Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Připadal jsem si jako totální debil. A vlastně jsem tím debilem byl... jak jsem si mohl myslet, že umím lyžovat? Ani mě nenapadlo, že by tu mohla být možnost, že jsem už zapomněl, jak na to. Ale jak mi Maikey skvěle připomněl, je to už skoro 18 let, co jsem naposledy stál na lyžích, takže... jo zapomněl jsem, jak na to. Jenže někde v hlavě to mít musím, jen na to potřebuju nejdřív přijít... do té doby ale nejspíš budu všem sloužit jako předmět zábavy. Anebo se na to vyseru, seberu se a půjdu do prdele... ačkoliv tak akorát ukážu, že jsem srab, takže si ničemu nepomůžu. Takhle jsem si tuhle dovolenou fakt nepředstavoval, nejdřív Justinův nápad vzít všechny a teď tohle... mě snad trefí.
J: "No vidíš... už to skoro máš... vydrž... vydrž..."...Povzbuzoval mě, když mě učil držet rovnováhu na rovince... já si připadal tak hrozně.
B: "Jasný... chápu... nemusíš tu se mnou být!"...Na chvíli jsem ztratil soustředění a už jsem se zas válel na zemi.
Justin opět propadl smíchu... jako ze začátku jsem ho chápal, být to naopak, tak se směju taky... ale při tomhle mém miliontém pádu už je to celkem ohraný... a především s mými nervy si hrající.
B: "Jestli se mi hodláš jenom blbě smát, tak se taky můžeš sebrat a jít třeba do..."...Zastavil jsem se dřív, než jsem řekl něco, co by nemuselo dopadnout dobře.
J: "Do prdele? To si chtěl říct?"
B: "Prostě pryč."
Z Justinova výrazu mi bylo jasné, že to asi konečně pochopil... že jemu to možná vtipné přijde, ale že já tu doslova trpím... že moje ego, hrdost a mužství tu trpí.
J: "Promiň,"...Klekl si ke mně a začal ze mě oklepávat sníh.
B: "Konečně je tu něco, co ani Brian Kinney nezvládne... musíš být šťastnej."
J: "Tak to není a ty to víš. To, že se ti směju, neznamená, že si k smíchu, ale jen že si roztomilý... což je výraz, který asi nechceš, aby byl spojován s tvojí osobou."
B: "Bezva."
Fakt jsem měl všeho plný zuby, všechny představy, které jsem měl o téhle dovolené, byly doslova v prdeli. Seděl jsem tu na zemi, s hrdostí zakopanou kdesi a podle Justina jsem byl roztomilý... prostě kombinace, kterou chce zažít každý chlap. Do toho si mě Justin prohlížel, jak kdyby nevím co...
B: "Co je?"...Docela jsem na něj vyjel.
Čekal jsem, že se naštve nebo něco, ale on se místo toho jenom usmál a následně mě políbil. A byla to první věc, která mě po tomhle mučení, dokázala opravdu uklidnit a zahřát zároveň.
J: "Chceš si dát pauzu?"
B: "Já jo... ale ty si běž něco užít."
J: "To ne, půjdu s tebou."
B: "Justine, přijel si na hory, aby sis něco užil, ne aby ses věnoval mně... nějak se zabavím."
J: "Ale..."
B: "To je rozkaz."
Viděl jsem mu na očích, že chtěl ještě vzdorovat... to je celý on, miluje mě to tak moc, že se radši vzdá toho, co chce dělat, jen aby mi byl na blízku, když si myslí, že to potřebuju... ale nepotřebuju... já potřebuju, aby si tuhle dovolenou užil, i když to bude z větší části beze mě.
J: "Dobře, ale bude to rychlovka."
B: "Nebude... buď tam tak dlouho, jak jen budeš chtít."
J: "Miluju tě, víš to?"
Odpovědět mu na takovou otázku je pro mě stejně těžké, jako mu ta slova říct, ale Justin naštěstí nečekal na odpověď, v rychlosti mě políbil a už běžel na svah.
Já se zmoženě a s pocitem, který stál fakt za hovno, vydal dovnitř. Zamířil jsem rovnou do sprchy, abych se zahřál a smyl ze sebe tu ostudu. Hned potom jsem si lehl do postele a pustil televizi, ve které dávali velký prd, ale i tak jsem se na ni díval, abych se aspoň trochu zabavil. Ono na horách toho není zas moc co dělat, když jste levej na lyžování. Možná bych měl zkusit boby, to se aspoň trochu zabavím na svahu... pokud se hned dole napíchnu na nějakou větev, abych se vyhnul té veřejné ostudě.
Najednou se ozvalo klepání, doufal jsem, že to je Justin, ale zpožděně mi došlo, že ten by asi neklepal...
B: "Dále!"
Lindsay: "Ahoj,"...Nakoukla dovnitř.
B: "Justin tě posílá, aby si mě zkontrolovala?"
Lindsay: "To ne. Spíš už mám dost a nechtěla jsem být zavřená na pokoji sama... tak jsem si řekla, že si můžeme dělat vzájemně společnost,"...Skočila ke mně do postele.
B: "Aspoň sis zalyžovala."
Lindsay: "Jo... no..."...Začala se smát.
B: "Jsem rád, že se bavíš."
Lindsay: "Ale no tak, o tomhle ta dovolená je... sranda musí být, nemůžeš vše brát tak vážně... a až na to přijdeš, budeš ten svah sjíždět s námi."
B: "Jo a možná narazím do stromu a něco si zlomím."
Lindsay: "Nebuď taková královna."
Šťouchla mi do žeber ramenem a já se konečně dokázal zasmát. Možná, že jsem opravdu jen drama královna... ale jestli se právě teď chovám podobně jako Emmett, který drama královnou opravdu je a je to někdy k zešílení, tak mě prosím zastřelte.
Lindsay: "Volá Debb... asi nám chce oznámit, že jí Gus zapálil záclony."
B: "To je můj kluk,"...Zasmál jsem se.
Lindsay zvedla hovor a ani se nenadála a mluvila s Gusem, kterému se už prý moc stýská a následně ho dala na ucho i mně, protože si to vyžádal. Po rozhovoru s ním jsem se hned cítil líp.
Lindsay: "Ach jo, jak mi chybí... a J.R. taky."
B: "Neviděla si je jeden den."
Lindsay: "No jo to říká ten, který Guse nevidí klidně i týdny."
Vím, že to nemyslela zle, ale moc mile se to neposlouchalo, zvlášť když vím, že má pravdu. Další věc, o které tady budu moct přemýšlet... že jsem táta za všechny prachy.
Za chvíli si pro Linds přišla Melanie, takže jsem o tom mohl přemýšlet ještě usilovněji, vlastně jsem mohl přemýšlet o hodně věcech, protože se tu opravdu nedalo dělat nic jiného. Už jsem začínal doufat, že se Justin brzo ukáže, možná jsem mu neměl nařizovat, ať si užívá, jak jen dlouho chce.
Nakonec jsem to ale nevydržel a rozhodl jsem se tomu dát druhou šanci, přeci nemůžu být tak levej, když jsem to dřív zvládal úplně v pohodě. Znovu jsem se tedy oblékl a vydal jsem se na svah, kde jsem ovšem Justina uviděl zábavně komunikovat s nějakým klukem...
No comments:
Post a Comment