bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #EmmettHoneycutt #TedSchmidt #BenBruckner
Justin
Ač to bude znít sebevíc divně, opravdu jsem doufal, že měl Brian jenom nějaký chvilkový zkrat. Vlastně... ano, snad bych i vraždil za to, aby žárlil, aby mi dal najevo, že patřím jenom jemu, že nechce, abych byl s někým jiným... ale pět let jsem se toho nedočkal, pět let mi dával jasně najevo, že je mu jedno, s kým jsem, dokud to není víc, než jednou, jak zněla naše dohoda... a na tohle naše fungování, na to všechno spojené s Brianem, co znám tak důvěrně, jsem si už tak zvykl, že zkrátka nemůžu uvěřit tomu, že by se za několik pouhých týdnů naprosto změnil, že je naprostým opakem všeho, co jsem do teď znal. To zkrátka není možný, člověk se nemůže změnit z minuty na minutu... takže tohle může mít jedině dvě řešení - buď to se mě Brian snaží udělat šťastným navzdory svojí povaze a přirozenosti anebo celou tu dobu takový opravdu byl, jen nikdy nechtěl, aby to někdo viděl a to především já. Možná, že pod tím vším, pod tou jeho hroší kůží, pod tou maskou, pod tím ledovým srdcem, je opravdu romantik, který se mnou chce vést láskyplný život v monogamii a ne jen proto, že mě miluje, ale protože prostě chce... protože teď už je připravený. Jenže otázkou je, co z toho je pravda.
J: "Tak já razím," zezadu jsem ho objal, jak seděl u svého stolu.
B: "Ehm."
Dal jsem mu pusu na tvář a pustil ho. Buď to byl extra zabraný do té prezentace nebo jednoduše neměl náladu... nehodlal jsem to však zjišťovat.
B: "V kolik dorazíš?" zastavil mě ještě, než jsem odešel.
J: "Eh... nevím... brzo."
B: "Jo vlastně za předpokladu, že nenarazíš na žádnýho sexy kouska," hříšně se pousmál.
Konečně! Brian to řekl takovým popichovačným stylem, jakým to umí jedině on, že jsem věděl, že zase trochu uvolnil. Protože sám moc dobře věděl, že nemám v plánu jít s nikým jiným.
J: "Přesně tak. Uvidím, kdo bude stát za hřích."
B: "Ale moc to neprodlužujte, večer tě čekám."
Musel jsem se pousmát. Tahle nová verze Briana se mi vážně zamlouvá, neříkám, že ne... to, že šílím z toho, že on tu možná trpí, protože se chce obětovat pro moje štěstí, ještě neznamená, že bych nebyl šťastný, kdyby takový opravdu byl, protože chce.
Následně jsem se vydal za kluky do posilky a byl jsem překvapen, když jsem tam kromě Teda a Emmetta našel ještě Bena...
J: "Ahoj, kluci!"
Emmett: "Zlatíčko!" hned ke mně přitancoval a líbl mě na tvář.
Ted: "Ahoj."
Ben: "Justine... snad nevadí, že jsem se přidal? Potřebuju se dostat do formy."
J: "Vůbec! A do formy... do formy na bábovku nebo do jaký?"
Ted: "Taky už jsme se mu snažili vysvětlit, že mu ty svaly za chvíli prasknou."
Ben: "Nezapomeňte, že se musím udržovat fit víc, než kdokoliv z vás."
Všichni jsme mu přikývli za pravdu. I když důvod, kvůli kterému na sobě musí tak dřít, je dost na nic. Následně jsme se pustili do cvičení a Ben mě jistil a já naopak jeho... připadal jsem si vedle něj jako prcek. Možná bych na sobě měl začít taky víc makat...
J: "Kde si vůbec nechal Maikeyho?"
Ben: "Dělá inventuru v krámku. Dneska si dal za úkol všechno možný, Brianova rozlučka se svobodou, krámek... čekám, co přijde večer."
J: "Haha, cílevědomý."
Emmett: "A když už jsme vůbec u té rozlučky... už si přemýšlel nad svojí?"
