Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Dokud měl přede mnou Justin s ostatními tajnosti, měl jsem fakt šílený vztek a chtěl jsem za každou cenu vědět, o co jde. Teď když to vím, tak bych snad byl radši, kdybych to nevěděl. Měl jsem v hlavě naplánovanou romantickou dovolenou, ze které se z vteřiny na vteřinu stala hororová dovolená... protože jinak to dopadnout opravdu ani nemůže vzhledem k tomu, že pojedou pomalu všichni, koho známe.
Justin si myslí, že to dokáže všechno zachránit a tak je na dnešní večer pozval všechny k nám na "večírek" ačkoliv jim spíš chce šetrně sdělit, jak se věci mají... teda moc se do toho nehrne a nedivím se mu, všem nasliboval dovolenou snů na horách a teď jim má říkat, že oni nikam nepojedou, ale jenom my dva... a já bych ho do toho ani nenutil, ačkoliv z nich nejsem ani trochu nadšený, jen tak nějak tuším, že to chce udělat kvůli mně, protože má pocit, že nám zkazil všechnu romantiku a především moje překvapení a jo tak nějak to bude, ale to, že o mých plánech nevěděl, ho tak nějak omlouvá. Nicméně to nemění nic na tom, že dnešní večer bude asi zajímavý...
B: "Vážně pro ně musíš připravovat všechno to občerstvení? Nestačilo by pivo a pytlík brambůrek?"
J: "Chystám se jim říct, že jsem je nalákal na něco, co se nestane... myslím, že občerstvení je na místě."
Hned jsem věděl, že nemá smysl mu do toho mluvit. Je to jeho večírek tak ať si ho udělá podle sebe. Nebudu však tvrdit, že jsem nějak extra nadšený z toho, že je tady všechny budu mít naskládaný, protože si umím představit mnohem příjemněji strávený večer.
J: "Tohle bude peklo."
B: "Říkal jsem ti, že to nemusíš dělat... že je nějak přežiju."
J: "Já vím, ale... naplánoval si to pro mě... pro nás... nechci o to přijít."
B: "Tak v tom případě jim to budeš muset nějak říct."
J: "To vím taky, díky za radu."
Bože můj! Když mu říkám, aby je nechal jet taky, je to špatně. Když mu říkám, ať jim to teda řekne, je to taky špatně. Co teda ode mě vlastně chce?!
B: "Jdu si dát sprchu,"...Došlo mi, že bude lepší někam zmizet.
J: "Teď?! Za chvíli tu budou."
B: "A já u toho musím být?"
Dělal jsem si legraci, ačkoliv částečně jsem doufal, že budu moct být kdekoliv jinde, jenom ne tady, jenže Justin si to vzal očividně osobně a hned se tvářil jako vrah sedmi dětí.
B: "Budu hned zpátky."
J: "Super."
Část mě doufala, že se přidá, ale byl z toho všeho tak v háji, že bychom se v té sprše možná tak zabili, než cokoliv jiného. A nakonec jsem i splnil slib a vzal to v rychlosti, ačkoliv jsem v té sprše chtěl fakt zůstat. A v momentě, co jsem se vrátil zpátky, už dorazili první hosté...
Maikey: "Přinesli jsme víno, snad vám bude chutnat."
J: "Rozhodně, děkujeme."
B: "Taky jste mohli přinést něco tvrdšího."
J: "Tím se snaží říct, že taky děkuje."
Ben: "Tím jsme si jistí."
Vážně, víc bych dneska uvítal něco tvrdšího, ale co aspoň budu pořádně při vědomí, až přijde všechna ta sranda. Tohle bude totiž asi vážně zajímavý.
J: "To budou holky,"...Reagoval na klepání a hned běžel ke dveřím.
"Ahoj!" ozvaly se obě najednou a Justinovi do ruky vrazily další láhev vína. Proč, sakra, víno? Od kdy pijeme víno?
B: "Jestli Emmett s Tedem taky přinesou láhev toho dětskýho šampusu, budu vraždit,"...Přecedil jsem k Justinovi.
J: "Klídek."
