BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Pro Briana ten obrázek od Guse opravdu hodně znamenal, mohl jsem mu to vidět na očích, nahlas by to sice jako vždycky všechno přiznal jenom těžko, ale jeho oči vždycky mluvily pravdu a tenhle malý, ale přes to obrovský dárek dal Brianovi něco, co do teď asi úplně neměl a to naději, že by se to mezi ním a Gusem mohl spravit a já za ně měl obrovskou radost. Vím, jak moc Brian Guse miluje, ještě aby ne a já nechci, aby si myslel, že jako otec stojí za hovno a ani aby měl pocit, že na něj Gus jednou zapomene, protože to se nestane, Brian se jen musí přestat bát a myslet si, že svojí nepřítomností mu udělá větší službu, než přítomností.
Gus: "Strejdo?"
J: "Copak, Gusi?" zeptal jsem se, ačkoliv jsem už dávno věděl, co přesně chce.
Gus: "Myslíš, že už bychom mohli jít konečně dodělat ten obraz?" podíval se na mě nadějeplně těmi svými kukadly, které zdědil po Brianovi.
J: "Jo tak obraz říkáš... hmmm..." mnul jsem si bradu.
Gus: "Strejdo!" chichotal se.
J: "Dobře, dobře, tak ho přines."
Gus se rozeběhl jako by mu šlo o život a utíkal pro něj. Když jsem se podíval na Briana, mohl jsem na něm vidět, jak moc pro něj my dva znamenáme... jak moc nás oba miluje. A tomu pohledu se nedalo odolat, musel jsem ho políbit.
Gus: "Už jsem tady!"
J: "Páni, to bylo rychlé."
Gus se zasmál a už mě tahal za ruku ke stolu. Rovnou jsem si řekl, že můžeme použít věci, co mi daly holky, abychom obraz dodělali a z toho byl Gus ještě nadšenější.
Seděli jsme u toho nějaké dvě hodiny a ještě před námi bylo dost práce, ale oba jsme byli odhodlaní to dodělat a skvěle jsme se u toho spolu bavili. Brian nás od televize neustále sledoval a holky včetně Jenny mu dělaly společnost... Brian Kinney obklopený ženskými, kdo by to byl řekl.
Gus: "Jééé, to vypadá moc hezky."
J: "Viď? Stejně jako obrázek, co si nakreslil tátovi, to od tebe bylo moc hezké, že sis na něj takhle vzpomněl."
Gus: "Hmmm."
J: "Moc to pro něj znamenalo. Táta tě má moc rád, to víš, že ano?"
Gus: "Asi jo."
Zarazil jsem se, vlastně mě z toho doslova píchlo u srdce. Já vím, je to jen dítě a v jeho věku ještě dost těžko bude chápat, co přesně znamená mít někoho rád... ale způsob, jakým reagoval na to, že nakreslil ten obrázek... a že ho má Brian rád... bylo to skoro, jako by mi o tom ani nechtěl slyšet. A opravdu jsem doufal, že se mi to jenom zdálo a raději jsem to už dál nerozváděl.
B: "Tak jak jste pokročili?"
J: "Jde nám to skvěle..."
B: "No to vidím... netušil jsem, že mám tak obří nos."
Gus se začal řehtat a já se musel přidat, je pravda, že jsme mu udělali docela velkej nos. Vlastně my všichni na tom obrazu vypadáme dost legračně, ale to je tak nějak pointa.
B: "Šikovní, chlapci," oběma se prohrábl ve vlasech a mně ještě věnoval polibek na krk, musel jsem se zachvět.
J: "Děláme, jak nejlíp umíme."
B: "To koukám. Doufám, že si spolu pak taky něco zahrajeme, Gusi."
Gus: "Ehm."
Tak jo, jestli takhle probíhala každá návštěva tady, že já s Gusem trávil veškerý čas, zatímco Gus Briana v podstatě ignoroval nebo mu dával najevo, že si s ním nechce ani nic zahrát, stejně jako teď, už začínám chápat, proč se Brian cítil tak, jak se cítil. Jen nechápu, že jsem si to neuvědomil já sám, že jsem jednoduše neřekl Gusovi, že by si měl jít hrát s tátou... místo toho jsem ten čas s ním trávil téměř neustále. Jenže mně to v tu chvíli zkrátka nedocházelo... nenapadlo mě, že dost možná zapříčiním to, že Brian se bude cítit jako páté kolo u vozu a nakonec i jako táta, který by se měl držet stranou.
J: "Gusi, až to dokreslíme, myslím, že by sis měl jít něco zahrát s tátou, těšil se na tebe," promlouval jsem mu do duše, jen co Brian odešel.
Gus: "A nemůžeme si pak něco zahrát spolu?"
J: "Gusi, proč si nechceš zahrát s tátou?"
Gus: "Já nevím... s tebou je sranda."