Ted: "Jo, když jsme povinni dorazit na tu Brianovu, ty musíš mít taky nějakou."
J: "Vlastně nepřemýšlel..."
Emmett: "Kluku, ty nevíš, jestli budete mít líbánky... ty nepřemýšlíš nad rozlučkou se svobodou... víš ty vůbec, že se za necelé dva týdny ženíš?
Vím to moc dobře... tak dobře, že z toho mám knedlík v krku a srdce v kalhotách. Jsem pekelně vyděšený a nervózní. Ale chci to, chci to tak šíleně moc. Jen se začínám bát, že u oltáře nakonec budu stát jenom já, protože Brianovi dojde, jak šílený to vlastně je... že to vlastně ani nechce.
Emmett: "Zlatíčko, co je s tebou?" očividně si všiml mého výrazu, který říkal, že jsem ze všeho v háji.
Ted: "Neříkej, že máš pochyby o tom, zda si Briana vzít?"
Ben: "No tak, všichni víme, že Justin si chce Briana vzít od chvíle, co ho poznal, nemůže mít pochyby."
J: "To nemám! Ale bojím se, že Brian ano."
Všichni tři se na mě podívali s velkým zájmem v očích. Věděl jsem, že teď už není zbytí, že jim musím říct všechno, co si myslím... zkrátka jsem potřeboval, aby mi oni řekli, že jsem cvok, že si to jen zbytečně namlouvám.
Emmett: "Co tím myslíš? Vždyť tě požádal..."
J: "Jo, ale... mění se mi přímo před očima... někdy ho ani nepoznávám... a já vím, že jsem o téhle stránce Briana, která mi bude říkat, že mě miluje, která o mě bude pečovat, která bude mít oči jenom pro mě, snil hrozně dlouho... ale bojím se, že Brian takový být ani nechce... že chce sám sebe obětovat pro mě, abych byl šťastný, abych měl to, co chci... bojím se, že mě miluje tak moc, že jeho to nakonec zničí."
Byla to taková úleva konečně říct nahlas, co mě tak moc trápí, ale na druhou stranu se stalo přesně to, čeho jsem se bál - stalo se to skutečností. Už to nebylo jen v mé hlavě, už to bylo venku.
Emmett: "No... buď to se Brian zbláznil... nebo tě opravdu miluje a nedělá to jenom kvůli tobě, ale zkrátka proto, že chce... nemůžeš neustále utíkat před štěstím, protože se bojíš, že není skutečné."
Ted: "Kdo by to byl řekl, že je v tobě tolik rozumu, Emme?"
Emmett: "Jsem talent."
Ben: "A velký... Emmett má pravdu, Justine. Brian je nevyzpytatelný a všichni o něm víme svoje a i když se i nám zdá ta jeho náhlá změna nemožná tak... možná bys měl zkrátka věřit tomu, že všechno je tak, jak to má být."
Věděl jsem, že bych na ně měl dát, že mají nejspíš pravdu, že jsem blázen a zbytečně řeším něco, co není třeba řešit. Ale... tak nějak jsem se naučil dát na svůj instinkt a ten pocit, že je něco špatně, ze sebe zkrátka nemůžu setřást.
J: "Řekněme, že máte pravdu, že možná zbytečně šílím... ale co když mám pravdu? Co když se s Brianem vezmeme a on si za pár let ne-li za pár měsíců uvědomí, že to byla největší chyba, kterou udělal... že je nešťastný... že se vzdal sám sebe kvůli mně? Že se obětoval?"
Jo, z jejich výrazů jsem hned pochopil, že na tuhle otázku odpověď nemají... a bojím se, že by na ni odpověď neznal ani Brian. Nikdo z nás nemůže vědět, co se stane, to je pointa budoucnosti... ale já si musím být jistý, že Brian tohle stoprocentně chce i za předpokladu, že si nakonec uvědomí, že to nebylo správné, musí si být naprosto jistý, že do toho chce jít... jinak to udělat nemůžeme.
No comments:
Post a Comment