál."
Lindsay: "Myslím, že pro něj dojdu nebo celou vaši návštěvu zaspí."
Lindsay se vydala po schodech nahoru a já mohl vidět, jak Brian najednou ztuhl. Chtěl Guse vidět víc, než cokoliv, ale stejně bylo znát, že je z toho dost nervózní. Vsadím se, že mu hlavou kolovalo, co se asi tak mohlo změnit za ty 3 měsíce, co se neviděli... co vše nejspíš promeškal... a jak moc Gus bude odtažitý. Ale já jednoduše věřil, že všechno bude dobrý... musel jsem, kvůli Brianovi jsem musel, protože by ho zničilo, kdyby to tak nebylo.
No comments:
Post a Comment