Nový díl.
JUSTIN
varování: 15+
Sakra, sakra, sakra! Tohle se nemělo stát, to jsem neměl dovolit... zatraceně! Tohle nebylo žádné nevinné tancování se "starým známým"... tohle byl pomalu sex na parketě... a nebyl jsem daleko od toho mu vrazit jazyk až do krku. Byl jsem tak pekelně vzrušený, Brian to musel cítit a nejhorší je, že mě ta představa vzrušuje ještě víc. Kurva! Potřeboval bych vrazit hlavu pod ledovou vodu, abych se vzpamatoval.
Odešel jsem od Briana, nemůžu si dovolit dělat takový voloviny! Rozešel jsem se s ním jednou pro vždy, náš vztah neměl žádný smysl, nikdy bychom spolu nefungovali... jenže tyhle fakty asi nikdy nezmění tu realitu, že ho jednoduše miluju a milovat nikdy nepřestanu, to zkrátka nejde. Moje city k němu jsou tak silné a skutečné, jak jen můžou být a nikdy nezmizí, i kdybych si to přál sebevíc a to nepřeju. Jenže to nemění nic na tom, že tohle dělat nemůžu, akorát to sám sobě zhoršuju... možná mě láká to, že je Brian takové moje zakázané ovoce, ale zakázané zkrátka musí zůstat.
Než jsem se odvážil jít domů, tak jsem se jen tak procházel na čerstvém vzduchu, ale přišlo mi, že zbavit mě myšlenek na Briana může momentálně leda tak lobotomie. Nakonec jsem se proto rozhodl udělat jediné možné řešení, běžet domů a...
Ethan: "Tady jsi! Už jsem ti chtěl volat, kde jsi...?"
Neměl možnost svou otázku dokončit, protože jsem se mu vášnivě přisál na rty. Následně jsem vzrušeně zašeptal "Fuck me!" Ethana jsem trochu zaskočil, ale zároveň jsem ho rozvášnil natolik, že udělal přesně to, co jsem chtěl. A na chvíli to opravdu zabralo, po sexu jsme vedle sebe leželi, hleděli si do očí a já věděl, že je mi s ním opravdu dobře... ale pak jsem si uvědomil, že jeho oči nejsou ty, do kterých se chci dívat. Že on není ten, který jsem chtěl, aby mě ošukal. On jednoduše není Brian. Jak ironické vzhledem k tomu, že jsem se rozešel s Brianem, protože je prostě Brian. Ah, už v tom mám fakt zmatek.
Ethan: "Takovýho jsem tě ještě nezažil... většinou si spíš na... něžný sex."
Musel jsem se zasmát, ale jenom vnitřně, protože všichni víme, že něžný sex nebyl u mě zrovna na denním pořádku... když nad tím tak přemýšlím, mám radši drsnější sex... jasně milování mám rád, je to ten nejlepší způsob, jak se sblížit s někým, koho milujete... ale s Brianem jsem zažíval sex, který mě vystřelil pomalu až na Měsíc a po takovém sexu jsem dneska zatoužil... ačkoliv nebyl s Brianem.
J: "Jsem plný překvapení."
Ethan: "To koukám,"...Natáhl se pro polibek.
Byl jsem rád, že mě nijak nezpovídal ohledně toho, kde jsem byl, protože lhát do očí bych mu nedokázal... ačkoliv se zdá, že přesně to dělám už nějakou dobu. Fakt bych rád lusknul prsty a zařídil, aby mi Brian zmizel z hlavy a nejlíp i ze života, abych se mohl plně oddat Ethanovi, ale nějak... to prostě nejde.
Následně jsme šli oba spát, ačkoliv já se spíš celou noc jen převaloval. Už si vlastně ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se pořádně vyspal. Ráno jsem se jako vždy vydal na šichtu do jídelny a zase s hrůzou a zároveň přáním, že potkám Briana... ačkoliv po tom, co se v noci stalo, jsem doufal, že se to nestane.
Jenže hned při příchodu jsem ho uviděl a on uviděl mě a přišlo mi, že kdyby mohl, jde hned za mnou a ošuká mě na pultu... nebo jsem si to snad jen vyfantazíroval? Kdo ví.
Debbie: "Sunshine, neplatím tě za stání a tupé zírání na tvého ex, pohni tím svým pěkným zadkem."
J: "Huh? Co... já jsem nezíral."
Debbie: "Jak myslíš, ale vrhni se do práce, je tu narváno."
J: "Jdu na to."
Debbie: "A začni hned vzadu."
J: "Debb, no tak... to..."
Neměl jsem šanci se z toho nějak vykroutit, protože zmizela. Tohle bylo to poslední, co jsem momentálně potřeboval. Možná, kdyby u toho stolu seděl Brian sám, tak bych to ještě nějak přežil... ale sedí tam s ním Maikey, Ted i Emmett a ti si rozhodně všimnou, až se budeme chovat úplně divně, že se něco děje a hned to začnou nějak komentovat a všechno bude v prd...
J: "Ahoj, co si dáte?"...Přistoupil jsem k nim nervózně.
Emmett: "Ahoj, zlatíčko... dal bych si hromadu lívanců a čaj."
Ted: "Já si dám to, co..."
J: "Co obvykle, píšu si."
Maikey: "Mně postačí omeleta,"...Přísahám, že ledověji to už říct nemohl... věř mi, Maikey, tohle je pro mě větší utrpení, než pro tebe.
J: "A ty si dáš co?"...Obrátil jsem se konečně k Brianovi, který ze mě nespouštěl pohled.
B: "To záleží..."
J: "Na čem?"
B: "Zda jsi na jídelním lístku ty."
Kluci se na něj okamžitě podívali a já zrudl vzteky a vzrušením zároveň. Stavit mě do takové situace, to je... taková podpásovka, do háje!
J: "Je mi líto."
B: "Škoda... tak v tom případě si dám jenom krůtí sendvič."
J: "Hned vám to přinesu."
Zmizel jsem od nich, jak nejrychleji se dalo. Měl jsem vážně vztek. Brian se měsíc chová jako bych ani neexistoval, jako bychom spolu nezažili téměř dva roky, jako by pro něj ten rozchod nic neznamenal... a najednou po jednom tanci dělá jako bychom spolu snad pořád byli... nebo jako by snad doufal, že zas budeme. Vážně bych se z toho zbláznil!
Když jsem čekal na jejich objednávky, ani jsem se neopovážil koukat jejich směrem, věděl jsem totiž, že pokud se můj pohled střetne s Brianovým, nebude to ani trochu dobrý, protože...
Ethan: "Ahoj!"
Jeho ruce mě najednou objímaly zezadu a jeho rty přistály na mém krku... a moje srdce spadlo až úplně dolů do mých kalhot. Protože jsem věděl, že to, co bude následovat, nebude asi vůbec nic pěkného.
J: "Co... co tady děláš?"
Ethan: "Asi jsem měl jít rovnou s tebou... ale když si odešel, tak mi bylo smutno... a mohl jsem buď to nacvičovat nebo jít za tebou... a nešlo ti zkrátka odolat."
Jsem hroznej, když řeknu, že pouze polovina mě se rozplývala nad jeho slovy, protože ta druhá polovina... se děsila, že to Brian uslyší? Ani nevím, zda proto, že jsem se bál, že ho to raní nebo snad z jiného důvodu... jako třeba toho, že se bojím, že tímhle ztratím šanci na to s Brianem ještě někdy... sakra, ne! Takhle nesmím přemýšlet.
No comments:
Post a Comment