Nový díl.
BRIAN
varování: 15+
A bylo to tady, den D, hodina H. Justin balil poslední nezbytnosti nebo já bych spíš řekl zbytečnosti, neustále kontroloval, zda opravdu máme všechno a pořád se mi omlouval za to, jak se to všechno zvrtlo. Já si jen přál, aby už to bylo konečně za námi. Jak jsem se nejdřív těšil, tak teď jsem z toho pomalu nemohl ani spát. Strávit skoro 4 dny na horách s Justinem byla úžasná představa plná sexu... strávit je ovšem s pomalu celou vaší ujetou rodinou, která vám nedá chvíli pokoj, to zkrátka ani trochu nesplňuje moje představy. Ten nahoře má rozhodně smysl pro humor anebo jednoduše plní přání mojí matky, abych měl ze života peklo.
J: "Tak jo, snad máme všechno,"...Oznámil pomalu vítězoslavně.
B: "Bylo by dost divný, kdyby ne vzhledem k tomu, že si to balil ty a následně kontroloval asi tak desetkrát."
J: "Jen jsem se chtěl ujistit, že nám něco nechybí."
B: "Co kromě teplýho oblečení potřebujeme? Lyže či snowboard si půjčíme tam, tak co jinýho by mohlo být třeba?"
J: "Nikdy nevíš."
B: "Hlavně, ať máme kondomy a lubrikant, s tím se spokojím."
J: "Neboj, to jsem zabalil jako první,"...Olízl si rty.
Sakra, jak on to dělá, že ze vteřiny na vteřinu dokáže být tak pekelně sexy? Teda on je sexy neustále, ale způsob, jakým mě dokáže rozpálit, je neuvěřitelný.
B: "Hodnej kluk,"...Přitáhl jsem si ho k sobě a položil mu ruce na zadek.
J: "Hmmm,"...Jeho jazyk začal laskat moje rty a pomalu si hledal cestu dovnitř.
A v tom jsem mu rozhodně nebránil a najednou jsme se líbali jako smyslů zbavení. Začal jsem mu rozepínat zip kalhot a mohl jsem zřetelně cítit, jak začíná tvrdnout, jemu opravdu stačí málo... zastrčil jsem mu do kalhot ruku a... bylo po všem, protože se ozvalo hlasité klepání...
B: "Jestli to takhle bude probíhat celou dobu, tak je zabiju."
J: "Zvládneme to, uvidíš."
B: "Ty doufej, že dokážeš nějak schovat svojí erekci, protože teď ti s ní rozhodně nepomůžu."
Justin se zoufale podíval na svůj rozkrok a sám nevěděl, co s tím dělat. Jenže čas na to to vyřešit fakt nebyl, protože to Maikeyho řvaní, abychom přestali šukat a konečně vylezli začínalo být na nervy...
B: "Myslím, že tě slyšel celý Pittsburgh."
Maikey: "No tak, trochu nadšení u toho umírání... jedeme na hory!"
B: "Jo já vím, všichni to víme."
Maikey: "No jo, prosím tě... ahoj, Justine... eh, jsi v pohodě?"...Všiml si, jak se schovává, aby nebylo něco vidět.
J: "Jo, naprosto, neboj!"...Nemohl jsem si pomoct, prostě jsem se musel smát.
Maikey: "Okey. No nic, všichni čekají dole, tak hněte zadkama, za chvíli jedeme."
B: "Hele, každej jedeme svým vlastním autem, tak..."
Maikey: "Dohodli jsme se, že pojedeme najednou, tak nekecej a hni kostrou... za chvíli vás čekáme,"...Se smíchem se otočil a šel dolů.
Přivádí mě k šílenství už teď a to jsem zatím mluvil pouze s Maikeym, představa, že mě tohle čeká se všemi... začínám zvažovat tu možnost, že si něco zlomím, což mi zajistí důvod zůstat doma... ale Justin by mě zabil, takže tenhle nápad se asi škrtá.
B: "Tohle bude horor."
J: "Bude to v pohodě, uvidíš... ani si nevšimneme, že tam jsou."
B: "Jsi roztomilej, když si naivní."
Justin se usmál a já jednoduše neodolal a políbil ho. Přesně takhle měla probíhat naše dovolená - roztomile, romanticky, sladce - všemi způsoby, jakými jsem před Justinem opovrhoval. Jo, ale o tom se mi už může leda tak zdát.
J: "Měli bychom jít, než si pro nás dojdou."
B: "Je to jen mnou nebo jsou víc nadšení, než my dva?"
J: "Asi proto, že jsou... ale měli bychom být i my... třeba to nakonec bude super."
B: "No ty by sis to myslet měl, přeci jen to byl tvůj nápad vzít je všechny."
J: "To bylo předtím... když jsem si myslel, že bys ani za boha nejel a já si chtěl užít pěknou dovolenou a v tu dobu se to zdálo jako super nápad... dokud si mi neřekl, co si naplánoval... ještě jednou se omlouvám."
B: "Prosím tě, hlavně už se neomlouvej."
J: "Fajn... ale prosím, slib, že uděláme vše, abychom si to spolu stejně užili."
B: "Věř mi, že se nehodlám pokoušet o nic jiného."
Justin se natáhl, aby mě políbil, ale přerušilo nás nepřetržité zvonění zezdola. Kolik let dostanu za zabití šesti lidí?
J: "To zvládneme."
B: "Jo nebo je zabijeme."
Oba jsme se zasmáli a následně jsme došli k závěru, že bude lepší se prostě konečně sebrat a vydat se na cestu.
Lindsay: "Konečně!"
Ted: "Už jsme mysleli, že jste si to rozmysleli."
Emmett: "Mrzneme tu skoro hodinu."
B: "Jestli mrzneš tady, tak nevím, co čekáš tam."
Všichni si ještě rejpali, ale my s Justinem radši nasedli do auta, abychom si ušetřili ještě pár hodin klidu. Následně nalezli i oni do svých aut a všichni jsme se vydali směr Vermont.
Cesta nebyla zrovna nejkratší a celkem jsem litoval, že jsme neletěli, ale když jsem viděl, jak si Justin užívá výhled na okolí, věděl jsem, že on nelituje ani trochu. A když jsme následně dorazili na místo... jo uznávám, i mně spadla brada.
B: "Páni."
J: "Krása co?"
B: "Jakožto někdo, kdo dokáže ocenit jen mužskou krásu... jo tohle dokážu ocenit taky."
J: "Mužskou krásu, jo?"
B: "Především tu tvojí samozřejmě."
J: "Hmmm."
Tohle by bylo doslova perfektní být tu jenom my dva... jenže my tu nejsme jenom my dva... my budeme mít štěstí, když budeme sdílet postel o samotě.
Melanie: "Teda je to tu nádherný."
Lindsay: "Jsem tak ráda, že jsme jely, zlato."
Maikey: "Povídejte mi o tom... měli bychom ti poděkovat, Justine, že si nám to navrhnul."
Ať mě štvalo sebevíc, že jeli, musel jsem přeci jen alespoň trochu uznat, že i oni si tu zaslouží být stejně jako my. Holt to s nimi budeme muset nějak přežít a věřit, že to nakonec bude opravdu super dovolená, i když možná trochu bláznivá.
No comments:
Post a Comment