Home Sweet Home // 1 //

VAROVÁNÍ 18+

Brianovy a Justinovy plány na Vánoce nevyjdou, jak si představovali

Justin's POV

Den Vánoc byl konečně tady a já z postele vyletěl jako kulový blesk a moje cesta ihned směřovala k oknu, ze kterého jsem měl skvělý výhled na čerstvě zasněžený New York. Opravdu máme ten nejlepší výhled, jaký jen můžeme mít, pomyslel jsem si s úsměvem na rtech. V zimě je New York opravdu kouzelný. Ale pokud je něco ještě kouzelnější, je to právě Brian, který si v klidu pospává, protože stejně jako já má ode dneška dovolenou. Dovolenou, kterou si jako každoročně hodláme plně užít. Při představě, že už si zítra budeme opalovat zadky na Bora-Bora mi skoro poskočí srdce radostí. Je to už čtvrté Vánoce, co jsme s Brianem spolu v New Yorku a každé trávíme přesně takhle - v teplých krajích, kde si užíváme ty nejlepší teplé bary a kluby a sebe navzájem. Vlastně by se dalo říct, že si užíváme už jen sebe navzájem, doby, kdy jsme si do postele tahali, kde koho už dávno pominuly, teď už si občas jen okořeníme dovolenou - třeba nějakým Italem či Španělem.

Bože, nikdy by mě nenapadlo, že mě sem Brian bude následovat sotva rok po mém odchodu. Když se tenkrát ukázal u mých dveří s kufry v ruce a jasným oznámením, že budeme žít spolu, protože už nechce čekat, skoro se mi podlomila kolena, ale Brianova mužná náruč mě od toho zachránila. Od té doby je zkrátka všechno skvělý - našli jsme si společně loft podobný našemu, který i když sice není náš loft ani Britin, tak je to naše hnízdečko lásky, oba děláme práci, která nás baví, Brian je s novou pobočkou Kinnetiku ještě úspěšnější, než s tou v Pitts a já mám práce nad hlavu, protože pořád někde vystavuji - jak říkám, všechno je prostě skvělý.

Možná jen ne to, že už se tolik nevídáme s ostatními, zvlášť na Vánoce na mě padne jistá nostalgie, kdy bych je chtěl vidět, ale všichni nás každý rok ujišťují, že si máme užívat životy a to jediné mě uklidňuje a nechává nasednout do letadla.

B: "Tady mi někdo utekl z postele," natiskl se na mě zezadu.

J: "Hmm. Jen obdivuji tu krásu."

B: "Já taky," odtáhl se, aby viděl můj zadek.

J: "Briane!" plácl jsem ho a zasmál jsem se.

B: "Anoo?"

Sotva svou otázku dokončil, už měl svoje rty natisknuté na těch mých a za zadek mě vyzdvihl tak, že jsem si nohy omotal kolem jeho těla. Za stálého líbání se mnou v náruči došel až ke kuchyňské lince, na kterou mě posadil. Ihned mi začal rolovat tričko nahoru a zasypávat můj krk a hruď polibky. Já svoje ruce zastrčil do jeho trenek a v dlaních jsem tak laskal jeho perfektně tvarované pozadí.

Po chvíli mi Brian stáhl moje trenky a začal mi dopřávat to nejlepší vánoční vykouření, při kterém jsem musel horní polovinu těla položit na linku a vzdychat jako šílenec, zatímco jsem zatínal břišní svaly a boky pohyboval proti jeho ústům.

J: "Briane," vykřikl jsem téměř.

B: "Ještě vydrž," pousmál se hříšně.

Myslel jsem, že se zblázním, ale Brian jako obvykle ihned někde vyšátral kondom, který mě nechal mu nasadit a následně se vměstnal mezi má stehna, já se nastavil tak, aby do mě mohl proniknout a hned, jak se mu to podařilo, jsem ho pevně objal jak rukama, tak nohama a užíval jsem si tu plnost, kterou jsem pociťoval. S každým přírazem jsem byl blíž a blíž orgasmu. V prstech mi mravenčilo a po kůži se mi hnala husina s potem zároveň. Rozkoší jsem se Brianovi jemně zakusoval do ramena, ale s nehty na jeho zádech jsem byl o trochu drsnější, jemu se to však líbilo.