Prej klídek! Samozřejmě, že ti dva šašci ho dotáhli taky a ještě k tomu každý sám za sebe. Proč z toho Justin musel dělat večírek, proč je prostě nepozval na normální večer u nás doma... tak fajn i tohle by znělo dost divně, jak když jsme hetero pár, co pořádá večírek... ale ne my jsme gay ehm pár, co pořádá večírek, který vlastně ani není večírek, ale jen zástěrka k tomu všechny poslat do prdele a oni nám nosí víno... tohle už nemůže být lepší.
Lindsay: "Ty chlebíčky jsou výborné, Justine."
Melanie: "Jo můžu se po nich utlouct."
J: "Děkuju."
Emmett: "Já miluju ten dort... Justine, asi si tě vezmu domů."
Hodil jsem po Emmettovi vražedný výraz a on se hned stáhl. Sakra, dřív jsem svou žárlivost nedokázal nazývat žárlivostí, teď už jí nedokážu ani skrývat.
Ted: "A už nám řekneš, proč si nás sem vlastně pozval?"
Maikey: "Jo to bychom fakt rádi věděli, protože vy dva večírek nepořádáte často... vlastně nikdy, takže důvod to mít musí."
Emmett: "Brian se konečně vyjádřil?"...Zachichotal se.
J: "Ne to fakt ne."
Nevím, co bylo horší, že si Emmett myslel, že tu snad budeme oznamovat naše zásnuby nebo to, že Justin odpověděl tak chladně, jako že dřív zamrzne peklo, než k nějakým zásnubám dojde... ale co, má pravdu.
Melanie: "Takže proč jsme tu?"
J: "Eh... ehem... heh..."
Ted: "Vymáčkneš se ještě dneska nebo...?"
Začínal jsem to fakt ztrácet a měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy, místo toho jsem si tam jen tak potichu sám pro sebe prskal, i když zas tak potichu to nebylo.
Maikey: "Ty se směješ čemu?"
B: "Ničemu! Justin vám vše vysvětlí..."
J: "Tak jo... s Brianem jsem konečně mluvil o těch horách..."
Všichni se na sebe začali koukat a nevěděli, jak na to reagovat. Hned na to se ale začali předhánět s tím, že na to, aby jim oznámil, že jsem řekl ne, si pro ně nemusel připravovat večírek, že s tím zkrátka počítali... kdyby jen věděli.
Emmett: "Jako bychom snad mohli čekat, že s námi pan Armani pojede... ale věřím, že si to užijeme i bez něho... věřili byste, že se začínám těšit?"
Měli jste vidět ten výraz na Justinově obličeji, myslím, že chtěl být kdekoliv, jenom ne tady. Za to já jsem se začínal opravdu bavit.
J: "Vlastně on... on souhlasil... jenom..."
Lindsay: "Co?!"
Melanie: "Cože?"
Maikey: "Slyším dobře?"
Ben: "Tak to jsem nečekal."
Tak před chvílí nebyli vůbec překvapení, že nepojedu a najednou jsou celý v šoku, že pojedu... jen počkejte, až zjistíte, že já možná jedu, ale vy ani omylem.
Bože díky, že Justin se rozhodl se jich zbavit, fakt si neumím představit vláčet je tam s sebou, nic bychom si neužili... ale už by jim to fakt mohl říct.
Lindsay: "Teda, Briane, klobouk dolů."
Maikey: "Překvapil jsi. Ale tím pádem, když to konečně víš, můžeme přednést, co jsme s ostatními vymysleli, všechny nás přepadlo takové nadšení, že jsme se shodli, že bychom mohli jet už tenhle víkend, pokud nejste proti?"
Melanie: "Navíc nám to s Linds vyhovuje asi nejvíc, tak snad i vám."
J: "Oh, tenhle... tenhle víkend?"
Ted: "Je to moc narychlo?"
Emmett: "Hele, když si to dokážeme zařídit my, tak vy taky."
Ben: "A koukali jsme, že Vermont by byl super... tys tam byl, že Justine?"
J: "Eh... Vermont?"
S Justinem jsme se na sebe dívali a ani jeden jsme nevěděli, co říct. Jak jsem se do teď bavil, tak jsem najednou věděl, že je všechno v prdeli. Teď už nebylo cesty zpět, už jim to zkrátka říct nemohl. A tak nám nezbývalo nic jiného, než mlčet a souhlasit, že jet tento víkend do Vermontu je opravdu skvělý nápad. Prosím, zabijte mě někdo.
No comments:
Post a Comment