BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Když mě tenkrát Lindsay požádala, abych byl dárcem spermatu, v mé mysli jsem jím měl i zůstat. Ani za boha by mě nenapadlo, že jednoho dne budu oslovován tátou. A co víc, nikdy bych si nemyslel, že jedním nakonec i rád budu. Je to však ta nejděsivější práce na světě. Každý chce pro své dítě to nejlepší a miluje ho za všech podmínek, to už jsem se stihl za těch 9 let Gusova života naučit. Ale taky jsem zjistil, že dělat to správně není vůbec jednoduché, vlastně je to téměř nemožné. Rodičem jsem nechtěl být z jednoho prostého důvodu a to proto, že jsem zažil, jak moc špatní rodiče můžou být a poznamenalo mě to natolik, že jsem si řekl, že nikdy žádným nebudu, protože jsem nechtěl své dítě protáhnout stejným peklem. Pak jsem ale pochopil, že můžu být lepší, že můžu jít navzdory svým rodičům a ukázat Gusovi, že za to stojím, trvalo mi, než jsem se to uvědomil a začal se v jeho životě angažovat víc... ale přesně v ten okamžik se stalo to v Babylonu a holky se rozhodly vzít děti a odejít do Kanady. Linds mi musela slíbit, že nikdy nedovolí, aby na mě zapomněl a že ho budu moct vídat, kdykoliv to bude jen možné. Jenže když jsem nakonec odešel za Justinem do New Yorku a otevřel si tam novou pobočku Kinnetiku začal jsem být tak zavalen prací a taky tím, že s Justinem můžu konečně být, že jsem za Gusem jezdil míň anebo se to zrovna nehodilo holkám a to všechno došlo až do bodu, kdy jsem začal mít pocit, že Gus se má líp beze mě, protože čím byl starší a víc si uvědomoval, že v jeho životě nejsem, jak bych měl, i on začal být odtažitější ode mě. A i když jsem rád za to, jaký spolu mají s Justinem vztah, vždy mě mrzelo, když jsem tohle pouto s Gusem nemohl mít já. A když pak přišla ta chvíle, kdy mě oslovil mým jménem, i když to pro něj bylo jen hloupé přeřeknutí, pro mě to byla chvíle, kdy jsem si řekl, že mu nebudu ničit život svou občasnou návštěvou... že mu beze mě bude líp. Ale jako obvykle, když se v životě pro něco rozhodnu a není to správné, mám vedle sebe Justina, který mi pomůže otevřít oči a připomenout mi, že se nesmím lehce vzdávat a přesně proto teď stojím v předsíni holek a čekám na to, až Lindsay sejde s Gusem dolů po těch schodech...
Lindsay: "Heleme se, kdo se konečně rozhodl vylézt z postele," vedla ho za ruku a společně scházeli schody. Gus si pomalu roztrhl pusu, jak zíval. Musel jsem se zasmát.
Melanie: "Mladej pán si přispal."
J: "Ahoj, Gusi."
Gus: "Strejdo!?" vykulil na něj radostně oči, když si konečně uvědomil, že je tady.
Následně začal běžet ze schodů a v podstatě mu skočil do náruče. Jak už jsem říkal, když tyhle dva vidím spolu, jsem opravdu šťastný, jsou to nejdůležitější lidi v mém životě... ale opravdu jsem si přál být na Justinově místě.
Gus: "Přijel si se mnou dodělat ten obraz?"
J: "Haha, ty jdeš rovnou na věc koukám... jasně, že ho doděláme."
Gus: "Juchůůůů! Můžeme začít hned teď..."
Lindsay: "Brzdi ty blázne, strejda teď dorazil a ještě bude snídaně... a myslím, že by si měl pozdravit taky tátu."
Gus: "Oh, ahoj, tati," přicupital ke mně a objal mě.
B: "Ahoj, sonnyboy. Ty rosteš jako z vody, už bych tě asi ani neunesl," Gus se zachichotal a mě to doslova pohladilo po duši.
Gus: "Co to máte v těch taškách?"
B: "To jsou dárky, co u nás nechal Santa pro vás..."
Gus: "Jééé, další dárky!"
Melanie: "Santa je letos nějak moc štědrý."
Gus se chtěl hned vrhnout na tašky a Jenny ho chtěla následovat, ale holky je umírnily s tím, že se nejdřív nasnídají a pak ve vhodnou chvíli se na ty dárky můžou vrhnout, moc se jim to nezamlouvalo, ale poslechli.
My si mezitím hodili věci do pokoje pro hosty, ve kterém dnes budeme spát, jako vždy, když sem přijedeme na návštěvu. Myslím, že holky by nechtěly vědět, co tahle postel už zažila.