Následně jsem v sobě ucítil, jak Brian vyvrcholil, což zapříčinilo i můj orgasmu, jehož následkem jsem se na Briana téměř svalil a on nás jen tak tak udržel. Však to říkám - jeho mužná náruč mě vždycky zachrání.

B: "Krásné Vánoce, Sunshine."

Oba jsme ihned vyprskli smíchy a následně jsme se zase začali oddávat vášnivému líbání, během kterého jsme odtancovali až do sprchy, kde jsme za nějakých záhadných okolností zvládli ještě jedno kolo.

J: "Po takové rozcvičce bychom si zasloužili vydatnou snídani... z jednoho vejce a kyselých okurek," vyjmenoval jsem pobaveně jediné dvě věci, co jsem našel v lednici.

Jenže pobavení mě opustilo hned, jak jsem si vzpomněl na to, že jsme včera s Brianem místo na nákupech jídla skončili na nákupech nových plavek na naši dovolenou.

J: "Briane... my nemáme co jíst!"

B: "Tak dojdeme nakoupit... neboj se, neumřeme."

J: "Ale... my nemáme co jíst večer!"

B: "Večer? Oh shit!" ano tenhle výraz zděšení jsem čekal, když mu došlo, co se snažím říct.

Ihned jsme se oba oblékli a autem jsme se dopravili do jediného obchodu, který měl po dvanácté ještě otevřeno, s trochou štěstí jsme měli možnost ulovit posledního celkem zakrslého krocana a nějaké věci k tomu.

B: "Vidíš, neumřeme."

J: "Jo, za předpokladu, že se stane zázrak a ten krocan se stihne upéct."

B: "S tím, jaký prcek to je, bych se toho nebál."

J: "Haha."

Jakmile jsme dorazili domů, okamžitě jsem vběhl do kuchyně a začal pracovat na naší štědrovečerní večeři, zatímco jsem Briana zaúkoloval, aby trochu uklidil ten bordel, co jsme předtím způsobili, když jsme tu všemožně kličkovali ve snaze si spolu užít.

B: "Tak jak ti to jde?" chystal se ujídat, ale já ho plácl přes prsty.

J: "Až večer!"

B: "Hm," nasadil nasupený výraz.

J: "Fajn... tak trochu," sakra, že já mu vždycky ustoupím. Ale copak to jde jinak?"

B: "Děkuju," líbl mě přes celou tvář a následně si vzal víc, než trochu. Ale tomu jsem se mohl leda tak smát.

Hned, jak se mi podařilo dokončit všechny přípravy, tak jsem šel připravit i sebe do něčeho slavnostnějšího stejně jako Brian. Ačkoliv by se dalo říct, že jsme mohli zůstat rovnou nazí soudě podle těch chtivých pohledů, co jsme si vzájemně vyměňovali, takže bylo hned jasné, jak naše oblečení za nedlouho skončí.

Poté jsme oba zasedli k večeři, která i přes to, že byla doslova na poslední chvíli, byla fakt chutná a neolizoval jsem se jenom já. Hned po tom jsme šli na tu nejhlavnější část večera a to rozdávání nebo spíš výměnu dárků, které zahrnovaly ty nejlepší kousky oblečení, potřeb na kreslení a sexuálních hraček, jaké si jen dovedete představit.

B: "Nevím, jak ty, ale řekl bych, že tohle bychom měli hned vyzkoušet," z obalu vytáhl nějaká pouta a podivně tvarované dildo, které mi vehnalo hrůzu do očí.

Ale Brian mě doslova odtáhl do ložnice, kde mě těmi pouty připoutal a následně si se mnou dělal, cokoliv se mu zachtělo. A nebudu lhát - bylo to fantastický!

