varování 18+
#JustinTaylor #BrianKinney #JenniferTaylor
Justin
Kluci ze mě asi byli dost v háji, teda nic mi neřekli, ale způsob, jakým jsem se po mém přiznání tvářil a choval... no řekněme, že asi byli rádi, když jsme konečně šli domů. Ještě mě sice tahali k Woodymu na drink, ale bylo patrné, že se jim ulevilo, když jsem řekl, že vynechám. Anebo už si i tohle namlouvám? Kdo ví. Fakt mám v hlavě bordel a nejhorší na tom je, že možná úplně zbytečně.
Domů jsem se popravdě vůbec nehnal, vím, že jsem Brianovi slíbil, že budu doma brzo, ale... potřeboval jsem si zkrátka pročistit mysl na čerstvém vzduchu. Nemůžu však říct, že by to bylo, kdo ví, jak účinné.
Ach jo, já jsem asi fakt pitomec, přeci kdyby si mě Brian upřímně nechtěl vzít, neprodával by loft a nepořídil místo toho BRITIN. Neplánoval by svojí rozlučku se svobodou, nezaúkoloval by Emmetta přípravami na svatbu... když to shrnu takhle, mám pak pocit, že Brian je na naši svatbu připravenější víc, než já a možná... možná, že to je hlavní problém. Možná, že to já jsem ten, co má pochyby... možná, že je chyba na mojí straně a ne Brianově. A možná je chyba na stranách obou. Sakra práce!
J: "Ahoj," křikl jsem ode dveří, zatímco jsem si zouval boty.
B: "Ahoj," Brian se na mě zezadu natiskl zrovna, když jsem se narovnal.
J: "Hmm, tady se na mě někdo těšil."
B: "A tady jde někdo pozdě... doufám, že stál za to."
J: "Asi tě zklamu, ale nikdo nebyl."
B: "Že ne? Nikdo nestál za hřích?"
J: "Nikdo, koho bych chtěl."
B: "A koho bys chtěl?"
Brian to řekl tak svůdně, že v tu chvíli jsem zapomněl na všechny problémy, co se mi honí hlavou a dokázal jsem myslet jen na tu obrovskou erekci v mých kalhotách. A taky na tu Brianovu, co jsem mohl zřetelně cítit na zadku.
Okamžitě jsem se k němu otočil čelem a prakticky mu narval jazyk do pusy. Přišlo mi, že jsem ho možná zaskočil, ale netrvalo dlouho a oplácel mi stejnou měrou. Líbali jsme se jako divý a mezitím si vzájemně rozepínali kalhoty, které jsme cestou do ložnice ztratili a stejně tak i ostatní oblečení.
Brian si lehl a já se na něj obkročmo posadil a naše penisy se o sebe otíraly, zatímco jsem jazykem laskal jeho bradavky. Jeho sténání bylo rájem pro moje uši. On mezitím přejížděl prsty po mých zádech a žebrech až mi z toho naskakovala husina.
Následně jsem mu polibky začal vytvářet cestičku od krku, přes hruď a břicho až k jeho tvrdé erekci. Olízl jsem ho od kořene až ke špičce, kterou jsem vzápětí vsál do úst. Brian se prohnul v zádech a hlasitě zasténal. Jeho ruka následně spočinula na mé hlavě a začal mě vískat ve vlasech, dokonce mě za ně i tahat přesně tak, jak to vždy rád dělá.
Z jeho reakcí jsem mohl vědět, že opět zažívá jedno z nejlepších vykouření ve svém životě, asi bych na sebe měl být hrdý.
B: "Justine..." těžce vydechl a já věděl, že je kousek od vyvrcholení, tak jsem přestal.
Brian mě hned po tom překulil pod sebe, z nočního stolku vzal kondom a nechal mě mu ho nasadit. Následně si dal moje nohy na ramena a začal do mě opatrně pronikat. Sykl jsem bolestí, ale hned po tom mě začala naplňovat neskutečná rozkoš. Brian začal přirážet a já ho chytil za zadek, čímž jsem ho donutil přirážet rychleji a tvrději. Za několik dalších minut se Brian udělal a mě k orgasmu dopomohl pusou.
B: "Nevím, jak ty... ale tahle posilka... byla rozhodně účinná," sotva lapal po dechu.
J: "Nezapomeň, že pro mě už to bylo druhé kolo posilky... nějak nám stárneš, Briane," zasmál jsem se.
Brian měl nos zabořený v mém rameni, ale po tomhle prohlášení hned zvedl hlavu a hluboce se mi zadíval do očí. Těžko říct, jestli se vražedně tvářil jenom tak nebo opravdu...
J: "No jo, už nemáš takovou výdrž jako dřív."
B: "Chceš, abych ti dokázal opak?"
J: "Co? Vyšukáš mi mozek z hlavy?"
B: "To už jsem, mám pocit, udělal."
J: "Jo, to udělal," olízl jsem si rty a Brian mě následně políbil.
B: "Takže - další kolo?" mrkl na mě.
Než jsem stihl jakkoliv reagovat, na celý loft se rozezněl můj telefon, jenž se nacházel v kalhotách, které jsem cestou do ložnice jaksi ztratil.
J: "Shit."
B: "Nech to zvonit."
J: "Vzhledem k tomu, jak dobře znám celou naši rodinu, myslím, že bude bezpečnější to prostě vzít, jinak se nám za chvíli ukážou u dveří."
B: "Hmm... pravda, běž to vzít."
Zasmál jsem se a vydal jsem se na pátrací misi po mých kalhotách, naštěstí zvuk mého vyzvánění mi v tom pomáhal, takže jsem je našel celkem rychle. Máma?
J: "Ahoj, mami."
Máma: "Ahoj, zlato! Jen jsem se chtěla zeptat, co děláte zítra večer?"
J: "Zítra večer... hm, asi nic moc... Brian je v práci asi do 5 a já končím v 6 v jídelně. Proč?"
Máma: "No zmiňovala jsem, že se máte povinně stavit na večeři."
J: Oh, jo... jasně... to si zmiňovala."
Abych pravdu řekl, tak s tím, co se teď děje v mojí hlavě, jsem neměl na žádnou večeři ani pomyšlení a už jsem se chystal se z toho nějak vymluvit, když v tom za mnou dorazil Brian...
B: "Co se děje?"
J: "Eh... máma chce vědět, jestli... jestli zítra dorazíme na večeři."
Máma: "Řekni Brianovi, že nechci slyšet žádné výmluvy!"
B: "Jasně, řekni, že dorazíme."
Brian to řekl s takovým klidem, pomalu až nadšením, že všechny moje pochyby a obavy se ze vteřiny na vteřinu zase probudily. Proč, sakra, neodmlouvá? Nebo nedělá nějaké blbé poznámky?
J: "Tak prý dorazíme."
Máma: "Skvěle, tak zítra v 7 vás čekám."
J: "Dobře. Budeme se těšit."
Máma: "I já," zavěsila.
Zatímco Brian a máma pravděpodobně sdíleli stejné nadšení, já byl zděšený. Tohle se Brianovi prostě nepodobá, ať si říká, kdo chce, co chce, starý Brian by na tohle nikdy nepřistoupil, ten by si radši nechal vytrhat všechny zuby, než s něčím takovým souhlasit.
No comments:
Post a Comment