B: "Pamatuješ, když jsme tu byli naposledy..." natiskl jsem se na Justina zezadu a jemně skousl jeho ucho.
J: "Myslíš, jak jsem se ti snažil stejně jako milionkrát před tím připomenout, že v tomhle domě nejsme sami a že si to musíme nechat na doma, ale tobě se stejně nějak podařilo přinutit mě..."
B: "Přinutit jo?"
J: "Ehmm, přesně tak."
B: "Takhle nějak vypadalo to nucení?" otočil jsem si ho k sobě a začal líbat jeho rty.
Gus: "Co tu děláte?" vpadl náhle do pokoje a my dva od sebe doslova odskočili asi metr.
J: "Niiic!"
B: "Niiic!"
J: "Přesně o tomhle mluvím," pronesl ke mně tiše.
Gus: "Mamky chtějí, abyste šli dolů na snídani."
B: "Dobře, hned tam budeme," šel jsem k němu a pohladil ho po hlavě a Gus následně utíkal zase dolů.
Když jsem se podíval po Justinovi, měl ve tváři takový zvláštní samolibý výraz, který vždy značí, že si užívá pocit, že měl v něčem pravdu. Kdo ho to asi naučil, že?
B: "Co je?"
J: "Říkal jsem, že všechno bude dobrý."
B: "Jsme tu asi 20 minut... do zítra se může vše změnit."
J: "Kušuj a pojď," čapl mě za ruku a následně jsme zamířili na snídani.
Když jsme přišli, obě dvě se na nás koukaly, jak na svatý obrázek... ale hádám, že si asi ještě nezvykly na to, že tak otevřeně ukazuju svou náklonnost k Justinovi.
Lindsay: "Doufám, že máte chuť na palačinky."
J: "Mňám!"
B: "Kriste... chcete mě zabít?"
Melanie: "Čekala jsem nějakou takovou reakci, tak jsem pro tebe připravila něco speciálního."
Mel přede mě najednou postavila talíř, na kterém ležela pouze jedna mrkev. Následně se na mě podívala a s pobaveným výrazem se zeptala "Lepší?"
B: "Hahaha, vážně vtipný."
Kupodivu to vtipné ale vážně bylo a to především pro děti, které se pomalu za břicho popadaly a nebyl by to Justin, aby na tom nebyl stejně... vlastně jsem se nakonec smáli všichni jako malé děti. A já nakonec radši přestal dělat cavyky a taky jsem si dal ty palačinky, které byly skvělé... ale už teď vím, kde budu trávit čas po vánočních svátcích.
Jen, co jsme dojedli, tak se děti přemístily k nějaké pohádce, co zrovna běžela v televizi a oba dva si vyžádaly mou přítomnost u toho a jelikož se snažím zlepšit jako táta, neměl jsem vážně na vybranou - a ti tři ze mě měli strašnou legraci. Dneska jsem koukám každému jen pro smích... mají štěstí, že mi na nich záleží, jinak bych jim dal co proto.
J: "Tak jak vám to jde?"
B: "Pomoc," zašeptal jsem.
J: "Však se skvěle bavíš."
B: "Já ti to vrátím..."
J: "Neboj, jdu tě vysvobodit... mamky říkají, že je čas konečně na ty dárky, děcka."
Oba dva začali skákat skoro ke stropu a Justin mezitím přitáhl tašku a dárky vyskládal pod stromek, kde už nějaké byly a podle všeho patřily nám. Následně si to vzal Gus na starost a začal je rozdávat, kromě lego stavebnice a panenky pro Jenny, tam byly pro ně ještě nějaké drobnosti a oba byly ze všeho nadšení. Za to holky jsem raději upozornil, že ten jeden dárek, by radši neměly otevírat tady... obě se zamračily a já vůbec nechápu proč, večer budou spíš vděčné.
S Justinem jsme taky rozbalili ty od nich a zatímco Justin dostal dva lístky na nějakou speciální výstavu podle toho, jak vřískal pomalu stejně jako ty děti společně s nějakými věcmi na kreslení, tak já dostal poukaz na novou Prada kolekci a následně obálku, na které bylo napsáno "táta"... když jsem ji otevřel, byl v ní obrázek, na kterém jsem byl já s Gusem a to skoro zapříčinilo, že jsem neovládl svoje emoce, mělo to pro mě neskutečný význam... a Vánoce jsem měl najednou o něco radši... mohl jsem se teď slunit na Bora Bora... ale místo toho jsem dostal možnost začít zase pracovat na sbližování se se svým synem...
No comments:
Post a Comment