Když nás však druhý den brzo ráno probudil budík, oba jsme se splašeně začali rozhlížet, co se děje, než nám konečně došlo, že dneska letíme na Bora-Bora!

J: "Bože, já se tak těším!"

B: "No pokud nechceš, aby nám uletělo letadlo, měl bys ten svůj pěknej zadek vytáhnout z postele."

J: "Však už lezu."

Byl jsem děsně unavenej, ale ta představa, že dneska budu ležet na pláži a koupat se v moři mě dostatečně motivovalo k tomu, abych vylezl. A taky nesmím zapomenout na ten fakt, že venku to vypadalo, jako by tam byl nějaký uragán... před tímhle počasím jsem rozhodně chtěl utéct někam do tepla.

Oba jsme proto všechno pofackovali, zapnuli jsme alarm a následně jsme běželi dolů, kde už na nás čekalo taxi, jenže upřímně? I dojít k tomu taxi byl téměř nadlidský úkol, jak silně foukal vítr, skoro nás to někam odválo...

B: "Co se to tu děje, pro Krista?"

J: "Nelam si s tím hlavu, za pár hodin nás tohle nemusí vůbec trápit," natáhl jsem se k němu, abych ho políbil.

A následně jsme taxíkem dojeli až na letiště, ačkoliv i to taxi mělo co dělat, aby po silnici nekličkovalo. A ujít ten kus zase od taxi až dovnitř taky nebylo nic snadného, s Brianem jsme se museli doslova držet a vpadli jsme tam jak dva zmrzlí sněhuláci.

B: "Pojď zjistit, odkud nám to letí."

S Brianem jsme šli hledat tabule s odlety, zatímco jsme se všemožně snažili vyhýbat pobíhajícím lidem... no a když jsme je následně zahlédli, oba jsme zůstali stát jako zaražení a naprosto beze slov. Co tím sakra myslí, že všechny lety byly zrušeny?!

J: "Briane?"

B: "To musí být nějaká chyba."

Snažil jsem se uklidňovat stejně jako Brian a to celou tu dobu, co jsme stáli tu dlouhou frontu na informace, abychom zjistili, co se děje. Jenže jak se nakonec ukázalo, bylo to tak špatný, jak to vypadalo - všechny lety byly zrušeny do odvolání kvůli počasí.

J: "Koukal jsem na počasí, prý to má takhle být ještě několik dní..."

B: "Čím dál lepší."

J: "Co budeme dělat?"

B: "Vím já?" vztekle rozhodil ruce.

Než jsem na to však stačil nějak reagovat, rozzvonil se můj telefon a mohla to být jen jedna jediná osoba, která by nám v tuhle hodinu volala - Debbie.

J: "Ahoj, Debb!"

Debbie: "Zlato, ahoj, akorát jsem koukala, že je u vás nějaký uragán... jste v pořádku?"

J: "Ano, Debb, neboj... jenom... jsou zrušený lety do odvolání, takže to vypadá, že žádná dovolená nebude..."

Debbie: "Oh, to mě mrzí. Ale tak co kdybyste přijeli do Pitts? Oba máte volno, na dovolenou nemůžete a dlouho jsme vás neviděli... včera jste nám tu chyběli. Holky se sice dneska vrací domů, ale i za těmi byste se mohli stavit, když máte tolik času... a jsem si jistá, že i tvoje máma by tě ráda viděla..."

J: "Ehm... já... no... jasně, proč ne, že!"

Debbie: "Výborně!"

Neberte to tak, že je nechci vidět, ale... tyhle Vánoce jsem si představoval na Bora Bora v plavkách a v moři s opáleným zadkem... ne v Pittsburghu, kde to bude s počasím stejně jako tady a když vidím Briana on se do Pitts nežene už vůbec... přeci jen když tam byl naposledy měl s Maikeym tu velkou hádku. A taky to s jeho mámou... nemluvě o tom, že já se té svojí už taky nějakou dobu neozval... bože tohle rozhodně nebudou Vánoce, jaký jsem čekal!