J: "Je pravda, že táta umí být občas trochu mrzutý... ale věř mi, že legrace s ním rozhodně je... zahraješ si s ním teda?"
Gus: "No... dobře."
Přišlo mi, že jsem mu držel zbraň u hlavy a skoro ho vydíral, aby něco udělal, a vlastně jsem se cítil hrozně, že jsem ho musel v podstatě nutit, aby mi řekl, že si pak s Brianem něco zahraje. Měl by to chtít sám od sebe přeci. Bože, jak to, že jsem tohle do teď neviděl?
J: "Tak co, chceš mít tu čest a udělat poslední tah štětcem?"
Gus: "Jooo!" zakřičel radostně.
Předal jsem mu proto štětec a on udělal poslední tah a následně bylo dílo hotovo. Všichni jsme vypadali komicky, ale bylo to skvělý, s Gusem jsme odvedli kus práce.
J: "Tak si utíkej umýt ruce a pak..."
Gus: "Já vím, já vím, jít si zahrát s tátou."
Opravdu hodně jsem doufal, že si tenhle přístup nechá pro sebe alespoň před Brianem, nechtěl jsem, aby se cítil ještě hůř, než už se pravděpodobně cítí... ačkoliv řekl bych, že teď když do Guse dostal ten obrázek, cítí se naopak skvěle, tak bych nerad, aby o ten pocit radosti zase přišel. Já prostě věřím, že to nakonec dobře dopadne.
Než jsem nadál tak Gus přiběhl zpátky a šel rovnou za Brianem, který se v tu chvíli doslova rozzářil a následně spolu šli do Gusova pokoje, kam s sebou vzali tu stavebnici, co od nás Gus dostal. Vsadím se, že se Brian nemohl dočkat, až bude stavět... ale na druhou stranu, pokud tohle měla být malá oběť za to, že bude moct být s Gusem, byl ochoten ji podstoupit.
J: "Holky, kam můžu dát ty věci od temper?"
Lindsay: "Dej to jenom do kuchyně."
J: "Určitě?"
Melanie: "Jasně, my to pak uklidíme."
Udělal jsem, jak řekly a následně jsem vedle nich zaujal místo na sedačce, kde do teď byl Brian a trochu jsem se začal věnovat té malé princezně, která čím dál více připomíná Maikeyho... skoro mám pocit, jako bych na klíně držel Maikeyho... ugh, musel jsem zatřepat hlavou.
Lindsay: "Víš, že ti to jde s dětmi skvěle?"
Melanie: "Doslova přirozený talent."
J: "Mám děti rád... zvlášť tyhle dvě."
Lindsay: "Zkus si je vzít na týden."
Melanie: "S radostí nám je vrátíš."
J: "Neříkej dvakrát... věřím, že i Brianovi by se líbilo mít Guse u nás. Ten obrázek pro něj hodně znamenal, jsem rád, že mu ho Gus nakreslil."
Melanie: "Věř mi, že my taky, trvalo věčnost..."
Lindsay: "Mel!" okřikla ji, jako by se chystala říct něco, co nebude zrovna milé.
J: "Co je?"
Lindsay: "Řekněme, že to úplně nebyl Gusův nápad... myslely jsme, že by to Brianovi udělalo radost, tak jsme mu řekly, ať něco nakreslí."
Tak jo, tohle začínalo být čím dál horší. Ten obrázek měl pro Briana představovat naději, že se to všechno dá do pořádku a teď to vypadá, že Gus to vlastně ani nechtěl nakreslit. To jestli se Brian dozví, tak...
J: "Bezva... už takhle si myslí, že ho Gus nemá rád," vylítlo to ze mě dřív, než jsem přemýšlel.
Lindsay: "Cože?"
J: "Řekněme, že se cítí jako by s ním Gus nechtěl nic mít, kdykoliv sem přijedeme... minule se dokonce přeřekl a nazval Briana jeho jménem místo tátou..."
Lindsay: "Bože..."
J: "Má pocit, že na něj Gus nakonec zapomene a že možná bude lepší, když v jeho životě nebude..."
Melanie: "Možná by měl spíš začít jezdit častěji."
J: "To není fér, Mel a ty to víš, hodněkrát jste nám řekly, že se vám to nehodí... a Brian má taky dost práce... chce v jeho životě být, jen to není tak snadné... a Gus se teď chová, jako by byl Brian cizí, musel jsem ho doslova přinutit, aby si s ním šel hrát..."
Jen co jsem to dořekl, tak se najednou ozvalo zavrzání podlahy a když jsme se všichni tři ohlídli, bylo jasné, kdo tam musí stát a ten výraz v jeho tváři opravdu mluvil za vše. Následně vím jen to, že si vzal bundu a boty a odešel pryč, lépe řečeno odjel, protože si vzal i auto.
No comments:
Post a Comment